Zajištění dluhu

Obecně k zajištění

Strany vytváří závazek na základě své svobodné vůle. Věřitel je ze závazku oprávněn požadovat plnění (pohledávku). To zda mu bude splněno, závisí to na dvou základních skutečnostech. Zajištění dluhu = v obecné rovině vylepšení pozice věřitele z hlediska jistoty, že se mu plnění reálně dostane, ať již řádnému splnění brání nesolidnost nebo nesolventnost dlužníka. OZ je v tomto směru terminologicky nekorektní – celý institut je označený jako zajištění a utvrzení dluhu, tzn. jednotlivé povinnosti dlužníka vůči věřiteli. Je nepochybné, že se nezajišťuje závazek (ve smyslu obligace, závazkový vztah mezi věřitelem a dlužníkem), ale zajišťuje se splnění konkrétní povinnosti. Mnohem korektnější je mluvit ne o zajištění dluhu, ale o zajištění pohledávky – to, co se zajišťuje je práva na plnění ze strany věřitele. V žádném případě se nezajišťuje povinnost dlužníka splnit nějaký dluh.

Vztah k insolvenčnímu právu

Hmotněprávní úprava neodpovídá, jakým způsobem bude řešeno zajištění v případě, že se dlužník dostane do úpadku. Úpadek = dlužník dluží současně více věřitelům a vzniká u něj platební neschopnost, nemožnost uspokojit všechny své věřitele současně v plné výši. => insolvenční předpisy jsou speciální pravidla, která říkají, co se děje, pokud dlužník dluží více věřitelům současně a není schopen jim včas a řádně plnit a pak je mimořádně důležité, pro uspokojení věřitelů a jejich pořadí v rámci uspokojení, zda se jedná o věřitelé zajištěné či nezajištěné.

1. zajištění věřitelé – ti, kteří mají svoji pohledávku určitým způsobem krytou
2. nezajištění věřitelé – ti, kteří pohledávku nemají krytou ničím

Zpravidla dostanou v rámci uspokojení úplně minimum. V insolvenčním řízení bude také podstatné, jakým způsobem je věřitel zajištěný. Např. věcněprávně zajištěný věřitel – např. zajištěn zástavním právem k nějaké věci – má lepší pozici před věřitelem, který je zajištěn třeba obligačním právem. Pokud dlužník plní nějaký dluh, tak za splnění toho dluhu odpovídá celým svým majetkem – plnění, které má majetkovou hodnotu, bez ohledu na to, zda dluh má peněžitou či nepeněžitou formu. V případě nesplnění dluhu (neřádného či nevčasného splnění) dlužník za splnění odpovídá. Porušení povinnosti plnit je spojeno s určitou majetkovou sankcí. Aby se věřitel nedostal do situace, kdy dlužník nesplní dluh a on na něm bude vymáhat nejen dluh samotný, ale i další navazující sekundární nároky, tak OZ (i jiné soukromoprávní a některé veřejnoprávní předpisy) upravují určité zvláštní instituty, které věřitele chrání před vymáháním od toho dlužníka.

Zajištění dluhu

Určité nástroje, jak zvýšit pravděpodobnost, že dlužník skutečně svůj dluh splní. Jsou jimi instituty zajištění nebo utvrzení. Zajištění, resp. utvrzení dluhu dává určitou vyšší míru jistoty, že dluh bude řádně a včas splněn.

• Jaké zajištění je nejlepší?

Doc. Tégl tvrdí, že je to případ od případu. Obecně ale nejméně špatné je věcněprávní zajištění- tzn. zajištění z pozice zástavního práva (zajišťovací převod). Takové zajištění působí vůči všem. Pokud se jedná o věc, která nepodléhá zkáze, lze tvrdit, že věcněprávní zajištění na nemovitých věcech plní funkci asi nejlépe. Je zde relativně velká šance, že pokud dlužník selže při svém placení, tak banka jako oprávněný ze zajišťovacího převodu může nemovitou věc v zásadě poměrně dobře prodat => úvěrové aktivum, což znamená, že může nemovitost prodat jednoduše a rychle a výtěžek ze zpeněžení je poměrně vysoký. Vždy je třeba zvažovat konkrétní pro a proti, např. transakční náklady. Zajištění funguje tak, že dlužník na nás převede vlastnictví určité věci a my jsme vlastníkem tak dlouho, dokud ten dluh nenabyde splatnosti a v okamžiku, kdy dlužník má platit a neplatí, tak ta věc nám zůstává, můžeme si ji ponechat za účelem splnění pohledávky. Problém je ovšem v tom, pokud se jedná o věc nemovitou – souvisí s tím daně z převodu nemovitostí, transakční náklady, apod.

