Vydávání: Porovnání verzí
(Značka: přepnuto z VisualEditoru) |
(Značka: přepnuto z VisualEditoru) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | == Vysvětlení pojmu == | |
| − | == | ||
Českým ekvivalentem slova extradice je vydání. Jedná se o akt spočívající v odevzdání osoby, který je v jurisdikci státu, na jehož území se tato osoba nachází, a na jehož území tato osoba po spáchání trestného činu uprchla (stát dožádaný), státu příslušnému ji trestně stíhat nebo na ní vykonat trest (stát dožadující), na jehož území a v jehož jurisdikci byla tato osoba obviněna nebo pravomocně odsouzena pro trestný čin. Aktem se předchází, aby pachatel unikl spravedlnosti do jiného státu. Účelem extradice je mimo jiné i vydání k výkonu ochranného opatření spojeného s odnětím svobody. Vydání dožadujícího státu je možné uskutečnit bez smluvního podkladu nebo na základě mezinárodní smlouvy. Pokud se osoba z jednoho státu vydává do státu druhého bez smluvních podkladů, přistoupí se k postupu podle vnitrostátní právní úpravy vydání a mezinárodních zvyklostí týkajících se vydání. Pokud se jedná o druhý přístup na základě mezinárodních smluv, jsou zde prameny normy mezinárodního práva veřejného, do kterých se řadí jak dvoustranné, tak vícestranné mezinárodní smlouvy. Smlouvy pojednávají výlučně o vydání, o vzájemné pomoci, u které je pojem vydání pouze jedním z mnoha součástí smlouvy. | Českým ekvivalentem slova extradice je vydání. Jedná se o akt spočívající v odevzdání osoby, který je v jurisdikci státu, na jehož území se tato osoba nachází, a na jehož území tato osoba po spáchání trestného činu uprchla (stát dožádaný), státu příslušnému ji trestně stíhat nebo na ní vykonat trest (stát dožadující), na jehož území a v jehož jurisdikci byla tato osoba obviněna nebo pravomocně odsouzena pro trestný čin. Aktem se předchází, aby pachatel unikl spravedlnosti do jiného státu. Účelem extradice je mimo jiné i vydání k výkonu ochranného opatření spojeného s odnětím svobody. Vydání dožadujícího státu je možné uskutečnit bez smluvního podkladu nebo na základě mezinárodní smlouvy. Pokud se osoba z jednoho státu vydává do státu druhého bez smluvních podkladů, přistoupí se k postupu podle vnitrostátní právní úpravy vydání a mezinárodních zvyklostí týkajících se vydání. Pokud se jedná o druhý přístup na základě mezinárodních smluv, jsou zde prameny normy mezinárodního práva veřejného, do kterých se řadí jak dvoustranné, tak vícestranné mezinárodní smlouvy. Smlouvy pojednávají výlučně o vydání, o vzájemné pomoci, u které je pojem vydání pouze jedním z mnoha součástí smlouvy. | ||
| − | == | + | == Vydání na základě smluv == |
| − | === | + | === Vydání na základě mnohostranné smlouvy nebo kombinace dvou a více mnohostranných smluv === |
Nejdůležitější platnou mezinárodní smlouvou, kterou je vázána také Česká republika je Evropská úmluva o vydání ze dne 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) se svými dodatkovými protokoly – Dodatkovým protokolem ze dne 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.), Druhým dodatkovým protokolem ze dne 17. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) Třetím dodatkovým protokolem ze dne 10. listopadu 2010 (č. 34/2013 Sb.m.s.) a Čtvrtým dodatkovým protokolem ze dne 20. září 2012. Další podstatnou úmluvou, kterou je Česká republiky vázána je Evropská úmluva o potlačování terorismu ze dne 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.). Dále je nutné jmenovat Trestněprávní úmluvu o korupci ze dne 27. ledna 1999 (č. 70/2002 Sb. m. s.). Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ze dne 17. prosince 1997 (č. 25/2000 Sb. m. s.), která je vícestrannou mezinárodní smlouvou, taktéž upravuje problematiku vydávání. V rámci Organizace spojených národů, ale již i v rámci Spojených národů, byla sjednána řada mezinárodních smluv zabývajících se potlačováním specifických druhů trestné činnosti, do níž spadá i vydávání. Tyto smlouvy jsou pro Českou republiky podstatné především tím, že jsou uzavírané na základě mezinárodní spolupráce s mimoevropskými státy či státy, se kterými není jinak vázána. Nejnovější úmluvy, které v sobě skýtají vydávání, jsou sjednané z prostředí OSN. Jsou jimi Úmluva proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (č. 75/2013 Sb. m. s.) a Úmluva proti korupci (č. 105/2013 Sb. m. s.). Zásadní úmluvou je také Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984. Tato úmluva společně s dalšími, které se věnují politickým trestným činům, nemohou být pokládány za politické zločiny z hlediska vydávání. | Nejdůležitější platnou mezinárodní smlouvou, kterou je vázána také Česká republika je Evropská úmluva o vydání ze dne 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) se svými dodatkovými protokoly – Dodatkovým protokolem ze dne 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.), Druhým dodatkovým protokolem ze dne 17. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) Třetím dodatkovým protokolem ze dne 10. listopadu 2010 (č. 34/2013 Sb.m.s.) a Čtvrtým dodatkovým protokolem ze dne 20. září 2012. Další podstatnou úmluvou, kterou je Česká republiky vázána je Evropská úmluva o potlačování terorismu ze dne 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.). Dále je nutné jmenovat Trestněprávní úmluvu o korupci ze dne 27. ledna 1999 (č. 70/2002 Sb. m. s.). Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ze dne 17. prosince 1997 (č. 25/2000 Sb. m. s.), která je vícestrannou mezinárodní smlouvou, taktéž upravuje problematiku vydávání. V rámci Organizace spojených národů, ale již i v rámci Spojených národů, byla sjednána řada mezinárodních smluv zabývajících se potlačováním specifických druhů trestné činnosti, do níž spadá i vydávání. Tyto smlouvy jsou pro Českou republiky podstatné především tím, že jsou uzavírané na základě mezinárodní spolupráce s mimoevropskými státy či státy, se kterými není jinak vázána. Nejnovější úmluvy, které v sobě skýtají vydávání, jsou sjednané z prostředí OSN. Jsou jimi Úmluva proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (č. 75/2013 Sb. m. s.) a Úmluva proti korupci (č. 105/2013 Sb. m. s.). Zásadní úmluvou je také Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984. Tato úmluva společně s dalšími, které se věnují politickým trestným činům, nemohou být pokládány za politické zločiny z hlediska vydávání. | ||
| − | === | + | === Vydání na základě dvoustranné smlouvy === |
Pokud není zohledněna některá ze smluv OSN, je aplikována dvoustranná smlouva, a tím je žádáno vydání z velkého výčtu zemí. Pro představu například Afghánistánu, Alžírska, Běloruska, Jemenu, Korejské lidově demokratické republiky, Kuby, Monaka, Sýrie, Tuniska, USA, Vietnamu, Austrálie, Indie, Kanady, Keni, Nového Zélandu, Svazijska, Ugandy. | Pokud není zohledněna některá ze smluv OSN, je aplikována dvoustranná smlouva, a tím je žádáno vydání z velkého výčtu zemí. Pro představu například Afghánistánu, Alžírska, Běloruska, Jemenu, Korejské lidově demokratické republiky, Kuby, Monaka, Sýrie, Tuniska, USA, Vietnamu, Austrálie, Indie, Kanady, Keni, Nového Zélandu, Svazijska, Ugandy. | ||
| − | == | + | == Klasická extradice == |
| − | === | + | === Formální extradiční právo === |
Extradiční řízení je upraveno procesními otázky, které právě upravuje formální extradiční právo. To materiální extradiční právo upravuje podmínky pro vydání pachatele. Vydávací řízení je možné dělit do několika systémů, a to systému správního, u kterých náleží pravomoc orgánům státní správy a nikoli soudu, dále se jedná o systém soudní, ve kterém pravomoc rozhodovat náleží soudu, u kterých orgány státní správy pouze vykonávají jeho rozhodnutí. Posledním systémem je systém smíšený, u kterého rozhoduje jak soud, tak i výše zmíněné orgány státní správy. Poslední systém je uplatňován v České republice, kdy o vydání rozhoduje jak soud, tak i Ministerstvo spravedlnosti. | Extradiční řízení je upraveno procesními otázky, které právě upravuje formální extradiční právo. To materiální extradiční právo upravuje podmínky pro vydání pachatele. Vydávací řízení je možné dělit do několika systémů, a to systému správního, u kterých náleží pravomoc orgánům státní správy a nikoli soudu, dále se jedná o systém soudní, ve kterém pravomoc rozhodovat náleží soudu, u kterých orgány státní správy pouze vykonávají jeho rozhodnutí. Posledním systémem je systém smíšený, u kterého rozhoduje jak soud, tak i výše zmíněné orgány státní správy. Poslední systém je uplatňován v České republice, kdy o vydání rozhoduje jak soud, tak i Ministerstvo spravedlnosti. | ||
