Suspenzivní a devolutivní účinek odvolání: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(→‎1) SUSPENZIVNÍ ÚČINEK ODVOLÁNÍ)
(Značka: editace z VisualEditoru)
(→‎Dvoustupňovost (dvojinstančnost) správního řízení)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 17: Řádek 17:
 
V kontextu tohoto obecného pravidla je třeba rozlišovat zejména mezi právní moci rozhodnutí a vykonatelností rozhodnutí v tom smyslu, že (včasné a přípustné) '''odvolání odkládá právní moc vždy'''<ref>Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 393.</ref>  (jinak by se nejednalo o řádný opravný prostředek), ale '''vykonatelnost''' odvoláním '''vždy odložena být nemusí.''' Zda odvolání odkládá či neodkládá vedle právní moci i vykonatelnost rozhodnutí tak bude třeba vždy zjišťovat, resp. toto musí být vždy již z rozhodnutí zjistitelné, a to buď z výroku rozhodnutí (a v tom případě i z odůvodnění) nebo z jeho poučení (viz dále).
 
V kontextu tohoto obecného pravidla je třeba rozlišovat zejména mezi právní moci rozhodnutí a vykonatelností rozhodnutí v tom smyslu, že (včasné a přípustné) '''odvolání odkládá právní moc vždy'''<ref>Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 393.</ref>  (jinak by se nejednalo o řádný opravný prostředek), ale '''vykonatelnost''' odvoláním '''vždy odložena být nemusí.''' Zda odvolání odkládá či neodkládá vedle právní moci i vykonatelnost rozhodnutí tak bude třeba vždy zjišťovat, resp. toto musí být vždy již z rozhodnutí zjistitelné, a to buď z výroku rozhodnutí (a v tom případě i z odůvodnění) nebo z jeho poučení (viz dále).
  
−
V případě, kdy odvolání odkladný účinek nemá, označujeme rozhodnutí jako '''předběžně vykonatelné.'''<ref>§ 74 s.ř.</ref>  Takové rozhodnutí nenabývá (prozatím) právní moci, nicméně i přes podané odvolání způsobuje jím stanovené následky a právní účinky.   
+
V případě, kdy odvolání odkladný účinek nemá, označujeme rozhodnutí jako '''předběžně vykonatelné.'''<ref>§ 74 s.ř.</ref>  Takové rozhodnutí nenabývá (prozatím) právní moci, nicméně i přes podané odvolání způsobuje jím stanovené následky a právní účinky.<ref>POTĚŠIL, Lukáš. § 85 [Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 478, marg. č. 7.</ref>  
  
 
Obecně tedy platí, že odvolání má odkladný účinek a adresátu (adresátům) napadeného rozhodnutí nevznikají související práva a povinnosti. Rozhodnutí vyvolá zamýšlené účinky až teprve nabytím v případě, že nabude právní moci.  
 
Obecně tedy platí, že odvolání má odkladný účinek a adresátu (adresátům) napadeného rozhodnutí nevznikají související práva a povinnosti. Rozhodnutí vyvolá zamýšlené účinky až teprve nabytím v případě, že nabude právní moci.  
Řádek 23: Řádek 23:
 
Výjimečně může být odkladný účinek odvolání vyloučen a adresát rozhodnutí je povinen se rozhodnutím řídit bez ohledu na to, že ještě takové rozhodnutí není v právní moci. Odkladný účinek odvolání může být '''vyloučen''' buď přímo v důsledku '''zákonné úpravy''' anebo na základě '''rozhodnutí správního orgánu'''. Můžeme tedy rozlišovat tyto případy:
 
Výjimečně může být odkladný účinek odvolání vyloučen a adresát rozhodnutí je povinen se rozhodnutím řídit bez ohledu na to, že ještě takové rozhodnutí není v právní moci. Odkladný účinek odvolání může být '''vyloučen''' buď přímo v důsledku '''zákonné úpravy''' anebo na základě '''rozhodnutí správního orgánu'''. Můžeme tedy rozlišovat tyto případy:
  
−
=== A) Vyloučení odkladného účinku na základě zákona: ===
+
==== A) Vyloučení odkladného účinku na základě zákona: ====
 
* Dle ust. § 68 odst. 6 s.ř. platí, že tato skutečnost (tzn., že odvolání nemá ze zákona odkladný účinek) musí být uvedena v '''poučení'''; k vyloučení odkladného účinku dochází ze zákona, správní orgán o tomto nerozhoduje.
 
