Riziko v obchodních transakcích

Určitému riziku se v obchodních transakcích nelze vyhnout. Tato rizika můžeme rozdělit do několika hlavních skupin:

1. Riziko u realizace samotného plnění – Při samotném plnění závazku může dojít k lidskému pochybení, použití nekvalitního materiálu, špatně vypracované k projektové dokumentaci
2. Neschopnost protistrany plnit – Ať již uzavíráme smlouvu s kýmkoli, vždy existuje určité riziko, že protistrana nebude schopná plnit. Jedná se například o případ insolvence, kdy dlužník plnit chce, ale nemá prostředky. S touto možností je třeba počítat a připravit se na ni. Nejčastěji se používají zajišťovací nástroje, které nám zajistí splnění naší pohledávky v případě, že smluvní strana plnit nemůže. Rozeznáváme několik zajišťovacích nástrojů:
   • Ručení
   • Finanční záruka
   • Zástavní právo
   • Zajišťovací převod práva
   • Směnečné rukojemství
3. Neochota protistrany plnit – Od neschopnosti plnit, kdy strana nemůže poskytnout plnění, ačkoli by chtěla, musíme rozlišovat neochotu plnit, tady nedostatek vůle plnit. Může se jednat například o situaci, kdy podnikatel má na jeden termín dvě zakázky a upřednostní tu větší, tím pádem tu menší splní později, ačkoli plnit mohl, kdyby si to lépe zorganizoval. V daném případě by nebylo účelné, a bylo by to také poněkud drahé, využívat zajišťovací nástroje, proto se běžně využívají nástroje utvrzovací. Ty mají jednak motivační, jednak sankční účinek.  Utvrzovacími nástroji jsou:
   • Smluvní pokuta
   • Smluvní úrok z prodlení
   • Zádržné
   • Závdavek
4. Změna okolností - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy.