Osvojení zletilého: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „xxx“) (Značka: editace z VisualEditoru) |
(Značka: editace z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | === Definice osvojení zletilého === | |
| + | Osvojení zletilého je statusová změna, jíž v obecné rovině upravuje Občanský zákoník ve druhé části společně s osvojením nezletilého, přičemž v obou případech zakotvuje obecný návrhový princip. Pojem osvojení znamená přijetí cizí osoby za vlastní, které se podle § 797 OZ zapisuje do matriky. Jde vždy o osvojení neúplné/nepravé, což znamená, že osvojenci v takovém případě (na rozdíl od osvojení úplného) vazby s původní rodinou zcela nezanikají – to se projevuje především v právu dědickém (dle § 852 a 853 OZ má osvojenec dědické právo vůči původní rodině) či v oblasti subsidiární vyživovací povinnosti osvojence vůči své původní rodině (§ 853 OZ).<ref name=":0">Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Rodinné právo''. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 199</ref> | ||
| + | |||
| + | Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy (§ 846 OZ), specifika osvojení zletilého pak upravují § 846 až 854 OZ. | ||
| + | |||
| + | ====== Osoba osvojence a osvojitele ====== | ||
| + | Co se osoby osvojence (toho, který je osvojen) týče, musí se jednat o osobu zletilou (bez ohledu na svéprávnost) či nezletilou, ale plně svéprávnou. Dále osvojenec nemůže být se svým osvojitelem sourozenec či ve vztahu příbuzném v přímé linii (§ 804 OZ). | ||
| + | |||
| + | Jestliže trvá manželství osvojovaného, může k osvojení dojít pouze se souhlasem manžela, případně, nemůže-li manžel dát souhlas s osvojením z důvodu, že sám není plně svéprávný, či je opatření souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, | ||
| + | |||
| + | svolením soudu (§ 850 OZ).<!-- Jde o podmínku osvojení u obou typů, která je v Občanském zákoníku zakotvena především proto, že osvojení může mít významné dopady především na postavení později narozených společných potomků osvojence a jeho manžela. - KORNEL, Martin. § 850 [Ochrana osvojovaného, který není plně svéprávný, a manžela osvojovaného]. In: Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Praha: C. H. Beck, 2020, s. 713-714 --> | ||
| + | |||
| + | Osvojitelem musí být osoba zletilá a plně svéprávná. Osvojitelé jednoho osvojence mohou být i dva, a to za předpokladu, že jde o manžele.<ref name=":0" /> | ||
| + | |||
| + | O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojí zletilý, který má být osvojen (§ 796 OZ), případně jeho zákonný zástupce či opatrovník v případech, kdy osvojovaný není plně svéprávný (§ 850 OZ).<ref>Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975)''. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 574–576</ref> | ||
| + | |||
| + | === Obecný smysl osvojení zletilého === | ||
| + | Rozlišujeme dva typy osvojení zletilého – osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého a osvojení zletilého, které obdobou osvojení nezletilého není. | ||
| + | |||
| + | U obou typů osvojení zletilého spatřujeme účel tohoto institutu v přijetí cizí osoby za vlastní (§ 794 OZ). Obvykle se u osvojování zletilých neusiluje o zajištění nové rodiny pro tyto osvojence, ale jde spíše o majetkový zájem osvojenců a osvojitelů, který se týká zejména zaopatření osvojenců a jejich postavení z hlediska dědického práva.<ref name=":1">Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Rodinné právo''. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 200</ref> | ||
| + | |||
| + | U osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, nalezneme smysl osvojení zejména v ''narovnání sociální reality v rodině osvojence a osvojitele'' (osvojitelem nejčastěji bývá bývalý či pozůstalý manžel rodiče osvojence, bývalý pěstoun a poručník).<ref name=":1" /> | ||
| + | |||
| + | U podoby osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého, poté mluvíme především o situacích, kdy osvojitel nemá vlastní potomky, či chce zabezpečit pokračovatele ve svém díle. Osvojitel tak může sledovat např. své zabezpečení ve stáří.<ref name=":1" /> | ||
| + | |||
| + | === Možné podoby osvojení zletilého === | ||
| + | Osvojení zletilého může mít dvě podoby: osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého a osvojení zletilého, které obdobou osvojení nezletilého není. | ||
