Pracovní poměr: Porovnání verzí
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
2. jmenováním | 2. jmenováním | ||
| − | === Pracovní smlouva === | + | === [[Pracovní smlouva]] === |
| + | |||
Již první odstavec us. § 33 říká, že ''"Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak."''. Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na tomto místě je třeba si uvědomit, že na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV, ale i jiných částí (relativních mazetkových práv). | Již první odstavec us. § 33 říká, že ''"Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak."''. Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na tomto místě je třeba si uvědomit, že na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV, ale i jiných částí (relativních mazetkových práv). | ||
Verze z 29. 10. 2016, 20:23
Pracovní poměr je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nutno jej odlišovat od služebního poměru, který se řídí jiným právním předpisem a do nějž vztupují zpravidla policisté, vojáci z povolání apod..
Vznik pracovního poměru
Vznik pracovního poměru je upraven ust. § 33 a násl, 262/2006 Sb., Zákoníku práce. Zákoník práce zná 2 způsoby vzniku pracovního poměru a to:
1. pracovní smlouvou 2. jmenováním
Pracovní smlouva
Již první odstavec us. § 33 říká, že "Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.". Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na tomto místě je třeba si uvědomit, že na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV, ale i jiných částí (relativních mazetkových práv).
==== Obsah pracovní smlouvy ====
Obsah pracovní smlouvy je vymezen ust. § 34 zákoníku práce.V první řadě je nutné si uvědomit, že zákonodárce jasně stanovuje formu pracovní smlouvy, když uvádí v odst. 3. že smlouva musí být písemná. Co nám však zákon neříká je, že porušením této povinnosti nedochází k neplatnosti smlouvy, ale pouze k porušení povinností ze strany zaměstnavatele.[1] Požadavek písemné formy je jednoznačně určen k ochraně zaměstnance. Pokud by totiž nedostatek formy způsoboval neplatnost smlouvy, mohlo by to vést ke zneužívání ze strany zaměstnavatele. [2]
Zákoník práce ve výše citovaném ustanovení uvádí, co jsou to podstatné náležitosti pracovní smlouvy, když uvádí, že smlouva musí obcsahovat:
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána,
c) den nástupu do práce.
Jmenování
Dalším způsobem je jmenování. Ust. § 33 v odstavci druhém uvádí, že menováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem a pokud zvláštní právní
nestanoví tak zákon přímo uvádí, kdy musí být pracovní poměr založen s
- ↑ JOUZA Ladislav, Nový občanský zákoník a vznik pracovního poměru, Bulletin advokacie "http://www.bulletin-advokacie.cz/novy-obcansky-zakonik-a-vznik-pracovniho-pomeru?browser=mobi"
- ↑ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