• Funkce zajištění

1. zajišťovací funkce
2. uhrazovací funkce
3. motivační funkce (preventivní) – spíše vedlejší funkce

např. dlužník dluží bance na hypotečním úvěru a má na své nemovité věci nějaké zástavní právo, už tohle samo o sobě ho motivuje, aby bance splácel úvěr řádně a včas, kvůli hrozbě, že když se dostane do prodlení, tak banka nastoupí na nemovitost a dlužník nebude mít kde bydlet

1. funkce platební – věc sama o sobě může sloužit k uhrazení dluhu konkrétního dlužníka

Právní řád nabízí celou řadu zajišťovacích institutů, u každého z nich se objevuje jiná kombinace funkcí nebo jiná převažující funkce.

• Zajištění jako akcesorický závazek

Akcesorita = funkční a existenční závislost zajištění na zajištěné pohledávku (zajištěné právo). Na neexistující pohledávku, která má být zajištěná nemůže vzniknout žádný zajišťovací institut. Zajištění funguje jako určitý podpůrný sloužící prostředek s účelem zajištění nějakého jiného práva. Samostatná existence ručení nebo zajištění tedy nedává smysl. Pro vznik, trvání a rozsah zajištění je nezbytně nutné, aby zde existovalo nějaké právo, které lze zajistit. U zástavního práva existují z principu akcesority určité výjimky.

Zástavní právo k zajištění budoucích pohledávek. OZ umožňuje zřízení zástavního práva jako zajištění pohledávky, která ještě neexistuje. I ostatní zajišťovací instituty mohou vznikat na právech, která ještě nevznikla – spíše výjimky z obecného pravidla.

1. Existenční závislost = zajišťovací účinek nemůže vzniknout bez vzniku pohledávky
2. Funkční závislost = institut zajištění pouze doplňuje pohledávku, zesiluje pozici věřitele

• Projevy akcesority

1. při postoupení pohledávky - § 1880 + 1883
2. při převzetí dluhu - § 1888 odst. 2, § 1890 odst. 2
3. při přistoupení k dluhu - § 1892 odst. 2
4. při novaci a narovnání - § 1907

V některých případech je akcesorita narušena.

• Systematika zajištění v české právní úpravě

To, že je zajištění a utvrzení dluhu upraveno ve čtvrté části OZ ještě neznamená, že mají všechny instituty nutně závazkovou povahu. Objevuje se to zde proto, že když pojednáváme o závazcích, o dluzích a pohledávkách, tak zákonodárce chtěl do obecné části závazkového práva vložit i nějaká ustanovení o zajištění dluhu nebo pohledávky.

Třídění zajišťovacích institutů

Obecný popis zajištění - § 2010 věta první: “Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní.” první část věty – osobní prostředky zajištění, ručení, kdy ručitel odpovídá celým svým majetkem bez omezení druhá část věty – věcné zajištění, zajištění se omezuje pouze na hodnotu toho konkrétního majetkového kusu

Věta druhá: „Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu.“

• Rozlišení mezi zajištěním a utvrzením:

Utvrzení dluhu v zásadě nemá zajišťovací funkci, v praxi v podstatě nemá žádný význam v tom smyslu, že by jakkoliv zlepšovalo pozici věřitele. Pokud bude porušena nějaká smluvní povinnost, tak ten, kdo ji porušil, tak zaplatí smluvní pokutu. Samotné sjednání povinnosti (zaplatit sekundární smluvní pokutu) věřitele nijak nezajistí. Pokud tedy dlužník nesplní hlavní dluh, zpravidla tedy nebude plnit ani ten sekundární dluh v podobě smluvní pokuty. Maximálně nutí dlužníka k tomu, aby plnil, neznamená to ale, že se věřitel může ze smluvní pokuty nějak náhradně uspokojit.

