Prameny ústavního práva: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „== Prameny ústavního práva == Zvláštnosti předmětu, norem a společenské funkce ústav se projevují také ve '''zvláštnostech pramenů a zdroj…“) |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | == Prameny ústavního práva == | + | == Prameny ústavního práva == |
Zvláštnosti předmětu, norem a společenské funkce ústav se projevují také ve '''zvláštnostech pramenů a zdrojů ústavního práva.''' | Zvláštnosti předmětu, norem a společenské funkce ústav se projevují také ve '''zvláštnostech pramenů a zdrojů ústavního práva.''' | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Ústavní právo má z pohledu způsobu ztvárnění zdrojů, nejméně tyto typové '''základní prameny''': | Ústavní právo má z pohledu způsobu ztvárnění zdrojů, nejméně tyto typové '''základní prameny''': | ||
− | 1) Hodnotová učení | + | 1) '''Hodnotová učení''', myšlenkové koncepce, politické ideje, které jsou mnohdy zformulované v doktrínách, politických deklaracích, případně stranických programech - jedná se o zdroje zpravidla všeobecně uznávané, či v určité míře respektované, traktované či tolerované. |
− | 2) Politické, resp. státnické dokumenty | + | 2) '''Politické, resp. státnické dokumenty'''jako produkt politického řešení nebo názoru na vývoj, zformulované v programech stran, revolučních deklaracích, koaličních dohodách či vládních prohlášeních, ale také politické zvyklosti jako trvaleji užívané a respektované postupy a řešení. |
− | 3) Normativní zdroje | + | Politické zvyklosti jsou ,,nepsaným" právem z pohledu anglo-americké právní kultury, v kontinentální Evropě pak více či méně v politologii uznávaným ,,servisem" výkonu veřejné moci, pokud je všeobecně akcceptován. |
+ | |||
+ | 3) '''Normativní zdroje''' jako: | ||
4) Vědecko - doktrinální zdroje | 4) Vědecko - doktrinální zdroje |
Verze z 11. 3. 2017, 07:20
Prameny ústavního práva
Zvláštnosti předmětu, norem a společenské funkce ústav se projevují také ve zvláštnostech pramenů a zdrojů ústavního práva.
Ústavní právo má svůj východiskový zdroj, z něhož čerpá nebo na němž je normativně založeno. Přitom zvláštnosti ústavy, jako základního (nejdůležitějšího, klíčového) zákona se promítají do struktury zdrojů ústavního práva, která je rozmanitá co do forem, ucelenosti i obsahu.
Co do pramenného materiálu je ústavní právo značně heterogenní, neboť coby disciplína, upravující základy veřejné moci ,,čerpá" značně ze zdrojů mnoha společenských věd (politologie, sociologie, ekonomie), ale i ,,obsahuje" řadu principů společných s jinými, namnoze odvětvovými právními obory (např. princip vlastnické svobody spojující hodnoty základního zákona a občanského práva).
Ústavní právo má z pohledu způsobu ztvárnění zdrojů, nejméně tyto typové základní prameny:
1) Hodnotová učení, myšlenkové koncepce, politické ideje, které jsou mnohdy zformulované v doktrínách, politických deklaracích, případně stranických programech - jedná se o zdroje zpravidla všeobecně uznávané, či v určité míře respektované, traktované či tolerované.
2) Politické, resp. státnické dokumentyjako produkt politického řešení nebo názoru na vývoj, zformulované v programech stran, revolučních deklaracích, koaličních dohodách či vládních prohlášeních, ale také politické zvyklosti jako trvaleji užívané a respektované postupy a řešení.
Politické zvyklosti jsou ,,nepsaným" právem z pohledu anglo-americké právní kultury, v kontinentální Evropě pak více či méně v politologii uznávaným ,,servisem" výkonu veřejné moci, pokud je všeobecně akcceptován.
3) Normativní zdroje jako:
4) Vědecko - doktrinální zdroje
5) Normy mezinárodního práva
6) Normativní akty orgánů výkonné moci a hlav států
7) Ústavněprávní obyčeje
8) Religiozní kodexy
9) Právo EU
10) Nadstátní právní systémy
11) Obecné právní principy