Grundnorma: Porovnání verzí
(Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[Hans Kelsen]] byl při konstruování své teorie Grundnormy ovlivněn [[Immanuel Kant|Immanuelem Kantem]] v jeho tezi, že objektivní realitu můžeme chápat jenom skrze aplikaci formálních kategorií jako čas a prostor, přestože tyto kategorie v podstatě v přírodě neexistují. Používáme jenom proto, že nám umožňují vnímání světa. Kelsen doplňuje, že podobně pro chápání práva potřebujeme formální kategorie - jako je základní norma (Grundnorma), která leží v základech každého právního řádu.<ref>WACKS, Raymond. ''Philosophy of Law. A Very Short Introduction''. 2006, New York: Oxford University Press, s. 32.</ref> | ||
| + | |||
Normativní pravidla jsou v podstatě dvojího druhu. Jsou to pravidla týkající se chování a jednání lidé nebo institucí, a jsou to '''zmocňovací normy''', jež určují, jak lze tvořit platné normy.<ref name=":0">WEINBERGER, Ota. ''Filozofie, právo, morálka. (Problémy praktické filozofie)''. 1993, Brno: Masarykova univerzita, s. 48.</ref> V právní filozofii se problémem zmocňovacích norem zabávají dvě významné teorie, totiž dynamická teorie ryzí nauky právní (Kelsen, Weyr, Merkl) a Hartovo učení o primárních a sekundárních normách jako součástech každého moderního právního systému.<ref name=":0" /> | Normativní pravidla jsou v podstatě dvojího druhu. Jsou to pravidla týkající se chování a jednání lidé nebo institucí, a jsou to '''zmocňovací normy''', jež určují, jak lze tvořit platné normy.<ref name=":0">WEINBERGER, Ota. ''Filozofie, právo, morálka. (Problémy praktické filozofie)''. 1993, Brno: Masarykova univerzita, s. 48.</ref> V právní filozofii se problémem zmocňovacích norem zabávají dvě významné teorie, totiž dynamická teorie ryzí nauky právní (Kelsen, Weyr, Merkl) a Hartovo učení o primárních a sekundárních normách jako součástech každého moderního právního systému.<ref name=":0" /> | ||
Verze z 15. 1. 2018, 15:28
Hans Kelsen byl při konstruování své teorie Grundnormy ovlivněn Immanuelem Kantem v jeho tezi, že objektivní realitu můžeme chápat jenom skrze aplikaci formálních kategorií jako čas a prostor, přestože tyto kategorie v podstatě v přírodě neexistují. Používáme jenom proto, že nám umožňují vnímání světa. Kelsen doplňuje, že podobně pro chápání práva potřebujeme formální kategorie - jako je základní norma (Grundnorma), která leží v základech každého právního řádu.[1]
Normativní pravidla jsou v podstatě dvojího druhu. Jsou to pravidla týkající se chování a jednání lidé nebo institucí, a jsou to zmocňovací normy, jež určují, jak lze tvořit platné normy.[2] V právní filozofii se problémem zmocňovacích norem zabávají dvě významné teorie, totiž dynamická teorie ryzí nauky právní (Kelsen, Weyr, Merkl) a Hartovo učení o primárních a sekundárních normách jako součástech každého moderního právního systému.[2]
Podle Kelsena, Weyra a Merkla je právní systém dynamický normativní systém. Je založen na jednom základním pravidel - na základní normě, z níž vychází veškerá tvorba norem.[2]
Nesouhlas s Kelsenem
Ota Weinberger se vyjadřuje ke Kelzenově koncepci právní platnosti tak, že se dle jeho názoru jedná o empirickou (konkrétně sociologickou) otázku, v žádném případě to není pouze věc předpokladu, hypotézy nebo nějakého právnického axiomu, jak soudí Kelzen.[3]
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- ↑ WACKS, Raymond. Philosophy of Law. A Very Short Introduction. 2006, New York: Oxford University Press, s. 32.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 WEINBERGER, Ota. Filozofie, právo, morálka. (Problémy praktické filozofie). 1993, Brno: Masarykova univerzita, s. 48.
- ↑ WEINBERGER, Ota. Filozofie, právo, morálka. (Problémy praktické filozofie). 1993, Brno: Masarykova univerzita, s. 50.
