Zásada práva na obhajobu obviněného
1. Význam a právní zakotvení
Základní zásady trestního řízení jsou určité právní principy, vůdčí právní ideje, jimiž je ovládáno trestní řízení.[1] Jednou z klíčových zásad trestního práva procesního je i zásada práva na obhajobu obviněného. Zásada zajištění práva na obhajobu zajišťuje každému, proti němuž se řízení vede, aby byl v každém období řízení poučen vhodným a srozumitelným způsobem o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si také může zvolit obhájce. Zároveň tomu odpovídá povinnost orgánů činných v trestním řízení umožnit mu uplatnění jeho práv.
Tato zásada je zakotvena v § 2 odstavci 13 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“), který stanoví: „Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.“
Dále je zakotvena rovněž na ústavněprávní úrovni, kde se opírá o čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a je jedním z komponentů práva na spravedlivý proces: „Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.“
Toto právo je obsaženo i v mezinárodních smlouvách, jako například čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, či v čl. 6 odst. 3 písm. b) c) Evropské úmluvy: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby; má mít právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru, nebo pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují“
Účelem a smyslem této zásady je zaručení plné ochrany zákonných zájmů a práv osoby, proti níž se řízení vede. V řízení je třeba objasnit všechny okolnosti svědčící ve prospěch takové osoby, čímž se má zajistit, aby nevinná osoba nebyla odsouzena a aby byl pachatel odsouzen jen za takový trestný čin, který spáchal a byl mu za něj uložen spravedlivý trest[2].
Právo na obhajobu má osoba, proti které se řízení vede, tedy nejen obviněný, obžalovaný, odsouzený, nýbrž i zadržená podezřelá osoba dle ustanovení § 76 odst. 6 tr. ř. a podezřelý ve zkráceném přípravném řízení dle ustanovení § 179b odst. 2 tr. ř.
Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a právo požadovat, aby byl obhájce přítomen při výslechu. Zadrženému podezřelému je umožněna obhajoba bez ohledu na fakt, že policejní orgán dosud nerozhodl o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného. Ačkoliv má zadržená osoba právo zvolit si obhájce, nemůže žádat o jeho ustanovení[3].
