Práva národnostních a etnických menšin: Porovnání verzí
(Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Tuto skupinu práv lze tedy rozlišit na práva přiznávaná každému jedinci a práva vázaná na státní občanství a bez výslovné úpravy předpokládající trvalé osídlení určitého území.<ref name=":0" /> | Tuto skupinu práv lze tedy rozlišit na práva přiznávaná každému jedinci a práva vázaná na státní občanství a bez výslovné úpravy předpokládající trvalé osídlení určitého území.<ref name=":0" /> | ||
| − | + | == Menšinová práva přiznaná každému jednotlivci == | |
Podle Listiny je ponecháno každému na svobodné vůli rozhodnutí o své národnosti (čl. 3 odst. 2 Listiny). Listina neupravuje procesní způsob takového rozhodnutí. Národnost může být během života několikrát měněna.<ref name=":1" /> Je zakázáno jakýmkoliv způsobem ovlivňovat toto rozhodování nebo jiné způsoby nátlaku, které směřují k odnárodňování.<ref name=":0" /> To je podpořeno i trestním zákoníkem, který vymezuje jako trestné činy hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. | Podle Listiny je ponecháno každému na svobodné vůli rozhodnutí o své národnosti (čl. 3 odst. 2 Listiny). Listina neupravuje procesní způsob takového rozhodnutí. Národnost může být během života několikrát měněna.<ref name=":1" /> Je zakázáno jakýmkoliv způsobem ovlivňovat toto rozhodování nebo jiné způsoby nátlaku, které směřují k odnárodňování.<ref name=":0" /> To je podpořeno i trestním zákoníkem, který vymezuje jako trestné činy hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. | ||
Čl. 24 Listiny stanovuje, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Toto ustanovení vychází z principu rovnosti a je poskytnuto každému (ne jen občanům).<ref name=":1" /> | Čl. 24 Listiny stanovuje, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Toto ustanovení vychází z principu rovnosti a je poskytnuto každému (ne jen občanům).<ref name=":1" /> | ||
| − | + | == Menšinová práva přiznaná občanům == | |
Čl. 25 Listiny se vztahuje pouze na občany České republiky, kteří tvoří národnostní nebo etnické menšiny. Čl. 25 odst. 1 jim zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyce a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti jsou vázány na vydání prováděcího zákona.<ref name=":1" /> | Čl. 25 Listiny se vztahuje pouze na občany České republiky, kteří tvoří národnostní nebo etnické menšiny. Čl. 25 odst. 1 jim zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyce a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti jsou vázány na vydání prováděcího zákona.<ref name=":1" /> | ||
| − | Odstavce druhý téhož článku uvádí taxativní výčet práv občanů ČR, kteří příslušejí k národnostní či etnické menšině. Jedná se o stav, kdy se občané k určité menšině hlásí, a proto u tohoto odstavce prováděcí zákon stanoví nejen podrobnosti, ale i podmínky, za kterých je lze uplatňovat. Jde o právo na vzdělání v mateřském jazyce, právo užívat mateřského jazyka v úředním styku a právo účasti na řešení věcí, které se týkají národnostních a etnických menšin.<ref name=":0" /><references /> | + | Odstavce druhý téhož článku uvádí taxativní výčet práv občanů ČR, kteří příslušejí k národnostní či etnické menšině. Jedná se o stav, kdy se občané k určité menšině hlásí, a proto u tohoto odstavce prováděcí zákon stanoví nejen podrobnosti, ale i podmínky, za kterých je lze uplatňovat. Jde o právo na vzdělání v mateřském jazyce, právo užívat mateřského jazyka v úředním styku a právo účasti na řešení věcí, které se týkají národnostních a etnických menšin.<ref name=":0" /> |
| + | |||
| + | == Obecná klasifikace práv národnostních a etnických menšin<ref name=":0" /> == | ||
| + | |||
| + | Současnou právní úpravu práv menšin lze rozdělit na práva: | ||
| + | * existenciální – zaručují existenci menšin, např. čl. 3 odst. 2 Listiny | ||
| + | * antidiskriminační – zakazují diskriminování menšin, např. čl 3. odst. 1 a 3 Listiny | ||
| + | * politická – zaručují možnost menšin, aby mohly pomocí politického boje o moc a soutěžení uplatňovat své zájmy, v Listině výslovně upraveno pouze právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin (čl. 25 odst. 2 písm. c Listiny) | ||
| + | * kulturní – rozvoj kultury, informace a vzdělání v mateřském jyzce, národnostní spolky a sdružení, čl. 25 odst. 1 Listiny | ||
| + | * procesní - zásah do práv příslušníků menšin je pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy) | ||
| + | |||
| + | == Další záruky ochrany práv menšin<ref name=":1" /> == | ||
| + | Menšiny jsou chráněny také zákonem č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, který definuje pojem přímá diskriminace. V horní i dolní komoře Parlamentu České republiky jsou zřizovány fakultativní výbory, výbory pro národnostní menšiny jsou zřizovány i jako orgány zastupitelstev. | ||
| + | |||
| + | Dále působí jako iniciativní a poradní orgán vlády Rada vlády pro národnostní menšiny a Rada pro záležitosti romské menšiny. Obě rady vydávají každý rok Zprávy o situaci národnostních menšin. | ||
| + | |||
| + | Touto problematikou se zabývají i různé nevládní organizace (např. Člověk v tísni) a občanská sdružení menšin (např. Kongres Poláků v ČR).{{Pahýl}} | ||
| + | <references /> | ||
Aktuální verze z 30. 7. 2018, 19:13
Práva národnostních a etnických menšin jsou upravena zejména v hlavě třetí Listiny základních práv a svobod, ale v čl. 3 Listiny, ustanovení Ústavy o ochraně menšin. Této ochrany požívají všechny národnostní a etnické menšiny. Jde o práva jednotlivců, ne práva kolektivní.[1] Jsou považována za práva komplementární, které zajišťují individuální rovnost osob. Nejedná se o „nadpráva“ proti právům ostatních národnostní a etnik, které nepatří k menšinovým.
