Soudní precedent

Soudním precedentem se rozumí jistý druh judikátu (soudního rozhodnutí), který je prvním řešením daného případu, který doposud nebyl právem upravený a je závazný pro všechny podobné případy v budoucnu.

Precedent je individuální právní akt, řešení konkrétního případu, obecný charakter získává teprve při použití jako vzorového pravidla pro obdobné případy.

Tvorba soudcovského práva

Rozhodující při tvorbě práva v právním systému, kde převažující precedenty jakožto prameny práva, je úloha soudní praxe. Vázanost precedenty má podobnou funkci jako je to u zákona. Pomocí precedentů dosahujeme stejně jako pomocí zákonů právní jistoty a rovného posuzování případů stejného druhu. Soudcovská tvorba práva se vyznačuje kazuistikou (výklad práva se zřetelem ke konkrétnímu individuálnímu případu) související s povahou precedentů jakožto individuálních právních aktů.

Zásada stare decisis

"precedent zavazuje soud, který ho vydal, aby setrval při svém právním názoru i v budoucnosti, a zavazuje všechny soudy nižší."

Znaky precedentu

Základními znaky precedentů jsou:

• Originálnost- precedent je prvním řešením dané věci

• Formální obecná závaznost- precedent se stává závazným pro ostatní obdobné případy v budoucnu

Části precedentu

• Ratio decidendi- část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu.

• Obiter dictum- část odůvodnění rozhodnutí, která nemá obecnou závaznost a nemá charakter precedentu.

Závaznost precedentu

U precedentů v anglické právní kultuře platí zásada závaznosti precedentu, ovšem i přes tuto zásadu má anglický soudce tři možnosti jak s precedentem naložit:

• Soudce precedent přijme a aplikuje.
• Soudce může odlišit případ od kauzy, na které se daný precedent zakládá a odůvodní proč se rozhodl jinak.
• Soudce zruší precedent - zrušit jej může jen nejvyšší soud, a vytvoří precedent nový.

KUBŮ, Lubomír, Pavel HUNGR a Petr OSINA. Teorie práva. 1. Praha 1: Linde Praha, 2007, s. 190. ISBN 978-80-7201-637-2.