Souběh trestných činů

SOUBĚH TRESTNÝCH ČINŮ - KOPEČNÝ - je to jeden z případů mnohosti trestných činů o kromě souběhu známe i pojmy pravá a nepravá recidiva - souběh = konkurence trestných činů - = případ, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich odsouzen (tj. než byl za takový čin vyhlášen odsuzující rozsudek soudem prvého stupně – za předpokladu, že rozsudek nabude právní moci, nebo dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz) o časovým mezníkem je tedy rozsudek – musí splnit nějaké podmínky  musí to být odsuzující rozsudek (tedy ne zprošťující rozsudek nebo zastavení trestního stíhání, ani ten rozsudek, ve kterém byl sice uznán vinným, ale bylo upuštěno od potrestání)  musí to být rozsudek soudu prvého stupně  odsuzující rozsudek musí nabýt právní moci (pravomocné je rozhodnutí, pokud vůči němu nelze podat žádný opravný prostředek)  o rozsudku neplatí fikce neodsouzení (tzn., že ohledně takového rozsudku by se na pachatele hledělo, jako by nebyl odsouzen) • např. v souvislosti s uložení obecně prospěšných prací - § 65 odst. 4, • s uložením peněžitého trestu - § 69 odst. 2 – za přečin spáchaný z nedbalosti  musí to být vyhlášení, nikoliv vyhotovení rozsudku! o o vině a trestu lze kromě rozsudku rozhodnuto i trestním příkazem  musí nabýt právní moci  časovou mezí je doručení trestního příkazu - není rozhodné, kdy sbíhající trestné činy vyšly najevo, ani zda bylo vedeno společné řízení – stále se jedná o souběh o např. vyjde najevo, že spáchal i další trestné činy – a může dojít vůči nim k novému řízení, i když už byl za nějaké trestné činy už odsouzen (stačí jen to, že to spáchal před vyhlášením rozsudku prvního stupně) - časové vymezení o vyhlášení odsuzujícího rozsudku za některý ze sbíhajících se trestných činů a to za podmínky, že  později nabyl právní moci  neplatí o něm fikce neodsouzení (např. od potrestání) • hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen, tedy zde není odsuzující rozsudek a tedy se nemůže jednat souběh o doručení trestního příkazu, stane-li se později pravomocným  proti trestnímu příkazu lze podat do 8 dnů odpor, který když je podán, trestní příkaz se ruší a zahájí se klasické řízení  trestní příkaz je takový „o nás bez nás“ – rovnou mu naservírují trest, proto se používá jen u nejméně závažných trestných činů Další případy mnohosti trestných činů - pravá recidiva = případ, kdy pachatel, který byl dříve pravomocně odsouzen, spáchal nový trestný čin o po právní moci rozhodnutí odsuzujícího rozsudku se dopustí dalšího trestného činu o je zde vyšší škodlivost jednání než u prvotrestaného o zde je kritériem až právní moc, nikoliv vyhlášení (proto zde vzniká ještě jedna alternativa – nepravá recidiva) - nepravá recidiva = případ, kdy pachatel spáchal další trestný čin v době mezi vyhlášením odsuzujícího rozsudku a právní mocí tohoto rozsudku o jde o případ, kdy nejde o souběh a na pachatele se ještě nehledí jako na recidivistu  mnohost trestných činů má reagovat na závažnost jednání pachatele – a pokud byl pravomocně odsouzen, tak už se jednou stát snažil působit a uplatňovat výchovný efekt – ale tím, že se neponaučil a přesto páchá trestnou činnost, proto se recidiva považuje za škodlivější a závažnější typ trestněprávního jednání o podívat se na odvolací lhůtu a doručování rozsudku - časová osa o souběh – trestný čin A, trestný čin B, vyhlášení odsuzujícího rozsudku za trestné činy AB o pravá recidiva – trestný čin A, právní moc odsuzujícího rozsudku za trestný čin A, trestný čin B o nepravá recidiva – trestný čin A, vyhlášení odsuzujícího rozsudku za trestný čin A, trestný čin B, právní moc odsuzujícího rozsudku za trestný čin A Druhy souběhů - podle toho, zda více trestných činů bylo spácháno jedním nebo více skutky: o Jednočinný (ideální konkurence) = pachatel spáchal 2 a více trestných činů jedním skutek o Vícečinný (reálná