| − | === | + | === Vydání z cizího státu do České republiky === |
| − | |||
Při vyžádání obviněného z ciziny je postup upraven v § 78-86 z. m. j. s. Pro to, aby mohlo být započato zahájení procesu vydání z ciziny je nutné vydání příkazu k zatčení podle § 69 trestního řádu, příkazu k zadržení dle § 76a trestního řádu nebo příkazu k dodání do výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Pokud se osobu do jednoho roku nepodaří od jejich vydání zatknout, zadržet, dodat do výkonu trestu, soud v přípravném řízení na návrh státního zástupce požádá Ministerstvo spravedlnosti ČR o provedení opatření nezbytných pro její vydání z cizího státu. Žádost dle § 80 odst. 1 z. m. j. s. o vydání z ciziny do České republiky podává Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nutná podmínka k vyžádání obviněného z ciziny je, aby byly zjištěny informace o tom, kde se obviněný v cizině zdržuje, protože obviněný může být vydán ze státu, ve kterém se fyzicky nachází. Ministerstvo spravedlnosti je příslušné k žádosti orgánu v cizině o uvalení předběžné vazby na obviněného a zajistit, že žádost o vydání do České republiky bude úspěšné. Osobu vydanou z cizinu převezme Policie ČR, která je povinna ji předat soudu, který zatýkací rozkaz vydal. Osoba musí být do 24 hodin od svého předání vyslechnuta předsedou senátu. Pokud je osoba vydána, vztahuje se na ni zásada speciality dle § 85 z. m. j. s., díky které může být obviněný stíhán, či na něm může být vykonán trest pro který byl z cizího státu vydán. | Při vyžádání obviněného z ciziny je postup upraven v § 78-86 z. m. j. s. Pro to, aby mohlo být započato zahájení procesu vydání z ciziny je nutné vydání příkazu k zatčení podle § 69 trestního řádu, příkazu k zadržení dle § 76a trestního řádu nebo příkazu k dodání do výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Pokud se osobu do jednoho roku nepodaří od jejich vydání zatknout, zadržet, dodat do výkonu trestu, soud v přípravném řízení na návrh státního zástupce požádá Ministerstvo spravedlnosti ČR o provedení opatření nezbytných pro její vydání z cizího státu. Žádost dle § 80 odst. 1 z. m. j. s. o vydání z ciziny do České republiky podává Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nutná podmínka k vyžádání obviněného z ciziny je, aby byly zjištěny informace o tom, kde se obviněný v cizině zdržuje, protože obviněný může být vydán ze státu, ve kterém se fyzicky nachází. Ministerstvo spravedlnosti je příslušné k žádosti orgánu v cizině o uvalení předběžné vazby na obviněného a zajistit, že žádost o vydání do České republiky bude úspěšné. Osobu vydanou z cizinu převezme Policie ČR, která je povinna ji předat soudu, který zatýkací rozkaz vydal. Osoba musí být do 24 hodin od svého předání vyslechnuta předsedou senátu. Pokud je osoba vydána, vztahuje se na ni zásada speciality dle § 85 z. m. j. s., díky které může být obviněný stíhán, či na něm může být vykonán trest pro který byl z cizího státu vydán. | ||
| − | == | + | === Vydání z České republiky do ciziny === |
| − | |||
Vydání obviněného do ciziny a tento postup je upraven v § 87-104 m. z. j. s. Vydávací řízení probíhá ve dvou fázích. | Vydání obviněného do ciziny a tento postup je upraven v § 87-104 m. z. j. s. Vydávací řízení probíhá ve dvou fázích. | ||
a) Fáze justičního řízení | a) Fáze justičního řízení | ||
