Alfred Verdross

Teze institucionální sepětí práva a morálky

• druhá iusnaturalistická interpretace spojovací teze – idea institucionálního sepětí práva a morálky
• právní pozitivismus definuje právo jako donucovací řád o libovolném obsahu – normativní řád obsahující nařízení určitého chování adresátům (lidem) a také nařízení jiným lidem ztělesňujícím společenské orgány, aby vyvodili právní následky vůči těm, kdo porušili právní normy (nařízení) prvního druhu
• každý právní rád předvídá existenci určitého orgánu, kterému ukládá a nařizuje určité chování, ovšem bez toto, že by mu v případě porušení hrozila sankce (např. nejvyšší soud – kárný senát) -> poslední hraniční orgán, který má na základě pozitivního právního řádu sledovat určité chování (toto mětí, ale není odůvodněno hrozbou sankce, ale apelem na svědomí hraničního orgánu – poukazem na morálku, která hraniční orgán zavazuje sledovat právní řád podle nejlepšího vědomí a svědomí)
• pokud by tato morální norma neexistovala, neexistovala by ani následná sankcionovaná normativní řada – nabyla by žádná povinnost uložit vyhrožovanou sankci
• bez etických zásad se bortí zákonné právo, pozitivismus vede ke zrušení obecných norem -> tvrzení, že právem je cokoliv, co hraniční orgán v jednotlivém případě prohlásil za právo