Alkohol za volantem: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „ ohledem na zásadu in dubio pro reo musí správní orgány ve smyslu uvedené metodiky vzít při interpretaci výsledku měření v úvahu možné chyby…“) |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | ohledem na zásadu in dubio pro reo musí správní orgány ve smyslu uvedené metodiky vzít při interpretaci výsledku měření v úvahu možné chyby měřicí metody a další faktory, které mohou mít na výsledek měření vliv. Při práci s výsledky měření je proto nutno zohlednit faktory ovlivňující výsledek měření tak, aby v případě pozitivního výsledku byl řidič obviněn a případně také postižen za jednání, které je bez důvodných pochybností prokazatelné, tedy v případě deliktu spočívajícího v řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu za řízení vozidla s takovým množství alkoholu v organismu, které je zjištěno zcela spolehlivě, tj. jeho minimálním prokazatelným množstvím. | |
Ke zjištění takové nejnižší prokazatelné hladiny alkoholu je třeba od výsledku měření vyplývajícího z výstupu analyzátoru alkoholu v dechu odečíst hodnotu zahrnující součet možných faktorů, které mohou výsledek měření ovlivnit. Ze závěru metodiky ČMI vyplývá, že s ohledem na faktory, které se mohou promítnout do výsledku měření, lze výsledek zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu považovat za pozitivní (tedy takový, kdy výsledek zkoušky prokazuje ovlivnění alkoholem) v případě, že výsledná naměřená hodnota je větší nebo rovna hodnotě 0,25 promile. | Ke zjištění takové nejnižší prokazatelné hladiny alkoholu je třeba od výsledku měření vyplývajícího z výstupu analyzátoru alkoholu v dechu odečíst hodnotu zahrnující součet možných faktorů, které mohou výsledek měření ovlivnit. Ze závěru metodiky ČMI vyplývá, že s ohledem na faktory, které se mohou promítnout do výsledku měření, lze výsledek zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu považovat za pozitivní (tedy takový, kdy výsledek zkoušky prokazuje ovlivnění alkoholem) v případě, že výsledná naměřená hodnota je větší nebo rovna hodnotě 0,25 promile. | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
Z odůvodnění jejich rozhodnutí však není vůbec zřejmé, z jakého důvodu upřednostnily výsledky první dechové zkoušky před výsledky druhé dechové zkoušky, či z jakých důvodů se na druhou dechovou zkoušku, resp. na její výsledky uvedená metodika nevztahuje. Obě rozhodnutí správních orgánů postrádají ve věci vyhodnocení celkového výsledku obou dechových zkoušek jakoukoliv přezkoumatelnou úvahu. Správní orgán prvního stupně výsledky druhé dechové zkoušky zcela pominul, žalovaný pak k odvolací námitce uvedl pouze to, že šlo o potvrzení výsledku prvního měření.<ref>9 As 135/2012 - 27</ref> | Z odůvodnění jejich rozhodnutí však není vůbec zřejmé, z jakého důvodu upřednostnily výsledky první dechové zkoušky před výsledky druhé dechové zkoušky, či z jakých důvodů se na druhou dechovou zkoušku, resp. na její výsledky uvedená metodika nevztahuje. Obě rozhodnutí správních orgánů postrádají ve věci vyhodnocení celkového výsledku obou dechových zkoušek jakoukoliv přezkoumatelnou úvahu. Správní orgán prvního stupně výsledky druhé dechové zkoušky zcela pominul, žalovaný pak k odvolací námitce uvedl pouze to, že šlo o potvrzení výsledku prvního měření.<ref>9 As 135/2012 - 27</ref> | ||
+ | |||
+ | |||
+ | |||
+ | Rozhodnutím ze dne 21.1.2014 žalovaný zrušil druhé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s tím, že správní orgán mohl oprávněně navodit v žalobci dojem, že jeho omluva byla akceptována a že se bude konat další jednání dne 27.11.2013, které se však již nekonalo. Tuto procesní vadu nebylo možné zhojit dodatečným zjištěním, že omluva žalobce je ryze účelová. Lze to však vzít v úvahu při hodnocení dalších omluv do budoucna, neboť z takového přístupu žalobce je jasně patrná obstrukční snaha. K námitce žalobce ohledně téměř nulové hodnoty alkoholu, což mohlo být důsledkem léků, které by mohly obsahovat alkohol, žalovaný uvedl, že právě za účelem eliminace případného vlivu ústních sprejů či kapaliny do odstřikovačů či výparů alkoholu z jiného zdroje se od hodnoty získané přístrojem Dräger odečítá tzv. fyziologická hodnota alkoholu v krvi ve výši 0,2 promile. