Trestní právo

Trestní právo, která tvoří více právních předpisů, řadíme do práva veřejného. Dělíme jej na právo hmotné - trestní právo hmotné chrání společnost, ústavní zřízení, práva fyzických a právnických osob před trestnými činy – určuje, co je trestný čin a jaká je za něj sazba o stanovuje, jaká jednání je možné považovat za trestný čin, a jaké sankce je možné za jeho porušení uložit - trestní právo procesní upravuje postup při stíhání trestných činů o upravuje procedurální postup orgánů činných v trestním řízení - Ve zvláštní části trestního zákoníku jsou ustanovení, které nechrání jen české právní statky (např. ustanovení o terorismu, ochrana i cizích měn) - Základním pramenem trestního práva hmotného je trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který nahradil zákoník z roku 1961 o zákon č. 218/2003 Sb. – Zákon o soudnictví ve věcech mládeže o zákon č. 418/2011 Sb. – Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob  tyto zákony jsou k obecné právní úpravě v poměru speciality (nejsou komplexní právní úpravou)  specialita se projevuje ve trojím směru – objevují se instituty, které jsou jen ve speciálním zákoně, nebo jsou instituty jen v obecném zákoně, potom jsou instituty, které jsou v obou úpravách (musí se používat obezřetně) - nový trestní zákoník byl 9x novelizován (poprvé byl novelizován v legisvakanční lhůtě) - trestní právo je možné dělit na: o trestní právo osob fyzických  je možné dělit na: • trestní odpovědnost osob dospělých • trestní odpovědnost osob mladistvých o zákon o soudnictví ve věcech mládeže o trestní právo osob právnických  zákon o odpovědnosti právnických osob  státy EU už v té či oné podobě měly už trestní odpovědnost právnických osob zakotvenu  je to pouze doplněk trestní odpovědnosti osob fyzických  neodpovídají za všechny trestné činy, ale jen za 84 skutkových podstat, které jsou v § 7 zákona o odpovědnosti právnických osob  některé právnické osoby jsou také vyňaty z působnosti zákona – Česká republika a územně samosprávné celky při výkonu veřejné moci - trestní právo hmotné a procesní je jeden obor (jedno právní odvětví) – jejich vztah je velmi úzký o nemůže existovat hmotné právo bez procesního a naopak  pachatele trestného činu je možné odsoudit pouze ve formě trestního řízení o pokud by bylo jen hmotné, šlo by jen o jakýsi morální kodex – v podstatě by nebylo vynutitelné o obě odvětví mají stejné instituty o při tvorbě trestněprávních norem se musí pamatovat na to, aby bylo možno procesně uskutečnit hmotněprávní skutečnosti o zákonodárce v roce 2009 rekodifikoval trestní právo hmotné, ale tato rekodifikace nebyla provázena rekodifikací procesního práva  tato „poloviční“ rekodifikace je nedostatkem systému trestního práva - trestně právní vztah – vztah mezi orgánem činným v trestním řízení (státem) a pachatelem o právní skutečností, na jejímž základě vztah vzniká, je spáchání trestného činu o vznikají vzájemná práva a povinnosti o tento vztah se uskutečňuje v rámci trestně procesního vztahu  subjekty vztahu jsou stejné jako trestně právní vztah  skutečnost, na základě kterého vzniká – zahájení trestního stíhání podle § 260 trestního řádu  opět vznikají nějaká práva a povinnosti – např. právo na obhajobu, povinnost uložit nějaké opatření  jde-li o pachatele (fyzickou osobu) – trestněprávní a trestněprocesní vztah jsou vztahy ryze osobní, který končí smrtí povinného subjektu (pokud obviněný zemře, nesmí se pokračovat v trestním řízení) • byl-li uložen peněžitý trest a obviněný umře, tak tento trest se nepromítne do dědictví, právě z důvodu osobní povahy  jde-li o právnickou osobu, pak tyto vztahy podle §10 odst. 1 přechází trestněprávní odpovědnost na právní nástupce právnické osoby • oba tyto vztahy nejsou ryze osobní (nekončí smrtí), ale místo aby skončily, tak přechází na právní nástupce (na všechny) • jde o to, aby se právnická osoba nevyhnula trestní odpovědnosti tím, že by si založila novou společnost a udělala by s ní třeba fúzi  trestně procesní vztah je širší – protože může být obžalováno 5 pachatelů, ale nebude odsouzen třeba ani jeden

