František Weyr: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Úvod... = Život = == Mládí == František Weyr se narodil 25. dubna 1879 ve Vídni. Otec Emil Weyr byl uznávaným profesorem matematiky ve Vídni, kd…“) (Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Úvod... | Úvod... | ||
| − | = Život = | + | == Život == |
| − | == Mládí == | + | === Mládí === |
František Weyr se narodil 25. dubna 1879 ve Vídni. Otec Emil Weyr byl uznávaným profesorem matematiky ve Vídni, kde se v roce 1877 seznámil s Františkovou matkou Marií Weyrovou, původem z Brna. František byl nejstarší ze tří sourozenců. Své dětství strávil ve Vídni, společně se svým bratrem Jindřichem (1880) a sestrou Marií (1883). Přestože rodina žila ve Vídni, Františkův otec byl velkým vlastencem a dbal na to, aby se v rodině mluvilo jen česky. I německy se mladý František ve Vídni naučil velmi lehce. Po absolvování české obecné školy J. A. Komenského ve Vídni studoval 5 let na německém gymnáziu ve Vídni. Pro nedostatečný zájem tamních profesorů však dospívající František přestoupil na gymnázium Františka Josefa. Již jako mladý četl Weyr mnoho beletrií a rád navštěvoval divadlo. Zájem o filozofii dokládá Weyrova četba Kanta (''Kritika čistého rozumu'', ''Kritika praktického rozumu''). | František Weyr se narodil 25. dubna 1879 ve Vídni. Otec Emil Weyr byl uznávaným profesorem matematiky ve Vídni, kde se v roce 1877 seznámil s Františkovou matkou Marií Weyrovou, původem z Brna. František byl nejstarší ze tří sourozenců. Své dětství strávil ve Vídni, společně se svým bratrem Jindřichem (1880) a sestrou Marií (1883). Přestože rodina žila ve Vídni, Františkův otec byl velkým vlastencem a dbal na to, aby se v rodině mluvilo jen česky. I německy se mladý František ve Vídni naučil velmi lehce. Po absolvování české obecné školy J. A. Komenského ve Vídni studoval 5 let na německém gymnáziu ve Vídni. Pro nedostatečný zájem tamních profesorů však dospívající František přestoupil na gymnázium Františka Josefa. Již jako mladý četl Weyr mnoho beletrií a rád navštěvoval divadlo. Zájem o filozofii dokládá Weyrova četba Kanta (''Kritika čistého rozumu'', ''Kritika praktického rozumu''). | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
Po vykonání maturitní zkoušky zvažoval Weyr další směr jeho studia. Jelikož byl spíše humanitně zaměřen (nikoliv technicky, jako jeho otec) zvolil nakonec Právnickou fakultu české Univerzity Karlo-Ferdinandovy, aniž měl tušení, co ho tam čeká. Při studiích se setkal s jeho tehdejšími spolužáky Karlem Englišem a Františkem Peroutkou. Kromě právnických a ekonomických přednášek navštěvoval také přednášky T. G. Masaryka z praktické filozofie. Po vykonání závěrečné státní zkoušky v roce 1903 nabídl Weyrovi jeho strýc službu u správních orgánů ve Vídni, kterou Weyr přijal. | Po vykonání maturitní zkoušky zvažoval Weyr další směr jeho studia. Jelikož byl spíše humanitně zaměřen (nikoliv technicky, jako jeho otec) zvolil nakonec Právnickou fakultu české Univerzity Karlo-Ferdinandovy, aniž měl tušení, co ho tam čeká. Při studiích se setkal s jeho tehdejšími spolužáky Karlem Englišem a Františkem Peroutkou. Kromě právnických a ekonomických přednášek navštěvoval také přednášky T. G. Masaryka z praktické filozofie. Po vykonání závěrečné státní zkoušky v roce 1903 nabídl Weyrovi jeho strýc službu u správních orgánů ve Vídni, kterou Weyr přijal. | ||
| − | == Zaměstnání == | + | === Zaměstnání === |
U rakouských úřadů pracoval Weyr celkem 5 let (1903-1908), a to střídavě ve Vídni a v Mistelbachu. Po celou dobu pracoval bezplatně coby konceptní praktikant, neboť nikdy nesplnil tehdejší podmínku tříleté služby. Při práci na úřadech si Weyr prohloubil právní znalosti, a to zejména z oblasti veřejnoprávních korporací. Většinu svého volného času věnoval přípravě na své habilitace. Po úspěšném absolvování habilitačního kolokvia a přednášky před profesorským sborem pražské Právnické fakulty v prosinci 1908 se Weyr musel rozhodnout mezi Vídní a Prahou. Na pražské Právnické fakultě zahájil přednášky jako soukromý docent v zimním semestru roku 1909. Společně s působením na akademické půdě pracoval Weyr také v Zemské statistické kanceláři. I z důvodu pracovní vytíženosti byl Weyr v té době (1910-1912) jen málo literárně činný. Přesto jeho netradiční teorie o jednotě právního řádu vyvolávala občasné literární spory a polemiky. Jeho