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS čj. 2As 56/2011-79, podle něhož pojem orientační dechová zkouška je nutno chápat tak, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen přibližně, nicméně tuto přibližnost lze určit přesně. V úvahu je třeba vzít jednak možnou odchylku měření přístroje, která činí 0,04 promile, a dále fyziologickou hladinu alkoholu v krvi ve výši 0,2 promile, která může být způsobena jinými vlivy (např. přirozená hladina alkoholu v krvi, požití přípravku proti kašli či rýmě, požití ovocného kompotu atd.), než je přímé požití alkoholu. Tyto hodnoty je nutné od výsledku dechové zkoušky odečíst, a takto ho tedy korigovat ve prospěch řidiče, což se v dané věci stalo. Současně během kontroly musí být provedeny nejméně dvě zkoušky v odstupu cca 5 minut, přičemž výsledky obou se nesmějí lišit o více jak 10 %. Pokud by první dechová zkouška byla ovlivněna výpary z ostřikovačů či užitím ústního spreje, druhá zkouška by se již zřetelně nevešla do limitu desetiprocentního rozdílu. Vyjádření výrobce měřícího zařízení nebylo v dané věci nezbytné (uvedené rozebírá četná judikatura), užití tohoto podkladu však není na škodu, naopak dokládá uvedené. Podle žalovaného pokud účinky ústního spreje obsahujícího alkohol bezprostředně stříknutého do dutiny ústní odezní po čtyřech minutách, tím spíše odezní účinek výparů kapaliny z ostřikovačů, který není bezprostředně aplikován do dutiny ústní. I kdyby žalobce požil takové množství léků, které by mělo za následek vyšší hodnotu alkoholu v krvi, než činí tzv. fyziologická hodnota alkoholu, tedy 0,2 promile, odpovědnosti za přestupek by se nezprostil. Podle § 3 zákona o přestupcích totiž k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Pokud někdo užije léky a následně hodlá řídit motorové vozidlo, je na něm, aby si přečetl příbalový leták, kde musí být obsaženo, zda lék obsahuje alkohol, eventuelně jinak omezuje žalobce v řízení motorového vozidla. Je vcelku nepodstatné, zda je žalobce během řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem, který se dostal do těla v důsledku užití piva nebo např. kapek tlumících bolest hlavy. Podstatné je, že schopnost řídit motorové vozidlo je snížena. Podle rozsudku NSS čj. 2As 56/2011-79 „k odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti (§ 3 zákona o přestupcích). Tedy i v případě, že se alkohol dostal do těla stěžovatele prostřednictvím léků, měl stěžovatel vzhledem k okolnostem vědět, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem.“ Dechová zkouška je dle platné právní úpravy postavena na roveň odběru krve. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami se neprovádí odborné lékařské vyšetření v případech, kdy orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu spočívá v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. V daném případě tyto podmínky (stanovené vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb.) byly splněny, neboť dvě dechové zkoušky po sobě jdoucí byly ve vzájemné toleranci 10 %. Policejní orgán nemá povinnost poučovat o možnosti podrobit se krevní zkoušce. Žalobce jako držitel řidičského oprávnění je osobou odborně způsobilou, tudíž musí znát práva a povinnosti řidiče. |
Aktuální verze z 16. 11. 2016, 11:24
ohledem na zásadu in dubio pro reo musí správní orgány ve smyslu uvedené metodiky vzít při interpretaci výsledku měření v úvahu možné chyby měřicí metody a další faktory, které mohou mít na výsledek měření vliv. Při práci s výsledky měření je proto nutno zohlednit faktory ovlivňující výsledek měření tak, aby v případě pozitivního výsledku byl řidič obviněn a případně také postižen za jednání, které je bez důvodných pochybností prokazatelné, tedy v případě deliktu spočívajícího v řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu za řízení vozidla s takovým množství alkoholu v organismu, které je zjištěno zcela spolehlivě, tj. jeho minimálním prokazatelným množstvím.
