Nepominutelný dědic

Pojem

Právní úpravu nepominutelného dědice nalézáme v § 1642 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Nepominutelným dědicem je fyzická osoba, jíž dle § 1642 OZ svědčí právo na tzv. povinný díl (viz níže). Okruh těchto fyzických osob pak zákon vymezuje na děti zůstavitele. Nedědí-li, pak dědí jejich potomci (§ 1643 odst. 1 OZ). Ačkoliv nese v názvu pojem „dědic“, nemá nepominutelný dědic právní postavení dědice, nýbrž věřitele ve vztahu k ostatním dědicům či odkazovníkům. Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, avšak na peněžitou částku ve výši jeho povinného dílu (§ 1654 odst. 1 OZ). Institut nepominutelného dědice je výrazem mezigenerační solidarity. Stejně tak odráží princip familiarizace na úkor testovací volnosti zůstavitele.

Institutem nepominutelného dědice navazuje OZ na starší právní úpravu, kde byl tento institut zakotven v podobě neopomenutelného dědice (viz § 479 zákona č. 40/1964 Sb.). Toto pojmenování sice nebylo v zákoně výslovně uvedeno, literatura a judikatura jej však užívala.

Okruh subjektů, které mohou být nepominutelným dědicem

Jak již bylo uvedeno, zákon nepominutelné dědice vymezil toliko na zůstavitelovy děti, a pokud ty nedědí, nastupují na jejich místo jejich potomci.

Příklad: Zůstavitel měl dvě děti – syna a dceru. Syn zemřel dříve než zůstavitel, zanechal však po sobě tři syny (ti jsou tedy ve vztahu k zůstaviteli jeho vnuky). Tito nastupují na místo svého otce. Nepominutelnými dědici tak budou zůstavitelova dcera a jeho tři vnuci.

Je lhostejno, zda děti zůstavitele vzešly z manželství či mimo něj. Nepominutelným dědicem je rovněž zůstavitelův osvojenec. Nelze opomenout ani nascitura.

Uplatnění

Institut nepominutelného dědice přichází v úvahu ve chvíli, kdy zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepominutelného dědice zcela nebo zčásti opominul (tzv. preterovaný dědic). Pokud zůstavitel v pořízení pro případ smrti ustaví nepominutelnému dědici více, než kolik činí jeho povinný díl, připadne mu podíl stanovený pořízením a nepominutelný dědic tak nemá nárok na povinný díl. Analogicky se užije i odkaz svědčící nepominutelnému dědici. Při intestátním (zákonném) dědění institut nepominutelného dědice nepřichází v úvahu, neboť tomu připadne v první dědické třídě více, než kolik činí jeho povinný díl.

Příklad: Zůstavitel má manželku a dva nezletilé syny. Jeho pozůstalost má hodnotu 1.200.000,- Kč. Uvažujme následující situace:

1) V závěti vyjádřil vůli, aby celá pozůstalost připadla jeho manželce. V tomto případě zcela opominul své děti, kteří jsou nepominutelnými dědici. Těm tak vzniká nárok na vydání povinného dílu, který mohou uplatnit vůči zůstavitelově manželce.

2) Pokud by však v závěti pořídil o pozůstalosti tak, že oběma jeho synům připadne 200.000,- Kč a manželce 800.000,- Kč, došlo by k částečnému opomenutí, neboť zůstavitel tímto pořízením „nenaplnil“ minimální výši povinného dílu, který nepominutelným dědicům náleží a který je v tomto případě ve výši 300.000,- Kč pro oba syny. Synové tak budou mít právo nárokovat doplnění až do výše svého povinného dílu, které mohou opět uplatnit vůči zůstavitelově manželce.

3) Pokud by však oběma synům na základě zůstavitelovi závěti připadlo 300.000,- Kč a více, došlo by tím k naplnění minimální výše povinného dílu. To by mělo za následek, že oba synové by již nevystupovali v pozici nepominutelných dědiců, kteří mohou nárokovat vydání povinného dílu, avšak v pozici závětních dědiců, neboť se jim dostalo zákonné minimum v hodnotě rovné (či vyšší) povinného dílu.

4) Zůstavitel zemře, aniž by pořídil pro případ smrti. Dědit se bude podle zákonné dědické posloupnosti, konkrétně podle první dědické třídy, tedy každému z dědiců připadne rovný podíl (viz § 1635 odst. 1 OZ). Z logiky věci už tak nemusíme zvažovat povinný díl, neboť ten je vždy menší, než podíl ze zákonné dědické posloupnosti. Pro úplnost však uvedu, že zákonný podíl by v tomto případě činil 400.000,- Kč pro oba syny, kdežto povinný díl „pouze“ 300.000,- Kč.