konkurence) – pachatel spáchal trestné činy více skutky - podle toho, zda jde o více trestných činů téže skutkové podstaty nebo různých: o Stejnorodý – pachatel spáchal 2 nebo více trestných činů naplňujících stejnou skutkovou podstatu o Nestejnorodý - pachatel spáchal 2 nebo více trestných činů naplňujících různé skutkové podstaty Kombinace druhů souběhu: - Není uznáván jednočinný stejnorodý souběh (jedním skutkem je naplněna jedna skutková podstata) o jedná se pouze o jeden trestný čin, nikoliv o souběh trestných činů. Stejně tak neposkytnutí pomoci 3 osobám o příklady  např. křivé obvinění více osob  neposkytnutí pomoci třem osobám  pachatel odpálí bombu, čímž způsobí zranění třem osobám o je to teoretická konstrukce, v praxi se neužívá, právě protože se jedná jen o jeden trestný čin  je ale možné použít kvalifikovanou skutkovou podstatu, ale ne jako více trestných činů - Jednočinný souběh nestejnorodý – jedním jednáním jsou naplněny skutkové podstaty různých trestných činů. o Např. pachatel má v úmyslu vyloupit vytipovaný byt, kde se nachází větší množství cenností. Vyčká chvíle, kdy majitelé nejsou doma, vylomí zámek, vstoupí do bytu, naskládá si do tašky nejrůznější cennosti.  V tom případě se jedním jednáním dopustil více trestných činů – porušování domovní svobody tím, že vnikl do bytu jiného, a krádeže. Je to porušování domovní svobody v jednočinném souběhu s krádeží.  případy faktické konzumpce – např. poškození cizí věci zde ještě může být, ale může dojít k faktické konzumpci (je zde velká krádež a byla způsobena škoda velkého rozsahu, kdy ta částka přesahuje 5.000.000,- Kč, tak pak už se nějaké okno za 5.000,- Kč nebude zohledňovat a bude fakticky konzumováno kvůli té obrovské škodě způsobené krádežím) - Vícečinný souběh stejnorodý – pachatel více skutky naplňuje stále stejnou skutkovou podstatu téhož trestného činu. o např. opakované vloupání do různých objektů (loupež v pondělí, ve středu, v sobotu) o od pokračujícího deliktu ho odlišuje společný záměr (musí absentovat subjektivní znak pokračování – tj. společný záměr)  pokud se pachatel dopustí vícečinného souběhu stejnorodého, pak jeho jednání není vedeno společným záměrem - Vícečinný souběh nestejnorodý – pachatel více skutky naplní skutkové podstaty různých trestných činů. o např. pachatel má v úmyslu vykrást vytipovaný byt, ve chvíli, kdy odchází z bytu, začne pršet, mu se nechce jít pěšky, tak si „vypůjčí“ auto, které stojí opodál  jedná se o vícečinný souběh krádeže, porušování domovní svobody a neoprávněného užívání cizí věci o např. pachatel spáchá podvod a pak ho napadne – že aby od sebe odvrátil podezření, obviní z daného trestného činu druhý den jinou osobu  křivé obvinění ve vícečinném souběhu s podvodem o např. pachatel vykrade byt a při odvážení věcí srazí chodce za přechodu  vícečinný souběh krádeže vloupáním a usmrcení z nedbalosti JEDNOTA SKUTKU - § 92 odst. 2 TZ - § 220 TŘ o tento pojem ale není nikde legálně vymezen, je pouze používán, definice je tedy vymezena teorií a právní praxí - skutek = určitá událost ve vnějším světě vyvolaná jednáním člověka, která může mít znaky jednoho či více trestných činů, nebo nemusí vykazovat znaky trestného činu (definice z teorie) o je tedy třeba odlišovat pojem skutek a trestný čin – každý trestný čin musí být skutkem, ale ne každý skutek musí být trestným činem (může být třeba jen přestupkem nebo jednáním trestněprávně bezvýznamným) o stejně tak je třeba odlišovat pojmy skutek a skutková podstata – pojem skutková podstata vznikl generalizací jednotlivých skutků o je to nejširší pojem – širší než trestný čin a skutková podstata - určitá událost ve vnějším světě, která má určité příčiny a následky – definice z praxe - 8/1985 Sb. rozh. tr o za jeden skutek se považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek učiněné, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním  tedy