Zákaz pobytu

Historický kontext

Nová sankce v podobě zákazu pobytu byla zavedena do přestupkového práva novelou zákona o přestupcích, která byla schválena 19. 12. 2012 poslaneckou sněmovnou PČR a nabyla účinnosti 15. 1. 2013.

Inspirací pro zakotvení sankce zákazu pobytu bylo jeho zakotvení v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. s účinností v roce 1970. Účel zakotvení daného trestu vysvětlilo trestní kolegium Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky těmito slovy: „Rozšíření dosavadních druhů trestů o trest zákazu pobytu si vyžádala potřeba dalšího a účinnějšího prohloubení a posílení ochrany společnosti před trestnou činností asociálních živlů, především recidivistů, výtržníků a příživníků."

Předkladatelé návrhu novely přestupkového zákona č. 494/2012 Sb. mj. hovořili o potřebě zasáhnout proti „nepřizpůsobivým“, bezdomovcům, opilcům a prostitutkám (respektive všem, kteří se vymykají představě tzv.  slušného člověka, bez ohledu na příčiny tohoto stavu) a o nutnosti dát starostům do rukou nástroj proti jinak nepostižitelným pachatelům (jakkoliv starostové přestupky až na výjimky neprojednávají a náleží to příslušným orgánům obce, bez zasahování ze strany politických představitelů). Stručně řečeno, kdo narušuje veřejný pořádek, má jít z obce pryč, a to pod hrozbou trestního postihu v případě porušení uloženého zákazu.

Přestupkový zákon č. 200/1990 Sb. však byl k 1. červenci 2017 zrušen a nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který již tento druh správního trestu za přestupek nezná (druhy správních trestů jsou vymezeny v § 35). Nově je trest zákazu pobytu zakotven v § 75 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.

Podstata trestu zákazu pobytu

Svoboda pohybu a pobytu je jednou ze základních svobod, kterou zaručuje Listina (čl. 14). Trest zákazu pobytu je vedle trestu vyhoštění dalším trestem, který umožňuje soudu omezit pachatelům trestného činu svobodu pohybu a pobytu.

Tento trest sám o sobě nevede k resocializaci pachatele a jeho nápravě, jeho hlavním účelem je ochránit společnost před trestnými činy. Z tohoto důvodu pachateli brání v pobytu a pohybu v určitém prostředí na určitém místě, se kterým jeho dřívější trestná činnost souvisela a které by mu v budoucnu mohlo vzhledem k jeho dosavadnímu způsobu života usnadnit páchání další trestné činnosti nebo ho k ní podněcovat.

Podmínky pro uložení

Trest zákazu pobytu může být uložen, jsou-li splněny následující podmínky:

1. je ukládán za úmyslný trestný čin,
2. jeho uložení se vyžaduje zřetelem k dosavadnímu způsobu života pachatele a místo spáchání trestného činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku,
3. pachatel nemá v místě nebo v obvodu, na které se zákaz vztahuje, trvalý pobyt.

Ad. 1) Úmyslné zavinění - §15 TZ. V případě, že pachatel spáchal TČ, u něhož zákon připouští vyjma úmyslné formy zavinění také zavinění z nedbalosti, lze mu trest zákazu pobytu uložit jen tehdy, pokud je mu prokázána úmyslná forma zavinění.

Ad 2) Pojem dosavadní způsob života nelze zužovat na zkoumání faktu, zda byl pachatel v minulosti soudně trestán, či je osobou soudně bezúhonnou. Uložení trestu zákazu pobytu odůvodňuje nejen to, že pachatel v určitém místě nebo v obvodu již dříve spáchal TČ, případně i opakovaně, ale skutečnost, že zde v minulosti nedodržoval právní řád, dopouštěl se přestupků a jiných deliktů, narušoval občanské soužití a popsaný závadový způsob života posléze vyústil v TČ, za který je pachatel trestán.

Ad 3) Místem trvalého pobytu se podle §10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel rozumí adresa pobytu občana v ČR, která je vedena v registru obyvatel a kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.

Výměra trestu

Výměra trestu zákazu pobytu je stanovena od jednoho do deseti let. Tento druh trestu lze ukládat vedle jiného druhu trestu (s výjimkou trestu vyhoštění, se kterým je neslučitelný) nebo jako trest samostatný za podmínek uvedených v §75 (2).

Uložení jako samostatný trest

Trest zákazu pobytu lze uložit jako trest samostatný za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro jeho uložení podle §75 (1): Soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.

Současně s výše uvedenými podmínkami musí být splněny další dvě uvedené §75 (2): Trest zákazu pobytu může být uložen jako samostatný trest za trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

Tato možnost musí být odůvodněna především povahou a závažností spáchaného TČ, přičemž podle §39 (2) se i zde uplatní zejména obecná kritéria určující povahu a závažnost TČ pro stanovení druhu a jeho výměry.

