Dokazování v trestním řízení

Dokazování tvoří podstatnou a nezastupitelnou součást trestního řízení. Odráží se v něm základní zásady trestního řízení. Je upraveno v hlavě páté § 89 až § 118 zákona č. 141/1961 Sb., Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád).

Představuje složitý komplex procesních postupů orgánů činných v trestním řízení a jiných subjektů, ve kterém jsou obsaženy jejich teoretické odborné poznatky a mnohaleté praktické zkušenosti.

Výsledek dokazování rozhoduje o výsledku celého trestního řízení, správnosti, spravedlivosti, přesvědčivosti a kvalitě rozhodnutí a tím o jeho výchovném a preventivním účinku.

Smysl a podstata dokazování

• Dokazování je trestním řádem vymezený postup orgánů činných v trestním řízení za zákonem vymezené součinnosti stran, jehož smyslem je poznání skutkových okolností důležitých pro další postup orgánů činných v trestním řízení a v konečné fázi i pro rozhodnutí. Jeho úkolem je tedy rozhodnout, zda událost, která je předmětem řízení je, či není trestným činem a kdo je pachatelem (§ 1 odst. 1).
• Podstatou dokazování je dobrání se pravdy o skutečnostech relevantních pro určité rozhodnutí. Smyslem dokazování je potom stanovení takových pravidel postupu k výše uvedenému cíli, který by byl jednak efektivní a jednak slučitelný se všemi negativními i pozitivními povinnostmi, jež má veřejná moc vůči osobám ve své působnosti z titulu jejich základních práv.
• V procesním smyslu jde tedy o vyhledání těchto důkazů, jejich provedení, procesní zajištění a jejich zhodnocení. Důkazním právem je potom souhrn norem trestního práva procesního, které tento postup upravují.

Základní pojmy

Skutečnost, která má být zjištěna, se označuje jako předmět důkazu. Prostředek, který je používán orgánem činným v trestním řízení při dokazování k poznání skutečnosti, která je předmětem důkazu, se nazývá důkazní prostředek. Každý procesní důkaz je vždy spjat s určitou osobou nebo s určitou věcí. Tyto osoby nebo věci nazýváme nositeli důkazů (pramenem důkazu).

Důkazní prostředky

Podle § 89 odst. 2 trestního řádu: "za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu."

Rozdělení důkazů

a) podle vztahu k předmětu obvinění na usvědčující a ospravedlňující

b) podle vztahu pramene na původní a odvozené

c) podle vztahu k dokazované skutečnosti na přímé a nepřímé

Předmět a rozsah dokazování

Předmětem dokazování se rozumí okruh skutečností, jež je nutné v trestním řízení dokazovat.

1) okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé (hledisko hmotného práva)

a) okolnosti tvořící znaky TČ

b) okolnosti nasvědčují, že obviněný je pachatelem TČ

c) okolnosti podmiňující důvody vylučující protiprávnost

d) okolnosti rozhodné pro výměru trestu

2) okolnosti důležité pro postup v trestním řízení (hledisko procesního práva), např. okolnosti odůvodňující odročení hlavního líčení, přerušení trestního stíhání, odepření povinnosti svědčit atd.

3) okolnosti, které vedly k trestní činnosti nebo umožnily její spáchání, a okolnosti důležité pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení

Rozsah a okruh okolností, které bude nutné dokazovat v konkrétním případě, a to jak z hlediska předmětu, tak z hlediska rozsahu dokazování, je v každé trestní věci závislý na skutečných podmínkách a okolnostech případu, na jeho povaze a rozsahu a na právě probíhajícím stádiu trestního stíhání.

Fáze dokazování

Proces dokazování jakožto činnost, která bezprostředně předchází mezitímnímu nebo finálnímu rozhodnutí ve věci, se dělí na několik na sebe vzájemně navazujících kroků.

Proces dokazování lze rozdělit na tyto fáze:

1. vyhledávání důkazů (získání informací o existenci důkazu),
2. provádění a procesní zajištění důkazu (procesní postup orgánů činných v trestním řízení, které při něm postupují v souladu s trestním řádem a tím důkazu dodávají procesní hodnotu),
3. prověrka důkazu (zjištění kvality pramene důkazu, zjištění vzájemných vztahů mezi jednotlivými důkazy),
4. hodnocení důkazu (vrcholná fáze procesu dokazování, kdy se plně uplatňuje zásada volného hodnocení důkazů).

Vyhledávání důkazů

• První fáze dokazování představuje vyhledání důkazů. I když vyhledat a předložit důkazy může i obviněný, eventuálně také poškozený, je tato fáze dokazování stále především činností orgánů činných v trestním řízení, čímž je realizována zásada vyhledávací podle § 2 odst. 5 trestního řádu.
• V této fázi OČTŘ, a nejen ty, vyhledávají a zajišťují všechny důležité skutečnosti nebo poznatky, které mohou být v dalším průběhu trestního procesu významné. Pokud by důkaz vyhledala strana řízení, není to důvodem jeho odmítnutí nebo překážkou provedení takového důkazu (§89 odst. 2 věta poslední trestního řádu.). Fáze vyhledávání důkazů vždy probíhá v určité formě.
• Fáze vyhledávání důkazů je obecně činností veskrze různorodou a patrně není možné ji zcela vyčerpávajícím způsobem zákonně regulovat.

Provádění a procesní zajištění důkazů

• Další fází v procesu dokazování je opatřování důkazů, jejich následné procesní zajištění a provádění.
• Jedná se o získání dispoziční moci nad důkazem, kdy si následně OČTŘ v souladu se zákonnou úpravou opatřují z důkazního pramene informace o skutečnostech relevantních pro objasnění věci. Tyto informace následně zachycují, zejména v podobě protokolů (§55 trestního řádu), nebo jiných záznamových prostředků.
• Nepochybně platí, že podle ustanovení §89 odst. 2 trestního řádu. za důkaz slouží vše, co může prospět k objasnění věci.