Ústava 1920: Porovnání verzí
Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | * československá ústava z 29 února 1920 byla první defininitvní ústavou nově vzniklého státu | + | * československá ústava z 29 února 1920, publikovaná ve Sbírce zákonů a nařízení československého státu pod č. 121, byla první defininitvní ústavou nově vzniklého státu |
− | * předcházel jí zákon č. 11 z 28. října o zřízení samostatného státu československého na který navazuje zákon o prozatimní ústavě z listopadu 1918 novelizovaný v květnu a červnu 1919 | + | * předcházel jí zákon č. 11 z 28. října o zřízení samostatného státu československého na který navazuje zákon o [[Prozatimní ústava|prozatimní ústavě]] z listopadu 1918 novelizovaný v květnu a červnu 1919 |
* navzdory mnohým nedostatkům je ústava z roku 1920 nejctihodnějším ústavním dokumentem v československé historii vůbec, navazuje na ni dokonce i ústava z roku 1948 a česká ústva z roku 1992 | * navzdory mnohým nedostatkům je ústava z roku 1920 nejctihodnějším ústavním dokumentem v československé historii vůbec, navazuje na ni dokonce i ústava z roku 1948 a česká ústva z roku 1992 | ||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
* ústava se nesla v duchu samostatnosti státu, republikanismu a demokracie | * ústava se nesla v duchu samostatnosti státu, republikanismu a demokracie | ||
− | * vzorem jí byla zejména ústava 3. francouzské republiky, zejména svou republikánskou formou a slabým prezidentem | + | * vzorem jí byla zejména ústava 3. francouzské republiky, zejména svou [[Republikánské zřízení|republikánskou formou]] a slabým [[Prezident|prezidentem]] |
+ | |||
+ | * Organizační přípravy | ||
+ | |||
+ | * osnova byla v lednu a únoru 1920 projednávána ústavním výborem revolučního [[Národní shromáždění|Národního shromáždění]] | ||
+ | * autorem prvotního textu byl profesor Jiří Hoetzel, za politického tvůrce můžeme považovat Antonína Švehlu | ||
+ | * pro vznik ústavy byla rozhodující účast vysoce odborných tvůrců, nicméně tento stav podléhal kritice, zejména pro, že příprava ústavy postrádala účast veřejnosti a byla přijata nevoleným [[Parlamentní forma vlády|parlamentem]] | ||
+ | * účast reprezentantů slovenského národa nebyla dostačující a národnostní menšiny nebyly do příprav zahrnuty vůbec | ||
+ | |||
+ | == Vlastnosti ústavy == | ||
+ | 1) polylegálnost - vedle vlastního textu působila preambule a uvozovací zákon | ||
+ | |||
+ | 2) rigidnost - pozoruhodné je, že ústava byla rigidní i z hlediska faktického (sama ústava nebyla po dobu své platnosti nikdy změněna, pouze doplněna, např. předpisy o státním občanství) | ||
+ | * ve smyslu materiálním se kryla se smyslem formálním | ||
− | |||
* co se týče občanských práv, ústava navazovatela na základní úpravu z rakousko-uherské monarchie | * co se týče občanských práv, ústava navazovatela na základní úpravu z rakousko-uherské monarchie | ||
* ochrana menšin byla převzata z minoritní mírové smlouvy | * ochrana menšin byla převzata z minoritní mírové smlouvy | ||
+ | |||
+ | * ústava byla především statutem - ústava stanovila, jak moc vzniká, jaké má funkce a jaké orgány tyto funkce vykonávají | ||
+ | ústava dbala na to, aby stanovila prostředky, jak napravit neústavní a neprávní stav v zemi - specifickým orgánem měl být ústavní soud (nevyzkoušená a úzce vymezená provomoc) | ||
+ | * pro udržení právního pořádku byl vedle obecných soudů zřízen nejvyšší správní soud, který fakticky příspíval svou rozsáhlou a efektivní judikaturou | ||
+ | |||
+ | * ústava měla velmi národní povahu, jak již vyjadřovala preambule (národ československý, sebeurčovací právo) | ||