* Dle ust. § 68 odst. 6 s.ř. platí, že tato skutečnost (tzn., že odvolání nemá ze zákona odkladný účinek) musí být uvedena v '''poučení'''; k vyloučení odkladného účinku dochází ze zákona, správní orgán o tomto nerozhoduje.
 
* Příklady, kdy odvolání nemá odkladný účinek ze zákona:
 
* Příklady, kdy odvolání nemá odkladný účinek ze zákona:
 +
** Odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření (§ 61 odst. 2 s.ř.).
 +
** Odvolání proti usnesení (§ 76 odst. 5 s.ř.).
 +
** Odvolání proti rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky (§ 147 odst. 3 s.ř.).
 +
** Určité omezení odkladného účinku je spojeno s námitkami proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu, proti kterým se nelze odvolat (viz podmínky uvedené v § 117 odst. 3 s.ř.).
 +
** Odkladný účinek odvolání mohou vyloučit také zvláštní předpisy<ref>Tato možnost je dána na základě § 1 odst. 2 s.ř. dle kterého se správní řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.</ref>. Odkladný účinek je tak vyloučen např. při:
 +
*** Odvolání proti rozhodnutí o nařízení zastavení prací na stavbě (§ 134 odst. 4 z.č. 183/2006 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
 +
*** Odvolání proti rozhodnutím vydaným na základě zákona o státní službě, vyjma odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle (§ 168 odst. 2 z.č. 234/2014 Sb., o státní službě).
 +
 +
==== B) Vyloučení odkladného účinku správním orgánem: ====
  
 
<references />
 
<references />

Verze z 13. 12. 2022, 17:45

Dvoustupňovost (dvojinstančnost) správního řízení

Správní řízení[1] je ovládáno mimo jiné zásadou dvoustupňovosti (dvojinstančnosti). Zásadu dvojinstančnosti popsal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 5 A 69/2001-80 ze dne 20. července 2004 tak, že „[z]ásada dvojinstančnosti správního řízení vyjadřuje subjektivní právo účastníků správního řízení napadnout zásadně každé rozhodnutí vydané v prvém stupni řádným opravným prostředkem, tedy odvoláním či rozkladem; výjimkou z této zásady jsou případy, kdy buď takové oprávnění vyloučí zákon nebo kdy se účastník svého práva podat odvolání či rozklad vzdá (§ 53 a § 61 odst. 3 správního řádu[2]).“

K zásadě dvojinstančnosti se Nejvyšší správní soud vyjádřil také v usnesení č.j. 8 Afs 15/2007–75 ze dne 14. dubna 2009 takto: „Tato zásada znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), že tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm.“

Odvolání

Dvěma základními účely zásady dvoustupňovosti je nastoupení tzv. devolutivního a suspenzivního účinku.[3] K tomu, aby uvedené dva účinky mohly nastat je třeba určitého právního jednání, kterým je odvolání, případně rozklad.

Odvolací řízení ve správním řádu (správním řízení) je v obecné rovině vymezeno v § 81 až § 93 s.ř. (Hlava VIII, Části druhé – Obecná ustanovení o správním řízení).

1) SUSPENZIVNÍ ÚČINEK ODVOLÁNÍ

Dle § 85 odst. 1 s.ř. nestanoví-li zákon jinak, má včas podané,[4] a přípustné[5] odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc,[6] vykonatelnost,[7] ani jiné právní účinky[8] rozhodnutí.

V kontextu tohoto obecného pravidla je třeba rozlišovat zejména mezi právní moci rozhodnutí a vykonatelností rozhodnutí v tom smyslu, že (včasné a přípustné) odvolání odkládá právní moc vždy[9] (jinak by se nejednalo o řádný opravný prostředek), ale vykonatelnost odvoláním vždy odložena být nemusí. Zda odvolání odkládá či neodkládá vedle právní moci i vykonatelnost rozhodnutí tak bude třeba vždy zjišťovat, resp. toto musí být vždy již z rozhodnutí zjistitelné, a to buď z výroku rozhodnutí (a v tom případě i z odůvodnění) nebo z jeho poučení (viz dále).