Plnění za jiného

§ 1936 odst. 1: “Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.“ Obecný princip je takový, že obligační povinnost může splnit pouze dlužník a jiná osoba od dlužníka odlišná pouze tehdy, pokud s tím vysloví souhlas samotný dlužník. V takovém případě je zde ze zákona povinnost věřitele takové plnění přijmout. Pokud dlužník odmítne, aby věřiteli plnila třetí osoba, věřiteli nevzniká ani povinnost ani právo takové plnění přijmout § 1937 odst. 1: „Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.“ příklad nesprávné terminologie – „závazek jinak zajišťuje“ Lze však zajistit pouze dluh, resp. pohledávku. Třetí osoba může věřiteli plnit i proti vůli dlužníka a věřitel v takovém případě nemůže plnění odmítnout. Splněním vstupuje do práv věřitele § 1937 odst. 2 => zákonná subrogace = nastoupení osoby, která za dlužníka plnila, do práv a povinností věřitele. Zákonná subrogace nastává ex lege v okamžiku, když třetí osoba dluh splnila. Dosavadní věřitel, kterému bylo splněno, je ze zákona nahrazen osobou, která plnila za dlužníka.

Tradiční zajišťovací instituty

Jde o to, jestli splnění dluhu je zajištěno nějakým konkrétním majetkem nebo konkrétní věcí a nebo jestli tu zajišťovací funkci přebírá určitá osoba. Rozdíl je v tom, že pokud např. u institutu ručení garanční funkci přebírá určitá osoba (ručitel, dlužník věřitel), funguje to tak, že pokud nesplní dlužník, věřitel může nastoupit na věřitele a ručitel stejně jako dlužník rovněž odpovídá celým svým majetkem – neodpovídá konkrétním pozemkem nebo domem. Pokud je ale zřízeno věcněprávní zajištění – v zásadě to funguje tak, že za účelem uspokojení věřitele jsou vyhrazeny určité majetkové věci (kusy), poměrná část majetku s tím, že zajišťovatel odpovídá pouze do výše hodnoty těchto majetkových kusů.

• Další instituty, které lze využít k zajištění

1. přistoupení k dluhu § 1892 odst. 1 – byť je upraven v rámci změny v subjektu (věřitele), tak jeho primárním účelem je zajištění dluhu
2. jistota (kauce - § 2254)
3. vinkulace plnění
4. patronátní prohlášení
5. reálné břemeno (§ 1303 a násl.)
6. výhrada vlastnictví (§ 2132 a násl.)
7. notářský (exekutorský) zápis s doložkou přímé vykonatelnosti
8. pojištění pohledávky
9. advokátní či notářská úschova (či jiné instituty používané k vypořádání kupní ceny –inkaso, akreditiv)
10. ..... jakýkoliv právní institut, jehož cílem je působit směrem ke splnění pohledávky věřitele (tzv. nespecifické nástroje zajištění)

např. také záloha a závdavek mohou plnit funkci jakéhosi zajištění

Vznik zajištění

Stejnými způsoby jako jiné závazky tj. na základě právního jednání.

1. smlouvy
2. jednostranné právní jednání
3. rozhodnutím orgánu veřejné moci

např. případ, kdy je sjednáno zástavní právo k nemovité věci podle zvláštních předpisů, kdy zástavní právo vzniká rozhodnutím soudu

1. přímo ze zákona – zcela výjimečně
2. v rámci úpravy nájmu

Obecná pravidla pro zajištění

• Co je to jistota a jak dostát povinnosti dát jistotu?

§ 2012 odst. 1: „Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením zástavního práva.“ Smyslem této úpravy je dát obecná generální pravidla o tom, co je to jistota. § 2012 a násl. jsou dispozitivní ustanovení. Povinnost dát jistotu se nejlépe splní zřízením zástavního práva.

§ 1399 písm. d) zadržovací právo zaniká, dá-li se věřiteli dostatečná jistota – zde ale nezjistíme, co to je dostatečná jistota. Pokud tedy mezi stranami, v konkrétním případě nebylo sjednáno, že se jistota poskytne nějakým způsobem, tak nastupuje § 2012 a násl. Občanský zákoník užívá obecný termín jistota – zástavní právo.

§ 2012 odst. 2: „Není-li nikdo s to dát jistotu zřízením zástavního práva, dá jistotu způsobilým ručitelem. Má se za to, že způsobilým ručitelem je osoba, která může být žalována v tuzemsku a která má vhodný majetek.“ Vhodný majetek = dostatečný k pokrytí dluhu, podstatné bude ale také to, zda bude majetek rychle složitelný. Nejedná se o speciální zajišťovací prostředek, ale o obecné označení. Obecně záleží pouze na dlužníkovi, co a v jaké hodnotě nabídne jako jistotu. Povinnost poskytnout jistotu může vyplývat ze smlouvy, ale též ze zákona. Občanský zákoník stanoví řadu případů, v nichž je určitá osoba povinna poskytnout jistotu.

