Mateřství
Mateřství je základní statusový poměr, pro člověka je klíčový, jelikož od něj se odvozuje otcovství a další příbuzenství.
Občanský zákoník v § 775 výslovně stanovuje, že „matkou dítěte je žena, která dítě porodila“. (CITACE)
Tato norma je kogentní, nelze se od ní odchýlit. Porušení této kogentní normy nebo snaha o její porušení jednostranným či dvoustranným právním jednání by bylo stiženo absolutní neplatností, ex offo. Tuto absolutní neplatnost odvozujeme od §1 odst. 2 ObčZ současně s § 580 ObčZ.
Reprodukovaná medicína
Tato zásada respektující přirozený zákon o jedné matce a jednom dítěti je v České republice ctěna i za situací, kdy dítě se narodí pomocí reprodukované medicíny, kdy genetická realita není v souladu v realitou právní a sociální. Zásada mater sempet certa est (fakt porodu) pochází z římského práva, do našeho právního řádu byla výslovně zakotvena až v roce 1998, při novele zákona o rodině.
Porod
S pojmem mateřství a jejím počátkem úzce souvisí porod. Porod je okamžik, kdy dojde k oddělení dítěte od mateřského těla. Porodem se tedy rozumí ukončení těhotenství bez ohledu na fakt, zda se dítě narodí živé nebo mrtvé. Ohled se také nebere na délku těhotenství. Podrobnosti porodu stanovuje zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a také vyhláška č.297/2012 Sb. o Listu o prohlídce zemřelého.[1]
- ↑ 1,0 1,1 § 4 Náležitosti hlášení o ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, hlášení o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky v souvislosti s porodem, potratem, šestinedělím nebo o úmrtí do 1 roku po ukončení těhotenství, které se provádí prostřednictvím Listu části A, jsou uvedeny v příloze k této vyhlášce.