V souvislosti s Listinou vznikl nový zákon č.273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, který mimo jiné definuje pojem národnostní menšina. Dle něj za národnostní menšinu mohou být považováni lidé, kteří jsou občany ČR, žijí na území ČR, odlišují se etnickými znaky od českého etnika, společně s jinými nikoli českými občany tvoří početní seskupení menšinového počtu a jednotlivě projeví vůli přihlásit se k jiné národnosti než české a projevuji tak přání být za příslušníka menšiny považován.[2] Pojem etnická menšina není v právním řádě České republiky definován.[3]
Tuto skupinu práv lze tedy rozlišit na práva přiznávaná každému jedinci a práva vázaná na státní občanství a bez výslovné úpravy předpokládající trvalé osídlení určitého území.[1]
Obsah
Menšinová práva přiznaná každému jednotlivci
Podle Listiny je ponecháno každému na svobodné vůli rozhodnutí o své národnosti (čl. 3 odst. 2 Listiny). Listina neupravuje procesní způsob takového rozhodnutí. Národnost může být během života několikrát měněna.[3] Je zakázáno jakýmkoliv způsobem ovlivňovat toto rozhodování nebo jiné způsoby nátlaku, které směřují k odnárodňování.[1] To je podpořeno i trestním zákoníkem, který vymezuje jako trestné činy hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
Čl. 24 Listiny stanovuje, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Toto ustanovení vychází z principu rovnosti a je poskytnuto každému (ne jen občanům).[3]
Menšinová práva přiznaná občanům
Čl. 25 Listiny se vztahuje pouze na občany České republiky, kteří tvoří národnostní nebo etnické menšiny. Čl. 25 odst. 1 jim zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyce a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti jsou vázány na vydání prováděcího zákona.[3]
Odstavce druhý téhož článku uvádí taxativní výčet práv občanů ČR, kteří příslušejí k národnostní či etnické menšině. Jedná se o stav, kdy se občané k určité menšině hlásí, a proto u tohoto odstavce prováděcí zákon stanoví nejen podrobnosti, ale i podmínky, za kterých je lze uplatňovat. Jde o právo na vzdělání v mateřském jazyce, právo užívat mateřského jazyka v úředním styku a právo účasti na řešení věcí, které se týkají národnostních a etnických menšin.[1]
Obecná klasifikace práv národnostních a etnických menšin[1]
Současnou právní úpravu práv menšin lze rozdělit na práva:
- existenciální – zaručují existenci menšin, např. čl. 3 odst. 2 Listiny
- antidiskriminační – zakazují diskriminování menšin, např. čl 3. odst. 1 a 3 Listiny
- politická – zaručují možnost menšin, aby mohly pomocí politického boje o moc a soutěžení uplatňovat své zájmy, v Listině výslovně upraveno pouze právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin (čl. 25 odst. 2 písm. c Listiny)
- kulturní – rozvoj kultury, informace a vzdělání v mateřském jyzce, národnostní spolky a sdružení, čl. 25 odst. 1 Listiny
- procesní - zásah do práv příslušníků menšin je pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy)
Další záruky ochrany práv menšin[3]
Menšiny jsou chráněny také zákonem č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, který definuje pojem přímá diskriminace. V horní i dolní komoře Parlamentu České republiky jsou zřizovány fakultativní výbory, výbory pro národnostní menšiny jsou zřizovány i jako orgány zastupitelstev.
Dále působí jako iniciativní a poradní orgán vlády Rada vlády pro národnostní menšiny a Rada pro záležitosti romské menšiny. Obě rady vydávají každý rok Zprávy o situaci národnostních menšin.
Touto problematikou se zabývají i různé nevládní organizace (např. Člověk v tísni) a občanská sdružení menšin (např. Kongres Poláků v ČR).
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.2. vyd. Brno: Václav Klemm – Vydavatelství a nakladatelství, 2011, ISBN 978-80-904083-7-1., s. 108 - 112.
- ↑ KLÍMA, K. Ústavní právo.4. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, ISBN 978-80-7380-261-5., s. 362 – 366.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 PAVLÍČEK, V. a kolektiv. Ústavní právo a státověda, II. díl. Ústavní právo České republiky.1. úplné vydání. Praha: Leges, 2011, ISBN 978-80-87212-90-5., s. 628 - 637.
