Domácí vězení

Trest domácího vězení

Trest domácího vězení byl do českého právního řádu zaveden s účinností od 1. 1. 2010. Právní úpravu tohoto nového druhu trestu nalezneme v § 52 odst. 1 a § 60 a násl. zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Trest domácího vězení je v ust. § 52 odst. 1 trestního zákoníku zařazen hned pod trestem odnětí svobody, tedy je druhým nejpřísnějším trestem. Charakteru nejpřísnější sankce ovšem neodpovídá výše náhradního trestu odnětí svobody. Podle ustanovení § 61 odst. 1 trestního zákoníku totiž soud při ukládání domácího vězení stanoví náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok, a to v případě, že by se pachatel vyhýbal nástupu výkonu trestu domácího vězení, bez závažného důvodu porušil sjednané podmínky jeho výkonu, zaviněně nevykonával ve stanoveném časovém období uložený trest nebo jinak mařil výkon tohoto trestu nebo nevedl řádný život. Náhradní trest odnětí svobody zároveň nesmí přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. Trestní zákoník ani trestní řád neobsahují žádné zvláštní omezení ohledně času, kdy lze zjišťovat naplnění důvodů pro přeměnu trestu. Z toho důvodu v tomto případě platí obecná lhůta k promlčení výkonu trestu.

Domácí vězení byl dlouho očekávaným novým druhem alternativního trestu, jelikož trestní zákoník s takovým trestem do roku 2009 vůbec nepracoval. Trest domácího vězení byl zaveden z ekonomických důvodů, protože výkon takového trestu je finančně méně náročný než výkon trestu odnětí svobody. Dalším důvodem je pak zachování pozitivních rodinných vazeb.

Trest domácího vězení v pozici plnohodnotné alternativy k trestu odnětí svobody má do určité výměry kontinentální tradice. Na našem území sloužilo domácí vězení jako alternativa vězení prvního stupně podle zákona č. 117 z roku 1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl účinný až do roku 1950. Domácí vězení bylo možno uložit namísto vězení v případě, že „trestanec byl člověk bezúhonné pověsti a kdyby, jsa vzdálen ze svého příbytku, nemohl si hleděti svého úřadu, svého obchodu nebo svého výdělku.“ Odsouzený se musel zavázat, že se nevzdálí z domu. Někdy postačil slib, jindy ho hlídala stráž. Pokud nedodržel závazek nevzdálit se z domu, musel trest vykonat ve vězení. Trest domácího vězení byl v roce 2009 novinkou na českém právním poli, ale v zahraničí je v různých formách velmi dobře znám. Trest domácího vězení má svůj původ v zámoří. V USA byl využíván již v osmdesátých letech 20. století. Na evropském poli je trest domácího vězení v různých podobách aplikován ve Francii, Velké Británii, Belgii, Nizozemí a Švédsku. V Německu a Švýcarsku tuto sankci využívali zpočátku jen experimentálně. Od zavedení tohoto trestu očekávali snížení počtu ukládaných nepodmíněných trestů svobody. Trest domácího vězení je nejčastěji zaveden jako alternativní druh sankce k odnětí svobody v nápravném zařízení. Může sloužit v rámci dohledu na podmíněně odsouzené i jako samostatný druh trestu. Ve svém moderním pojetí byl využíván v USA už během 80. let minulého století (house arrest, home confinement). Americká verze domácího vězení měla výrazně trestající charakter. Zásadní roli v zavedení domácího trestu hrály ekonomické úvahy – výkon trestu domácího vězení má předpoklad nižších nákladů ve srovnfání s uvězněním v nápravném zařízení, nedochází k přeplnění věznic). Snaha o nápravu pachatele nebyla předním argumentem pro zavedení trestu domácího vězení. Naproti tomu v evropských zemích je kladen větší důraz na nápravnou funkci trestu. Tato je spojená s různě účinnými rehabilitačními programy, které jsou zaměřeny na osobnost pachatele.

Trest domácího vězení je i tak nejpřísnější alternativou k nepodmíněnému trestu, a proto se jeho použití nabízí například v případě, kdy by se ostatní alternativní tresty jevily jako nedostatečné, ale nepodmíněný trest až příliš přísný. Trest domácího vězení je ve státech, které tuto sankci uzákonily ukládán zpravidla v řádech měsíců.

