Zánik trestnosti

Zánik trestní odpovědnosti

Vymezení pojmu trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost je odpovědnost, která je spojena s určitým jednáním, jež porušuje či ohrožuje právem chráněné statky, kterými jsou zájmy, vztahy a hodnoty chráněné trestním právem.

Rozlišení pojmů zániku trestní odpovědnosti a okolností vylučujících protiprávnost

V rámci institutu trestní odpovědnosti se vyskytují dvě výjimky, které způsobují buď neprojevení trestní odpovědnosti nebo její postupné vymizení. První výjimka je způsobena okolnostmi vylučujícími protiprávnost. Pokud tyto okolnosti nastanou, tak je v tomto případě vyloučena trestní odpovědnost od samého počátku, což znamená, že se zde o trestnost nejedná a nelze o ní v takovýchto případech ani hovořit. Okolností vylučující protiprávnost je například nutná obrana či svolení poškozeného.

Druhá výjimka je zapříčiněna okolnostmi způsobujícími zánik trestní odpovědnosti (dále jen trestnosti). Pokud nastanou tyto okolnosti, které způsobují zánik trestnosti, je společenská škodlivost daného jednání dána, ale postupem času její intenzita klesá. Z tohoto tedy vyplývá, že dané jednání při spáchání trestným činem bylo, ale díky okolnostem, které nastaly až po spáchání daného činu se trestnost tohoto jednání snížila pod hranici, kterou vyžaduje trestní zákoník ke kvalifikaci činu jako trestného a trestnost tohoto činu později zaniká. Příkladem takové okolnosti, která má za následek zánik trestnosti je promlčení. Jednotlivé příklady okolností vedoucích k zániku trestnosti budou podrobněji rozebrány v následujících kapitolách.

Důvody zániku trestní odpovědnosti

„Důvody zániku trestnosti jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve, než je o něm pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práv státu na potrestání pachatele."

Obecné (základní) důvody zániku trestnosti

Mezi základní (obecné) důvody zániku trestnosti se řadí účinná lítost a promlčení trestního stíhání. Pro tyto dva důvody zaniká trestnost nejen dle trestního zákoníku obecně, ale i dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Zvláštní případy zániku trestnosti

Kromě základních (obecných) důvodů zániku trestní odpovědnosti existují i zvláštní případy zániku trestnosti. Tyto případy se aplikují obecně dle trestního zákoníku, pouze pokud nestanoví zákon, který je ve vztahu speciality k trestnímu zákoníku něco jiného. Takovým zákonem může být zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zák. č. 218/2003 Sb.) a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (zák. č. 418/2011).

Sem patří zánik trestnosti přípravy a pokusu trestného činu dle trestního zákoníku. Aby mohlo dojít k zániku trestnosti přípravy dle § 20 odst. 3 TrZ a pokusu dle § 21 odst. 3 TrZ musí pachatel dobrovolně upustit od dalšího jednání (i když by trestný čin mohl dle jeho představ dokončit) a odstranit nebezpečí, které vzniklo z přípravy či pokusu, nebo učinit o přípravě či pokusu oznámení v době, kdy nebezpečí může být ještě odstraněno. V případech, kdy na činu participovalo více osob, nebrání zániku trestnosti za přípravu či pokus skutečnost, že čin byl dokonán ostatními pachateli nezávisle na dřívější míře účasti na činu nebo včasnému oznámení jedincem, u jehož jednání má dojít k zániku trestnosti.

Dále do této kategorie patří případ zániku trestnosti účastenství dle trestního zákoníku. Zánik trestnosti účastenství je upraven v § 24 odst. 3 a 4 TrZ. K zániku trestnosti účastenství musí být kumulativně splněno následující. Musí dojít k dobrovolnému upuštění od dalšího jednání (účastenství) a odstranění nebezpečí. Trestnost také zaniká v tomto případě, pokud dojde k dobrovolnému učinění oznámení příslušným orgánům v době, kdy může být nebezpečí ještě odstraněno. Trestnost každého účastníka je posuzována samostatně, a tedy může nastat situace kdy u jednoho účastníka dojde k zániku trestnosti, ale u jiného ne.

Jiným případem zvláštního zániku trestnosti je smrt pachatele či jeho prohlášení za mrtvého. Tento případ nedopadá na zánik právnické osoby, týká se tedy pouze osob fyzických. Pokud se jedná o osoby právnické, tak v jejich případě přechází po jejich zániku trestní odpovědnost na její nástupce, zatímco fyzické osoby trestní odpovědnost nedědí. „Vzhledem k nezávislosti trestní odpovědnosti právnické osoby a trestní odpovědnosti osoby fyzické se jednotlivé důvody zániku trestní odpovědnosti právnické osoby budou uplatňovat nezávisle na trestní odpovědnosti osoby fyzické." Z toho tedy vyplývá, že pokud dojde například k promlčení trestního stíhání u fyzické osoby, která je členem právnické osoby, nezaniká zároveň trestnost dotyčné právnické osoby.

Dalším případem zániku trestnosti, který není až tak hojně využíván, je udělení milosti prezidentem republiky. Milost je v takovém to případě nevymahatelným odpuštěním trestu.