hlavním oponentem byl v té době doc. Jiří Hoetzel. Weyr dlouho čelil sám přesile právních úředníků, kteří stáli na Hoetzelově straně. Oporou se mu stala až podpora ze zahraničí, když v roce 1911 vydal rakouský právník Hans Kelsen svůj habilitační spis (''Hauptprobleme der Staatsrechtslehre''). | U rakouských úřadů pracoval Weyr celkem 5 let (1903-1908), a to střídavě ve Vídni a v Mistelbachu. Po celou dobu pracoval bezplatně coby konceptní praktikant, neboť nikdy nesplnil tehdejší podmínku tříleté služby. Při práci na úřadech si Weyr prohloubil právní znalosti, a to zejména z oblasti veřejnoprávních korporací. Většinu svého volného času věnoval přípravě na své habilitace. Po úspěšném absolvování habilitačního kolokvia a přednášky před profesorským sborem pražské Právnické fakulty v prosinci 1908 se Weyr musel rozhodnout mezi Vídní a Prahou. Na pražské Právnické fakultě zahájil přednášky jako soukromý docent v zimním semestru roku 1909. Společně s působením na akademické půdě pracoval Weyr také v Zemské statistické kanceláři. I z důvodu pracovní vytíženosti byl Weyr v té době (1910-1912) jen málo literárně činný. Přesto jeho netradiční teorie o jednotě právního řádu vyvolávala občasné literární spory a polemiky. Jeho hlavním oponentem byl v té době doc. Jiří Hoetzel. Weyr dlouho čelil sám přesile právních úředníků, kteří stáli na Hoetzelově straně. Oporou se mu stala až podpora ze zahraničí, když v roce 1911 vydal rakouský právník Hans Kelsen svůj habilitační spis (''Hauptprobleme der Staatsrechtslehre''). | ||
V posledním roce Weyrova pobytu v Praze došlo k zásadní změně, když se po krátké známosti v roce 1912 oženil s Helenou Markesovou, učitelkou na měšťanské škole. Helena zanedlouho zanechala práce ve škole a plně se věnovala svému muži. Tomu byla nápomocna také jako zapisovatelka a sekretářka. V té době zažila i Weyrova pracovní dráha příznivý obrat, když mu jeho přítel Karel Engliš nabídl nově vzniklé místo profesora na brněnské technice. Weyr toužil po ukončení své úřednické kariéry a po svobodě, kterou při působení na brněnské technice získá. | V posledním roce Weyrova pobytu v Praze došlo k zásadní změně, když se po krátké známosti v roce 1912 oženil s Helenou Markesovou, učitelkou na měšťanské škole. Helena zanedlouho zanechala práce ve škole a plně se věnovala svému muži. Tomu byla nápomocna také jako zapisovatelka a sekretářka. V té době zažila i Weyrova pracovní dráha příznivý obrat, když mu jeho přítel Karel Engliš nabídl nově vzniklé místo profesora na brněnské technice. Weyr toužil po ukončení své úřednické kariéry a po svobodě, kterou při působení na brněnské technice získá. | ||
| − | == Působení v Brně == | + | === Působení v Brně === |
Své přednášky na brněnské technice zahájil Weyr v roce 1913, kdy jeho hlavním předmětem bylo právo ústavní a správní. Přestože od mládí toužil být vysokoškolským profesorem, činnost "pouhého" učitele práv jej nemohla naplnit. V tomto období se začíná rozvíjet Weyrova tvorba vědeckých prací, která směřovala k zásadně nové koncepci právní vědy, která je později označována jako normativní právní teorie. Prostředí brněnské techniky však neposkytovalo takové podmínky pro tvorbu jako později nově otevřená Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Více o životě Františka Weyra během první světové války zde <ref>VEČEŘA, Miloš. ''František Weyr''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. s. 33-36.</ref>. | Své přednášky na brněnské technice zahájil Weyr v roce 1913, kdy jeho hlavním předmětem bylo právo ústavní a správní. Přestože od mládí toužil být vysokoškolským profesorem, činnost "pouhého" učitele práv jej nemohla naplnit. V tomto období se začíná rozvíjet Weyrova tvorba vědeckých prací, která směřovala k zásadně nové koncepci právní vědy, která je později označována jako normativní právní teorie. Prostředí brněnské techniky však neposkytovalo takové podmínky pro tvorbu jako později nově otevřená Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Více o životě Františka Weyra během první světové války zde <ref>VEČEŘA, Miloš. ''František Weyr''. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. s. 33-36.</ref>. | ||
Hlavní iniciativa ke zřízení nové univerzity vycházela právě od Weyra a Engliše. | Hlavní iniciativa ke zřízení nové univerzity vycházela právě od Weyra a Engliše. | ||
Verze z 21. 2. 2020, 13:34
Úvod...
