Riziko v obchodních transakcích: Porovnání verzí
Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
#* [[Závdavek]] | #* [[Závdavek]] | ||
#'''Změna okolností''' - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy. | #'''Změna okolností''' - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy. | ||
+ | #'''Riziko vlastní neschopnosti řádného plnění''' – Riziko nemožnosti plnění nemusí postihnout pouze protistranu, ale i nás. Proto je v tomto případě vhodné myslet i na limitační a liberační klauzule, kterými můžeme dopad této neschopnosti omezit. Konkrétně může jít o limitaci náhrady škody, omezení práv z vadného plnění apod. | ||
# | # |
Verze z 24. 3. 2018, 12:47
Určitému riziku se v obchodních transakcích nelze vyhnout. Tato rizika můžeme rozdělit do několika hlavních skupin:
- Riziko u realizace samotného plnění – Při samotném plnění závazku může dojít k lidskému pochybení, použití nekvalitního materiálu, špatně vypracované k projektové dokumentaci
- Neschopnost protistrany plnit – Ať již uzavíráme smlouvu s kýmkoli, vždy existuje určité riziko, že protistrana nebude schopná plnit. Jedná se například o případ insolvence, kdy dlužník plnit chce, ale nemá prostředky. S touto možností je třeba počítat a připravit se na ni. Nejčastěji se používají zajišťovací nástroje, které nám zajistí splnění naší pohledávky v případě, že smluvní strana plnit nemůže. Rozeznáváme několik zajišťovacích nástrojů:
- Neochota protistrany plnit – Od neschopnosti plnit, kdy strana nemůže poskytnout plnění, ačkoli by chtěla, musíme rozlišovat neochotu plnit, tady nedostatek vůle plnit. Může se jednat například o situaci, kdy podnikatel má na jeden termín dvě zakázky a upřednostní tu větší, tím pádem tu menší splní později, ačkoli plnit mohl, kdyby si to lépe zorganizoval. V daném případě by nebylo účelné, a bylo by to také poněkud drahé, využívat zajišťovací nástroje, proto se běžně využívají nástroje utvrzovací. Ty mají jednak motivační, jednak sankční účinek. Utvrzovacími nástroji jsou:
- Změna okolností - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy.
- Riziko vlastní neschopnosti řádného plnění – Riziko nemožnosti plnění nemusí postihnout pouze protistranu, ale i nás. Proto je v tomto případě vhodné myslet i na limitační a liberační klauzule, kterými můžeme dopad této neschopnosti omezit. Konkrétně může jít o limitaci náhrady škody, omezení práv z vadného plnění apod.
Autoři článku: Monis41