pokud vykonám jednání a projevím svou vůli a toto jednání je trestněprávně relevantní + je naplněna subjektivní stránka (zavinění) - vymezení skutku o akt jednání (výstřel) byl příčinou následku (usmrcení osoby), který je znakem skutkové podstaty trestného činu (vražda) a v době jednání pachatel jednal zaviněně (úmysl) o rámec aktů zahrnutých do jednání je určen trestněprávně relevantním konkrétním následkem, jehož musí být jednání příčinou – následek spojuje dílčí akty do jednoho skutku (ne místo, ne čas)  nedá se říct, že jedním skutkem jsou všechny trestné činy spáchané na území Olomouce  také se nedá říct, že jedním skutkem jsou všechny trestné činy spáchané během 24 hodin jedním pachatelem • je možné to spojit jen následkem Jednota skutku x totožnost skutku - jednota skutku – hmotněprávní pojem o v souvislosti s rozlišováním na jednočinný a vícečinný souběh  na rozlišování nelze usuzovat třeba z časového hlediska, stejně tak místo  podstatu skutku tvoří jednání – to může být komisivní nebo omisivní, může být jak úmyslné, tak nedbalostní – do jednoho jednání zahrnujeme všechny akty, které jsou příčinou trestněprávně relevantního konkrétního následku • tím, co rozlišuje jednání pachatele do skutku je následek  pachatel má v úmyslu vykrást vytipovaný byt, má v úmyslu odtam ukrást nějaké šperky – ve chvíli, kdy se tam nachází, se neočekávaně vrátí majitel bytu – pachatel se musí rozhodnout, co s ním – jestli ho praští do hlavy, jestli se mu pokusí utéct, jestli ho sváže, atd. – u pachatele muselo dojít k novému rozhodnutí a tím pádem k novému skutku • jeden skutek tedy bylo vykradení bytu (porušování osobní svobody a krádež) • druhý skutek byl třeba ublížení na zdraví, vražda, omezování osobní svobody atd. (podle toho, jak se rozhodl) o jedná se o vícečinný souběh o ve hmotě – pokračující delikt = jeden trestný čin, ale v procesu je každý dílčí útok pokračujícího deliktu samostatným skutkem  v procesu tedy o každém skutku pokračujícího činu může být vedeno samostatné řízení  pokud už bylo rozhodnuto o tom prvním skutku, tak je možné rozhodnout i o skutcích, o kterých se zatím nevědělo - totožnost skutku – procesněprávní pojem o situace, kdy soud může rozhodnout pouze o skutku, který je uveden v žalobním návrhu obžaloby proti určitému obviněnému (musí být totožné jednání nebo alespoň následek)  není relevantní právní kvalifikace – to se může měnit v průběhu řízení, ale může rozhodovat pouze o tom, co je v obžalobě vymezeno  totožnost skutku je naplněna, pokud je totožné alespoň jednání nebo alespoň následek Jednání pachatele je třeba posuzovat podle všech zákonných ustanovení, které na něj dopadají. V některých případech ale neposuzuje podle všech zákonných ustanovení – o těchto případech mluvíme jako o vyloučení jednočinného souběhu (nebo též jako o zdánlivém souběhu). - případy vyloučení jednočinného souběhu (vícečinný souběh vyloučen není, tam je možné vymyslet nepřeberné množství různých konstrukcí) o Specialita – o specialitě hovoříme tehdy, jestliže skutkové podstaty trestných činů směřují k ochraně stejného zájmu, ale skutková podstata je více konkretizovány a jsou k nim přidány i další specifické znaky  lex specialis derogat legi generali  speciální skutkové podstaty vystihují zvláštní povahu a stupeň závažnosti (škodlivosti)  kvalifikované a privilegované skutkové podstaty jsou ve vztahu speciality k základním  složené skutkové podstaty jsou ve vztahu speciality k jednoduchým, ze kterých se skládají  příklady • např. trestný čin loupeže a vydírání o loupež je speciální a to ve dvou směrech  v obou případech je možné buď použít násilí, ale pokud se jedná o pohrůžku násilím, pak u loupeže musí být pohrůžka bezprostřední  loupež směřuje ke zmocnění se cizí věci, zatímco u pohrůžky pouze aby něco konal, opomenul nebo strpěl – u loupeže je to tedy více konkretizováno • např. trestný čin