Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Ve sporech z nekalé soutěže rozlišujeme osoby, které jsou aktivně a pasivně legitimovány. Aktivní legitimace, resp. aktivně legitimovaný subjekt ve sporech z nekalé soutěže je označen v § 2988 OZ – jedná se o osobu, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno – těmito osobami jsou myšlení soutěžitelé, zákazníci a jiné osoby.

Okruh aktivně legitimovaných subjektů je dále rozšířen v § 2989 odst. 1 OZ, který stanovuje, že u některých skutkových podstat nekalé soutěže je možné přiznat aktivní legitimaci také právnické osobě, která je oprávněna hájit zájmy soutěžitelů a zákazníků.

Jakožto subjekt pasivně legitimován ve sporech nekalé soutěže je označován rušitel. Takovým subjektem je zejména soutěžitel, osoba pomocná (např. člen statutárního orgánu nebo zaměstnanec soutěžitele).

Nároky ve sporech z nekalé soutěže

Konkrétní nároky, které mohou osoby dotčené nekalou soutěží uplatnit jsou zakotveny v § 2988 –2889 OZ. Žalobce si při podávání žaloby dle vlastního uvážení volí mezi konkrétními žalobními nároky – k jednomu případu může vznést i více konkrétních nároků. V rámci sporů z nekalé soutěže je velmi využívaným nástrojem také institut předběžného opatření.

Co se týče promlčení jednotlivých nároků, tak nároky zdržovací a odstraňovací se nepromlčují. V případech, kdy se žádá o náhradu škody, práva na náhradu jiné újmy a práva na vydání bezdůvodného obohacení je uplatňována promlčecí lhůta v délce 3 let (§629 OZ). Objektivní promlčecí lhůta pak je maximálně 10 let (§ 636 a § 638 OZ). Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně objektivní promlčecí lhůta je stanovena na 15 let.

Speciálně je upraveno důkazní břemeno v situaci, kdy je žalobcem spotřebitel, který se domáhá zdržovacího nebo odstraňovacího nároku. V takové situaci dochází k obrácení důkazního břemene dle §2989 odst. 2 OZ a rušitel musí prokazovat (nikoli žalobce) že se nekalé soutěže nedopustil.

Zdržení se nekalosoutěžního jednání

Jedná se o nejčastěji uplatňovaný návrh ve sporech nekalé soutěže. Žalobce se při něm domáhá, aby se žalovaná strana zdržela určitého jednání (např. používání určité reklamy, označování zboží či služeb určitým způsobem, …). Je však třeba, aby byl požadavek velmi specifický, při vágní formulaci žaloby nelze žalobci vyhovět. Rozhodnout o zdržovacím nároku je možné pouze za situace, kdy se rušitel nekalosoutěžního jednání v době rozhodnutí soudu stále dopouští.

Odstranění závadného stavu

Takzvaný odstraňovací návrh bývá taktéž označován jako nárok restituční. Spočívá v odstranění zdroje negativních účinků nekalosoutěžního jednání, tento nárok směřuje do minulosti, na rozdíl od zdržovacího jednání, které působí spíše jako prevence do budoucna, aby nebyla způsobená ještě větší škoda. Často dochází k situaci, kdy se restituční a zdržovací nárok překrývají a v praxi je tak těžké rozhodnout, který z nich zvolit, ve většině případů je však vhodnější volit zdržovací žalobu – především kvůli její větší flexibilnosti.

V praxi se pak tato žaloba užije například v situaci, kde je třeba odstranit billboardové reklamy, zaměnit obchodní firmu – není nutné ji vždy zlikvidovat, mnohdy stačí obchodní firmě přidat náležitý dodatek, který by zamezil zaměnitelnost. Odstraňovací návrh tak nemusí spočívat pouze v odstranění, ale i v doplnění či pozměnění.

Přiměřené zadostiučinění

Dalším prostředkem je přiměřené zadostiučinění, které je vyjmenováno mezi nároky proti nekalé soutěži v §2988 OZ, speciálně je pak upraveno v §2951 odst. 2 OZ, dle tohoto paragrafu vyplývá, že by tento institut měl mít funkci kompenzační a má jím být odstraněna nemajetková újma. Ze samotného pojmu, ale je možné jakožto funkci přiměřeného zadostiučinění považovat satisfakci.

Předpokladem pro užité tohoto nároku je právě ona nemajetková újma – například poškození dobré pověsti. Přiměřené zadostiučinění pak může být poskytnuto v buď penězích nebo v nepeněžní formě, mohou být však uplatněny obě tyto varianty současně. Přičemž v praxi je dávána přednost nepeněžitému plnění (například omluva) až pokud není možné dosáhnout dostatečného zadostiučinění tímto způsobem je možné přistoupit k peněžní kompenzaci. Ke kvantifikaci přiměřeného zadostiučinění s důrazem na slovo přiměřeného slouží §2956 OZ, pro výši zadostiučinění jsou pak v praxi užita kritéria zakotvena v následujícím § 2957 OZ.

Náhrada škody

Dle občanského zákoníku je založena na principu zavinění. Vyvratitelná domněnka je pak zakotvena v §2911 OZ, ta zní: Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Vyvrátit tuto domněnku je velice obtížné, především v návaznosti §2912 odst. 2 OZ, který stanovuje, že pokud má škůdce zvláštní znalosti a neuplatní je pak se má za to, že jednal nedbale.

Dle současné úpravy občanského zákoníku se dává přednost naturální restituci, v případě že není možné navrácení do předešlého stavu pak se užije restituce relutární (peněžní náhrada), ta se užije také pokud si to poškozený přímo žádá. V praxi však žaloba na náhradu škody bývá spíše neúspěšná, jelikož je velmi obtížné prokázat, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s nekalou soutěží. Určení její přesné výše je pak také velmi těžké dokázat, resp. výše do které byla škoda způsobena nekalou soutěží, ale v případě, kdy soud uzná náhradu škody žalobci, pak je v jeho pravomoci, aby její výši rozhodl na základě spravedlivého uvážení jednotlivých okolností (§2955 OZ).

Vydání bezdůvodného obohacení

Vydání bezdůvodného obohacení je v občanském zákoníku upraveno v §2991, u nekalé soutěže pak je třeba aby byla naplněna dílčí skutková podstata bezdůvodného obohacení – protiprávní užití cizí hodnoty. Jedná se pravděpodobně o nejsnáze uplatitelný nárok ve věcech nekalé soutěže.