| + | |||
| + | ==== Osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého<!-- Typicky se jedná o situace, kdy je osvojovaný ve věku blízkém věku nezletilého, již existují sociální vazby mezi osvojencem a osvojitelem nebo existuje vysoká pravděpodobnost brzkého vytvoření takových vazeb. - KORNEL, Martin. § 846 [Soulad s dobrými mravy]. In: HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 693. --> ==== | ||
| + | Podstatou osvojení zletilého, jež je obdobou osvojení nezletilého, je příkaz analogické aplikace ustanovení týkajících se osvojení nezletilých.<ref name=":1" /> | ||
| + | |||
| + | Zletilého lze osvojit, jestliže (§ 847 OZ): | ||
| + | |||
| + | a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, | ||
| + | |||
| + | b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, | ||
| + | |||
| + | c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, | ||
| + | |||
| + | d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. | ||
| + | |||
| + | Zároveň není možné přistoupit k osvojení zletilého, jež je obdobou osvojení nezletilého, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů budoucího osvojence (§ 847 OZ). | ||
| + | |||
| + | Tento typ osvojení mění příbuzenské poměry osvojence a osvojitele, mezi kterými vzniká právní mocí rozsudku příbuzenský poměr a mezi osvojencem a jeho původní rodinu zaniká příbuzenský poměr.<ref name=":2">Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Rodinné právo''. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 204</ref> | ||
| + | |||
| + | ==== Osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého<!-- V praxi se jedná o případy, kdy osvojitelé nemají vlastní potomky či pokračovatele ve svém díle, či slouží jako poděkování za podporu nebo výraz profesního nástupnictví. - Kovářová, D. Abeceda rodinného práva. Praha: Wolters Kluwer, 2020, s. 169 --> ==== | ||
| + | Tento typ osvojení je méně častý a je možné se k němu uchýlit z důvodů hodných zvláštního zřetele, není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného a pokud je to přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich (§ 848 OZ). | ||
| + | |||
| + | Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči ní žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině (§ 849 OZ). | ||
| + | |||
| + | Právní následky z osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého, vyplývají pouze osvojiteli a osvojenci a případně těm, kteří se narodí po osvojení, nebo s osvojením vysloví souhlas.<ref>Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Rodinné právo''. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 202</ref> | ||
| + | |||
| + | === Procesní aspekty osvojení === | ||
| + | Řízení o osvojení zletilého je řízením návrhovým, které upravuje Zákon o zvláštních řízeních soudních v § 445–451. Jde o řízení návrhové, kdy návrh na zahájení podává osvojitel (případně manželé osvojitelé), přičemž je přípustné, aby návrh osvojitel podal společně s osvojencem. Jestliže návrh podává osvojitel sám, je nutné, aby se k němu osvojenec připojil (jestliže se osvojenec k návrhu nepřipojí, soud návrh odmítne). | ||
| + | |||
| + | Účastníky řízení jsou tedy osvojenec a osvojitel, dále případně děti osvojence a manžel osvojitele, jestliže je k osvojení nutný jeho souhlas. | ||
| + | |||
| + | Ve věci samé soud rozhoduje konstitutivním rozsudkem.<ref>Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Rodinné právo''. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 203</ref> | ||
| + | |||
| + | === Následky osvojení zletilého === | ||
| + | Společná ustanovení pro osvojení zletilého jsou, bez ohledu na formu osvojení, obsažena v § 850 až 854 OZ. | ||
| + | |||
| + | Osvojení zletilého zásadně nemá žádný dopad na osvojencovo příjmení. Vliv na osvojencovo příjmení vzniká pouze tehdy, pokud s tím souhlasí osvojitel (je možné, aby osvojenec a osvojitel projevili souhlasně vůli, že si osvojenec ke svému příjmení připojí příjmení osvojitele),<ref name=":2" /> případně manžel osvojitele, případně manžel osvojence.<ref>Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., ''Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975)''. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 714-715</ref> | ||
| + | |||