+ | |||
+ | * ústava vytvořila státotvorný národ většinový - tato kompetence však upírala oběma národům svébytnost a mohla zdůvodnit absenci autonomie Slovenska i malý podíl slovenské reprezentace v centrálním vládnutí a obsenci národních státních orgánů Slovenska, toto přispělo k omezení samostatného politického prostředí na Slovensku ústící až ve destabilizaci státu a následnou fašizaci | ||
+ | |||
+ | * instituciálních záruk se nedostalo ani početnýn národnostím menšinám, jejichž příslušníci si byli však individuálně rovni s ostatním obyvatelstvem a navíc požívali jako příslušníci národnostního kolektivu zvláštní ochrany | ||
+ | |||
+ | == Stěžejní obsah ústavy == | ||
+ | * ústavní listina je uvedena tzv. uvozovacím zákonem (č. 121/1920 Sb. z. a n.) | ||
+ | |||
+ | * všemu předchází slavnostní prohlášení a preambule (ustanovení fundamentální) | ||
+ | * formálně byla ústava rozdělena do šesti hlav | ||
+ | * s vyjímkou hlavy třetí se již dál nečlení První hlava - obsahující ustranovení všeobecná Druhá hlava - moc zákonodárná Třetí hlava - moc vládní Čtvrtá hlava - moc výkonná a soudcovská Pátá hlava - povinnosti a práva občanů Šestá hlava - ochrana menšin | ||
+ | |||
+ | == Fundamentální ustanovení == | ||
+ | |||
+ | === Preambule === | ||
+ | * - začíná slovy "''My, národ českolovenský''", tato část byla nepochybně inspirována prohlášením k americké ústavě | ||
+ | * preambule stanovila obecné humanitní cíle ústavy, ve druhém odstavci pak v duchu vlastních dějin a moderního sebeučovacího hesla vyjádřila odhodlání se "''přičlenit do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový''" | ||
+ | * národní princip byl v preambuli spojen s myšlenkami obecně demokratickými | ||
+ | |||
+ | === Uvozovací zákon === | ||
+ | * stanovil nadřazenost ústavy i budoucích ústavních zákonů nad ostatním právním řádem, byl tak založen statut, řád československého státu ve smyslu právním, politickém a ideovém | ||
+ | * v souvislosti s tím byl v tomto zákonu zakotven ústavní soud, jenž měl za úkol rozhodovat o souladu běžných zákonů s uvedenými, jim nadřazenými vrcholnými předpisy | ||
+ | |||
+ | === Všeobecná ustanovení === | ||
+ | * mezi fundamentální předpisy lze zařadit i ustranovení hlavy první, označená jako Všeobecná ustanovení, v nichž je zakotven výchozí princip celé ústavy a to zásada, že zdrojem veškeré státn moci je lid | ||
+ | * mezi fundamentální ustanovení obsažené v této hlavě patřilo i začlenění Podkarpatské Rusi jako samosprávného území s vlastním sněmem | ||
+ | |||
+ | == Moc zákonodárná == | ||
+ | * moc zákonodárná zaujala mezi funkcemi státní moci klíčové postavení, které se zakládalo na tom, že vychází z přímých voleb občanů a že vláda je jí odpovědná a že nezávislá moc soudcovská je vázána výlučně na produkty moci zákonodárné = zákony | ||
+ | * ústava svěřila tuto moc do rukou Národního shromáždění, složeného ze dvou sněmoven (poslanecké sněmovny a senátu) | ||
+ | * pro obě sněmovny platil systém poměrného zastoupení | ||
+ | * v obou komorách byl vyloučen tzv. [[imperativní mandát]] | ||
+ | |||
+ | === Poslanecká sněmovna === | ||
+ | * -vláda byla rozpovědná pouze poslanecké sněmovně, která jí mohla vyslovit nedůvěru | ||
+ | * postavení minimálního věku pro aktivní a pasivní volební právo - 21 a 30 let | ||
+ | * délka volebního období byla stanovena na 6 let | ||
+ | |||
+ | === Senát === | ||
+ | * postavení minimálního věku pro aktivní a pasivní volební právo - 26 a 45 let | ||
+ | * délka volebního období byla stanovena na 8 let | ||
+ | |||
+ | == Moc vládní a výkonná == | ||
