Účastenství ve sporném řízení

Účastníky sporného řízení jsou žalobce a žalovaný. Spor se vede mezi dvěma stranami, které jsou vzájemnými odpůrci. Účastenství je nezávislé na hmotněprávním stavu a v konkrétním sporu je určeno žalobou. Není vyloučeno, aby ve sporném řízení vystupovalo více účastníků než 2, v takovém případě mluvíme o procesním společenství.

Společenství účastníků

Jde o situaci, kdy na jedné nebo obou stranách sporu figuruje více účastníků. V takovém případě mluvíme o subjektivní kumulaci. Pokud je ve sporu více žalobců, mluvíme o aktivním společenství (dochází k aktivní subjektivní kumulaci), pokud je ve sporu více žalovaných, jde o pasivní kumulaci (dochází k pasivní subjektivní kumulaci). Procesní společenství může ve sporu existovat již od počátku řízení, pokud žalobu podává společně více žalobců, nebo pokud je žaloba podávána proti více žalovaným. Společenství může vzniknout také kdykoliv během řízení, a to buď některou ze změn v účastenství, nebo rozhodnutím soudu o spojení věcí ke společnému řízení. Procesní společenství může v průběhu řízení také zaniknout, a to například při procesním nástupnictví, vyloučením věci k samostatnému projednání, částečným rozsudkem, nebo nabytím právní moci rozsudku ve vztahu ke všem společníkům kromě jednoho.

Rozlišuje se společenství dobrovolné, o kterém rozhodují účastníci nebo soud ze své vůle, a společenství nucené, o kterém hovoříme tehdy, pokud jeden účastník sám nemá věcnou legitimaci a k úspěšnému uplatnění práva je nezbytná účast všech účastníků.

V závislosti na povaze předmětu řízení také můžeme rozlišit společenství na samostatné (§ 91 odst. 1 OSŘ) a nerozlučné (§ 91 odst. 2). V případě samostatného společenství vystupuje každý ze společníků sám za sebe a může sám činit procesní úkony. Pokud soud rozhodne jedním rozsudkem, o každém ze společníků je rozhodováno zvlášť, přičemž výsledek sporu může být pro každého společníka jiný.

Příklad: Samostatné společenství představují solidární dlužníci.

V případě nerozlučného společenství se úkony jednoho společníka týkají i ostatních společníků a zavazují je. Zákon proto vyžaduje pro některé úkony souhlas všech společníků (jde například o zpětvzetí žaloby, nebo uzavření smíru). Rozhodnutí ve věci se týká všech společníků stejně. V nerozlučném společenství uplyne účastníkům lhůta teprve ve chvíli, kdy běh lhůty skončí všem z nich.

Vedle společenství samostatného a nesamostatného můžeme mluvit ještě o procesním společenství sui generis. Jde o společenství ve věcech, v nichž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Toto společenství představuje smíšení prvků prvních dvou typů společenství.

Z judikatury:

26 Cdo 2813/2012 - Manželé mají v řízení o vyklizení bytu, který užívají po zániku jejich práva společného nájmu do zajištění odpovídající bytové náhrady, postavení 
nerozlučných společníků.

28 Cdo 2375/2012 - K žalobě o určení, že právní předchůdce byl ke dni svého úmrtí vlastníkem určité věci, je legitimován samostatně kterýkoliv z potencionálních dědiců.

Změny v účastenství

Procesní nástupnictví

Institut procesního nástupnictví může souviset buď z univerzální nebo singulární sukcesí. Jde tedy o souvislost s přechodem práv a povinností, tento institut tak reflektuje změny v hmotném právu. Procesní nástupnictví je vázáno především na ztrátu způsobilosti účastníka být účastníkem řízení. Soud v takovém případě rozhoduje, jestli je možné pokračovat v řízení s právním nástupcem, nebo jestli řízení zastaví. Pokračování v řízení by mohla bránit taková povaha věci, kdy jsou práva a povinnost, o která v řízení jde, vázány pouze na osobu účastníka a nepřechází na právního nástupce (například nárok na bolestné nebo náhradu za ztížení společenského uplatnění jsou nároky vylučující procesní nástupnictví). V případě procesního nástupnictví soud rozhodne, jestli je možné v řízení rovnou pokračovat, nebo jestli bude nutné řízení přerušit.

V případě singulární sukcese (například dojde ke zcizení předmětu sporu) nerozhoduje soud automaticky, ale na návrh žalobce. Vyžaduje se prokázání převodu či přechodu dotčených práv a souhlas toho, kdo by měl do sporu vstoupit jako žalobce. Na rozdíl od záměny účastníka (viz níže) neběží řízení od počátku, ale pokračuje za stavu, v jakém řízení bylo v době jeho přerušení. 

Z judikatury:

32 Odo 437/2004 - Pokud k právnímu nástupnictví došlo v den zahájení řízení, stalo se tak po zahájení řízení.

21 Cdo 261/2014 - Povaha vedlejšího účastenství neumožňuje, aby na místo vedlejšího účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, nastoupil ten, kdo je jinak 
jeho procesním nástupcem.