Zahrnuje v sobě předběžné šetření státního zástupce a rozhodování soudu o přípustnosti vydání. Vydávací řízení je zahájeno doručením žádosti cizího státu o vydání osoby, která se nachází na území ČR, a to ústřednímu orgánu, buď Ministerstvu spravedlnosti, nebo Nejvyššímu státnímu zastupitelství. | Zahrnuje v sobě předběžné šetření státního zástupce a rozhodování soudu o přípustnosti vydání. Vydávací řízení je zahájeno doručením žádosti cizího státu o vydání osoby, která se nachází na území ČR, a to ústřednímu orgánu, buď Ministerstvu spravedlnosti, nebo Nejvyššímu státnímu zastupitelství. | ||
| − | ==== | + | |
| − | + | ===== Předběžné šetření ===== | |
Prověřování podmínek vydání provádí státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu byla hledaná osoba zadržena nebo kde má tato osoba pobyt. (§ 92 z. m. j. s.) V této fázi státní zástupce ověří o osobě, že není občanem ČR, že proti ní není vedeno na území ČR trestní stíhání a také zda osoba nepodala žádost o udělení azylu na území ČR. Jedná se o zjištění podmínek pro vydání osoby z území ČR do cizího státu. | Prověřování podmínek vydání provádí státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu byla hledaná osoba zadržena nebo kde má tato osoba pobyt. (§ 92 z. m. j. s.) V této fázi státní zástupce ověří o osobě, že není občanem ČR, že proti ní není vedeno na území ČR trestní stíhání a také zda osoba nepodala žádost o udělení azylu na území ČR. Jedná se o zjištění podmínek pro vydání osoby z území ČR do cizího státu. | ||
| − | ==== | + | ===== Rozhodování soudu ===== |
| − | |||
V případě, že skončí předběžné šetření, podá státní zástupce krajskému soudu návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání. Krajský soud po doručení návrhu rozhodne, zda je vydání přípustné a po právní moci tohoto rozhodnutí věc předloží Ministerstvu spravedlnosti ČR (§ 95). | V případě, že skončí předběžné šetření, podá státní zástupce krajskému soudu návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání. Krajský soud po doručení návrhu rozhodne, zda je vydání přípustné a po právní moci tohoto rozhodnutí věc předloží Ministerstvu spravedlnosti ČR (§ 95). | ||
b) Fáze administrativního řízení | b) Fáze administrativního řízení | ||
Rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání. | Rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání. | ||
| − | ==== | + | ===== Rozhodování ministra spravedlnosti ===== |
| − | |||
Pokud má ministr spravedlnosti nějaké pochybnosti o správnosti rozhodnutí krajského soudu, může rozhodnutí předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání (§ 95 odst. 5). | Pokud má ministr spravedlnosti nějaké pochybnosti o správnosti rozhodnutí krajského soudu, může rozhodnutí předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání (§ 95 odst. 5). | ||
| − | ==== | + | ===== Povolení a provedení vydání ===== |
| − | |||
Po rozhodnutí krajského soudu či Nejvyššího soudu ČR povolí na základě přípustnosti vydání samotné vydání ministr spravedlnosti. Po povolení vydání ministrem spravedlnosti, rozhodne předseda krajského soudu o vzetí osoby do vydávací vazby. Pokud soud rozhodne, že vydání je nepřípustné, tudíž tak rozhodne ministr spravedlnosti, uplatní se subsidiární zásada univerzality dle § 8 TZ pouze za předpokladu, že byla Česká republika požádána cizím státem o provedení trestního stíhání. | Po rozhodnutí krajského soudu či Nejvyššího soudu ČR povolí na základě přípustnosti vydání samotné vydání ministr spravedlnosti. Po povolení vydání ministrem spravedlnosti, rozhodne předseda krajského soudu o vzetí osoby do vydávací vazby. Pokud soud rozhodne, že vydání je nepřípustné, tudíž tak rozhodne ministr spravedlnosti, uplatní se subsidiární zásada univerzality dle § 8 TZ pouze za předpokladu, že byla Česká republika požádána cizím státem o provedení trestního stíhání. | ||
| − | === | + | |
| − | + | === Zjednodušené vydání === | |