+ | * třetí hlava zde odděluje vrcholné politické orgány od administrativy | ||
+ | |||
+ | === Prezident republiky === | ||
+ | * prezident dostal funkci republikánskou a individuální | ||
+ | * každý jeho úkon vyžadoval kontrasignaci člena vlády | ||
+ | * prezident byl volen na 7 let s možností jednoho znovuzvolení, potřebný věk ke zvolení byl 35 let | ||
+ | * pravomoci byly vymezeny taxativně, patřily mezi ně zejména: zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, právo rozpustit parlament, vetovat zákony (mohlo být přehlasováno), jmenovat a odvolávat ministry, udělova milost a vyhlašovat [[Amnestie|amnestii]] | ||
+ | |||
+ | === Vláda === | ||
+ | * spíše univerzální pravomoci (pokud neporušovala zákony a nezasahovala do rozhodnutí soudů, měla víceméně "volnou" ruku) | ||
+ | * normotvorná kompetence kompetence patří do oblasti nařizovací, tedy podzákonné | ||
+ | |||
+ | === Administrativa === | ||
+ | * uřednictvo, většinou převzaté z monarchie bylo kvalifikované a nezávislé | ||
+ | * ústava stanovila, že členěné uzemní správny bude založeno na župním systému, ve skutečnosti se však vyvinulo zemské zřízení (4 země - česká, moravskoslezská, slovenská a podkarpatoruská) | ||
+ | |||
+ | == Moc soudcovská == | ||
+ | * byla koncipována jako nezávislá, ale v návaznosti na ostatní složky rozhodovala pouze podle zákona | ||
+ | * v době první republiky byl kladen značný důraz na nezávislost soudců | ||
+ | * soustava soudů se skládala ze soudů okresních, krajských, vrchních a nejvyššího soudu, do této soustavy nebyla koncentrováva veškerá moc soudcovská, jako například mimořádné soudy - soudy pracovní a pojišťovací | ||
+ | * pro moderní stát byla neodmyslitelná myšlenka [[nejvyššího správního soudu]], jemuž náležela ochrana proti správním úřadům | ||
+ | * mimo ustanovení o soudcovské moci stál i [[ústavní soud]] | ||
+ | |||
+ | == Práva, svobody a povinnosti občanů == | ||
+ | * ústava umpravila materii občanských práv pouze v úzkém rozsahu, zakotvovala zejména: rovnost, svobodu osobní a majetkovou, svobodu domovní, svobodu tisku. právo shromažďovací a spolkové, právo petiční, tajemství listovní, svobodu učení a svědomí, svobodu projevu mínění, náboženskou svobodu a zvláštní ochranu manželství a rodiny | ||
+ | * z povinností stvrdila jen povinnost branou | ||
+ | |||
+ | == Ochrana menšin == | ||
+ | * šestá hlava byla věnoána ochraně menšin národních, náboženských a rasových | ||
+ | * v podstatě šlo pouze o přepis ustanovení z mezinárodního práva (menšinové [[smlouvy Saint-Germainské]]) | ||
+ | * ustanovení rovnosti před zákonem, požívání stejných práv občanských a politických bez ohledu na jazyk, rasu nebo náboženství | ||
+ | |||
+ | <ref>Pavlíček V. a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl. Ústavní právo České republiky. 1 úplné vydání. Praha: Leges, 2011, 1120 s.</ref> |
Aktuální verze z 8. 10. 2017, 18:33
- československá ústava z 29 února 1920, publikovaná ve Sbírce zákonů a nařízení československého státu pod č. 121, byla první defininitvní ústavou nově vzniklého státu
- předcházel jí zákon č. 11 z 28. října o zřízení samostatného státu československého na který navazuje zákon o prozatimní ústavě z listopadu 1918 novelizovaný v květnu a červnu 1919
- navzdory mnohým nedostatkům je ústava z roku 1920 nejctihodnějším ústavním dokumentem v československé historii vůbec, navazuje na ni dokonce i ústava z roku 1948 a česká ústva z roku 1992
- ústava se nesla v duchu samostatnosti státu, republikanismu a demokracie
- vzorem jí byla zejména ústava 3. francouzské republiky, zejména svou republikánskou formou a slabým prezidentem
- Organizační přípravy