Hodnota jistoty zajišťovaného dluhu je řešena pomocí vyvratitelných domněnek. O různých věcech se stanoví, jak dobrou jistotou jsou - § 2014 - hodnota jistoty může mnohonásobně převyšovat hodnotu zajištěného dluhu Je zde určité omezení § 6 princip poctivosti. Pokud je jistotou několik věcí, to OZ nejsou pravidla, která by říkala, jak věřitel musí postupovat. Pokud jsou však zastaveny movité i nemovité věci – nejprve by se měl věřitel pokusit prodat věci movité. Věřitel si ale může vždy vybrat, co bude exekuovat X v rámci úpravy exekuce už nějaká pravidla jsou.

Konkurence zajišťovacích práv

Př. Na pozemku pana X vázne zástavní právo zajišťující dluh osoby A, přičemž pan X je zároveň ručitelem za dluh osoby B. Oba věřitelé se chtějí uspokojit na panu X. Kdo má povinnost? Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně

§ 2016: „Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.“

Obecné východisko, na které navazují další ustanovení. Pokud je věc zatížena nějakou věcněprávní vadou, typicky právo zadržovací nebo zástavní, tak tato práva působí vůči všem. Toto pravidlo v podstatě zbytečné, neboť to stejně dovodíme z účinků věcných práv, které působí erga omnes proti právu obligačnímu.

Souvislost s § 981: „Je-li do veřejného seznamu zapsáno věcné právo k věci cizí, má přednost před věcným právem, které není z veřejného seznamu zjevné.“ Řeší se zde priorita věcných práv k věci cizí – v zásadě to odpovídá tomu, co je napsáno v § 2016, ale rozvíjí jej (x tady se jedná o obecné pravidlo) o § 1371 odst. 3 Speciální ustanovení je u přepravy věci, kdy zástavní právo dopravce má přednost i před zástavními právy dříve vzniklými - § 2571.

• Superpriorita zadržovacího práva - § 1398: „Věřiteli, který zajistí svou pohledávku zadržovacím právem, náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § 1359.“

I v případě, kdy zadržovací právo vzniklo později než právo zástavní. Vychází se z toho, že ten, kdo má věc fyzicky u sebe, má být lépe chráněn. Vyloučen § 2016.

Obecná práva a povinnosti subjektů zajištění

Informační povinnost věřitele § 2011: „Věřitel sdělí tomu, kdo dal jistotu, na jeho žádost kdykoli a bez zbytečného odkladu, jaká je výše zajištěného dluhu.“ Upraven nejen pro institut ručení. Je to obecné pravidlo (dispozitivní pravidlo). Ochrana osoby poskytující zajištění ve vztahu k úrokům § 2015 odst. 1: „Jistota zajišťuje úroky z peněžitého dluhu nejvýše do výše zákonné úrokové sazby; to neplatí, byl-li ten, kdo jistotu dává, seznámen před poskytnutím jistoty, jaké úroky věřitel a dlužník ujednali.“ odst. 2: „Je-li zajištěn dluh již úročený, jsou zajištěny i úroky, které dosud nepřirostly.“

Povinnost dlužníka doplnit zajištění § 2017 odst. 1: „Ztratí-li jistota na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným, má věřitel právo žádat od dlužníka, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil; pokud to dlužník neučiní, stane se splatnou ta část pohledávky, která není zajištěna.“ odst. 2: „Ustanovení odstavce 1 se použije i v případě, když byla jistota oprávněně čerpána.“

Je otázka, jestli se toto ustanovení aplikuje jak zajištění věcná nebo na zajištění osobní, spíše podle smyslu a účelu to vypadá, že spíše na zajištění věcná (zástavní právo, zadržovací právo, zajišťovací převod). Věřitel může žádat poskytnutí nové jistoty, nebo doplnění té původní. Obecné pravidlo, které se týká věcného zajištění. Specifické povinnosti se stanoví v rámci regulace jednotlivých zajišťovacích institutů.

Ručení § 2018 – 2028

Způsob osobního zajištění pohledávky, resp. dluhu. Závazek mezi věřitelem a ručitelem, jehož obsahem je povinnost ručitele (tj. osoby vždy odlišné od dlužníka) uspokojit pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník. Tato osoba splní dluh v případě, že nebude splněn dlužníkem. Na rozdíl od zástavního práva musí být osoba ručitele od dlužníka vždy odlišná.

Funkce – zajišťovací, uhrazovací.