Institut zjednodušeného vydání byl do českého právního řádu zakotven novelou č. 150/1997 Sb., s účinností ode dne 1. 10. 1997 a s účinností od 1. 1. 2014 je upraven v § 96 z. m. j. s. Toto zkrácené vydávací řízení napomohlo k zrychlení postupu, který byl velice zdlouhavý. Pokud osoba, která má být vydána, prohlásí před předsedou senátu za přítomnosti obhájce, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu za čin, po právu se přeskočí rozhodování soudu a ministra spravedlnosti o povolení vydání. | Institut zjednodušeného vydání byl do českého právního řádu zakotven novelou č. 150/1997 Sb., s účinností ode dne 1. 10. 1997 a s účinností od 1. 1. 2014 je upraven v § 96 z. m. j. s. Toto zkrácené vydávací řízení napomohlo k zrychlení postupu, který byl velice zdlouhavý. Pokud osoba, která má být vydána, prohlásí před předsedou senátu za přítomnosti obhájce, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu za čin, po právu se přeskočí rozhodování soudu a ministra spravedlnosti o povolení vydání. | ||
| − | === | + | |
| − | + | === Mezinárodní zatýkací rozkaz === | |
Prvním typem vydání osoby ze státu dožádaného do státu dožadujícího je extradice na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu. Předpokladem pro dožádání o vydání osoby z ciziny do ČR k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody je právě mezinárodní zatýkací rozkaz, který je vydán proti obviněnému. (na základě § 384 odst. 1 a § 385 trestního řádu soud věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci) Rozkaz je rozhodnutím sui generis, tedy není vyhotoven jako usnesení, ale jako samostatný písemně vyhotovený dokument. Soud zašle mezinárodní zatýkací rozkaz i s přílohami a překladem Ministerstvu spravedlnosti a dojde tak k žádosti, aby byl obviněný vyžádán z ciziny. | Prvním typem vydání osoby ze státu dožádaného do státu dožadujícího je extradice na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu. Předpokladem pro dožádání o vydání osoby z ciziny do ČR k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody je právě mezinárodní zatýkací rozkaz, který je vydán proti obviněnému. (na základě § 384 odst. 1 a § 385 trestního řádu soud věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci) Rozkaz je rozhodnutím sui generis, tedy není vyhotoven jako usnesení, ale jako samostatný písemně vyhotovený dokument. Soud zašle mezinárodní zatýkací rozkaz i s přílohami a překladem Ministerstvu spravedlnosti a dojde tak k žádosti, aby byl obviněný vyžádán z ciziny. | ||
| Řádek 73: | Řádek 47: | ||
imunitu před stíháním | imunitu před stíháním | ||
vyloučení týkající se některých trestů a zacházení s pachateli | vyloučení týkající se některých trestů a zacházení s pachateli | ||
| − | + | ||
| − | == | + | == Předání v Evropské unii == |
| − | |||
Přijetím Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy se zásadně změnilo celé fungování vydávání mezi členskými státy Evropské unie. Dospělo se k tomu tak, že Rámcovým rozhodnutím bylo nahrazeno několik podstatných mezinárodních právních předpisů a tím došlo k několika změnám oproti klasickému vydání. Byla odstraněna administrativní fáze vydávacího řízení, kdy o předání rozhodují pouze soudy, a to krajský soud ČR (§ 205 odst. 1 z. m. j. s.). Začal existovat přímý právní styk justičních orgánů. Byly stanoveny lhůty pro rozhodování. Je zde povinnost předat až na stanovené výjimky. Dále byla zavedena povinnost předávat vlastní občany. V neposlední řadě byl odstraněn princip přezkoumávání oboustranné trestnosti u vybraných kategorií trestných činů. | Přijetím Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy se zásadně změnilo celé fungování vydávání mezi členskými státy Evropské unie. Dospělo se k tomu tak, že Rámcovým rozhodnutím bylo nahrazeno několik podstatných mezinárodních právních předpisů a tím došlo k několika změnám oproti klasickému vydání. Byla odstraněna administrativní fáze vydávacího řízení, kdy o předání rozhodují pouze soudy, a to krajský soud ČR (§ 205 odst. 1 z. m. j. s.). Začal existovat přímý právní styk justičních orgánů. Byly stanoveny lhůty pro rozhodování. Je zde povinnost předat až na stanovené výjimky. Dále byla zavedena povinnost předávat vlastní občany. V neposlední řadě byl odstraněn princip přezkoumávání oboustranné trestnosti u vybraných kategorií trestných činů. | ||
