Státní suverenita

Státní suverenita Svrchovanost Znamená to, že moc státu je nejvyšší, úplná a výlučná Obsahem tohoto pojmu je, že nezávislost na jiné moci, výlučnost jiné státní moci na daném území a neomezenostz hlediska uplatňování Dva projevy suverenity:

Vnitřní – uvnitř státu není žádný konkurent státní moc Ve federaci: členské státy podléhají federaci Vnější – suverénní stát není závislý na jiné státní moc Vyjmou, jsou omezení mezinárodními právy Vznik pojmu suverenita Učení o svrchovanosti vzniká ve Francii ve středověku Jean Bodin – panovnická moc má konkurenci v silných městech, duchovenstvu, šlechtě  panovník překonal tento odpor a vznikl absolutismus, panovník je nad právem a je omezen pouze božími příkazy Georg Jelinek (2. pol. 19. stol.) Suverenita je pojem ryze právní Jedná se o schopnost právní sebeomezení státu (je tedy suverénní, pokud rozhoduje o právním omezení uvnitř sebe) Suverenita není výčet práv, ale schopnost disponovat s mocenskými právy Územní svrchovanost a územní výsost (dominium a impérium) Dominium

Územní svrchovanost Existuje přesvědčení státu, suveréna, že mu toto území patří Impérium

Územní výsost Ten, kdo území ovládá, může vydávat právní předpisy a spravuje území = mocensky ho ovládá Kondominium

Jedno území patří dvěma nebo více státům (např. dříve Andora – Francie a Španělsko) Koimpérium

Území patří jednomu státu, ale je zde více impérií (např. přístav Tanger)