Dokazování v trestním řízení

Dokazování tvoří podstatnou a nezastupitelnou součást trestního řízení. Odráží se v něm základní zásady trestního řízení. Je upraveno v hlavě páté § 89 až § 118 zákona č. 141/1961 Sb., Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád).

Představuje složitý komplex procesních postupů orgánů činných v trestním řízení a jiných subjektů, ve kterém jsou obsaženy jejich teoretické odborné poznatky a mnohaleté praktické zkušenosti.

Výsledek dokazování rozhoduje o výsledku celého trestního řízení, správnosti, spravedlivosti, přesvědčivosti a kvalitě rozhodnutí a tím o jeho výchovném a preventivním účinku.

Smysl a podstata dokazování

• Dokazování je trestním řádem vymezený postup orgánů činných v trestním řízení za zákonem vymezené součinnosti stran, jehož smyslem je poznání skutkových okolností důležitých pro další postup orgánů činných v trestním řízení a v konečné fázi i pro rozhodnutí. Jeho úkolem je tedy rozhodnout, zda událost, která je předmětem řízení je, či není trestným činem a kdo je pachatelem (§ 1 odst. 1).
• Podstatou dokazování je dobrání se pravdy o skutečnostech relevantních pro určité rozhodnutí. Smyslem dokazování je potom stanovení takových pravidel postupu k výše uvedenému cíli, který by byl jednak efektivní a jednak slučitelný se všemi negativními i pozitivními povinnostmi, jež má veřejná moc vůči osobám ve své působnosti z titulu jejich základních práv.
• V procesním smyslu jde tedy o vyhledání těchto důkazů, jejich provedení, procesní zajištění a jejich zhodnocení. Důkazním právem je potom souhrn norem trestního práva procesního, které tento postup upravují.