Průlom do základních zásad trestního práva. | Průlom do základních zásad trestního práva. | ||
| − | === | + | |
| − | + | === Zásada personality === | |
Působnost trestní zákonů se dle této zásady vztahuje na všechny trestné činy občanů České republiky a osob bez státního příslušnosti, které mají na území České republiky povolen trvalý pobyt, a to bez ohledu na místo, kde byl trestný čin spáchán. V případě dvojího státního občanství pachatele je posuzováno z hlediska trestního zákona, že má pachatel občanství pouze České republiky. | Působnost trestní zákonů se dle této zásady vztahuje na všechny trestné činy občanů České republiky a osob bez státního příslušnosti, které mají na území České republiky povolen trvalý pobyt, a to bez ohledu na místo, kde byl trestný čin spáchán. V případě dvojího státního občanství pachatele je posuzováno z hlediska trestního zákona, že má pachatel občanství pouze České republiky. | ||
Táto zásada dává možnost stíhání trestných činů i pro tyto činy spáchané mimo území České republiky. Může zde ale nastat rozpor mezi naší českou právní úpravou a úpravou zákonů cizího státu. V takovém případě, u jednání, které je trestné pouze podle zákonů cizího státu, nikoliv i podle naší právní úpravy, tento pachatel není trestný podle českého trestního práva. Zatímco pokud se příslušník českého občanství dopustí jednání, které je v zahraničí beztrestné, ale česká trestní úprava ho postihuje, pak bude u nás tato osoba trestně odpovědná. | Táto zásada dává možnost stíhání trestných činů i pro tyto činy spáchané mimo území České republiky. Může zde ale nastat rozpor mezi naší českou právní úpravou a úpravou zákonů cizího státu. V takovém případě, u jednání, které je trestné pouze podle zákonů cizího státu, nikoliv i podle naší právní úpravy, tento pachatel není trestný podle českého trestního práva. Zatímco pokud se příslušník českého občanství dopustí jednání, které je v zahraničí beztrestné, ale česká trestní úprava ho postihuje, pak bude u nás tato osoba trestně odpovědná. | ||
| Řádek 86: | Řádek 59: | ||
Na to navazuje subsidiární zásada univerzality upravená v § 8 TZ. Čin musí být trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán. | Na to navazuje subsidiární zásada univerzality upravená v § 8 TZ. Čin musí být trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán. | ||
Je na to navázána zásada subsidiární univerzality, která značí subsidiaritu vůči vydání a předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu. K aplikaci se přistoupí v případě, že cizí stát požádal o vydání nebo předání a ČR žádosti nevyhověla. Postihuje jednání oboustranně trestná, pokud je pachatelem skutku cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti, pachatel byl dopaden v ČR, stát příslušný ke stíhání pachatele podal žádost o jeho vydání nebo předání z ČR a této žádosti nebylo vyhověno, stát, který požádal o vydání nebo předání pachatele výslovně požádá, aby provedl trestní stíhání v ČR. Nelze stanovit trest přísnější, než jaký stanoví právní řád státu, kde byl trestný čin spáchán. | Je na to navázána zásada subsidiární univerzality, která značí subsidiaritu vůči vydání a předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu. K aplikaci se přistoupí v případě, že cizí stát požádal o vydání nebo předání a ČR žádosti nevyhověla. Postihuje jednání oboustranně trestná, pokud je pachatelem skutku cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti, pachatel byl dopaden v ČR, stát příslušný ke stíhání pachatele podal žádost o jeho vydání nebo předání z ČR a této žádosti nebylo vyhověno, stát, který požádal o vydání nebo předání pachatele výslovně požádá, aby provedl trestní stíhání v ČR. Nelze stanovit trest přísnější, než jaký stanoví právní řád státu, kde byl trestný čin spáchán. | ||
| − | === | + | |
| − | + | === Evropský zatýkací rozkaz === | |