Ke zjištění takové nejnižší prokazatelné hladiny alkoholu je třeba od výsledku měření vyplývajícího z výstupu analyzátoru alkoholu v dechu odečíst hodnotu zahrnující součet možných faktorů, které mohou výsledek měření ovlivnit. Ze závěru metodiky ČMI vyplývá, že s ohledem na faktory, které se mohou promítnout do výsledku měření, lze výsledek zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu považovat za pozitivní (tedy takový, kdy výsledek zkoušky prokazuje ovlivnění alkoholem) v případě, že výsledná naměřená hodnota je větší nebo rovna hodnotě 0,25 promile.
V případech, kdy je naměřená hodnota nižší než 0,25 promile, tedy 0 - 0,24 promile, je nutno ve smyslu uvedené metodiky považovat výsledek za negativní. Vzhledem ke shora uvedenému bude nutno v rozhodnutí o přestupku, jehož podkladem bude právě pozitivní výsledek dechové zkoušky provedené některým ze schválených analyzátorů alkoholu v dechu, pro správné stanovení právní kvalifikace přestupku vycházet z minimální prokazatelné hodnoty, ke které správní orgán dospěje snížením naměřené hodnoty o hodnotu 0,24 promile. Z takto vypočtené hodnoty bude následně vycházet také správní orgán příslušný k evidenci přestupku a odpovídajícího bodového hodnocení v registru řidičů.
Dále se v pracovním postupu, který je přílohou metodiky, uvádí, že vzhledem k měřícímu principu přístroje a vyloučení podezření na zbytkový alkohol v ústní dutině (a pokračující intenzivní resorpci alkoholu do organismu) je nutné při pozitivních zkouškách na alkohol (na displeji přístroje se zobrazí číselná hodnota větší než 0,00) měření minimálně jednou zopakovat po uplynutí 5 minut. Aby bylo možné výsledek brát jako akceptovatelný, nesmí mezi výsledky obou měření být rozdíl vetší než 10 %. U každého měření v aktivním režimu je třeba zaznamenat datum, čas měření a naměřenou číselnou hodnotu včetně měřící jednotky (mg/L nebo ‰).
Aplikováno na nyní projednávanou věc je zřejmé, že bylo-li u stěžovatele první dechovou zkouškou naměřeno 0,26 promile alkoholu v dechu, po odečtení toleranční hodnoty pak 0,02 promile alkoholu v dechu, postupoval správní orgán v souladu s uvedenou metodikou, jestliže dechovou zkoušku cca po 6 minutách zopakoval. Pokud pak druhá dechová zkouška ukázala hodnotu 0, 18 promile alkoholu v dechu, pak po odečtení toleranční hodnoty vyzněla ve smyslu uvedené metodiky jako negativní. Správní orgány tedy při zohlednění toleranční hodnoty disponovaly jak pozitivní, tak negativní zkouškou.