Ukládání a výkon trestu domácího vězení

Ukládání a výkon trestu domácího vězení jsou upraveny v trestním zákoníku v ustanovení § 60 a § 61 a v ustanovení § 334a až § 334h zák. č. 140/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Trest domácího vězení, který je alternativou k trestu odnětí svobody, má být ukládán osobám, které je nutné vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu, jejich osobě i možnostem jejich resocializace bezprostředně postihnout omezením svobody, ale zároveň vůči nim s ohledem na jejich osobní vlastnosti a rodinné poměry postačí menší intenzita zásahů. Soud může uložit trest domácího vězení až na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to případně i vedle jiného trestu (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "TZ", § 60 odst. 1 písm. a). Pachatel zároveň musí dát písemný slib, ve kterém se zaváže zdržovat se v obydlí nebo jeho části na určené adrese a také se musí slíbit, že při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost (§ 60 odst. 1 písm. b) TZ). Trest domácího vězení je možné uložit samostatně, pokud vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba (§ 60 odst. 2 TZ).

Trest spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se po dobu výkonu trestu v určeném obydlí nebo jeho části v čase, který stanoví soud, pokud tomu nebrání důležité důvody – výkon zaměstnání nebo povolání, poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku onemocnění nebo úrazu odsouzeného atp. (§ 60 odst. 3 TZ). Soud stanoví časové období, po které se odsouzený musí zdržovat v určeném obydlí. Časové období stanoví pro pracovní dny, dny pracovního klidu a pracovního volna. Při stanovení tohoto časového období soud přihlíží k individuálním potřebám odsouzeného – zejména pracovní doba, čas potřebný k cestě do zaměstnání, péče o nezletilé atp. (§ 60 odst. 4 TZ).

Soud může odsouzenému uložit přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti, které směřují k řádnému vedení života či nahrazení škody, která byla trestným činem způsobena. Pokud je pachatel mladistvý nebo pachatel ve věku blízkému věku mladistvých, může soud přistoupit navíc k uložení některých z výchovných opatření. Odsouzený je povinen hradit náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení. Výši nákladů upravuje Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

Trest domácího vězení je možné v souladu s § 24 odst. 1 písm. h) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, uložit i mladistvému jako trestní opatření. Na druhou stranu zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů v ust. § 15 nestanoví jako jeden z možných trestů trest domácího vězení. Právnické osobě tedy trest domácího vězení uložit nelze.

