Dokazování v trestním řízení

Z Iurium Wiki

rozpracováno

Dokazování v trestním řízení je upraveno v hlavě páté §89 až §118 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád.

Dokazování je vedle rozhodování nejdůležitější procesní činností orgánů činných v trestním řízení, protože umožňuje zjistit skutkový základ pro jejich rozhodování a pro další postup tak, aby mohl být splněn účel trestního řízení uvedený v §1 trestního řádu.

Představuje složitý komplex procesních postupů orgánů činných v trestním řízení a jiných subjektů, ve kterém jsou obsaženy jejich teoretické odborné poznatky a mnohaleté praktické zkušenosti.[1]

Výsledek dokazování rozhoduje o výsledku celého trestního řízení, správnosti, spravedlivosti, přesvědčivosti a kvalitě rozhodnutí a tím o jeho výchovném a preventivním účinku.[2]

Smysl a podstata dokazování

  • Dokazování je trestním řádem vymezený postup orgánů činných v trestním řízení za zákonem vymezené součinnosti stran, jehož smyslem je poznání skutkových okolností důležitých pro další postup orgánů činných v trestním řízení a v konečné fázi i pro rozhodnutí.[3]
  • Podstatou dokazování je dobrání se pravdy o skutečnostech relevantních pro určité rozhodnutí. Smyslem dokazování je potom stanovení takových pravidel postupu k výše uvedenému cíli, který by byl jednak efektivní a jednak slučitelný se všemi negativními i pozitivními povinnostmi, jež má veřejná moc vůči osobám ve své působnosti z titulu jejich základních práv.
  • V procesním smyslu jde tedy o vyhledání těchto důkazů, jejich provedení, procesní zajištění a jejich zhodnocení. Důkazním právem je potom souhrn norem trestního práva procesního, které tento postup upravují.[4]

Fáze dokazování

  • Dokazování je prováděno ve všech stádiích trestního procesu. Všechna tato stádia mají svá specifika, která jsou dopadem rozdílného účelu jednotlivých stádií trestního procesu. Probíhá tedy již od přípravného řízení. To znamená od počátku fáze prověřování, též ve vyšetřování a ve zkráceném přípravném řízení. Dále v řízení před soudem, jak při předběžném projednání obžaloby, tak v hlavním líčení a také v řízení odvolacím. [5]
  • Proces dokazování jakožto činnost, která bezprostředně předchází mezitímnímu nebo finálnímu rozhodnutí ve věci, se dělí na několik na sebe vzájemně navazujících kroků.

Proces dokazování lze rozdělit na fáze:

  1. vyhledávání důkazů (získání informací o existenci důkazu),
  2. opatření důkazu (faktické získání důkazu),
  3. provedení a procesní zajištění důkazu (procesní postup orgánů činných v trestním řízení, které při něm postupují v souladu s trestním řádem a tím důkazu dodávají procesní hodnotu),
  4. prověřování a hodnocení důkazů (zjištění kvality pramene důkazu, zjištění vzájemných vztahů mezi jednotlivými důkazy),
  5. hodnocení důkazu (vrcholná fáze procesu dokazování, kdy se plně uplatňuje zásada volného hodnocení důkazů).

Vyhledávání důkazů

  • První fáze dokazování představuje vyhledání důkazů. I když vyhledat a předložit důkazy může i obviněný, eventuálně také poškozený, je tato fáze dokazování stále především činností orgánů činných v trestním řízení, čímž je realizována zásada vyhledávací viz ust. § 2 odst. 5 TrŘ. V této fázi OČTŘ, a nejen ty, vyhledávají a zajišťují všechny důležité skutečnosti nebo poznatky, které mohou být v dalším průběhu trestního procesu významné. Pokud by důkaz vyhledala strana řízení, není to důvodem jeho odmítnutí nebo překážkou provedení takového důkazu (§ 89 odst. 2 věta poslední TrŘ.). Fáze vyhledávání důkazů vždy probíhá v určité formě.[6]
  • Fáze vyhledávání důkazů je obecně činností veskrze různorodou a patrně není možné ji zcela vyčerpávajícím způsobem zákonně regulovat.[7]