- osnova byla v lednu a únoru 1920 projednávána ústavním výborem revolučního Národního shromáždění
- autorem prvotního textu byl profesor Jiří Hoetzel, za politického tvůrce můžeme považovat Antonína Švehlu
- pro vznik ústavy byla rozhodující účast vysoce odborných tvůrců, nicméně tento stav podléhal kritice, zejména pro, že příprava ústavy postrádala účast veřejnosti a byla přijata nevoleným parlamentem
- účast reprezentantů slovenského národa nebyla dostačující a národnostní menšiny nebyly do příprav zahrnuty vůbec
Obsah
Vlastnosti ústavy
1) polylegálnost - vedle vlastního textu působila preambule a uvozovací zákon
2) rigidnost - pozoruhodné je, že ústava byla rigidní i z hlediska faktického (sama ústava nebyla po dobu své platnosti nikdy změněna, pouze doplněna, např. předpisy o státním občanství)
- ve smyslu materiálním se kryla se smyslem formálním
- co se týče občanských práv, ústava navazovatela na základní úpravu z rakousko-uherské monarchie
- ochrana menšin byla převzata z minoritní mírové smlouvy
- ústava byla především statutem - ústava stanovila, jak moc vzniká, jaké má funkce a jaké orgány tyto funkce vykonávají
ústava dbala na to, aby stanovila prostředky, jak napravit neústavní a neprávní stav v zemi - specifickým orgánem měl být ústavní soud (nevyzkoušená a úzce vymezená provomoc)
- pro udržení právního pořádku byl vedle obecných soudů zřízen nejvyšší správní soud, který fakticky příspíval svou rozsáhlou a efektivní judikaturou
- ústava měla velmi národní povahu, jak již vyjadřovala preambule (národ československý, sebeurčovací právo)
- ústava vytvořila státotvorný národ většinový - tato kompetence však upírala oběma národům svébytnost a mohla zdůvodnit absenci autonomie Slovenska i malý podíl slovenské reprezentace v centrálním vládnutí a obsenci národních státních orgánů Slovenska, toto přispělo k omezení samostatného politického prostředí na Slovensku ústící až ve destabilizaci státu a následnou fašizaci
- instituciálních záruk se nedostalo ani početnýn národnostím menšinám, jejichž příslušníci si byli však individuálně rovni s ostatním obyvatelstvem a navíc požívali jako příslušníci národnostního kolektivu zvláštní ochrany
Stěžejní obsah ústavy
- ústavní listina je uvedena tzv. uvozovacím zákonem (č. 121/1920 Sb. z. a n.)
- všemu předchází slavnostní prohlášení a preambule (ustanovení fundamentální)
- formálně byla ústava rozdělena do šesti hlav
- s vyjímkou hlavy třetí se již dál nečlení První hlava - obsahující ustranovení všeobecná Druhá hlava - moc zákonodárná Třetí hlava - moc vládní Čtvrtá hlava - moc výkonná a soudcovská Pátá hlava - povinnosti a práva občanů Šestá hlava - ochrana menšin
Fundamentální ustanovení
Preambule
- - začíná slovy "My, národ českolovenský", tato část byla nepochybně inspirována prohlášením k americké ústavě
- preambule stanovila obecné humanitní cíle ústavy, ve druhém odstavci pak v duchu vlastních dějin a moderního sebeučovacího hesla vyjádřila odhodlání se "přičlenit do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový"
- národní princip byl v preambuli spojen s myšlenkami obecně demokratickými
Uvozovací zákon
- stanovil nadřazenost ústavy i budoucích ústavních zákonů nad ostatním právním řádem, byl tak založen statut, řád československého státu ve smyslu právním, politickém a ideovém
- v souvislosti s tím byl v tomto zákonu zakotven ústavní soud, jenž měl za úkol rozhodovat o souladu běžných zákonů s uvedenými, jim nadřazenými vrcholnými předpisy
Všeobecná ustanovení
- mezi fundamentální předpisy lze zařadit i ustranovení hlavy první, označená jako Všeobecná ustanovení, v nichž je zakotven výchozí princip celé ústavy a to zásada, že zdrojem veškeré státn moci je lid