Kontrola výkonu trestu domácího vězení

Ustanovení § 334b trestního řádu umožňuje dvojí způsob kontroly odsouzeného během výkonu trestu domácího vězení. Kontrolu provádí probační úředník ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného, anebo prostřednictvím namátkových kontrol. Kontrola prostřednictvím elektronického kontrolního systému se logicky jeví mnohem účinnější než namátkové kontroly, které jsou prováděny probačními úředníky. Probačních úředníků je malé množství a jsou velmi časově vytíženi, nejsou tedy schopni dohlížet na výkon trestu domácího vězení neustále. Aby byl tedy trest domácího vězení efektivní, je nutné zavést elektronické kontroly. Úprava trestu domácího vězení je pro pachatele velmi mírná. V jiných zemích je tento trest chápán spíše jako paralela vězení s tím rozdílem, že se vykonává na jiném místě než ve věznici. Podle české právní úpravy způsob výkonu trestu domácího vězení nepůsobí represivně na odsouzeného a pro průměrného odsouzeného uložený trest vůbec nebude znamenat omezení a často mu ani nezabrání v opakování trestné činnosti. Probační a mediační služba se dlouhodobě vypořádává s nedostatkem personálu, tedy pravděpodobně nemají kapacitu na to, aby jejich pracovníci chodili po nocích kontrolovat odsouzené při výkonu trestu. S ohledem na nedostatek pracovníků je i možné, že nebude dodržován dvoutýdenní interval návštěv, který zmiňuje důvodová zpráva. Všechny státy, které trest domácího vězení uzákonily navíc dohlížejí na kontrolu výkonu trestu prostřednictvím elektronického sledování. Elektronické sledování bylo původně využito v USA na počátku 80. let. V současné době je využíváno ve 12 evropských státech, nejrozšířenější je v Anglii a Walesu. V současnosti se tedy aplikují 2 formy sledování, a to prostřednictvím elektronického náramku, který je spojen s řídící jednotkou v bytě odsouzeného, nebo prostřednictvím vysílačky umístěné na těle odsouzeného. V případě prvního způsobu je odsouzenému na kotník nohy připevněn plastový pásek, který má uvnitř elektrický obvod. Součástí tohoto je zařízení o velikosti a tvaru náramkových hodinek. Toto zařízení neustále vysílá signál, který přijímá řídící jednotka. Řídící jednotka je poté umístěna v obydlí odsouzeného a v sobě má vysílačku a jednoduchou pevnou telefonní linku. Síla signálu se nastavuje individuálně tak, aby se odsouzený mohl pohybovat po bytě, ale nemohl například na přilehlou zahradu kolem domu. V okamžiku, kdy dojde k přerušení spojení mezi náramkem a řídící jednotkou, upozorní řídící jednotka kontrolní středisko, kde dojde k vyhodnocení situace. Pokud k přerušení spojení došlo v období vycházek, počítač v kontrolním středisku to zaeviduje. Pokud ale k přerušení spojení došlo v době, kdy se odsouzený má zdržovat v domě, zavolá zaměstnanec odsouzenému skrze kontrolní jednotku a pokud odsouzený hovor přijme, zjišťuje se důvod poruchy. Zároveň je na místo vyslán terénní pracovník. Pokud je příčinou poruchy chování odsouzeného, je o tom informován probační úředník nebo soud. Reakce na porušení podmínek, a to včetně nařízení náhradního trestu odnětí svobody, pak následuje během pár hodin. Po porušení podmínek výkonu trestu tedy může být náhradní trest odnětí svobody nařízen téměř okamžitě.

Práva a povinnosti odsouzeného

Odsouzený v průběhu trestu domácího vězení má právo si před počátkem výkonu trestu domácího vězení obstarat své rodinné a jiné záležitosti. Odsouzený má právo chodit do svého zaměstnání, navštěvovat bohoslužby, docházet na nutná léčení a s nimi související úkony. Odsouzený má dále právo požádat soud o změnu místa a doby výkonu domácího vězení (k tomu ale musí mít relevantní důvod). Má právo požádat soud o přerušení nebo odložení výkonu trestu ze závažných důvodů, může podat návrh na zrušení dohledu nebo přiměřených omezení a povinností, může požádat o zrušení výchovných opatření, a to po jedné třetině trestu (nejdříve po šesti měsících. Odsouzený má během výkonu trestu domácího vězení také mnohé povinnosti. Odsouzený se musí zdržovat v soudem stanovené době na určeném místě (pracovní dny, soboty, neděle i svátky), musí se dostavit k projednání podmínek domácího vězení na středisko Probační a mediační služby a s pracovníky Probační a mediační služby má povinnost spolupracovat. Odsouzený musí probačního úředníka informovat o aktuálních osobních poměrech a jejich změnách. Musí poskytnou potřebnou součinnost, a to zejména při provádění namátkových kontrol přítomnosti na místě výkonu domácího vězení ve stanovené době. V rámci této kontroly musí pracovníkům Probační a mediační služby umožnit vstup do svého obydlí a na prokázání musí odsouzený prokázat svou totožnost. Odsouzený musí poskytnout potřebnou součinnost i při zajištění elektronického monitoringu. Odsouzený musí po dobu výkonu trestu informovat probačního úředníka o změnách, které se týkají průběhu trestu domácího vězení. Probační a mediační služba může rozhodnout o změně místa obydlí, ve kterém odsouzený vykonává trest domácího vězení. Odsouzený se ale musí na tomto místě zdržovat v soudem stanovenou dobu. O přerušení trestu může rozhodnout soud na základě žádosti. Odsouzený musí také plnit přiměřeně povinnosti a omezení, pokud je soud stanovil. Musí plnit podmínky dohledu (znovu pokud soud stanovil dohled). Odsouzený musí také uhradit náklady spojené s výkonem trestu a to na základě rozhodnutí soudu.