Základní předpoklad => platný dluh dlužníka § 2019 odst. 1. (pozor, až do roku 1964 „rukojemství“) Právní úprava § 2018 a násl. se použije též na ručení vznikající ze zákona (§ 1723 odst. 2).

Vznik ručení

Na základě smlouvy mezi ručitelem a věřitelem § 2018 odst. 1: „Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.“ Stále je tu možnost dlužníka vyloučit vstup třetí osoby do závazku, jestliže bude sám plnit řádně a včas. odst. 2: „Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.“

ručitel => ručitelské prohlášení (nutná písemná forma) věřitel => přijetí ručitele (bezformální)

Souhlas dlužníka není třeba, dokonce může být i proti jeho vůli. § 2019 odst. 1: „Ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.“

Žádný platný a neplatný dluh není je pouze platné/neplatné právní jednání. Totéž jako u zástavního práva – také lze zastavit pohledávky budoucí, podmíněné atd.

Subsidiarita ručení

Ručitel jako “náhradní dlužník” => ručitel je povinen plnit až poté, kdy nesplní dlužník. Proto zákoník stanoví povinnost věřitele vyzvat písemně dlužníka k plnění. § 2021 odst. 1: „Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.“ Lze modifikovat. Existují dva případy ze zákona, v nichž není výzvy třeba.

Rozsah ručení

Ručitel zpravidla zajišťuje celým svým majetkem vedle jistiny i její příslušenství. V praxi méně časté – zajištění jen části dluhu § 2020: „Je-li zajištěna pouze část dluhu, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním, zůstává-li dluh nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením.“ Opět se jedná o dispozitivní ustanovení.

Ručením lze zajistit i nepeněžitý dluh. Platí obecné pravidlo, že ručitel se může zavázat maximálně do výše zajištěného dluhu – nikdy se nemůže zavázat ve vyšším rozsahu a také se nemůže nikdy zavázat za tíživějších podmínek. Pokud dluh plní pouze hlavní jistina, např. kupní cena, ručitel se nemůže zaručit za kupní cenu a navíc za úroky nebo za smluvní pokuty apod. Naopak ale platí, že ručení je možné sjednat jen na část dluhu. Ručení může být také převzato na časově omezenou dobu, poté ručení zaniká. Vždy tedy můžeme zlepšovat postavení ručitele, nikdy však ne zhoršovat oproti postavení hlavního dlužníka.

Smrt ručitele => ručitelská prohlášení je normální majetková povinnost, která se dědí bez ohledu na to, jestli ručitel byl již povinen plnit či nikoli Ručení se velmi často omezuje na zajištění peněžitého dluhu. Ručení ale není omezeno pouze peněžitými dluhy. Ručením lze zajistit i dluhy nepeněžité, dokonce dluhy, které jsou vázány na osobu konkrétního dlužníka.

Nepeněžité dluhy – pokud se jedná od dluh spočívající např. v povinnosti někomu zamést chodník – dluh může samozřejmě splnit někdo jiný, kdo je schopen takovou činnost vykonat.

Dluhy vázané výlučně na osobu dlužníka – zaručení za osobní splnění dluhu možné není, ale lze si sjednat, že ručitel poskytne věřiteli nějaké jiné náhradní plnění, např. peníze, nebo vykoná nějakou jinou činnost.

Nepravé ručení

Obrana ručitele

Ručitel může namítnout neplatnost ručení § 2019 odst. 2: „Platnosti ručení nebrání, je-li závazek dlužníka neplatný pro nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se k povinnostem, pokud o tom ručitel při převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.“ Opět, závazek nemůže být neplatný, neplatná může být obligace, titul. Zvláštní anomálie, výjimka z principu, kdy zajištění může vzniknout pouze pro existující dluhy. např. zaváže se dítě a následně se za něho zajistí rodič, primárně tedy ustanovení bude mířit spíše proti nezletilcům.

Ručitel má právo odmítnout plnění § 2022: „Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.“ Zvláštní právo ručitele. např. věřitel otálí s uplatněním své pohledávky, která je už splatná, nechá uplynout značnou část promlčecí lhůty vůči dlužníkovi, který již třeba nemá žádné prostředky k uspokojení, ačkoliv v době splatnosti je ještě měl – poté by se obrátil na ručitel, který v tomto okamžiku má právo plnění odmítnout. Je však na ručiteli, aby prokázal že skutečně věřitel svým otálením zavinil, že dluh nemůže být splněn dlužníkem.

Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník § 2023 odst. 1: „Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.“ Platí princip, že všechna právní jednání, která zvýhodňují pozici dlužníka, zvýhodňují také pozici ručitele. Pokud se např. právo věřitele vůči dlužníkovi promlčí, promlčení může namítnout i ručitel samotný. Nebo v případě, že hlavní dluh byl z nějakého důvodu neexistující např. proto, že titul dluhu byl neplatný, zase samotný ručitel může namítnout, že tu žádné ručení není, protože neexistuje ani žádný dluh. Navíc může ručitel vůči věřiteli namítat svá vlastní práva, např. započítávat své pohledávky vůči věřiteli.

• omezené účinky uznání dluhu dlužníkem vůči věřiteli

§ 2025 odst. 1: „Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.“ Respektována zásada akcesority, není možné, aby se promlčelo právo vůči ručiteli, pokud se ještě nepromlčelo vůči dlužníkovi samotnému. Chápeme jako obecné východisko. odst. 2: „Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s tím ručitel souhlas.“ Pokud s tím ručitel nevysloví souhlas, tak uznání dluhu vůči ručiteli účinné není. Ustanovení jsou však ve vzájemném rozporu.

Zánik ručení

Splnění dluhu = zánik ručení § 2026 odst. 1: „Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje.“ odst. 2: „Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.“ § 2027 – řeší problematiku více ručitelů, kteří se zaručili za tentýž dluh – každý z nich ručí za celý dluh. Dispozitivní pravidlo – je možné, aby se dohodli, že každý ručitel bude ručit jen za část dluhu.

Pozor => v některých případech ručení nezaniká, i když dluh zanikl Je-li zajištěna jen část dluhu => rozsah ručení se částečných plněním nemění, zůstává-li dluh nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením § 2020

Finanční záruka § 2029 – 2039

Vymezení: závazek mezi dlužníkem (příkazcem) a výstavcem (nejčastěji bankou), jehož obsahem je povinnost výstavce uspokojit věřitele (příjemce záruky) do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, pokud dlužník nesplní svůj dluh nebo pokud budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Na první pohled to vypadá podobně jako ručení, rozdíl je ale v tom, že ručení (byť to z toho § 2018 neplyne úplně patrně) tak ručení vzniká na základě smlouvy, kdežto finanční záruka vzniká na základě jednostranného právního jednání výstavce. Podstatné je to, že příjemce (beneficient, oprávněný) z finanční záruky není povinen záruku akceptovat a není povinen plnění nabízené výstavcem přijmout. Podkladem pro vznik záruky je smlouva o vystavení záruky, kterou uzavírá příkazce (dlužník) a výstavce (nejčastěji banka) – tyhle dvě strany si dohodnou, že výstavce zašle písemnou záruční listinu.

Jaký je vztah výstavce a dlužníka záleží na konkrétním případě? např. výstavce může být věřitelem banky nebo i jiná třetí osoba, která s bankou za nějakých podmínek uzavře smlouvu o vystavení záruky. Podstatné je, že na základě smlouvy o vystavení záruky se výstavce zavazuje pořídit záruční listinu, kterou zasílá ve prospěch beneficienta – v okamžiku, doručení písemné záruční listiny do sféry beneficienta vzniká obligace z finanční záruky.

• Funkce finanční záruky

Jeden z nejbezpečnějších nástrojů zajištění rizik. Vyvinula se v podmínkách mezinárodního obchodu => Mezinárodní obchodní komora v Paříži vydává soubory mezinárodních zvyklostí v oblasti ručení.

• Záručního práva

Jednotná pravidla pro smluvní záruky č. 325/1978 (Uniform Rules for Contract Guarantees, URCG). Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání č. 758/2010 (Uniform Rules for Demand Guarantees, URDG).

• Abstraktní povaha finanční záruky

Nejdůležitější znak je nezávislost. Závazek z finanční záruky je abstraktní v tom smyslu, že nemusí být nutně vázán na plnění konkrétního dluhu. § 2029 odst. 1: „Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku.“ Plnění výstavce ve prospěch beneficienta nemusí být vázáno jen na to, že dlužník je v prodlení se splacením určitého dluhu, ale může to být z nějakého jiného důvodu, který s plněním toho dluhu nemá vůbec nic společného.

Ve vztahu mezi výstavcem a věřitelem (beneficientem) Záruka vzniká jednostranným právním jednáním a je písemná 2029 odst. 2 OZ.

