Prekluze: Porovnání verzí
(Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Jedná se o právní institut, kdy právo nebylo uplatněno v určitém čase, následkem čehož právo zaniká. K prekluzi však může dojít pouze v případech výslovně stanovených zákonem a k zániku práva soud přihlédne, i když to [[dlužník]] nenamítne<ref>Zákon č. 89/2012, Sb., občanský zákoník.</ref>. K prekluzi dochází v důsledku dvou simultánně působících [[Právní skutečnosti|právních skutečností]], a to uplynutím lhůty určené k uplatnění práva a také [[opomenutí věřitele]] uplatnit své právo u příslušného subjektu. Následkem těchto dvou právních skutečností právo věřitele zaniká. Zaniká tedy nejen nárok, nýbrž celé právo, včetně právního důvodu plnění. Z tohoto důvodu přijetí plnění od dlužníka po uplynutí prekluzivní lhůty vede k [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodnému obohacení]].<ref name=":0">ŠTEVČEK, Marek. In LAVICKÝ, Petr a kol. ''Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654): Komentář''. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2280.</ref> | Jedná se o právní institut, kdy právo nebylo uplatněno v určitém čase, následkem čehož právo zaniká. K prekluzi však může dojít pouze v případech výslovně stanovených zákonem a k zániku práva soud přihlédne, i když to [[dlužník]] nenamítne<ref>Zákon č. 89/2012, Sb., občanský zákoník.</ref>. K prekluzi dochází v důsledku dvou simultánně působících [[Právní skutečnosti|právních skutečností]], a to uplynutím lhůty určené k uplatnění práva a také [[opomenutí věřitele]] uplatnit své právo u příslušného subjektu. Následkem těchto dvou právních skutečností právo věřitele zaniká. Zaniká tedy nejen nárok, nýbrž celé právo, včetně právního důvodu plnění. Z tohoto důvodu přijetí plnění od dlužníka po uplynutí prekluzivní lhůty vede k [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodnému obohacení]].<ref name=":0">ŠTEVČEK, Marek. In LAVICKÝ, Petr a kol. ''Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654): Komentář''. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2280.</ref> | ||
− | Zda jde o prekluzi obvykle plyne přímo z dikce zákona. Pokud tomu tak v některých případech není, je nutné | + | Zda jde o prekluzi obvykle plyne přímo z dikce zákona. Pokud tomu tak v některých případech není, je nutné určit, který následek má nastat, k tomuto dopomáhá zákoník, který stanoví, že nevykonání stanoveného práva ve stanovené lhůtě vede k jeho zániku pouze v případech, kdy to zákon '''výslovně''' stanoví'''.'''<ref name=":1">MELZER, Filip. In MELZER, Filip. TÉGL Petr a kol. ''Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654''. Praha: Leges, 2014, s. 1076.</ref> |
=== Předmět prekluze === | === Předmět prekluze === |
Aktuální verze z 27. 1. 2020, 14:09
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Jedná se o právní institut, kdy právo nebylo uplatněno v určitém čase, následkem čehož právo zaniká. K prekluzi však může dojít pouze v případech výslovně stanovených zákonem a k zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne[1]. K prekluzi dochází v důsledku dvou simultánně působících právních skutečností, a to uplynutím lhůty určené k uplatnění práva a také opomenutí věřitele uplatnit své právo u příslušného subjektu. Následkem těchto dvou právních skutečností právo věřitele zaniká. Zaniká tedy nejen nárok, nýbrž celé právo, včetně právního důvodu plnění. Z tohoto důvodu přijetí plnění od dlužníka po uplynutí prekluzivní lhůty vede k bezdůvodnému obohacení.[2]
Zda jde o prekluzi obvykle plyne přímo z dikce zákona. Pokud tomu tak v některých případech není, je nutné určit, který následek má nastat, k tomuto dopomáhá zákoník, který stanoví, že nevykonání stanoveného práva ve stanovené lhůtě vede k jeho zániku pouze v případech, kdy to zákon výslovně stanoví.[3]
Obsah
Předmět prekluze
Předmětem prekluze je stejně jako u promlčení subjektivní právo, a to zásadně majetkové. V některých případech však zákon připouští i prekluzi povinnosti, tj. například v případě smlouvy o smlouvě budoucí: nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.