Kromě výše zmíněných případů zániků trestnosti se také vyskytují další okolnosti, jejichž důsledkem je zánik trestnosti ve zvláštní části trestního zákoníku. Jedna z takových okolností je uvedena v § 197 TrZ: Trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196) zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Další zvláštní případy zániku trestní odpovědnosti jsou uvedeny v §§ 242, 248a, 362 TrZ. Tyto paragrafy stanovují speciální podmínky zániku trestní odpovědnosti pro konkrétní případy, na které se budou vztahovat.

Obecné důvody způsobující zánik trestnosti

Do kategorie obecných důvodů způsobujících zánik trestnosti spadají účinná lítost a promlčení trestního stíhání. Tyto dva instituty se vyznačují obecnou použitelností nejen v případech dospělých pachatelů, ale také mladistvých i právnických osob, a z tohoto důvodu jsou označovány jako obecné důvody zániku trestnosti.

Účinná lítost

Účinná lítost je důvodem k zániku trestnosti jak u dospělých pachatelů, tak u mladistvých a právnických osob.

Obecná úprava účinné lítosti

Účinná lítost je obecně upravena v trestním zákoníku v hlavě IV. Zákonodárce zakotvil v rámci právní úpravy účinnou lítost jako projev snahy „pomoci pachateli trestné činnosti opustit jinak bezvýchodnou situaci do níž se dostane ten, kdo se sice dopustil trestního jednání, jehož důsledky však společnost doposud nepocítila." Aplikace účinné lítosti v konkrétním případě je podmíněna dobrovolným pachatelovým jednáním. Dobrovolné jednání je takové jednání, které vykoná pachatel sám z vlastní vůle, přičemž tak neučiní v důsledku obavy, že byl jeho čin odhalen či se domnívá, že je vůči němu zahájeno trestní stíhání. Dále je aplikace institutu účinné lítosti podmíněna také tím, že pachatel již dokonaného trestného činu musí škodlivému následku, jeho jednáním, zamezit či jej napravit, nebo učinit oznámení v době kdy škodlivému následku činu ještě mohlo být zabráněno. Takovéto oznámení musí být dostatečně konkrétní, aby mohl být škodlivý následek odvrácen. Toto oznámení musí pachatel učinit policejnímu orgánu či státnímu zastupitelství. „Škodlivý následek je takový následek, který vzniká dokonaným trestným činem. Zahrnuje též těžší následek a všechny další i nezaviněné škody, které vyplynuly z jednání pachatele.“ Jak bylo již zmíněno pachatel musí zamezit či napravit výše definovanému následku. „Zamezení škodlivého následku je zabráněním jeho vzniku, zatímco napravením škodlivého následku se rozumí odstranění již způsobených změn, které nastaly, a uvedení do původního stavu." Jestliže není zamezení ani napravení škodlivého následku možné nepřipadá možnost užití účinné lítosti v úvahu. Jedná se například o případy způsobení smrti.

Aplikace účinné lítosti není možná v případě jakéhokoliv trestného činu, proto obsahuje § 33 TrZ taxativní výčet trestných činů, u kterých lze použít institut účinné lítosti. Těmito trestnými činy jsou například, šíření nakažlivé lidské nemoci (§152), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (§156), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§151) a další. Jelikož je výčet uvedený v § 33 TrZ taxativním výčtem, mohou se objevovat a objevují se další možnosti užití účinné lítosti i ve zvláštní části trestního zákoníku, a to například v §§ 197, 242, 362 atd.

V případě, že se na trestném činu podílelo více osob, se posuzuje účinná lítost individuálně vůči každému z pachatelů.

Speciální úprava účinné lítosti

Účinná lítost je upravena, jak bylo již zmíněno výše, trestním zákoníkem, ale tomuto institutu se však věnuje i zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Díky vztahu speciality mezi zákonem o soudnictví ve věcech mládeže, zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob a trestním zákoníkem, se pro případy mladistvých a právnických osob užijí ustanovení o účinné lítosti zmíněná ve speciálních zákonech.

V případě mladistvých je užití účinné lítosti podmíněno splněním následujících kritérií, upravených § 7 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. U provinění, kterého se dopustil mladiství musí být stanovena hranice trestu odnětí svobody trestním zákoníkem s horní hranicí nepřevyšující pět let. Zároveň toto provinění musí být pachatelem dokonáno a pachatel se dobrovolně rozhodne jím způsobený následek odstranit, či se o to alespoň pokusí. Dále pachatel projeví účinnou snahu po nápravě a jím spáchaný čin nesmí mít trvale nepříznivých následků jak pro něho, tak pro společnost.

Rozdíl mezi úpravou účinné lítosti mladistvých a dospělých pachatelů je zejména ve kritériu nápravy následku jednání. Zatímco u mladistvého pachatele postačuje pokus o napravení následku u dospělého pachatele pokus nepostačuje, ale musí dojít k napravení, zamezení či učinění oznámení o škodlivém následku. U mladistvých pachatelů tedy zákon hovoří o způsobení následku, zatím co u dospělých hovoří o způsobení, výše definovaného, škodlivého následku.