Evropský soudní dvůr
Soudní dvůr je složen ze soudců a generálních advokátů. Počet soudců je závislý na počtu jednotlivých členských států. Z toho důvodu je jedním z požadavků právě státní příslušnost, za účelem zastoupení právního řádu každým členským státem. Soudci a generální advokáti jsou voleni na dobu 6 let společnou dohodou vlád členských států. Mohou být jmenováni opakovaně (čl. 253 SFEU). Jednou za 3 roky dochází k částečné obměně soudců. Předseda soudu je volen soudci na dobu 3 let.Na prvopočátku svého působení skládají soudci kolektivní slavnostní přísahu.
Nezávislost soudců
- Soudní imunita ve vztahu k právním aktům přijatým po dobu funkce.
- Disciplinární režim díky kterému je možno soudce trestat ze strany jiných soudců, pouze disciplinárně.
- Absolutní neslučitelnost s jakoukoliv jinou administrativní či politickou funkcí.
Vedle soudců zde působí také Generální advokáti, kteří nezávisle posuzují různé případy formou tzv. stanoviska. Generální advokáti jsou sice členy soudu, ale nepodílejí se na jeho rozhodování. Počet může být zvýšen či snížen jednomyslně Radou (čl. 252 SFEU) V neposlední řadě se na Soudu můžeme setkat s personálem soudu. Kancléř, tedy vedoucí kanceláře Soudu, volený na 6 let, má na starosti praktické fungování Soudu a také vydávání sbírky rozhodnutí, posudků a usnesení Soudu.
Kromě Smluv, upravuje fungování a organizaci Soudu Protokol o Statusu Soudu a Jednací řád. Důležitou roli při rozdělování případů a volbě soudce zpravodaje zastává předseda Soudu. Běžně zasedá Soud v senátech. Výjimečně však zasedá i v plénu a to pouze, jde-li o věc mimořádného významu dle čl. 16 statutu ESD. Zasedá-li Soud v plénu, týká se to zásadně demise člena Komise, ombudsmana nebo člena účetního dvora. V senátech Soud zasedá zásadně ve složení 3 nebo 5 soudců. V plénu zasedají všichni soudci. Řízení se skládá z písemné a ústní fáze.
Úloha a pravomoci
Soud řeší spornou i nespornou (konzultační) agendu. Nesporná agenda neboli konzultační je tradiční funkcí soudů působících na mezinárodní úrovni. V případě Evropského Soudu jde o specifickou úlohu na ústavní úrovni. Tato úloha se vztahuje na předběžné otázky a řízení o vydání posudku. Sporná agenda
- V první a zároveň poslední instanci věci = Ty věci, které nespadají do působnosti výslovně přidělené čl. 256/1 SFEU ve prospěch Tribunálu
- Žaloby na porušení Smluv členským státem (čl. 258 SFEU)
- Rozhodčí řízení mezi členskými státy (čl. 273 SFEU)
- Žaloby členského státu na neplatnost a nečinnost EP a Rady
- Spory zahájené na návrh orgánů EU a ECB na neplatnost aktu nebo nečinnost EP, Komise, Rady či ECB (čl. 51 Statutu Soudu)
- Věci, u nichž se Tribunál z důvodu právní závažnosti vzdal své příslušnosti
- V rámci SZBP jen kontrola dodržování čl. 40 SFEU a přezkum legality rozhodnutí vůči jednotlivcům dle čl. 275/2 SFEU 2. Jako odvolací soud proti rozhodnutím Tribunálu z právních důvodů (čl. 256/1/2 SFEU)
Od účinnosti Lisabonské smlouvy Soud nově rozhoduje všech věcech PJSTV (Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech), o právech LSZ a o dodržování zásad subsidiarity.
Publikace:
1) https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/19819/DPTX_2008_1_11220_HS9999_33311_0_64734.pdf?sequence=1
2) SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7400-313-4 s.133-135.