Z odůvodnění jejich rozhodnutí však není vůbec zřejmé, z jakého důvodu upřednostnily výsledky první dechové zkoušky před výsledky druhé dechové zkoušky, či z jakých důvodů se na druhou dechovou zkoušku, resp. na její výsledky uvedená metodika nevztahuje. Obě rozhodnutí správních orgánů postrádají ve věci vyhodnocení celkového výsledku obou dechových zkoušek jakoukoliv přezkoumatelnou úvahu. Správní orgán prvního stupně výsledky druhé dechové zkoušky zcela pominul, žalovaný pak k odvolací námitce uvedl pouze to, že šlo o potvrzení výsledku prvního měření.[1]
Rozhodnutím ze dne 21.1.2014 žalovaný zrušil druhé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s tím, že správní orgán mohl oprávněně navodit v žalobci dojem, že jeho omluva byla akceptována a že se bude konat další jednání dne 27.11.2013, které se však již nekonalo. Tuto procesní vadu nebylo možné zhojit dodatečným zjištěním, že omluva žalobce je ryze účelová. Lze to však vzít v úvahu při hodnocení dalších omluv do budoucna, neboť z takového přístupu žalobce je jasně patrná obstrukční snaha. K námitce žalobce ohledně téměř nulové hodnoty alkoholu, což mohlo být důsledkem léků, které by mohly obsahovat alkohol, žalovaný uvedl, že právě za účelem eliminace případného vlivu ústních sprejů či kapaliny do odstřikovačů či výparů alkoholu z jiného zdroje se od hodnoty získané přístrojem Dräger odečítá tzv. fyziologická hodnota alkoholu v krvi ve výši 0,2 promile. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS čj. 2As 56/2011-79, podle něhož pojem orientační dechová zkouška je nutno chápat tak, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen přibližně, nicméně tuto přibližnost lze určit přesně. V úvahu je třeba vzít jednak možnou odchylku měření přístroje, která činí 0,04 promile, a dále fyziologickou hladinu alkoholu v krvi ve výši 0,2 promile, která může být způsobena jinými vlivy (např. přirozená hladina alkoholu v krvi, požití přípravku proti kašli či rýmě, požití ovocného kompotu atd.), než je přímé požití alkoholu. Tyto hodnoty je nutné od výsledku dechové zkoušky odečíst, a takto ho tedy korigovat ve prospěch řidiče, což se v dané věci stalo. Současně během kontroly musí být provedeny nejméně dvě zkoušky v odstupu cca 5 minut, přičemž výsledky obou se nesmějí lišit o více jak 10 %. Pokud by první dechová zkouška byla ovlivněna výpary z ostřikovačů či užitím ústního spreje, druhá zkouška by se již zřetelně nevešla do limitu desetiprocentního rozdílu. Vyjádření výrobce měřícího zařízení nebylo v dané věci nezbytné (uvedené rozebírá četná judikatura), užití tohoto podkladu však není na škodu, naopak dokládá uvedené. Podle žalovaného pokud účinky ústního spreje obsahujícího alkohol bezprostředně stříknutého do dutiny ústní odezní po čtyřech minutách, tím spíše odezní účinek výparů kapaliny z ostřikovačů, který není bezprostředně aplikován do dutiny ústní. I kdyby žalobce požil takové množství léků, které by mělo za následek vyšší hodnotu alkoholu v krvi, než činí tzv. fyziologická hodnota alkoholu, tedy 0,2 promile, odpovědnosti za přestupek by se nezprostil. Podle § 3 zákona o přestupcích totiž k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Pokud někdo užije léky a následně hodlá řídit motorové vozidlo, je na něm, aby si přečetl příbalový leták, kde musí být obsaženo, zda lék obsahuje alkohol, eventuelně jinak omezuje žalobce v řízení motorového vozidla. Je vcelku nepodstatné, zda je žalobce během řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem, který se dostal do těla v důsledku užití piva nebo např. kapek tlumících bolest hlavy. Podstatné je, že schopnost řídit motorové vozidlo je snížena. Podle rozsudku NSS čj. 2As 56/2011-79 „k odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti (§ 3 zákona o přestupcích). Tedy i v případě, že se alkohol dostal do těla stěžovatele prostřednictvím léků, měl stěžovatel vzhledem k okolnostem vědět, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem.“ Dechová zkouška je dle platné právní úpravy postavena na roveň odběru krve. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami se neprovádí odborné lékařské vyšetření v případech, kdy orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu spočívá v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. V daném případě tyto podmínky (stanovené vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb.) byly splněny, neboť dvě dechové zkoušky po sobě jdoucí byly ve vzájemné toleranci 10 %. Policejní orgán nemá povinnost poučovat o možnosti podrobit se krevní zkoušce. Žalobce jako držitel řidičského oprávnění je osobou odborně způsobilou, tudíž musí znát práva a povinnosti řidiče.
- ↑ 9 As 135/2012 - 27