Vztah mezi dlužníkem (příkazcem) a výstavcem – platí obecná ustanovení o smluvních závazcích mezi dvěma osobami. (§ 2444 – příkazní smlouva) Uplatní se zde obecné principy. - mezi stranami tzv. podkladového závazku Samozřejmě, že finanční záruku lze koncipovat též jako akcesorickou, ale téměř se nepoužívá (srov. § 2039 odst. 2).

• Vznik finanční záruky

Vzniká jednostranným prohlášením výstavce v záruční listině § 2029) => okamžikem, kdy záruční listinu obdrží beneficient. Je nutná písemná forma záruční listiny. § 2029 odst. 2: „Záruční listina vyžaduje písemnou formu.“ Základní náležitosti záruční listiny plynou z prohlášení výstavce (§ 2029 odst. 1). Další náležitosti záruční listiny vyplývají z § 2035.

• Typy finančních záruk

1. abstraktní X akcesorické

Finanční záruku si můžeme zřídit také jako akcesorickou, tedy vázanou na konkrétní dluh, povinnost (pak by se ale spíš jednalo o nepravou finanční záruku).

1. podle charakteru zajišťovaného dluhu => platební x neplatební
2. potvrzená záruka §2031
3. záruka vystavená na žádost jiného výstavce, též nepřímá záruka či protizáruka § 2032
4. oznámená (avizovaná) záruka § 2033

• Postoupení a finanční záruka

Postoupení samotné bankovní záruky (tj. práva předložit výzvu k uplatnění bankovní záruky). Postoupení pohledávky z bankovní záruky (tj. peněžitého výtěžku v případě uplatnění). Pokud dojde k postoupení pohledávky zajištěné bankovní zárukou, dochází ex lege též k postoupení práva uplatnit bankovní záruku (§ 1880 odst. 1).

Zajišťovací převod práva § 2040 - 2044

Dočasný převod práva za účelem zajištění určitého dluhu. Funguje hodně podobně jako zástavní právo, rozdíl je v tom, že tady se věřiteli dostává mnohem lepší pozice než zástavci. V zásadě jsou dvě možnosti, buď dlužník nebo nějaká třetí osoba zřídí věřiteli zástavní právo – vlastníkem zástavy je pořád obligační dlužník a věřiteli náleží věcné právo k té věci nebo se zřídí zajišťovací převod práva a vlastnictví přejde na věřitele.

V zásadě je tohle dostatečná záruka věřitele, věřitel nemá možnost chtít po dlužníkovi víc, ale zákon umožňuje, aby po něm chtěl míň. U zajišťovacího převodu nedochází k tomu, že dlužník nebo třetí osoba zůstává vlastníkem té jistoty, ale podstata zajišťovacího převodu je v tom, že dlužník, příp. třetí osoba, převede na věřitele samotné vlastnické právo k jistotě a je vlastníkem tak dlouho, dokud nedojde ke splatnosti dluhu a podle toho, jestli je nebo není splněn se uplatní další práva ze zajišťovacího převodu.

Věřiteli tedy k zajištění jeho práva slouží jeho vlastní věc. Poskytovatel zajištění je dlužník nebo třetí osoba. Vznik je možno sjednat v různých modalitách:

1. klasický fiduciární převod

dlužník nebo třetí osoba na věřitele převede vlastnické právo a v okamžiku, kdy je splněn zajištěný dluh, vzniká věřiteli povinnost převést vlastnické právo na dlužníka zpět – splnění dluhu zde nefunguje jako rozvazovací podmínka, nepůsobí ex lege změnu vlastnického práva, ale pouze zakládá obligační povinnost věřitele uzavřít s dlužníkem novou smlouvu o převodu vlastnického práva

1. převod s rozvazovací podmínkou § 2040 odst. 2

Pokud není sjednáno něco jiného, vychází se z této možnosti. Dlužník nebo třetí osoba na věřitele převede dům pouze do okamžiku, kdy je dluh ze zajištění splněn => v okamžiku zániku dluhu (pohledávky), odpadl důvod vlastnického práva věřitele k domu – v důsledku toho se původní vlastník jistoty ex lege stává zpátky vlastníkem věci Co zápis do katastru? Věřitel je pořád zapsán v katastru jako vlastník a to, že ex lege se stává vlastníkem dlužník zpátky se v KN nijak neprojeví a je tedy třeba nějakého souhlasného prohlášení původního dlužníka a věřitele o tom, že pro nastoupení rozvazovací podmínky se vlastníkem stal opět ten dlužník Pokud by věřitel nechtěl vydat takové takové prohlášení, musel by ho dlužník žalovat na určení vlastnického práva a musel by prokázat, že rozvazovací podmínka byla splněna.

