Souběh trestných činů

SOUBĚH TRESTNÝCH ČINŮ je jeden z případů mnohosti trestných činů. Kromě souběhu známe i pojmy pravá a nepravá recidiva.

souběh = případ, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich odsouzen (tj. než byl za takový čin vyhlášen odsuzující rozsudek soudem prvého stupně – za předpokladu, že rozsudek nabude právní moci, nebo dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz). Časovým mezníkem je tedy rozsudek – musí splnit nějaké podmínky. Musí to být odsuzující rozsudek (tedy ne zprošťující rozsudek nebo zastavení trestního stíhání, ani ten rozsudek, ve kterém byl sice uznán vinným, ale bylo upuštěno od potrestání) a musí to být rozsudek soudu prvého stupně.

Odsuzující rozsudek musí nabýt právní moci (pravomocné je rozhodnutí, pokud vůči němu nelze podat žádný opravný prostředek). O rozsudku neplatí fikce neodsouzení (tzn., že ohledně takového rozsudku by se na pachatele hledělo, jako by nebyl odsouzen), např. v souvislosti s uložením obecně prospěšných prací - § 65 odst. 4, s uložením peněžitého trestu - § 69 odst. 2 – za přečin spáchaný z nedbalosti. Musí to být vyhlášení, nikoliv vyhotovení rozsudku!

o vině a trestu lze kromě rozsudku rozhodnuto i trestním příkazem. Musí nabýt právní moci. Časovou mezí je doručení trestního příkazu. Není rozhodné, kdy sbíhající trestné činy vyšly najevo, ani zda bylo vedeno společné řízení – stále se jedná o souběh, např. vyjde najevo, že spáchal i další trestné činy – a může dojít vůči nim k novému řízení, i když už byl za nějaké trestné činy už odsouzen (stačí jen to, že to spáchal před vyhlášením rozsudku prvního stupně). Proti trestnímu příkazu lze podat do 8 dnů odpor, který když je podán, trestní příkaz se ruší a zahájí se klasické řízení. Trestní příkaz je takový „o nás bez nás“ – rovnou mu naservírují trest, proto se používá jen u nejméně závažných trestných.

časové vymezení: vyhlášení odsuzujícího rozsudku za některý ze sbíhajících se trestných činů a to za podmínky, že 1) později nabyl právní moci, 2) neplatí o něm fikce neodsouzení

Další případy mnohosti trestných činů: pravá recidiva = případ, kdy pachatel, který byl dříve pravomocně odsouzen, spáchal nový trestný čin; po právní moci rozhodnutí odsuzujícího rozsudku se dopustí dalšího trestného činu. Je zde vyšší škodlivost jednání než u prvotrestaného. Zde je kritériem až právní moc, nikoliv vyhlášení (proto zde vzniká ještě jedna alternativa – nepravá recidiva).

nepravá recidiva = případ, kdy pachatel spáchal další trestný čin v době mezi vyhlášením odsuzujícího rozsudku a právní mocí tohoto rozsudku. Jde o případ, kdy nejde o souběh a na pachatele se ještě nehledí jako na recidivistu. Mnohost trestných činů má reagovat na závažnost jednání pachatele – a pokud byl pravomocně odsouzen, tak už se jednou stát snažil působit a uplatňovat výchovný efekt – ale tím, že se neponaučil a přesto páchá trestnou činnost, proto se recidiva považuje za škodlivější a závažnější typ trestněprávního jednání.

časová osa: souběh – trestný čin A, trestný čin B, vyhlášení odsuzujícího rozsudku za trestné činy AB pravá recidiva – trestný čin A, právní moc odsuzujícího rozsudku za trestný čin A, trestný čin B nepravá recidiva – trestný čin A, vyhlášení odsuzujícího rozsudku za trestný čin A, trestný čin B, právní moc odsuzujícího rozsudku za trestný čin A

Druhy souběhů: podle toho, zda více trestných činů bylo spácháno jedním nebo více skutky:

Jednočinný (ideální konkurence) = pachatel spáchal 2 a více trestných činů jedním skutek

Vícečinný (reálná konkurence) – pachatel spáchal trestné činy více skutky

podle toho, zda jde o více trestných činů téže skutkové podstaty nebo různých:

