Dědická smlouva

Hlavním účelem dědického práva je mimo jiné zajistit hladký průběh přechodu majetku tzv. „z generace na generaci“, tj. zajistit majetkové vypořádání, rozdělení pozůstalosti jednotlivcům. Při zajišťování takového průběhu musí být brán ohled na vůli zůstavitele, ale zároveň i na vůli dědiců. Institut, ve kterém se tyto dvě vůle navzájem prolínají se nazývá dědická smlouva. Předpokladem dědění je existence dědického titulu, který může mít několik forem. Jednou z nich je také dědická smlouva (dále pak závěť a zákon).

Smlouva mezi zůstavitelem a dědicem, resp. odkazovníkem nebo třetí osobou může být uzavřena bezúplatně, ale také za úplatu.

Dědická smlouva i přesto, že je řazena do části třetí občanského zákoníku věnované dědickému právu, je ve své podstatě závazek a je tedy možná na ni uplatnit, ovšem přiměřeně, veškerá obecná ustanovení o závazcích. Dědická smlouva může obsahovat i podmínky, jak odkládací, tak rozvazovací. Zde je ovšem třeba brát v potaz § 1587, který odkazuje na úpravu podmínek podle obecné části. Se spojením ustanovení o vedlejších doložkách v závěti je tak třeba dovozovat, že na dědickou smlouvu nebudou uplatňovány přísnější omezení platící pro podmínky obecně (jak jsou upraveny např. v § 1551 nebo 1552 OZ), ale bude se aplikovat ustanovení o právním jednání podle části obecné OZ (např. nesrozumitelnost podmínky bude souzena dle § 553 a rozpor s veřejným pořádkem pak podle ustanovení o neplatnosti právního jednání. [1]

Dědická smlouva a nepominutelný dědic

Dědická smlouva představuje také jeden z druhů pořízení pro případ smrti, a jako takový občanský zákoník stanoví, že při tvorbě dědické smlouvy nesmí být zkrácen povinný díl nepominutelného dědice, ale to vše jen za předpokladu, že se tento dědic nezřekl svého práva na povinný díl a nedošlo ani k jeho vydědění.

·      Pokud by k takovému zkrácení v dědické smlouvě přeci jen došlo, nepominutelnému dědici i přes její existenci náležel jeho povinný díl, jak je uvedeno v § 1492 OZ.

·      V případě, že by ke zkrácení nedošlo, ale povinný dědic by byl opomenut v jejím obsahu, neznamenalo by to rovnou neplatnost tohoto pořízení pro případ smrti, nýbrž právo nepominutelného dědice by se z práva na podíl z pozůstalosti změnilo na právo na peněžní částku v hodnotě odpovídající jeho povinnému dílu (§ 1654 odst. 1 OZ).

Zákonná úprava dědické smlouvy

Dědická smlouva, jakožto „nejsilnější“ dědický titul, má přednost jak před závětí, tak před zákonnou dědickou sukcesí. Je tomu tak proto, že se jedná o dvoustranné právní jednání. Zůstavitel v ní povolává druhou smluvní stranu, příp. určitou třetí osobu za dědice (možno i odkazovníka) a oprávněný tuto pozici přijímá. Vznik této smlouvy neznamená, že by zůstavitel přišel o právo se svým majetkem volně nakládat. Oprávněný má nárok na podíl jen a pouze z toho, co bude obsahovat dědictví po smrti zůstavitele.

Jelikož se jedná o „nejsilnější“ dědický titul, klade občanský zákoník velký důraz na jeho formu:

·      Dědická smlouva musí být sepsána ve formě veřejné listiny (notářský zápis).

·      Mimo to je nutná osobní přítomnost u sepisování dědické smlouvy a není tedy možné se při vykonání tohoto právního jednání nechat zastoupit.

·      I samotný obsah dědické smlouvy je do jisté míry omezen zákonem, jelikož není možné pořídit dědickou smlouvu o celé pozůstalosti. Jak uvádí § 1585 OZ, minimálně čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná pro jiné nakládání (např. pro pořízení závěti).

·      Protože se jedná o dvoustranné právní jednání, ke změně nebo zrušení dědické smlouvy je tak třeba souhlasu obou smluvních stran. Tento postup tak dává druhé straně vyšší míru právní jistoty. [2]

Dědická smlouva a jiné právní jednání

Pokud by zůstavitel pořídil pro případ smrti či uzavřel darovací smlouvu, která by byla v rozporu s dědickou smlouvu a nebylo tedy možné je navzájem sloučit, může se smluvní dědic dovolávat svého práva namítnout neúčinnost těchto právních jednání.

Dědická smlouva a manželství

Dědická smlouva mezi manželi je možná, ale opět zde platí zvláštní režim pro poměry mezi nimi. Dědická smlouva mezi manželi může povolávat za dědice, příp. odkazovníka jen jednoho z manželů, ale možná je také dědická smlouva, v níž se manželé povolávají navzájem. Dojde-li k rozvodu manželství, neznamená to automaticky zrušení účinků plynoucích z dědické smlouvy (tento způsob zrušení je však možné v dědické smlouvě přímo upravit). Každá smluvní strana má však právo, aby po rozvodu tuto dědickou smlouvu zrušil přímo soud. [3]

---

[1] BEDNÁŘ, Václav. Dědická smlouva a některé problémy při jejím uzavírání, zejména pak problematika výkladu § 1582 odst. 1 OZ. Bulletin- advokacie.cz [online]. Publikováno 19.12.2017 [cit. 22.6.2020]. ISSN 1805-8280. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/dedicka-smlouva-a-nektere-problemy-pri-jejim-uzavirani-zejmena-pak-problematika-vykladu-1585-odst.-1-o.-z

[2] CIPRÝN, Štěpán, PLAČKOVÁ, Tereza. Dva instituty dědického práva prakticky- dědická smlouva a odkaz. Právní prostor [online]. Publikováno 9.8.2018 [cit. 22.6.2020]. ISSN 2336-4114. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/dva-instituty-dedickeho-prava-prakticky-dedicka-smlouva-a-odkaz

[3] RONOVSKÁ, Kateřina, DOBROVOLNÁ, Eva, LAVICKÝ Petr. Úvod do soukromého práva - zvláštní část. Brno: Česká společnost pro civilní právo procesní, 2017, str. 48-51. ISBN 978-80-88248-01-9.