Funkce trestního práva

Ochranná funkce

• dominantní funkce trestního práva – ochrana nejdůležitějších právních statků
• trestněprávní ochrana je omezena zásadou subsidiarity trestní represe – ochrana se uplatňuje pouze tam, kde selhávají ostatní prostředky právního působení – tedy tam, kde je nezbytná, tzn. že norem trestního práva lze využít až jako poslední možný prostředek ochrany (poslední instance - ultima ratio), tedy pokud se skutek nelze podřadit pod normy přestupkového zákona a je to skutek natolik závažný, lze přistoupit k ochraně tresním právem
• co se má trestním právem vlastně chránit?
•  např. v 50. letech minulého století – trestní represe byla nadužívána (hypertrofie trestní represe)
•  60. léta až konec století – dekriminalizace (omezení počtu trestných činů) a depenalizace
• „restorativní justice“ jako protiklad justice trestající
• cílem má být převýchova a pozitivní působení, spíše než tvrdé trestáníážkového seznamu
•  od nového století je zde opět nový trend spočívající v zostřování trestní represe
• „období nové kriminalizace“
• zvyšuje se počet trestných činů (i těch nedbalostních), kasuistické skutkové podstaty, trest se často přesouvá do stádia přípravy nebo pokusu (předčasně dokonaný trestný čin), úvahy nad snížení věkové hranice trestní odpovědnosti
• např. vyhotovení úředního razítka – nikdo to nedělá jen tak pro srandu, je to prostředek pro další trestní čin – je to materiálně jen příprava přesto je to samostatný trestný čin
• fragmentární charakter trestního práva – společenské vztahy jsou chráněny i jinými odvětvími (občanské, obchodní právo) dále rodinné právo je především chráněno soukromoprávní úpravou, ale existuje např. trestný čin zanedbání péče

Regulativní funkce

upravuje společenské vztahy, které vznikají v souvislosti se spácháním trestného činu o má retrospektivní charakter – reaguje na něco, co se stalo v minulosti a směřuje do budoucnosti o např. pachatelka vylákala poškozeného na odlehlé místo, dala mu do pití látku (Rohypnol, Diazepam), která ho ochromila a pak ho okradla  často byla namíchána směs, která poškozeného usmrtila – často pravidlo „čím více, tím lépe“  vysoký stupeň závažnosti, ale na počátku 90. let se to hodnotilo jako krádež • => nová extenzivní definice násilí – umožnilo posoudit takovéto skutky jako trestné činy loupeže (závažnější čin, vyšší sazba)

Preventivní funkce

usiluje o to, aby nedocházelo k trestným činům ze strany stejného pachatele (osobní, individuální prevence) nebo ve společnosti (generální prevence)

Represivní funkce

trestní právo (resp. následky tresného činu) způsobují újmu pachateli trestného činu – ale nejen jemu, i ostatním členům společnosti (pokud je někomu dáno domácí vězení, je to trest i pro ty, kdo bydlí s ním) o musí to být represe úměrná vině (nesmí být přehnaná – ochrana v mezinárodních smlouvách o lidských právech). Ideální represe je taková, která ochrání společnost před pachatele, společnost upozorní na neblahé následky páchání trestné činnosti a pachatele převychová, aby nedocházelo k opakování trestní činnosti (tzv. recidiva) 