Stejnorodý – pachatel spáchal 2 nebo více trestných činů naplňujících stejnou skutkovou podstatu

Nestejnorodý - pachatel spáchal 2 nebo více trestných činů naplňujících různé skutkové podstaty

Kombinace druhů souběhu: není uznáván jednočinný stejnorodý souběh (jedním skutkem je naplněna jedna skutková podstata). Jedná se pouze o jeden trestný čin, nikoliv o souběh trestných činů. Stejně tak neposkytnutí pomoci 3 osobám, příklady, např. křivé obvinění více osob, neposkytnutí pomoci třem osobám, pachatel odpálí bombu, čímž způsobí zranění třem osobám. Je to teoretická konstrukce, v praxi se neužívá, právě protože se jedná jen o jeden trestný čin. Je ale možné použít kvalifikovanou skutkovou podstatu, ale ne jako více trestných činů

Jednočinný souběh nestejnorodý – jedním jednáním jsou naplněny skutkové podstaty různých trestných činů, Např. pachatel má v úmyslu vyloupit vytipovaný byt, kde se nachází větší množství cenností. Vyčká chvíle, kdy majitelé nejsou doma, vylomí zámek, vstoupí do bytu, naskládá si do tašky nejrůznější cennosti. V tom případě se jedním jednáním dopustil více trestných činů – porušování domovní svobody tím, že vnikl do bytu jiného, a krádeže. Je to porušování domovní svobody v jednočinném souběhu s krádeží.

Vícečinný souběh stejnorodý – pachatel více skutky naplňuje stále stejnou skutkovou podstatu téhož trestného činu, např. opakované vloupání do různých objektů (loupež v pondělí, ve středu, v sobotu). Od pokračujícího deliktu ho odlišuje společný záměr (musí absentovat subjektivní znak pokračování – tj. společný záměr). Pokud se pachatel dopustí vícečinného souběhu stejnorodého, pak jeho jednání není vedeno společným záměrem

Vícečinný souběh nestejnorodý – pachatel více skutky naplní skutkové podstaty různých trestných činů, např. pachatel má v úmyslu vykrást vytipovaný byt, ve chvíli, kdy odchází z bytu, začne pršet, mu se nechce jít pěšky, tak si „vypůjčí“ auto, které stojí opodál. Jedná se o vícečinný souběh krádeže, porušování domovní svobody a neoprávněného užívání cizí věci, např. pachatel spáchá podvod a pak ho napadne – že aby od sebe odvrátil podezření, obviní z daného trestného činu druhý den jinou osobu; křivé obvinění ve vícečinném souběhu s podvodem; situace, kdy pachatel vykrade byt a při odvážení věcí srazí chodce za přechodu = vícečinný souběh krádeže vloupáním a usmrcení z nedbalosti

JEDNOTA SKUTKU - právní úprava jak v TZ (§ 92 odst. 2) i v trestním řádu (§ 220)

Tento pojem ale není nikde legálně vymezen, je pouze používán, definice je tedy vymezena teorií a právní praxí.

skutek = určitá událost ve vnějším světě vyvolaná jednáním člověka, která může mít znaky jednoho či více trestných činů, nebo nemusí vykazovat znaky trestného činu (definice z teorie). určitá událost ve vnějším světě, která má určité příčiny a následky – definice z praxe - 8/1985 Sb. rozh. tr

je tedy třeba odlišovat pojem skutek a trestný čin – každý trestný čin musí být skutkem, ale ne každý skutek musí být trestným činem (může být třeba jen přestupkem nebo jednáním trestněprávně bezvýznamným)

stejně tak je třeba odlišovat pojmy skutek a skutková podstata – pojem skutková podstata vznikl generalizací jednotlivých skutků

je to nejširší pojem – širší než trestný čin a skutková podstata

Za jeden skutek se považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek učiněné, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Tedy pokud vykonám jednání a projevím svou vůli a toto jednání je trestněprávně relevantní + je naplněna subjektivní stránka (zavinění).

příklad: akt jednání (výstřel) byl příčinou následku (usmrcení osoby), který je znakem skutkové podstaty trestného činu (vražda) a v době jednání pachatel jednal zaviněně (úmysl)

rámec aktů zahrnutých do jednání je určen trestněprávně relevantním konkrétním následkem, jehož musí být jednání příčinou – následek spojuje dílčí akty do jednoho skutku (ne místo, ne čas). Nedá se říct, že jedním skutkem jsou všechny trestné činy spáchané na území Olomouce. Také se nedá říct, že jedním skutkem jsou všechny trestné činy spáchané během 24 hodin jedním pachatelem. Je možné to spojit jen následkem.

