Nepominutelný dědic

Pojem

Právní úpravu nepominutelného dědice nalézáme v § 1642 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Nepominutelným dědicem je fyzická osoba, jíž dle § 1642 OZ svědčí právo na tzv. povinný díl (viz níže). Okruh těchto fyzických osob pak zákon vymezuje na děti zůstavitele. Nedědí-li, pak dědí jejich potomci (§ 1643 odst. 1 OZ). Ačkoliv nese v názvu pojem „dědic“, nemá nepominutelný dědic právní postavení dědice, nýbrž věřitele ve vztahu k ostatním dědicům či odkazovníkům. Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, avšak na peněžitou částku ve výši jeho povinného dílu (§ 1654 odst. 1 OZ). Institut nepominutelného dědice je výrazem mezigenerační solidarity. Stejně tak odráží princip familiarizace na úkor testovací volnosti zůstavitele.

Institutem nepominutelného dědice navazuje OZ na starší právní úpravu, kde byl tento institut zakotven v podobě neopomenutelného dědice (viz § 479 zákona č. 40/1964 Sb.). Toto pojmenování sice nebylo v zákoně výslovně uvedeno, literatura a judikatura jej však užívala.

Okruh subjektů, které mohou být nepominutelným dědicem

Jak již bylo uvedeno, zákon nepominutelné dědice vymezil toliko na zůstavitelovy děti, a pokud ty nedědí, nastupují na jejich místo jejich potomci.

Příklad: Zůstavitel měl dvě děti – syna a dceru. Syn zemřel dříve než zůstavitel, zanechal však po sobě tři syny (ti jsou tedy ve vztahu k zůstaviteli jeho vnuky). Tito nastupují na místo svého otce. Nepominutelnými dědici tak budou zůstavitelova dcera a jeho tři vnuci.

Je lhostejno, zda děti zůstavitele vzešly z manželství či mimo něj. Nepominutelným dědicem je rovněž zůstavitelův osvojenec. Nelze opomenout ani nascitura.

Kdy nepominutelnému dědici nenáleží povinný díl

Nepominutelný dědic sice požívá zvýšené ochrany, která do značné míry prolamuje zůstavitelovu dispozici s dědictvím, nikoliv však absolutně. I nepominutelný dědic může za jistých situací „vyjít na prázdno“. Takovými situacemi jsou:

• Vydědění výslovné - prohlášení zůstavitele o tom, že konkrétní osobu vylučuje z jejího dědického práva respektive práva na povinný díl (§ 1646 an. OZ)
• Vydědění konkludentní - učiněné mlčky - zjevně úmyslným opomenutím nepominutelného dědice v pořízení pro případ smrti
• Je-li nezpůsobilý dědit podle § 1481 OZ
• Odmítne-li dědictví § 1485 odst. 1 OZ
• Zřekne-li se dědického práva či zřekne-li se práva na povinný díl podle § 1484 odst. 1 OZ
• Vzdá-li se dědictví podle § 1490 odst. 1 OZ
• Započte-li se mu na celý povinný díl
• Je-li mu závětí či odkazem zanecháno více, než kolik činí jeho povinný díl
• Při dědění podle zákonné posloupnosti
• Zemřel-li dříve než zůstavitel
• Pokud sdělí, že právo na povinný díl neuplaťnuje

Ochrana nepominutelného dědice

Nepominutelný dědic požívá zvýšené právní ochrany, z níž plyne řada oprávnění:

• Právo na povinný díl či jeho doplnění
• Právo ujednat si s dědici o svém povinném dílu jinak podle § 1654 odst. 2 OZ
• Může být přítomen při soupisu a odhadu hodnoty pozůstalosti, vznášet dotazy a připomínky (§ 1655 odst. 2 OZ).
• Má právo navrhnout, osvědčí-li obavu z předlužení dědice, odloučení pozůstalosti (§ 1709 OZ).
• Právo na poměrné vyúčtování podílu na zisku a ztrátě pozůstalosti od smrti zůstavitele až do určení povinného dílu § 1656 OZ
• Právo na nutnou výživu podle § 1665 OZ

Uplatnění

Institut nepominutelného dědice přichází v úvahu ve chvíli, kdy zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepominutelného dědice zcela nebo zčásti opominul (tzv. preterovaný dědic). Pokud zůstavitel v pořízení pro případ smrti ustaví nepominutelnému dědici více, než kolik činí jeho povinný díl, připadne mu podíl stanovený pořízením a nepominutelný dědic tak nemá nárok na povinný díl. Analogicky se užije i odkaz svědčící nepominutelnému dědici. Při intestátním (zákonném) dědění institut nepominutelného dědice nepřichází v úvahu, neboť tomu připadne v první dědické třídě více, než kolik činí jeho povinný díl.

Příklad: Zůstavitel má manželku a dva nezletilé syny. Jeho pozůstalost tvoří byt v hodnotě 2.000.000,- Kč (uvažujme, že byt nebyl v SJM) a automobil v hodnotě 400.000,- Kč. Celkem tedy jeho pozůstalost má hodnotu 2.400.000,- Kč. Uvažujme následující situace: 1) V závěti vyjádřil vůli, aby celá pozůstalost připadla jeho manželce. V tomto případě zcela opominul své syny, které jsou nepominutelnými dědici. Těm tak vzniká nárok na vydání povinného dílu (finanční částky), který mohou uplatnit vůči zůstavitelově manželce. 2) Pokud by však v závěti pořídil o pozůstalosti tak, že oběma z jeho synů připadne 1/5 bytu (přepočteno na peníze je to 400.000,- Kč pro každého syna) a manželce 3/5 bytu a automobil, došlo by k částečnému opomenutí, neboť zůstavitel tímto pořízením „nenaplnil“ minimální výši povinného dílu, který nepominutelným dědicům náleží a který je v tomto případě ve výši 600.000,- Kč pro každého z jeho synů. Synové tak budou mít právo nárokovat doplnění až do výše svého povinného dílu, které mohou opět uplatnit vůči zůstavitelově manželce. Tedy každý ze synů může nárokovat vydání částky 200.000,- Kč. 3) Pokud by však oběma synům na základě zůstavitelovy závěti připadla 1/2 bytu (pro každého tedy odpovídající částka 1.000.000,- Kč) a manželce automobil, došlo by tím k naplnění minimální výše povinného dílu. To by mělo za následek, že oba synové by již nevystupovali v pozici nepominutelných dědiců, kteří mohou nárokovat vydání či doplnění povinného dílu, avšak v pozici závětních dědiců, neboť se jim dostalo zákonné minimum v hodnotě dokonce převyšující minimální výši povinného dílu. 4) Zůstavitel zemře, aniž by pořídil pro případ smrti. Dědit se bude podle zákonné dědické posloupnosti, konkrétně podle první dědické třídy, tedy každému z dědiců připadne rovný podíl (viz § 1635 odst. 1 OZ). Tedy každý bude mít 1/3 bytu a 1/3 automobilu. Z logiky věci už tak nemusíme zvažovat povinný díl, neboť ten je vždy menší, než podíl ze zákonné dědické posloupnosti.