Zásady trestního práva

- vůdčí právní ideje, na kterých je založeno každé právní odvětví – projev právně filosofického přístupu zákonodárce - vycházejí z myšlenek právního státu - na rozdíl od zásad trestního práva procesního, kde jsou tyto zásady sumarizovány (sepsány), se musí u trestního práva hmotného dovodit o pouze 2 jsou výslovně vyjádřeny v TZ:  nullum crimen sine lege - § 1 TZ  zásada subsidiarity trestní represe - § 12 TZ o zbytek je pouze teoretická konstrukce, která se vyvozuje z obsahu trestněprávních norem - význam o poznávací – seznamuje nás s právními instituty o interpretační o aplikační o legislativní – při tvorbě práva  zásady by měly být takové, aby vytvářely stabilitu – při novelizaci trestněprávních norem by měl zákonodárce vycházet z toho, jestli zásady vyhovují – pokud ano, pak by nemělo být do tohoto systému zasahováno něčím, co zásadám neodpovídá

Zásada zákonnosti

- Nullum crimen sine lege (Není zločin bez zákona) o ústavní zakotvení o čl. 39 LZPS: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ o čl. 40 odst. 6 LZPS: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ o scripta – pramenem trestního práva je právo psané = zákon (není jím soudní rozhodnutí, zvyklost, obyčej), jen zákon stanoví, co je trestný čin a jaký trest lze za něj uložit • pramenem trestního práva nemůže být podzákonný předpis o stricta - zákaz analogie při aplikaci trestního práva v neprospěch pachatele, jen zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem, není možné analogií vytvářet nové skutkové podstaty a sankce • analogií nelze tvořit nové skutkové podstaty, nelze jím tvořit nové druhy sankcí o certa – požadavek, aby právní úprava byla přesná, jasná a určitá (aby občan za použití běžných interpretačních pravidel mohl seznat podstatu ustanovení)  ale řada norem má odkazovací charakter • klade se otázka, jestli to velké množství takovýchto ustanovení odpovídá zásadě nullum crime sine lege certa • musí to být, jinak by byl trestní zákoník velmi rozsáhlý  kasuistické skutkové podstaty § 299 TZ – odvozuje nesoulad s jinou právní normou, ale vypočítává zde skutkové podstaty ve snaze dodržení této zásady o praevia – zákaz retroaktivity při aplikaci trestněprávní norem (navazuje na ustanovení čl. 6 odst. 4 LZPS), pozdější zákon nazpět působí, ale pokud je přísnější úprava, tak do minulosti se nepoužije  trestnost činu se posuzuje podle úpravy, v jaké době byl trestný čin spáchán  účel: • motivace občanů k zachovávání zákonů • právní jistota  neoprávněná výroba lihu – ustanovení, které bylo v nové úpravě opuštěno - nulla poena sine lege – žádný trest bez zákona

Zásada humanismu

- trestní právo chrání základní humanitní hodnoty (čest, zdraví, důstojnost) - požadavek humánního zacházení s pachateli - respekt k právní oběti (poškozenému)

Zásada souběžné a nezávislé odpovědnosti fyzických a právnických osob

- nová zásada vyvolaná tím, že byla zakotvena trestněprávní odpovědnost právnických osob – kolektivní odpovědnost - trestní odpovědnost fyzických osob není závislá na trestní odpovědnosti právnických osob o § 8 odst. 3: „Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.“ o § 9 odst. 3: „Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 a trestní odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.“ - PO může být pachatelem pouze některých trestných činů (84 skutkových podstat) o nemá akcesorický charakter – i pokud se neprokáže vina fyzická osoba, může být stíhána právnická osoba  opačně je to třeba v Maďarsku a na Slovensku (nepravá trestní odpovědnost – právnickou osobu je možné postihnout, jen pokud se podílela na trestném činu fyzické osoby) • trestní odpovědnost právnické osoby je tedy závislá na trestní odpovědnosti fyzické osoby • má to nevýhody – víme, že někdo upustil nebezpečnou látku do rybníka, ale nevíme, kdo to udělal – víme jen, že to vyšlo z jedné továrny • na Slovensku toto nejsou schopní postihnout o nejde být ale stíhán dvakrát za tentýž trestný čin