- mezi fundamentální ustanovení obsažené v této hlavě patřilo i začlenění Podkarpatské Rusi jako samosprávného území s vlastním sněmem
Moc zákonodárná
- moc zákonodárná zaujala mezi funkcemi státní moci klíčové postavení, které se zakládalo na tom, že vychází z přímých voleb občanů a že vláda je jí odpovědná a že nezávislá moc soudcovská je vázána výlučně na produkty moci zákonodárné = zákony
- ústava svěřila tuto moc do rukou Národního shromáždění, složeného ze dvou sněmoven (poslanecké sněmovny a senátu)
- pro obě sněmovny platil systém poměrného zastoupení
- v obou komorách byl vyloučen tzv. imperativní mandát
Poslanecká sněmovna
- -vláda byla rozpovědná pouze poslanecké sněmovně, která jí mohla vyslovit nedůvěru
- postavení minimálního věku pro aktivní a pasivní volební právo - 21 a 30 let
- délka volebního období byla stanovena na 6 let
Senát
- postavení minimálního věku pro aktivní a pasivní volební právo - 26 a 45 let
- délka volebního období byla stanovena na 8 let
Moc vládní a výkonná
- třetí hlava zde odděluje vrcholné politické orgány od administrativy
Prezident republiky
- prezident dostal funkci republikánskou a individuální
- každý jeho úkon vyžadoval kontrasignaci člena vlády
- prezident byl volen na 7 let s možností jednoho znovuzvolení, potřebný věk ke zvolení byl 35 let
- pravomoci byly vymezeny taxativně, patřily mezi ně zejména: zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, právo rozpustit parlament, vetovat zákony (mohlo být přehlasováno), jmenovat a odvolávat ministry, udělova milost a vyhlašovat amnestii
Vláda
- spíše univerzální pravomoci (pokud neporušovala zákony a nezasahovala do rozhodnutí soudů, měla víceméně "volnou" ruku)
- normotvorná kompetence kompetence patří do oblasti nařizovací, tedy podzákonné
Administrativa
- uřednictvo, většinou převzaté z monarchie bylo kvalifikované a nezávislé
- ústava stanovila, že členěné uzemní správny bude založeno na župním systému, ve skutečnosti se však vyvinulo zemské zřízení (4 země - česká, moravskoslezská, slovenská a podkarpatoruská)
Moc soudcovská
- byla koncipována jako nezávislá, ale v návaznosti na ostatní složky rozhodovala pouze podle zákona
- v době první republiky byl kladen značný důraz na nezávislost soudců
- soustava soudů se skládala ze soudů okresních, krajských, vrchních a nejvyššího soudu, do této soustavy nebyla koncentrováva veškerá moc soudcovská, jako například mimořádné soudy - soudy pracovní a pojišťovací
- pro moderní stát byla neodmyslitelná myšlenka nejvyššího správního soudu, jemuž náležela ochrana proti správním úřadům
- mimo ustanovení o soudcovské moci stál i ústavní soud
Práva, svobody a povinnosti občanů
- ústava umpravila materii občanských práv pouze v úzkém rozsahu, zakotvovala zejména: rovnost, svobodu osobní a majetkovou, svobodu domovní, svobodu tisku. právo shromažďovací a spolkové, právo petiční, tajemství listovní, svobodu učení a svědomí, svobodu projevu mínění, náboženskou svobodu a zvláštní ochranu manželství a rodiny
- z povinností stvrdila jen povinnost branou
Ochrana menšin
- šestá hlava byla věnoána ochraně menšin národních, náboženských a rasových
- v podstatě šlo pouze o přepis ustanovení z mezinárodního práva (menšinové smlouvy Saint-Germainské)
- ustanovení rovnosti před zákonem, požívání stejných práv občanských a politických bez ohledu na jazyk, rasu nebo náboženství
- ↑ Pavlíček V. a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl. Ústavní právo České republiky. 1 úplné vydání. Praha: Leges, 2011, 1120 s.
Autoři článku: Jana