Jednota skutku x totožnost skutku

jednota skutku – hmotněprávní pojem používaný v souvislosti s rozlišováním na jednočinný a vícečinný souběh; na rozlišování nelze usuzovat třeba z časového hlediska, stejně tak místo. Podstatu skutku tvoří jednání – to může být komisivní nebo omisivní, může být jak úmyslné, tak nedbalostní – do jednoho jednání zahrnujeme všechny akty, které jsou příčinou trestněprávně relevantního konkrétního následku. Tím, co rozlišuje jednání pachatele do skutku je následek. Pachatel má v úmyslu vykrást vytipovaný byt, má v úmyslu odtamtud ukrást nějaké šperky – ve chvíli, kdy se tam nachází, se neočekávaně vrátí majitel bytu – pachatel se musí rozhodnout, co s ním – jestli ho praští do hlavy, jestli se mu pokusí utéct, jestli ho sváže, atd. – u pachatele muselo dojít k novému rozhodnutí a tím pádem k novému skutku. Jeden skutek tedy bylo vykradení bytu (porušování osobní svobody a krádež). Druhý skutek byl třeba ublížení na zdraví, vražda, omezování osobní svobody atd. (podle toho, jak se rozhodl) = jedná se o vícečinný souběh.

v hmotném právu – pokračující delikt = jeden trestný čin, ale v procesu je každý dílčí útok pokračujícího deliktu samostatným skutkem. V procesu tedy o každém skutku pokračujícího činu může být vedeno samostatné řízení. Pokud už bylo rozhodnuto o tom prvním skutku, tak je možné rozhodnout i o skutcích, o kterých se zatím nevědělo.

totožnost skutku – procesněprávní pojem - situace, kdy soud může rozhodnout pouze o skutku, který je uveden v žalobním návrhu obžaloby proti určitému obviněnému (musí být totožné jednání nebo alespoň následek). Není relevantní právní kvalifikace – to se může měnit v průběhu řízení, ale může rozhodovat pouze o tom, co je v obžalobě vymezeno. Totožnost skutku je naplněna, pokud je totožné alespoň jednání nebo alespoň následek. Jednání pachatele je třeba posuzovat podle všech zákonných ustanovení, které na něj dopadají. V některých případech ale neposuzuje podle všech zákonných ustanovení – o těchto případech mluvíme jako o vyloučení jednočinného souběhu (nebo též jako o zdánlivém souběhu). Případy vyloučení jednočinného souběhu (vícečinný souběh vyloučen není, tam je možné vymyslet nepřeberné množství různých konstrukcí).