1. Převod s povinností odstoupit od smlouvy

Občanský zákoník nechává na vůli stran, jaký způsob zvolí, pro případ pochybností stanoví, že zajišťovací převod je sjednán s rozvazovací podmínkou § 2040 odst. 2 - starý OZ upravoval institut velmi stroze, kvůli čemuž se hojně vyvinula judikatura NS, která byla však nesprávná a značně omezovala využití tohoto institutu, byť byl zajišťovací převod práva využíván poměrně často Může před splatností dluhu věřitel dům prodat? nebo s ním jinak disponovat? Dokud zajištění trvá, může s věcí nakládat stejně, jako kdyby byl vlastník.

Záleží na tom, jestli se jedná o fiduciární převod nebo o rozvazovací podmínku. V prvním případě vzniká věřiteli pouze obligační povinnost převést dům zpět na dlužníka – povinnost, která působí inter partes. Věc evidovaná ve veřejném seznamu - pokud by věřitel před splněním dluhu nebo i po jeho splnění převedl dům na třetí osobu, dlužník má právo na náhradu škody vůči tomu věřiteli, který nepoctivě převedl na třetí osobu. Věc neevidovaná ve veřejném seznamu – zajišťovací převod ani žádná práva z něj třetí osobu nezavazují, byť o tom věděl Pokud ale nebylo sjednáno nic a jednalo by se o zákonný převod s rozvazovací podmínkou - protože nastupuje ex lege, tak v zásadě zavazuje i všechny další nabyvatele.

Věc evidovaná ve veřejném seznamu - z katastru nemovitosti se dá také zjistit, že aktuální vlastník je pouze vlastníkem dočasným z důvodu zajišťovacího převodu – žádná dobrá víra tedy není relevantní. Pokud se jedná o věci neevidované ve veřejném seznamu, musíme zohlednit, zda zde byla dobrá víra – třetí osoba musí být chráněna, protože pokud může za splnění zákonných podmínek nabýt vlastnické právo od nevlastníka, tak tím spíš ho může nabýt od vlastníka, byť jen dočasného § 2042 - dispozitivní pravidlo.

• Předmět zajišťovacího převodu

Předmětem je právo – musí být zcizitelné, majetkové, nezáleží na tom, zda jde o právo trvající (nebo připouštějící opětovný výkon), anebo o právo jednorázové. Nejčastěji vlastnické právo.

Může jím být i pohledávka (tzv. zajišťovací cese) nebo práva a povinnosti věřitele k předmětu zajišťovacího převodu.

• Zánik zajišťovacího převodu práva

Při splnění dluhu Záleží na zvoleném způsobu – naplnění rozvazovací podmínky X fiduciární převod. o § 2043 Při nesplnění dluhu dočasný převod se stává převodem trvalým o § 2044 pokud hodnota jistoty převyšuje hodnotu dluhu, mělo by se zde uplatnit ustanovení úpravy zástavního práva o povinnosti vrátit hyperochu § 1351 a násl.

Srážky ze mzdy § 2045 – 2047

Podstata srážek ze mzdy (platu či odměny) Nestandardní zajišťovací institut (zachován vlivem tradice). Zajištění vzniká uzavřením dohody mezi dlužníkem a věřitelem, k níž dal zaměstnavatel souhlas. Uhrazovací funkce se aktivuje předložením smlouvy zaměstnavateli. Dlužník, který má právo na určité plnění od svého zaměstnavatele (plat, mzda), se může s věřitelem dohodnout, že mu postupuje právo na plat nebo na mzdu s tím, že dohoda uzavřená mezi dlužníkem a věřitelem byla vůči zaměstnavateli, resp. vůči tomu, kdo má povinnost poskytovat dlužníkovi plat nebo mzdu, účinná v okamžiku, kdy mu věřitel smlouvu předložil. V zásadě se jedná o ukládání povinnosti třetí osobě, dlužník má nějakou pohledávku vůči zaměstnavateli, kterou v podstatě postupuje věřiteli. Nejedná se zde ale o postoupení pohledávky ale o to, že zaměstnavatele může tímto způsobem srážet část mzdy nebo platu, pouze ale do určitého limitu, dlužníkovi musí zůstat minimum. Pravidla pro provádění srážek stanoví zákoník práce.