neposkytnutí první pomoci řidiče dopravního prostředku a trestný čin neposkytnutí první pomoci o je zde specialita v subjektu – pachatelem je pouze řidič, který měl účast na dopravní nehodě o specialita v situaci – pouze v případě, kdy došlo k dopravní nehodě o specialita v předmětu – týká se pouze lidí, kteří utrpěli zranění v dopravní nehodě • trestný čin obecného ohrožení a trestný čin vraždy o odst. 3 písm. a) – jestliže pachatel vyvolá nebezpečí, při kterém způsobí úmyslně smrt o obecné ohrožení je ve vztahu speciality k vraždě – je to speciální ve způsobu jednání – úmyslně usmrtit je možné jakýmkoliv způsobem, ale při obecném ohrožení to lze učinit pouze vyvoláním obecného nebezpečí • např. k trestnému čin vraždy je speciální trestný čin vraždy novorozence matkou nebo zabití (obě jsou privilegované skutkové podstaty)  použití speciálního ustanovení vylučuje současné užití obecného ustanovení  případy speciality • skutkové podstaty kvalifikované a privilegované ve vztahu k základním • složené skutkové podstaty vůči těm, které lze považovat za jejich části (např. loupež lze demonstrovat z vydírání a krádeže – tedy vydírání + krádež = loupež) • předčasně dokonané trestné činy vůči obecným ustanovením o přípravě a pokusu o např. chtěl loupit, ale nepodařilo se mu to, protože u sebe nic neměl – ale už došlo k předčasně dokonanému trestnému činu, i když by to normálně mělo charakter třeba jen pokusu – a o pokus se jednat nebude, právě protože předčasně dokonané trestné činy jsou speciální o Subsidiarita  lex primaria derogat legi subsidiariae  směřují k ochraně stejného zájmu, ale to subsidiární ustanovení pouze doplňuje ochranu poskytovanou hlavním ustanovením – má pouze podpůrný charakter • vzdálenější vývojová stadia trestného činu ke stadiím bližším dokonání (příprava je subsidiární k pokusu) o tzn., že v dokonaném trestném činu je zahrnut pokus a příprava o • trestné činy ohrožovací k trestným činům poruchovým o pokud došlo k poruše, tak to má přednost před trestným činem ohrožovacím o výjimka: při ohrožovacím trestném činu je ohrožení širší než ten skutečně vzniklý následek (než delikt) – pak se musí vyjádřit jako jednočinný delikt  např. ohrožení pod vlivem návykové látky – přitom srazí chodce na přechodu – mohlo se následků způsobit více, ale způsobil těžkou újmu jedné osobě  např. chtěl usmrtit manželku a tak zavřel okna a pustil plyn – pokud by došlo k usmrcení manželky (to je ta porucha), tak ale mohl způsobit případným výbuchem plynu i smrt dalších desítek osob a škodu v řádu milionů korun • neuplatní se subsidiarita a je možné uplatnit odpovědnost i pro ohrožující trestný čin (protože rozsah ohrožení mnohonásobně převyšuje následek) • méně závažné formy trestného činu k formám závažnějším o pokud je spolupachatelem, pak už jí nepřičítám, že je i návodcem o organizátorství je závažnější než návod a návod je závažnější než pomoc  subsidiární ustanovení umožňují postihnout jednání, která by nebylo možné postihnout podle primárního ustanovení • subsidiarita nijak nesouvisí se specialitou – nemůžeme říct, že pokud je něco speciální, tak je to subsidiární – anebo že pokud je něco speciální, nemůže to být subsidiární  např. ohrožení pod vlivem návykové látky § 274 – ve vztahu subsidiarity k trestnému činu obecného ohrožení  např. poškození cizí věci § 228 ve vztahu k obecnému ohrožení  § 286 výroba a držení předmětu v nedovolené výrobě ve vztahu k § 283 o Faktická konzumpce  případy faktické konzumpce nelze automaticky usuzovat podle jednotlivých ustanovení TZ – faktická konzumpce vychází z konkrétního skutkového děje – jsou to případy ad hoc  jde o ni za situace, kdy jeden trestný čin je pouze vedlejším produktem nebo prostředkem ke spáchání závažnějšího trestného činu – ten méně závažný trestný čin je konzumován (pohlcen) tím závažnějším trestným činem  např. vykradení vytipovaného bytu – poškození dveří do bytu, aby tam mohl vniknout – může tím způsobit škodu nikoliv nepatrnou – tento trestný čin poškození cizí věci bude fakticky konzumován trestným činem krádeže vloupáním • pokud by to ale byly speciální protipožární dveře za několik desítek tisíc a z bytu by odnesl jen věci za pár stovek, pak by se nejednalo o konzumpci – je třeba posuzovat individuálně o nelze zobecnit, je třeba posuzovat případ od případu o pokračování v trestném činu, trestný čin hromadný, trestný čin trvající  ve všech těchto případech se v trestním právu hmotném jedná o jeden skutek a jeden trestný čin  v trestním právu procesním se ale každý dílčí útok pokračujícího deliktu posuzuje jako samostatný trestný čin • toto rozlišování má své důsledky – znamená to, že o každém dílčím útoku může být vedeno samostatné trestní řízení – jestliže se pachatel dopustil 5 dílčích útoků krádeže, můžu je zastíhat všechny najednou, ale můžu vést i samostatné řízení pro každý z těchto dílčích útoků o pokud by vyšlo dodatečně najevo, že vykradl ještě další chaty, které nebyly ještě zastíhány, tak je možné rozhodnout i o tom zbytku, co v době rozhodování ještě nebylo známo o trestný čin opilství (§ 360 TZ)  pachatel, který se zaviněně (byť i z nedbalosti) přivede do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustí činu jinak trestného (kvazidelikt)  více útoků ve stavu nepříčetnosti – souvislé jednání, jeden skutek  vyloučena odpovědnost za jakékoli další trestné činy (absentuje příčetnost)  např. pachatel rozbije dlažební kostkou výkladní skříň, pak napadne náhodného kolemjdoucího, pak pokřikuje nadávky • všechno toto se považuje za jeden skutek – a to trestný čin opilství Účinky souběhu - Hmotněprávní o Podmínka trestní odpovědnosti u některých trestných činů  v případech, kdy skutková podstata vyžaduje souběh trestných činů – ve skutkové podstatě vyjádřeno slovem opětovně • požaduje se mnohost útoků už i pro naplnění skutkové podstaty, aby se vůbec jednalo o trestný čin o Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby  § 145 těžká újma na zdraví – opětovně  § 272 obecné ohrožení – opětovně v krátké době  § 358 výtržnictví - opětovně o Obecná přitěžující okolnost - § 42 písm. n) TZ – pachatel spáchal více trestných činů  vychází se ze zásady absorpční – vychází se z trestní sazby, která je nejzávažnější, nedochází k součtu sazeb (v USA může být někdo odsouzen třeba na 120 let, u nás to možné není) • např. máme sazbu 2-6 let – a argumentem pro uložení trestu v horní polovině sazby bude třeba právě to, že spáchal více trestných činů o Ukládání trestů (úhrnný a souhrnný trest) - § 43 TZ  jednočinný souběh – do úvahy přichází pouze úhrnný trest, protože může být vedeno jen jedno řízení  vícečinný souběh – úhrnný trest, pokud je vedeno jen jedno řízení, pokud se o každém skutku vede jednotlivé řízení, pak se ukládá souhrnný trest o souběh trestných činů podle dřívějšího a nového TZ – jednočinný souběh vyloučen (těžko spáchat zrovna v době, kdy se to lámalo – jeden skutek je jeden skutek), ale vícečinný souběh možný je - Procesněprávní (§ 20 TŘ) o Společné řízení pro všechny souběžné trestné činy  u jednočinného souběhu je to nezbytně nutné, protože se jedná o jeden skutek  u vícečinného souběhu ale není vyloučeno, aby bylo o každém skutku vedeno samostatné řízení o Poměr rozsudku k žalobě  Zásada totožnosti skutku - soud může rozhodnout pouze o skutku, který je uveden v obžalobě  zásada obžalovací – soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu (právním posouzením však vázán není) o Rozsah právní moci rozsudku o zásada ne bis in idem – o pravomocných skutcích může být konáno další řízení jen na podkladě mimořádných opravných prostředků, popř. ústavní stížnosti  proto musí být řádně vymezen jak v obžalobě, tak rozsudku, aby bylo jasné, že už bylo o tomto skutku rozhodnuto a není možné o něm rozhodovat znovu