1) Specialita – o specialitě hovoříme tehdy, jestliže skutkové podstaty trestných činů směřují k ochraně stejného zájmu, ale skutková podstata je více konkretizovány a jsou k nim přidány i další specifické znaky (lex specialis derogat legi generali). Speciální skutkové podstaty vystihují zvláštní povahu a stupeň závažnosti (škodlivosti). Kvalifikované a privilegované skutkové podstaty jsou ve vztahu speciality k základním. Složené skutkové podstaty jsou ve vztahu speciality k jednoduchým, ze kterých se skládají, příklady, např. trestný čin loupeže a vydírání - loupež je speciální a to ve dvou směrech - v obou případech je možné buď použít násilí, ale pokud se jedná o pohrůžku násilím, pak u loupeže musí být pohrůžka bezprostřední a loupež směřuje ke zmocnění se cizí věci, zatímco u pohrůžky pouze aby něco konal, opomenul nebo strpěl – u loupeže je to tedy více konkretizováno, dále např. trestný čin neposkytnutí první pomoci řidiče dopravního prostředku a trestný čin neposkytnutí první pomoci - je zde specialita v subjektu – pachatelem je pouze řidič, který měl účast na dopravní nehodě, specialita v situaci – pouze v případě, kdy došlo k dopravní nehodě, specialita v předmětu – týká se pouze lidí, kteří utrpěli zranění v dopravní nehodě, trestný čin obecného ohrožení a trestný čin vraždy - odst. 3 písm. a) – jestliže pachatel vyvolá nebezpečí, při kterém způsobí úmyslně smrt - obecné ohrožení je ve vztahu speciality k vraždě – je to speciální ve způsobu jednání – úmyslně usmrtit je možné jakýmkoliv způsobem, ale při obecném ohrožení to lze učinit pouze vyvoláním obecného nebezpečí, dále k trestnému čin vraždy je speciální trestný čin vraždy novorozence matkou nebo zabití (obě jsou privilegované skutkové podstaty), použití speciálního ustanovení vylučuje současné užití obecného ustanovení, předčasně dokonané trestné činy vůči obecným ustanovením o přípravě a pokusu, např. chtěl loupit, ale nepodařilo se mu to, protože u sebe nic neměl – ale už došlo k předčasně dokonanému trestnému činu, i když by to normálně mělo charakter třeba jen pokusu – a o pokus se jednat nebude, právě protože předčasně dokonané trestné činy jsou speciální

2) Subsidiarita (lex primaria derogat legi subsidiariae) - směřují k ochraně stejného zájmu, ale to subsidiární ustanovení pouze doplňuje ochranu poskytovanou hlavním ustanovením – má pouze podpůrný charakter. Vzdálenější vývojová stadia trestného činu ke stadiím bližším dokonání (příprava je subsidiární k pokusu), tzn., že v dokonaném trestném činu je zahrnut pokus a příprava. Ttrestné činy ohrožovací k trestným činům poruchovým - pokud došlo k poruše, tak to má přednost před trestným činem ohrožovacím, výjimka: při ohrožovacím trestném činu je ohrožení širší než ten skutečně vzniklý následek (než delikt) – pak se musí vyjádřit jako jednočinný delikt, např. ohrožení pod vlivem návykové látky – přitom srazí chodce na přechodu – mohlo se následků způsobit více, ale způsobil těžkou újmu jedné osobě, třeba chtěl usmrtit manželku a tak zavřel okna a pustil plyn – pokud by došlo k usmrcení manželky (to je ta porucha), tak ale mohl způsobit případným výbuchem plynu i smrt dalších desítek osob a škodu v řádu milionů korun - neuplatní se subsidiarita a je možné uplatnit odpovědnost i pro ohrožující trestný čin (protože rozsah ohrožení mnohonásobně převyšuje následek). Méně závažné formy trestného činu k formám závažnějším. Pokud je spolupachatelem, pak už jí nepřičítám, že je i návodcem. Organizátorství je závažnější než návod a návod je závažnější než pomoc. Subsidiární ustanovení umožňují postihnout jednání, která by nebylo možné postihnout podle primárního ustanovení. subsidiarita nijak nesouvisí se specialitou – nemůžeme říct, že pokud je něco speciální, tak je to subsidiární – anebo že pokud je něco speciální, nemůže to být subsidiární, např. ohrožení pod vlivem návykové látky § 274 – ve vztahu subsidiarity k trestnému činu obecného ohrožení, dále např. poškození cizí věci § 228 ve vztahu k obecnému ohrožení, § 286 výroba a držení předmětu v nedovolené výrobě ve vztahu k § 283

3) Faktická konzumpce: případy faktické konzumpce nelze automaticky usuzovat podle jednotlivých ustanovení TZ – faktická konzumpce vychází z konkrétního skutkového děje – jsou to případy ad hoc. Jde o ni za situace, kdy jeden trestný čin je pouze vedlejším produktem nebo prostředkem ke spáchání závažnějšího trestného činu – ten méně závažný trestný čin je konzumován (pohlcen) tím závažnějším trestným činem, např. vykradení vytipovaného bytu – poškození dveří do bytu, aby tam mohl vniknout – může tím způsobit škodu nikoliv nepatrnou – tento trestný čin poškození cizí věci bude fakticky konzumován trestným činem krádeže vloupáním. Pokud by to ale byly speciální protipožární dveře za několik desítek tisíc a z bytu by odnesl jen věci za pár stovek, pak by se nejednalo o konzumpci – je třeba posuzovat individuálně. Nelze zobecnit, je třeba posuzovat případ od případu.

