Nabytí vlastnictví v římském právu
| Derivativní nabytí vlastnického práva | Originární způsob nabytí vlastnického práva |
|---|---|
| Mancipace | Vydržení |
| Injurecesse | Ostatní způsoby |
| Tradice |
Jiné dělení nabytí vlastnictví se mohlo dělit podle:
1) Podle občanského práva - fiktivní prodej (mancipace), nabytí formou vlastnického procesu (injurecesse), nabytí od státu, převod vlastnictví výrokem úředním, převod vlastnictví zákonem a vydržení (podle starého práva civilního)
Nabytí od státu - bezplatný příděl státní půdy (za republiky se souhladem lid. shromáždění, za principátu jen z moci císaře), prodej válečné kořisti, prodej majetku odsouzených zločinců (v dražbě)
Úřední výrok - soudcovský nález, rozhodnutí magistráta, císařský preskript
Nabytí ze zákona - dědické právo, vlastníkovo protiprávní jednání (ten násilím odňal věc držiteli)
2) Podle práva národů - odevzdání, vydržení (podle práva magistrátského), původní způsoby (okupace, nález pokladu, nabytí řečiště a ostrova, nabytí přírůstkem, smísení, specifikace atd.[1]
Odkazy
- ↑ BALÍK, Stanislav. Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk),str. 150-152, ISBN 978-807-3800-215.