Život
Mládí
František Weyr se narodil 25. dubna 1879 ve Vídni. Otec Emil Weyr byl uznávaným profesorem matematiky ve Vídni, kde se v roce 1877 seznámil s Františkovou matkou Marií Weyrovou, původem z Brna. František byl nejstarší ze tří sourozenců. Své dětství strávil ve Vídni, společně se svým bratrem Jindřichem (1880) a sestrou Marií (1883). Přestože rodina žila ve Vídni, Františkův otec byl velkým vlastencem a dbal na to, aby se v rodině mluvilo jen česky. I německy se mladý František ve Vídni naučil velmi lehce. Po absolvování české obecné školy J. A. Komenského ve Vídni studoval 5 let na německém gymnáziu ve Vídni. Pro nedostatečný zájem tamních profesorů však dospívající František přestoupil na gymnázium Františka Josefa. Již jako mladý četl Weyr mnoho beletrií a rád navštěvoval divadlo. Zájem o filozofii dokládá Weyrova četba Kanta (Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu).
Po smrti otce (1894) se rodina přestěhovala do Prahy. Matka se provdala za dlouholetého přítele svého zesnulého manžela, Jaroslavem Sobičkou. Weyr i jeho sourozenci měli otčíma rádi, avšak přestěhováním do Prahy skončilo téměř dvacetileté období Weyrova života ve Vídni. V roce 1899 ukončil Weyr studium gymnázia (nyní německého gymnázia v Praze) vykonáním maturitní zkoušky.
Po vykonání maturitní zkoušky zvažoval Weyr další směr jeho studia. Jelikož byl spíše humanitně zaměřen (nikoliv technicky, jako jeho otec) zvolil nakonec Právnickou fakultu české Univerzity Karlo-Ferdinandovy, aniž měl tušení, co ho tam čeká. Při studiích se setkal s jeho tehdejšími spolužáky Karlem Englišem a Františkem Peroutkou. Kromě právnických a ekonomických přednášek navštěvoval také přednášky T. G. Masaryka z praktické filozofie. Po vykonání závěrečné státní zkoušky v roce 1903 nabídl Weyrovi jeho strýc službu u správních orgánů ve Vídni, kterou Weyr přijal.
Zaměstnání
U rakouských úřadů pracoval Weyr celkem 5 let (1903-1908), a to střídavě ve Vídni a v Mistelbachu. Po celou dobu pracoval bezplatně coby konceptní praktikant, neboť nikdy nesplnil tehdejší podmínku tříleté služby. Při práci na úřadech si Weyr prohloubil právní znalosti, a to zejména z oblasti veřejnoprávních korporací. Většinu svého volného času věnoval přípravě na své habilitace. Po úspěšném absolvování habilitačního kolokvia a přednášky před profesorským sborem pražské Právnické fakulty v prosinci 1908 se Weyr musel rozhodnout mezi Vídní a Prahou. Na pražské Právnické fakultě zahájil přednášky jako soukromý docent v zimním semestru roku 1909. Společně s působením na akademické půdě pracoval Weyr také v Zemské statistické kanceláři. I z důvodu pracovní vytíženosti byl Weyr v té době (1910-1912) jen málo literárně činný. Přesto jeho netradiční teorie o jednotě právního řádu vyvolávala občasné literární spory a polemiky. Jeho hlavním oponentem byl v té době doc. Jiří Hoetzel. Weyr dlouho čelil sám přesile právních úředníků, kteří stáli na Hoetzelově straně. Oporou se mu stala až podpora ze zahraničí, když v roce 1911 vydal rakouský právník Hans Kelsen svůj habilitační spis (Hauptprobleme der Staatsrechtslehre).
V posledním roce Weyrova pobytu v Praze došlo k zásadní změně, když se po krátké známosti v roce 1912 oženil s Helenou Markesovou, učitelkou na měšťanské škole. Helena zanedlouho zanechala práce ve škole a plně se věnovala svému muži. Tomu byla nápomocna také jako zapisovatelka a sekretářka. V té době zažila i Weyrova pracovní dráha příznivý obrat, když mu jeho přítel Karel Engliš nabídl nově vzniklé místo profesora na brněnské technice. Weyr toužil po ukončení své úřednické kariéry a po svobodě, kterou při působení na brněnské technice získá.
Působení v Brně
Své přednášky na brněnské technice zahájil Weyr v roce 1913, kdy jeho hlavním předmětem bylo právo ústavní a správní. Přestože od mládí toužil být vysokoškolským profesorem, činnost "pouhého" učitele práv jej nemohla naplnit. V tomto období se začíná rozvíjet Weyrova tvorba vědeckých prací, která směřovala k zásadně nové koncepci právní vědy, která je později označována jako normativní právní teorie. Prostředí brněnské techniky však neposkytovalo takové podmínky pro tvorbu jako později nově otevřená Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Více o životě Františka Weyra během první světové války zde [1].
Hlavní iniciativa ke zřízení nové univerzity vycházela právě od Weyra a Engliše.
- ↑ VEČEŘA, Miloš. František Weyr. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. s. 33-36.