Přistoupení účastníka

Jde o procesní institut umožňující zhojení nedostatku věcné legitimace tam, kde je k úspěšnosti žaloby potřeba účasti více osob na jedné ze stran. K realizaci přistoupení je třeba návrhu žalobce a přivolení soudu. Souhlas osoby, která má přistoupit do řízení, se vyžaduje pouze tehdy, má-li přistoupit na stranu žalobce. Souhlas případného dalšího žalovaného není vyžadován. Soud přistoupení účastníka nepovolí, pokud by to bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti.

Z judikatury:

29 Odo 232/2001 - Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem 
řízení (§ 19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§ 7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§ 9 o. s. ř.) nebo překážku 
věci zahájené (§ 83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§ 159 odst. 3 o. s. ř.). Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči 
přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o 
přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.

Záměna účastníka

Záměna účastníků řeší nedostatek věcné legitimace v případě, kdy některý z účastníků není věcně legitimován ani ve spojení s jinou osobou a situaci tak není možné řešit přistoupením účastníka. Záměna spočívá ve vystoupení účastníka a současném vstoupení do řízení účastníka jiného. Řízení v takovém případě začíná běžet od začátku. K realizaci záměny je třeba návrh žalobce, souhlasu soudu a souhlasu třetí osoby, pokud vstupuje na místo žalobce. Oproti přistoupení účastníka podle § 92 odst. 1 se však při záměně vyžaduje i souhlas všech účastníků řízení, tedy i žalovaného. Soud nepovolí záměnu, pokud by tím způsobil nedostatek podmínek řízení, případně pokud by takový postup představoval extrémní procesní nehospodárnost.

Z judikatury:

25 Cdo 1829/2003 – Přistoupení ani záměna účastníka nejsou možné v odvolacím řízení. Návrh na přistoupení dalšího účastníka nebo záměnu účastníka učiněný po podání odvolání 
nemá právní účinky a odvolací soud o něm nerozhoduje.

29 Odo 119/2006 - Soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) také tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení 
nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř.

Vedlejší intervence

Tento procesní institut upravený v § 93 umožňuje zapojit do řízení osoby, o jejichž právech a povinnostech se sice přímo nerozhoduje, mají však na výsledku řízení právní zájem. Takové zapojení umožňuje aktivní působení a ovlivnění výsledku řízení. Vstoupit do řízení je možné z vlastního podnětu, nebo z podnětu účastníka řízení doručeného prostřednictvím soudu. Zapojení však vždy musí být dobrovolné. Soud vstup do řízení pouze bere na vědomí, přípustnost vedlejšího účastenství pak zkoumá pouze na návrh účastníka řízení. Vedlejší účastník může ve sporu například navrhovat důkazy a vyjadřovat se k věci, nemůže však činit dispoziční úkony. Vedlejší účastník může podat odvolání (s omezeními uvedenými v § 203), nemůže však podat dovolání. Případný rozpor mezi úkony účastníka a vedlejšího účastníka posoudí soud po uvážení všech okolností. Vedlejší účastník může vstoupit i do řízení odvolacího nebo dovolacího. Zřízení může v kterékoliv fázi také vystoupit.

Z judikatury:

30 Cdo 113/2014 - Dřívější zastupování účastníka řízení třetí osobou ve správním řízení, jehož průběh je v občanském soudním řízení posuzován, ani závazek této osoby nést 
náklady řízení žalobce v závislosti na výsledku soudního řízení, nezakládají ve smyslu § 93 odst. 1 o. s. ř. právní zájem dané osoby na výsledku řízení.

22 Cdo 2078/2001 - Vstoupí-li vedlejší účastník do řízení po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak o návrhu, aby na tento účastník nebyl připuštěn do řízení 
nerozhoduje soud prvního stupně, ale odvolací soud.

Hlavní intervence

Hlavní intervence představuje procesní institut, který umožňuje vyřešení sporu k tomu stejnému předmětu mezi více subjekty najednou. Jde o zahájení nového řízení, kdy nový účastník podává žalobu proti oběma účastníkům původního řízení, a ti představují pasivní společenství. Soud vede spojené řízení. Hlavní intervence je možná kdykoliv během řízení až do pravomocného skončení řízení původního.

Zdroje:

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, 648 s. ISBN: 978-80-7502-298-1.

ŠÍNOVÁ, Renáta, JURÁŠ Marek. Účastenství v civilním soudním řízení. Praha: Leges, 2015, 256 s. ISBN: 978-80-87576-78-6.

ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. Pojmové znaky civilního procesu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, 279 s. ISBN: 978-80-7380-538-8.

ZAHRADNÍKOVÁ, Radka a kol. Civilní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, 579 s. ISBN: 978-80-7380-571-5.

SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1627 s. ISBN 978-80-7400-673-9.