Zásada subsidiarity trestní represe

- trestní odpovědnost lze uplatnit pouze v případech společensky škodlivých, pokud nepostačuje řešení podle jiného předpisu - aplikační význam – změkčování dopadu právní úpravy – ne všechno, co naplňuje znaky skutkové podstaty, nemusí být hned trestným činem o dochází k materializaci formálního pojetí trestného činu - legislativní význam – znaky trestného činu má zákonodárce volit tak, aby šlo o činy, které jsou společensky závažné o např. provozování prostituce ohrožující mravní vývoj dětí  ano, je to závažné, ale proč to není řešeno správním právem o např. poškození geodetického bodu, neoprávněné provozování loterie, opatření úředního razítka o zákonodárce sám se tedy proti této zásadě prohřešuje - podle § 12 odst. 2 TZ – dvě kritéria o musí jít o případ společensky škodlivý (nejde o nejpřesnější termín) – lepší by byl termín závažný  kritéria škodlivosti najdeme v § 39 odst. 2 jako kritéria povahy a závažnosti činu (význam chráněného zájmu, způsob provedení činu a následky, osoba pachatele, …) o nepostačí-li uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (trestní je až poslední instance)  ve starší literatuře – zásada pomocné role nebo ekonomie trestní hrozby • např. řidič v Olomouci, který kreslil tykadla politikům – stačil by postih podle pracovního práva • např. někdo uzavře smlouvu, že bude vozit reklamu za úplatu 5.000,- Kč, pokud ji nebude vozit, dostane pokutu 10.000,- Kč – zde by stačila tato sankce (soukromoprávní) • př. pokud pracovník užívá počítač zaměstnavatele – krádež počítačového času, neoprávněné užívání – porušuje pracovní kázeň, není nutný trestní postih (čin není společensky škodlivý, závažný)  ve zvláštní části by neměly být delikty, které se nevyznačují velkou závažností – ale § 211 odst. 2 – úvěrový podvod – někdo použije úvěr k jinému účelu, než mu byl poskytnut – otázka, zda je tento případ skutečně společensky závažný, zda je nutná úprava v trestním právu  podle § 190 – trestný čin prostituce ohrožující mravní výchovu mládeže – o trestný čin se jedná, když se prostituce odehrává v blízkosti školy (není upřesněn lokalizační znak, + proč jen v blízkosti školy? Děti se scházejí i na zastávkách atd.)

Zásada odpovědnosti za zavinění

- trestní odpovědnost je subjektivní odpovědnost (odpovědnost za zavinění), nikoliv odpovědností objektivní - podmínkou je vnitřní stav pachatele, kterému říkáme zavinění o má podobu buď úmyslu, nebo nedbalosti o kam až sahá zavinění, tam sahá odpovědnost – nezaviněné následky se nepřičítají - tím se liší od civilní odpovědnosti (většinou je objektivní) - tady nestačí, že pachatel trestný čin způsobí, musí ho i zavinit - u právnické osoby je tomu ale jinak – tam se zavinění posuzuje na základě přičitatelnosti fyzické osobě - podle § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnické osoby o za právnickou osobu vždy někdo jedná – jednají za ni osoby fyzické – a z činnosti fyzických osob se odvodí odpovědnost právnické osoby

Zásada přechodu trestní odpovědnosti právnických osob na právního nástupce

- § 10 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob: „Trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce.“ - až dosud byla trestní odpovědnost individuální – tedy končila se smrtí fyzické osoby - ale zákonodárce nyní řekl, že u právnických osob je to jinak o zájem na tom, aby nedocházelo k tomu, že se právnická osoba trestní odpovědnosti vyhne