Dědická nezpůsobilost

Dědická nezpůsobilost způsobuje, že po dopuštění se některého z taxativně vymezených jednání, je někdo, kdo by jinak byl způsobilým dědicem, nebude moci dědit. Je třeba si uvědomit, že jsou to výjimky z pravidla, tedy je nutné jednotlivé důvody interpretovat restriktivně.

Občanský zákoník zná (§ 1481-1483) následující důvody dědické nezpůsobilosti:

Čin povahy úmyslného trestného činu

Tohoto činu se nezpůsobilý dědic musí dopustit proti zůstaviteli, jeho předkům, potomkům, případně manželovi zůstavitele. Předcházející právní úprava vyžadovala, aby byl přímo spáchaný trestný čin - to současná pouze stanovuje, že se musí jednat o právní jednání, které je povahy trestného činu. Příkladem je čtrnáctiletý syn, který zastřelil své rodiče, který by podle staré právní úpravy mohl dědit, protože se nedopustil trestného činu, ale činu jinak trestného. Nyní se tento důvod vztahuje i na registrovaného partnera na základě přechodného ustanovení § 3020 OZ.

Zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově vůli

Tento důvod obsahuje demonstrativní výčet zavrženíhodného jednání proti zůstavitelově vůli. Spadá sem zejména donucení zůstavitele k sepsání závěti, jeho svedení, zničení závěti, zfalšování závěti, podvržení závěti.

Zfalšováním závěti rozumíme, že dědic sám sepisuje závěť a vytváří tak falešnou vůli zůstavitele. Podvržením je, že dědic sám poslední vůli nefalšuje, ale je si vědom, že někdo jiný poslední vůli zfalšoval - ale protože mu tato závěť vyhovuje, tak ji zanese notáři s tvrzením, že to napsal zůstavitel.

Tento důvod primárně cílí na aktivní jednání, ale prvorepubliková judikatura zná i případy, kdy k naplnění tohoto důvodu došlo i nekonáním. Nezpůsobilým se tak stal i syn zůstavitele, kterého zůstavitel upoutaný na lůžko požádal, aby dovedl dva sousedy jako svědky pro jeho poslední vůli. Syn ovšem nechtěl, aby k sepsání došlo a sousedy nezavolal. Soud toto jeho nekonání následně považoval za jednání proti poslední vůli.