4) pokračování v trestném činu, trestný čin hromadný, trestný čin trvající - ve všech těchto případech se v trestním právu hmotném jedná o jeden skutek a jeden trestný čin. V trestním právu procesním se ale každý dílčí útok pokračujícího deliktu posuzuje jako samostatný trestný čin. Toto rozlišování má své důsledky – znamená to, že o každém dílčím útoku může být vedeno samostatné trestní řízení – jestliže se pachatel dopustil 5 dílčích útoků krádeže, můžu je stíhat všechny najednou, ale můžu vést i samostatné řízení pro každý z těchto dílčích útoků. Pokud by vyšlo dodatečně najevo, že vykradl ještě další chaty, které nebyly ještě zastíhány, tak je možné rozhodnout i o tom zbytku, co v době rozhodování ještě nebylo známo.

5) trestný čin opilství (§ 360 TZ) - pachatel, který se zaviněně (byť i z nedbalosti) přivede do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí činu jinak trestného (kvazidelikt). Více útoků ve stavu nepříčetnosti – souvislé jednání, jeden skutek. Vyloučena odpovědnost za jakékoli další trestné činy (absentuje příčetnost), např. pachatel rozbije dlažební kostkou výkladní skříň, pak napadne náhodného kolemjdoucího, pak pokřikuje nadávky. Všechno toto se považuje za jeden skutek – a to trestný čin opilství.

Účinky souběhu

Účinky souběhu dělíme z hlediska práva hmotného a procesního.

Hmotněprávní

Podmínka trestní odpovědnosti u některých trestných činů. V případech, kdy skutková podstata vyžaduje souběh trestných činů – ve skutkové podstatě vyjádřeno slovem opětovně. Požaduje se mnohost útoků už i pro naplnění skutkové podstaty, aby se vůbec jednalo o trestný čin.

Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby: § 145 těžká újma na zdraví – opětovně, § 272 obecné ohrožení – opětovně v krátké době, § 358 výtržnictví - opětovně, Obecná přitěžující okolnost - § 42 písm. n) TZ – pachatel spáchal více trestných činů

Vvychází se ze zásady absorpční – vychází se z trestní sazby, která je nejzávažnější, nedochází k součtu sazeb (v USA může být někdo odsouzen třeba na 120 let, u nás to možné není), např. máme sazbu 2-6 let – a argumentem pro uložení trestu v horní polovině sazby bude třeba právě to, že spáchal více trestných činů.

Ukládání trestů (úhrnný a souhrnný trest) - § 43 TZ

jednočinný souběh – do úvahy přichází pouze úhrnný trest, protože může být vedeno jen jedno řízení

vícečinný souběh – úhrnný trest, pokud je vedeno jen jedno řízení, pokud se o každém skutku vede jednotlivé řízení, pak se ukládá souhrnný trest

Souběh trestných činů podle dřívějšího a nového TZ – jednočinný souběh vyloučen (těžko spáchat zrovna v době, kdy se to lámalo – jeden skutek je jeden skutek), ale vícečinný souběh možný je.

Procesněprávní (§ 20 TŘ)

Společné řízení pro všechny souběžné trestné činy. U jednočinného souběhu je to nezbytně nutné, protože se jedná o jeden skutek. U vícečinného souběhu ale není vyloučeno, aby bylo o každém skutku vedeno samostatné řízení. Poměr rozsudku k žalobě. Zásada totožnosti skutku - soud může rozhodnout pouze o skutku, který je uveden v obžalobě. Zásada obžalovací – soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu (právním posouzením však vázán není). Rozsah právní moci rozsudku. Zásada ne bis in idem – o pravomocných skutcích může být konáno další řízení jen na podkladě mimořádných opravných prostředků, popř. ústavní stížnosti, a proto musí být řádně vymezen jak v obžalobě, tak rozsudku, aby bylo jasné, že už bylo o tomto skutku rozhodnuto a není možné o něm rozhodovat znovu.