Dále soud dle §39 (1) obligatorně hodnotí i osobu pachatele a jeho poměry.

Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti v době výkonu trestu

Ustanovení je zakotveno v §75 (3) TZ. Cílem takových opatření je, aby pachatel vedl řádný život. Mohou být uložena i na dobu kratší, než je doba celého trestu zákazu pobytu, v žádném případě však nemohou být uloženy na dobu delší. §75 (3) odkazuje na demonstrativní výčet takových omezení vymezený v §48 (4). Například je pachatel povinen dle §48 (4) a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona.

Probační dohled se neřadí do této skupiny a přichází v úvahu pouze jako výchovné opatření, které lze podle §75 (4) uložit pachateli ve věku blízkém věku mladistvých.

Uložení výchovných povinností pachateli ve věku blízkém věku mladistvých

Ustanovení §75 (4) stanovuje, že je možné pachateli uložit ve věku blízkém věku mladistvých vedle trestu zákazu pobytu také výchovná opatření. Jde především o dohled probačního úředníka (§16 ZSVM) a probační program (§17 ZSVM). Tím lze zajistit účinnější výkon tohoto trestu a působení na pachatele, aby vedl řádný život. Jestliže pachatel zavinil, že taková opatření nebyla splněna, může to vést ke vzniku překážky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu pobytu a v závažnějších případech by přicházelo v úvahu i odsouzení za TČ maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 (1) písm. c).

Doba výkonu trestu zákazu pobytu

Výkon tohoto trestu začíná dnem právní moci rozsudku a končí uplynutím doby, na kterou byl stanoven. Do doby výkonu trestu zákazu pobytu se nezapočítává doba, po kterou pachatel vykonával trest odnětí svobody (§55 až 57) v době od právní moci rozsudku, jímž mu byl uložen trest zákazu pobytu, až do skončení výkonu trestu odnětí svobody, případně do podmíněného propuštění pachatele z jeho výkonu. Byl-li trest odnětí svobody z jakéhokoli důvodu přerušen nebo byl-li odsouzený podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a později byl nařízen výkon zbytku tohoto trestu, doba, po kterou byl odsouzený na svobodě, se započítává do výkonu trestu zákazu pobytu.

Do výkonu trestu zákazu pobytu nezapočítává doba, po kterou odsouzený vykonával vojenskou činnou službu (§350a odst. 4 TrŘ).

Výkon trestu zákazu pobytu

Dle §75 (6) se pachatel nesmí po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu. Místem nebo obvodem se rozumí část území ČR ohraničená podle jejího administrativně územního členění.

Pachateli nelze zakázat pobyt na více místech, které spolu územně nesouvisejí, ledaže byl TČ spáchán na všech těchto místech nebo ve všech obvodech územně oddělených (samostatných). Také nemůže být tento trest vysloven pouze na určitý dům nebo byt.

Část území, na kterou se tento trest vztahuje, je nutno v rozsudku přesně označit způsobem nepřipouštějícím pochybnosti a umožňujícím kontrolu dodržování výkonu trestu.

K přechodnému pobytu na území, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, musí mít odsouzený pachatel vždy povolení. Takové povolení lze udělit pouze z důvodu nutné osobní záležitosti. Povolení uděluje orgán Policie ČR v místě bydliště nebo pobytu odsouzeného (§350a odst. 3 TrŘ). Půjde zejména o návštěvu lékaře, poskytovatele zdravotních služeb, úřední jednání u státního orgánu sídlícího v místě, na něž se vztahuje zákaz pobytu, vážnou rodinnou událost v tomto místě apod.

Návštěvy zakázaného místa (obvodu) nemůže předem povolit soud v odsuzujícím rozsudku.

Z judikatury

Nelze vyslovit trest zákazu pobytu, který by se vztahoval jen na určitý dům nebo byt. (R 104/53)

1/76: Okolnost, že pachatel je podle předpisů hlášení obyvatelstva formálně přihlášen k trvalému pobytu v určitém místě, ještě sama o sobě nevylučuje možnost uložení trestu zákazu pobytu, který by se vztahoval i na toto místo. Rozhodující je, zda místo, v němž je pachatel k trvalému pobytu přihlášen, má skutečně charakter trvalého pobytu. (=R 1/1976)

60/94 – III.: Podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu podle § 75 TZ nejsou zpravidla splněny, když trestnou činnost pachatel spáchal na více místech, z nichž žádné pro její páchání nemělo zvláštní význam. (=R 60/1994-III)

47/12 – II.: Je-li místem, ve vztahu k němuž za splnění všech zákonných podmínek přichází v úvahu uložení trestu zákazu pobytu, obec složená z městských obvodů nebo městských částí (statutární města, hlavní město Praha), není možné tento druh trestu uložit jen ve vztahu k některým z městských obvodů nebo městských částí takové obce, vždy se musí vztahovat k celé území obce. (47/2012)