| + | Vyživovací povinnost vůči předkům a potomkům osvojence zásadně zaniká účinky osvojení. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům a potomkům pouze v případě, kdy není jeho osvojitel schopen vyživovací povinnost zajistit.<ref name=":2" /> | ||
| + | |||
| + | Zásadně se osvojení zletilého dotýká oblasti dědického práva. Osvojenec po svém osvojiteli dědí v první dědické třídě, avšak ze zákona nedědí po nikom jiném než po svém osvojiteli<ref name=":2" /> | ||
| + | |||
| + | ==== Specifické následky osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého ==== | ||
| + | Právní mocí rozsudku vzniká mezi osvojencem, jeho potomky, na které se následky osvojení vztahují a osvojitelem a členy osvojitelovy rodiny příbuzenský poměr. Osvojenec (případně jeho potomci) tak pozbývají práv ve své původní rodině a vznikají jim práva a povinnosti vůči rodině osvojitele.<ref name=":2" /> | ||
| + | |||
| + | ==== Specifické následky osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého ==== | ||
| + | V tomto případě příbuzenský poměr osvojence ke členům své vlastní rodiny nezaniká. Osvojenci a jeho případným potomkům, na které se následky osvojení vztahují, vznikne příbuzenský poměr pouze k osvojiteli, nikoliv k osvojitelově rodině.<ref name=":2" /> | ||
Aktuální verze z 13. 7. 2021, 20:14
Obsah
Definice osvojení zletilého
Osvojení zletilého je statusová změna, jíž v obecné rovině upravuje Občanský zákoník ve druhé části společně s osvojením nezletilého, přičemž v obou případech zakotvuje obecný návrhový princip. Pojem osvojení znamená přijetí cizí osoby za vlastní, které se podle § 797 OZ zapisuje do matriky. Jde vždy o osvojení neúplné/nepravé, což znamená, že osvojenci v takovém případě (na rozdíl od osvojení úplného) vazby s původní rodinou zcela nezanikají – to se projevuje především v právu dědickém (dle § 852 a 853 OZ má osvojenec dědické právo vůči původní rodině) či v oblasti subsidiární vyživovací povinnosti osvojence vůči své původní rodině (§ 853 OZ).[1]
Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy (§ 846 OZ), specifika osvojení zletilého pak upravují § 846 až 854 OZ.
Osoba osvojence a osvojitele
Co se osoby osvojence (toho, který je osvojen) týče, musí se jednat o osobu zletilou (bez ohledu na svéprávnost) či nezletilou, ale plně svéprávnou. Dále osvojenec nemůže být se svým osvojitelem sourozenec či ve vztahu příbuzném v přímé linii (§ 804 OZ).
Jestliže trvá manželství osvojovaného, může k osvojení dojít pouze se souhlasem manžela, případně, nemůže-li manžel dát souhlas s osvojením z důvodu, že sám není plně svéprávný, či je opatření souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou,
svolením soudu (§ 850 OZ).
Osvojitelem musí být osoba zletilá a plně svéprávná. Osvojitelé jednoho osvojence mohou být i dva, a to za předpokladu, že jde o manžele.[1]
O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojí zletilý, který má být osvojen (§ 796 OZ), případně jeho zákonný zástupce či opatrovník v případech, kdy osvojovaný není plně svéprávný (§ 850 OZ).[2]
Obecný smysl osvojení zletilého
Rozlišujeme dva typy osvojení zletilého – osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého a osvojení zletilého, které obdobou osvojení nezletilého není.
U obou typů osvojení zletilého spatřujeme účel tohoto institutu v přijetí cizí osoby za vlastní (§ 794 OZ). Obvykle se u osvojování zletilých neusiluje o zajištění nové rodiny pro tyto osvojence, ale jde spíše o majetkový zájem osvojenců a osvojitelů, který se týká zejména zaopatření osvojenců a jejich postavení z hlediska dědického práva.[3]
U osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, nalezneme smysl osvojení zejména v narovnání sociální reality v rodině osvojence a osvojitele (osvojitelem nejčastěji bývá bývalý či pozůstalý manžel rodiče osvojence, bývalý pěstoun a poručník).[3]
U podoby osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého, poté mluvíme především o situacích, kdy osvojitel nemá vlastní potomky, či chce zabezpečit pokračovatele ve svém díle. Osvojitel tak může sledovat např. své zabezpečení ve stáří.[3]
Možné podoby osvojení zletilého
Osvojení zletilého může mít dvě podoby: osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého a osvojení zletilého, které obdobou osvojení nezletilého není.
Osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého
Podstatou osvojení zletilého, jež je obdobou osvojení nezletilého, je příkaz analogické aplikace ustanovení týkajících se osvojení nezletilých.[3]
Zletilého lze osvojit, jestliže (§ 847 OZ):
a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem,
b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý,
c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti,
d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
Zároveň není možné přistoupit k osvojení zletilého, jež je obdobou osvojení nezletilého, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů budoucího osvojence (§ 847 OZ).
Tento typ osvojení mění příbuzenské poměry osvojence a osvojitele, mezi kterými vzniká právní mocí rozsudku příbuzenský poměr a mezi osvojencem a jeho původní rodinu zaniká příbuzenský poměr.[4]
Osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého
Tento typ osvojení je méně častý a je možné se k němu uchýlit z důvodů hodných zvláštního zřetele, není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného a pokud je to přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich (§ 848 OZ).
Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči ní žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině (§ 849 OZ).
Právní následky z osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého, vyplývají pouze osvojiteli a osvojenci a případně těm, kteří se narodí po osvojení, nebo s osvojením vysloví souhlas.[5]
Procesní aspekty osvojení
Řízení o osvojení zletilého je řízením návrhovým, které upravuje Zákon o zvláštních řízeních soudních v § 445–451. Jde o řízení návrhové, kdy návrh na zahájení podává osvojitel (případně manželé osvojitelé), přičemž je přípustné, aby návrh osvojitel podal společně s osvojencem. Jestliže návrh podává osvojitel sám, je nutné, aby se k němu osvojenec připojil (jestliže se osvojenec k návrhu nepřipojí, soud návrh odmítne).
Účastníky řízení jsou tedy osvojenec a osvojitel, dále případně děti osvojence a manžel osvojitele, jestliže je k osvojení nutný jeho souhlas.
Ve věci samé soud rozhoduje konstitutivním rozsudkem.[6]
Následky osvojení zletilého
Společná ustanovení pro osvojení zletilého jsou, bez ohledu na formu osvojení, obsažena v § 850 až 854 OZ.
Osvojení zletilého zásadně nemá žádný dopad na osvojencovo příjmení. Vliv na osvojencovo příjmení vzniká pouze tehdy, pokud s tím souhlasí osvojitel (je možné, aby osvojenec a osvojitel projevili souhlasně vůli, že si osvojenec ke svému příjmení připojí příjmení osvojitele),[4] případně manžel osvojitele, případně manžel osvojence.[7]
Vyživovací povinnost vůči předkům a potomkům osvojence zásadně zaniká účinky osvojení. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům a potomkům pouze v případě, kdy není jeho osvojitel schopen vyživovací povinnost zajistit.[4]
Zásadně se osvojení zletilého dotýká oblasti dědického práva. Osvojenec po svém osvojiteli dědí v první dědické třídě, avšak ze zákona nedědí po nikom jiném než po svém osvojiteli[4]
Specifické následky osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého
Právní mocí rozsudku vzniká mezi osvojencem, jeho potomky, na které se následky osvojení vztahují a osvojitelem a členy osvojitelovy rodiny příbuzenský poměr. Osvojenec (případně jeho potomci) tak pozbývají práv ve své původní rodině a vznikají jim práva a povinnosti vůči rodině osvojitele.[4]
Specifické následky osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého
V tomto případě příbuzenský poměr osvojence ke členům své vlastní rodiny nezaniká. Osvojenci a jeho případným potomkům, na které se následky osvojení vztahují, vznikne příbuzenský poměr pouze k osvojiteli, nikoliv k osvojitelově rodině.[4]
- ↑ 1,0 1,1 Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 199
- ↑ Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Praha: C. H. Beck, 2020, s. 574–576
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 200
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 204
- ↑ Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 202
- ↑ Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 203
- ↑ Hrušáková, Králíčková, Wesphalová a kol., Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Praha: C. H. Beck, 2020, s. 714-715
