Recepční norma a právní dualismus
Recepční norma, nebo také recepční zákon, resp. Zákon o zřízení samostatného státu československého 11/1918 Sb. z. a n. ze dne 28. října 1918, je prvním zákonem Československé republiky.
Ke schválení a publikaci zákona Národním výborem došlo 28. října 1918. Pražská veřejnost se toho dne od ministra zahraničí dozvěděla, že Rakousko-Uhersko přistupuje na mírové podmínky amerického prezidenta. Tuto tzv. Andrássyho nótu si lidé mylně vyložili jako souhlas Habsburků s českou, případně československou samostatností. Vše mělo rychlý spád – kromě Zákona o zřízení samostatného státu československého bylo sepsáno i provolání Lide československý a dalšího dne se oba texty dočkaly otištění v novinách.[1]
V československém, lépe řečeno v českém právním vývoji, se setkáváme se dvěma rozsáhlými recepcemi. První z nich z. č. 11/1918 Sb. z. a n., o které pojednává tento článek, druhá na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb.[2]
Pozadí vzniku a samotný vznik recepční normy
- ↑ PÁLKA, Adam. První, a přesto jedenáctý v pořadí. Několik zajímavostí k zákonu z 28. října 1918. Právo21, publikováno dne 6.11.2018, citováno dne 19.2.2021. Dostupné online na: https://bit.ly/3b2JTzQ
- ↑ HORÁK, Ondřej. Vznik Československa a recepce práva. K právní povaze a významu zákona čís. 11/1918 Sb. z. a n. s přihlédnutím k otázce recepce právního řádu. Právněhistorické studie, 2007, roč. 37, s. 154.
