Stát

Pojem:

Stát podle Georga Jelinka je korporace usedlého obyvatelstva na stejném území s originální mocí. Je to nejdůležitější veřejnoprávní korporace Je sdružením svých občanů a nositelem a vykonavatelem práva Stát je forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek. Vzniká ve společnosti, která si vytváří jako vyčleněnou instituci k zajištění sociálního pořádku

Znaky:

• státní území: státní území je zpravidla vyčleněno hranicemi
• obyvatelstvo (stálé): stát nemůže existovat bez obyvatelstva, ale součástí státu mohou být i oblasti nevhodné k trvalému osídlení
• vláda (organizace, která slouží k výkonu státní moci)

Funkce státu: jsou to úkoly, které stát musí plnit k plnění těchto úkolů vyvíjí stát určitou činnost, kterou realizuje pomocí institucí regulace pomocí norem každý stát má závazná pravidla chování, která jsou v právních normách stát nedodržování těchto norem má právo je sankciovat právní normy mohou vydávat orgány moci zákonodárné i výkonné, ale normy vydané orgány výkonné moci mají podzákonný charakter organizace služeb veřejného zájmu jedná se o služby, které jsou ve veřejném zájmu např. služby v oblasti dopravy, školství, zdravotnictví, kultury vnější a vnitřní ochrana vnější: dbání na zachování státních zájmů, územní celistvosti a nedotknutelnosti státního území – k tomu slouží armáda vnitřní: ochrana obyvatel státu před zločinností, ochrana jejich majetku a zdraví, zachování veřejného pořádku – k tomu slouží policie

Vznik státu

Společnost existovala už před 3 miliony lety, ale stát tu nebyl 7. -6. tisíciletí př.n.l – otevřená města s otevřenými hranicemi tisíciletí – první státní útvary Vznik státu není otázkou právní, i když s jeho vznikem jsou spojeny právní důsledky faktický vznik státu: státní moc musí být nejvyšší vznik svobodných států je jako konstituování národů demokratizační vznik důsledku sebeurčení národního a náboženského Teorie vzniku státu Teologická teorie Stát je výtvorem božím, a proto je nutné ho uznávat Démosthenes (zákon je slovem božím), Sofisté (náboženství je výmyslem zákonodárců k ospravedlnění jejich moc), Augustin (stát pozemský je protikladem státu božího, stát je nástroj ke spravedlnosti) Teorie moci Myšlenka nadvlády silných nad slabými Sofisté, Hobbes (člověk je od přírody egoista, který touží po bohatství a moci nad ostatními), Spinosa, Marxismus Teorie právní Patriarchální – základ v právu rodinném, opírá se zkušenosti řecké civilizace, královská moc patří patriarchálnímu rodu Patrimoniální – základ je v právu věcném, moc je odvozena od vlastnictví půdy (patrimonie = vlastnictví veškeré půdy) Se vznikem soukromého vlastnictví vzniká i stát – majetkem panovníka jsou státní instituce (až do 14. století) Smluvní - základ v právu smluvním Hobbes – snaha zachovat si vlastní existenci, a proto se podřídíme tomu, koho se bojíme Státní společenství je chaos a boj všech proti všem a stát má smlouvou zajistit stabilitu V případě nesouhlasu a zneužití moci možno od smlouvy odstoupit J. J. Roussau Teorie etická Snaha ospravedlnit stát jako mravně-etický útvar Teorie psychologická Stát je produktem ducha národa a jeho instinktu Způsoby vzniku státu: Prvotním osídlením – dosud neobydlené území Spojení dvou již vzniklých států (např. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) Rozpadem existujících států – rozpad Rakouska-Uherska Odštěpením – secese – Řecko, Belgie, Bulharsko Oddělením od koloniální mocnosti – rok Afriky Vznik státu rozhodnutím – např. Izrael na základě rozhodnutí OSN Mezinárodně-právní subjektivita

Uznání státu de facto – samotné založení státu de iure – uznání plné, konečné a neodvolatelné Př. ČSR 29. října 1918 de facto, červen 1919 de juro Zánik státu

Anexe – připojení k území jako výsledek vojenské porážky a zánik státní moci Rozpad státu – např. Rakousko-Uhersko Spojením – spojení Tanganiky a Zanzibaru vzniká Spojené republiky Zanzibaru Působení přírodních sil Rozpuštění státu právním aktem – ČSFR bylo rozpuštěno ústavním zákonem Kontinuita a diskontinuita

Objevují se při přelomových obdobích státu Oba tyto pojmy k sobě patří Kontinuita je trvalost a diskontinuita je nějaký zlom, změna Např. Československo po 1. SV – recepční norma je důkazem kontinuity právního řádu, ale vznik republiky je diskontinuita (byla monarchie)