Opatření důkazu

  • Další fází v procesu dokazování je opatřování důkazů, jejich následné procesní zajištění a provádění.
  • Jedná se o získání dispoziční moci nad důkazem, kdy si následně OČTŘ v souladu se zákonnou úpravou opatřují z důkazního pramene informace o skutečnostech relevantních pro objasnění věci. Tyto informace následně zachycují, zejména v podobě protokolů (§ 55 TrŘ.), nebo jiných záznamových prostředků.
  • Nepochybně platí, že podle ustanovení §89 odst. 2 TrŘ. za důkaz slouží vše, co může prospět k objasnění věci. [8]

Prověřování a hodnocení důkazů

  • Prostřednictvím prověrky důkazů se poznává kvalita důkazních pramenů a také jejich spolehlivost a bezpečnost.
  • Například se bude jednat o ověření, zda svědek byl skutečně schopen vnímat událost, o které vypovídal.
  • Prověřování a analýza důkazů slouží také k tomu, aby se zjistily a odstranily rozpory mezi jednotlivými důkazy, čímž se vysvětluje jejich vzájemná souvislost a návaznost na okolnosti případu.[9]
  • Na prověřování důkazů bezprostředně navazuje závěrečná fáze dokazování, a sice samotné hodnocení důkazů.

Hodnocení důkazů

  • Zde se uplatní zásada volného hodnocení důkazů dle ust. §2 odst. 6 Trestního řádu.
  • Smyslem hodnocení důkazů je posoudit, zda získané a provedené důkazy, jak jednotlivě, tak i v souhrnu, poskytují věrohodnou, úplnou a pravdivou informaci, která je důležitá z hlediska projednávané trestní věci.[10]
  • Hodnotí se pravdivost, závažnost, zákonnost a upotřebitelnost důkazu individuálně, ale i ve vzájemných souvislostech.
  • Jedná se o myšlenkový proces, který je vytvářen na základě analýzy, jenž jednotlivým důkazům přisuzuje určitou specifickou vypovídací hodnotu. To zejména pokud jde o pravdivost, zákonnost a závažnost těchto důkazů.

Průběh dokazování

  1. ↑ BALÁŽ, B., PALKOVIČ, J. Dokazovanie v trestnom konaní. Teoretická a praktická čásť. Trnava: Typi Universitatis Tyrnaviensis, 2005, s. 16.
  2. ↑ CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 282, IVOR, J., POLÁK, P., ZÁHORA, J. Trestné právo procesné I. Bratislava: Wolters Kluwer, 2017, s. 403.
  3. ↑ ŚÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P., MUSIL, J., KUCHTA, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 346.
  4. ↑ RŮŽEK, A. a kol. Československé trestní řízení. 3., přep. a dop. vyd. Praha: Orbis, 1977, s. 135, nebo CÍSAŘOVÁ, D., HASCH, K., JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: Linde, 1999, s. 164
  5. ↑ JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, 387 s. ISBN 978-80- 7502-278-3.
  6. ↑ JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, 388 s. ISBN 978-80- 7502-278-3.
  7. ↑ 6 ŠÁMAL, Pavel. Přípravné řízení trestní. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. Beckovy příručky pro právní praxi. 322-329 ISBN 80-7179-741-3
  8. ↑ ŠÁMAL, Pavel. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. 1333 s. ISBN 978-80-7400-465-0
  9. ↑ CHMELÍK J., BRUNA, E. Dokazování v trestním řízení. Trestněprávní a kriminalistické aspekty.1. vydání. Praha: VŠFS, 2018. 67 s. Edice EUpress. ISBN 978-80-7408-175-0
  10. ↑ MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 2. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. Beckovy právnické učebnice. 400-406 s. ISBN 80-7179-678-6
Autoři článku: Hana (Hana Kaňoková)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Dokazování_v_trestním_řízení&oldid=174819“