Okupace: Porovnání verzí
m (Značka: editace z VisualEditoru) |
m (Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kde osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius). | + | Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kde osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.179, <nowiki>ISBN 80-717-9031-1</nowiki>.</ref> |
== Věc ničí (res nullius) == | == Věc ničí (res nullius) == | ||
Verze z 24. 3. 2018, 15:26
Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kde osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).[1]
Věc ničí (res nullius)
= věc, která nikomu nepatří.
Podle římského práva to byly věci, které:
a) vznikly odloučením od věcí všech lidí společných (lat. res omnium communes) - sem spadaly např. nově vzniklé ostrovy v moři, opuštěná říční koryta atd...
b) dosud neměli vlastníka - kupř. volně žijící zvířata (pouze divoká zvířata), dary nebo plody moře atd...
c) věci opuštěné (derelikvované) - věci, u kterých se jejich dřívější vlastník zbavil držby a vyjádřil tak vůli dále věc nevlastnit.
d) věci nepřátelské - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.
e) ager desertes = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice, str.179, ISBN 80-717-9031-1.
