Soudní precedent: Porovnání verzí
m (Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
==== Části precedentu ==== | ==== Části precedentu ==== | ||
| − | • '''Ratio decidendi'''- část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu. | + | • '''[[Ratio decidendi]]''' - část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu. |
| − | • '''Obiter dictum'''- část odůvodnění rozhodnutí, která nemá obecnou závaznost a nemá charakter precedentu. | + | • '''[[Obiter dictum]]''' - část odůvodnění rozhodnutí, která nemá obecnou závaznost a nemá charakter precedentu. |
==== Závaznost precedentu ==== | ==== Závaznost precedentu ==== | ||
| Řádek 31: | Řádek 31: | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
| − | # | + | # BOGUSZAK, Jiří, Jiří ČAPEK a Aleš GERLOCH. ''Teorie práva''. 1. Praha 3: ASPI Publishing, 2003. <nowiki>ISBN 80-86395-74-X</nowiki>. |
# OSINA, Petr. ''Teorie práva''. 1. Praha 2: Nakladatelství Leges, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-87576-65-6</nowiki>. | # OSINA, Petr. ''Teorie práva''. 1. Praha 2: Nakladatelství Leges, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-87576-65-6</nowiki>. | ||
<references /> | <references /> | ||
Aktuální verze z 22. 10. 2017, 09:26
Soudním precedentem se rozumí jistý druh judikátu (soudního rozhodnutí), který je prvním řešením daného případu, který doposud nebyl právem upravený a je závazný pro všechny podobné případy v budoucnu.
Precedent je individuální právní akt, řešení konkrétního případu, obecný charakter získává teprve při použití jako vzorového pravidla pro obdobné případy.
Obsah
Tvorba soudcovského práva
Rozhodující při tvorbě práva v právním systému, kde převažující precedenty jakožto prameny práva, je úloha soudní praxe. Vázanost precedenty má podobnou funkci jako je to u zákona. Pomocí precedentů dosahujeme stejně jako pomocí zákonů právní jistoty a rovného posuzování případů stejného druhu. Soudcovská tvorba práva se vyznačuje kazuistikou (výklad práva se zřetelem ke konkrétnímu individuálnímu případu) související s povahou precedentů jakožto individuálních právních aktů.
Zásada stare decisis
"precedent zavazuje soud, který ho vydal, aby setrval při svém právním názoru i v budoucnosti, a zavazuje všechny soudy nižší."[1]
Znaky precedentu
Základními znaky precedentů jsou:
• Originálnost- precedent je prvním řešením dané věci
• Formální obecná závaznost- precedent se stává závazným pro ostatní obdobné případy v budoucnu
Části precedentu
• Ratio decidendi - část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu.
• Obiter dictum - část odůvodnění rozhodnutí, která nemá obecnou závaznost a nemá charakter precedentu.
Závaznost precedentu
U precedentů v anglické právní kultuře platí zásada závaznosti precedentu, ovšem i přes tuto zásadu má anglický soudce tři možnosti jak s precedentem naložit:
- Soudce precedent přijme a aplikuje.
- Soudce může odlišit případ od kauzy, na které se daný precedent zakládá a odůvodní proč se rozhodl jinak.
- Soudce zruší precedent - zrušit jej může jen nejvyšší soud, a vytvoří precedent nový.
Zdroje
- BOGUSZAK, Jiří, Jiří ČAPEK a Aleš GERLOCH. Teorie práva. 1. Praha 3: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-74-X.
- OSINA, Petr. Teorie práva. 1. Praha 2: Nakladatelství Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-65-6.
- ↑ KUBŮ, Lubomír, Pavel HUNGR a Petr OSINA. Teorie práva. 1. Praha 1: Linde Praha, 2007, s. 190. ISBN 978-80-7201-637-2.