V případě, kdy odvolání odkladný účinek nemá, označujeme rozhodnutí jako předběžně vykonatelné.[10] Takové rozhodnutí nenabývá (prozatím) právní moci, nicméně i přes podané odvolání způsobuje jím stanovené následky a právní účinky.[11]

Obecně tedy platí, že odvolání má odkladný účinek a adresátu (adresátům) napadeného rozhodnutí nevznikají související práva a povinnosti. Rozhodnutí vyvolá zamýšlené účinky až teprve nabytím v případě, že nabude právní moci.

Výjimečně může být odkladný účinek odvolání vyloučen a adresát rozhodnutí je povinen se rozhodnutím řídit bez ohledu na to, že ještě takové rozhodnutí není v právní moci. Odkladný účinek odvolání může být vyloučen buď přímo v důsledku zákonné úpravy anebo na základě rozhodnutí správního orgánu. Můžeme tedy rozlišovat tyto případy:

A) Vyloučení odkladného účinku na základě zákona:

  • Dle ust. § 68 odst. 6 s.ř. platí, že tato skutečnost (tzn., že odvolání nemá ze zákona odkladný účinek) musí být uvedena v poučení; k vyloučení odkladného účinku dochází ze zákona, správní orgán o tomto nerozhoduje.
  • Příklady, kdy odvolání nemá odkladný účinek ze zákona:
    • Odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření (§ 61 odst. 2 s.ř.).
    • Odvolání proti usnesení (§ 76 odst. 5 s.ř.).
    • Odvolání proti rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky (§ 147 odst. 3 s.ř.).
    • Určité omezení odkladného účinku je spojeno s námitkami proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu, proti kterým se nelze odvolat (viz podmínky uvedené v § 117 odst. 3 s.ř.).
    • Odkladný účinek odvolání mohou vyloučit také zvláštní předpisy[12]. Odkladný účinek je tak vyloučen např. při:
      • Odvolání proti rozhodnutí o nařízení zastavení prací na stavbě (§ 134 odst. 4 z.č. 183/2006 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
      • Odvolání proti rozhodnutím vydaným na základě zákona o státní službě, vyjma odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů podle (§ 168 odst. 2 z.č. 234/2014 Sb., o státní službě).

B) Vyloučení odkladného účinku správním orgánem:

  1. ↑ § 9 s.ř.
  2. ↑ Ve správním řádu z roku 2004 k možnosti vzdát se práva odvolání viz § 81 odst. 2 s.ř. K rozkladu srov. § 152 odst.
  3. ↑ Srov. Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. 4 vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2020, s. 86 a 87.
  4. ↑ Ke lhůtě pro podání odvolání viz § 83 s.ř. Byť k předchozí právní úpravě, tak rozsudkem č.j. 8 As 9/2007–74 ze dne 10.06.2008 Nejvyšší správní soud potvrdil, že opožděné odvolání odkladný účinek nemá.
  5. ↑ V některých případech zákon vylučuje možnost podat proti rozhodnutí odvolání. Odvolání nelze podat například proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost (§ 77 odst. 5 s.ř.), proti rozhodnutí, jímž je rozhodováno o sporech z veřejnoprávních smluv (§ 169 odst. 2 s.ř.). Odvolání také není možné podat proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu (§ 76 odst. 5 s.ř.).
  6. ↑ Srov. § 73 s.ř.
  7. ↑ Srov. § 74 odst. 1 a 2 s.ř.
  8. ↑ Srov. § 74 odst. 3 s.ř.
  9. ↑ Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 393.
  10. ↑ § 74 s.ř.
  11. ↑ POTĚŠIL, Lukáš. § 85 [Odkladný účinek a jeho vyloučení správním orgánem]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 478, marg. č. 7.
  12. ↑ Tato možnost je dána na základě § 1 odst. 2 s.ř. dle kterého se správní řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.
Autoři článku: Helll (Martin)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Suspenzivní_a_devolutivní_účinek_odvolání&oldid=516354“