Kromě majetkových práv mohou prekludovat i některá práva osobní, konkrétně například právo muže jakožto manžela matky dítěte na popření otcovství nebo právo matky na popření otcovství jejího manžela.[3]
Rozdíly mezi promlčením a prekluzí
Prekluze představuje kategorii obdobnou promlčení, jelikož i zde jde o působení času na právní poměry. Rozdílem mezi prekluzí a promlčením je v zásadě skutečnost, že v případě promlčení se vyžaduje pouze jediná právní skutečnost, a to uplynutí doby. V případ prekluze jsou však vyžadovány obě výše zmíněné právní skutečnosti:[2]
- Zánik práva
- Plněním prekludovaného práva vzniká bezdůvodné obohacení
- Přihlédnutí k prekluzi ex offo
Prekluzivní lhůty
Občanský zákoník upravuje prekluzivní lhůty taxativně, přičemž délku i počátek určuje při každé prekluzivní lhůtě zvlášť, zároveň také zvlášť určuje subjekt, u něhož je třeba své právo uplatnit. Prekluzivní lhůty jsou lhůtami hmotněprávními, uplatní se pro ně tedy pravidla počítání času dle občanského zákoníku. Jsou stanoveny zásadně určitě, tj. určitou délkou. Zákon subsidiárně neupravuje žádnou obecnou prekluzivní lhůtu, nicméně vždy jen speciální lhůty pro každý případ zvlášť. Obecně lze však říci, že jsou prekluzivní lhůty kratší než promlčecí. Prekluzivní lhůty mohou být stejně jako lhůty promlčecí konstruovány buď se subjektivně, nebo objektivně určeným počátkem.[4]
Běh prekluzivní lhůty
Prekluzivní lhůta běží od okamžiku, který určuje dikce zákona, a končí posledním dnem lhůty, která je určena konkrétním číslem. Na prekluzivní lhůty se přiměřen aplikuje ustanovení o běhu promlčecí lhůty. Z toho vyplývá, že i při běhu prekluzivní lhůty se mohou vyskytnout překážky, které způsobí, že bude prekluzivní lhůta spočívat:[5]
- nezpůsobilost k právním úkonům v požadovaném rozsahu
- neplyne mezi manžely, osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zástupcem a zastoupeným, opatrovancem a opatrovníkem ani mezi poručníkem a poručencem
- dohoda o mimosoudní jednání věřitele a dlužníka
- oprávněnému se bránilo uplatnit své právo hrozbou
- vis maior
Příklady prekluze v občanském zákoníku
- § 242 - vyloučený člen spolku může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení, jinak toto právo zaniká; nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.
- § 388 - při přeměně nadace její fúzí sloučením s jinou nadací nebo s nadačním fondem, zúčastněná osoba, člen správní rady, člen dozorčí rady nebo revizor má právo domáhat se neplatnosti smlouvy o sloučení, přičemž toto právo zaniká, není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se konalo zasedání správní rady uvedené v § 386.
- § 1008 odst. 1 - soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé; tytéž lhůty platí pro námitku vypuzení z držby.
- § 1075 odst. 2 - vlastníku věci, kterou zpracovatel nezpracoval v novou v dobré víře, se ponechává na vůli, zda si přisvojí novou věc a nahradí druhému, co on pozbyl, nebo zda mu věc za náhradu ponechá, přičemž právo k volbě výhodnějšího řešení zanikne, nebude-li vykonáno do jednoho měsíce ode dne, kdy se vlastník o zpracování věci dozvěděl.
- § 1788 odst. 1 - nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření budoucí smlouvy (tedy v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku), povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká (tím tedy rovněž zaniká právo druhé strany na uzavření budoucí smlouvy).
- § 2290 - nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.
- § 2318 odst. 2 - po dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec nebo jen se značnými obtížemi, má nájemce právo na prominutí nájemného, anebo na slevu z nájemného nebo snížení nájemného; své právo musí nájemce uplatnit u pronajímatele do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne.
- § 2622 odst. 3 - objednatel je oprávněn ve lhůtě "bez zbytečného odkladu" odstoupit od smlouvy o dílo s cenou dle rozpočtu při zvýšení ceny o více než deset procent.[6]
- ↑ Zákon č. 89/2012, Sb., občanský zákoník.
- ↑ 2,0 2,1 ŠTEVČEK, Marek. In LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654): Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2280.
- ↑ 3,0 3,1 MELZER, Filip. In MELZER, Filip. TÉGL Petr a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 1076.
- ↑ MELZER, Filip. In MELZER, Filip. TÉGL Petr a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 1078.
- ↑ ŠTEVČEK, Marek. In LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654): Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2283.
- ↑ WEINHOLD, Daniel. Promlčení a prekluze v soukromém právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 192 - 200.