Důležitou roli zde hraje evropský zatýkací rozkaz, který lze definovat jako justiční rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal tomuto státu hledanou osobu za účelem trestního stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření. Ustanovení § 190 z. m. j. s. definuje Evropský zatýkací rozkaz jako rozhodnutí soudu České republiky, či justičního orgánu jiného členského státu o zjednodušeném přeshraničním postupu předávání za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. EZR lze vydat pro skutek (§ 193 odst. 2 z. m. j. s.), za který je možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně 1 rok, nebo za který má být vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody v délce nejméně 4 měsíců. Vydání příkazu k zatčení podle § 69, příkazu k zadržení podle § 76a trestního řádu nebo příkazu k dodání do výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody je základním předpokladem vydání EZR. Povinností soudu je vydat EZR po uplynutí doby šesti měsíců, ve které se nepodařilo osobu zatknout, zadržet či dodat do výkonu trestu. Doba lze překonat již dříve, pokud se má důvodně za to, že osoba se zdržuje v členském státě EU. V rámci Schengenského informačního systému, který funguje jako databázový systém v souvislosti se zabezpečením hranic, spolupracuje 22 členských států EU. Některé členské státy ale se systémem plně nespolupracují, jako je například Irsko, Kypr, Bulharsko, Rumunsko nebo Chorvatsko. Zapojeny jsou ale nečlenské státy EU jako Norsko, Island, Švýcarsko či Lichtenštejnsko. | Důležitou roli zde hraje evropský zatýkací rozkaz, který lze definovat jako justiční rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal tomuto státu hledanou osobu za účelem trestního stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření. Ustanovení § 190 z. m. j. s. definuje Evropský zatýkací rozkaz jako rozhodnutí soudu České republiky, či justičního orgánu jiného členského státu o zjednodušeném přeshraničním postupu předávání za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. EZR lze vydat pro skutek (§ 193 odst. 2 z. m. j. s.), za který je možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně 1 rok, nebo za který má být vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody v délce nejméně 4 měsíců. Vydání příkazu k zatčení podle § 69, příkazu k zadržení podle § 76a trestního řádu nebo příkazu k dodání do výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody je základním předpokladem vydání EZR. Povinností soudu je vydat EZR po uplynutí doby šesti měsíců, ve které se nepodařilo osobu zatknout, zadržet či dodat do výkonu trestu. Doba lze překonat již dříve, pokud se má důvodně za to, že osoba se zdržuje v členském státě EU. V rámci Schengenského informačního systému, který funguje jako databázový systém v souvislosti se zabezpečením hranic, spolupracuje 22 členských států EU. Některé členské státy ale se systémem plně nespolupracují, jako je například Irsko, Kypr, Bulharsko, Rumunsko nebo Chorvatsko. Zapojeny jsou ale nečlenské státy EU jako Norsko, Island, Švýcarsko či Lichtenštejnsko. | ||
| − | === | + | |
| − | + | === Předávání osob z členského státu EU do ČR === | |
Evropský zatýkací rozkaz vydá soud příslušný podle obecných ustanovení trestního řádu, v přípravném řízení soud příslušný na návrh státního zástupce. Evropský zatýkací rozkaz nemá formu usnesení, soud jej vyhotoví v písemné formě na formuláři. Osoba, která má být předána do ČR z jiného členského státu EU, je omezena na svobodě, které vyplývá z vnitrostátního rozhodnutí, které je podkladem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. Naléhavá potřeba vydání evropského zatýkacího rozkazu na základě příkazu k zadržení nastává ve speciálních situacích. Pachatel trestného činu bezprostředně po jeho spáchání opustí území ČR, tak takovému pachateli nemůže být doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále osoba pronásledována přes hranice a zadržena na území cizího státu. Mělo by být pátráno po pachateli v cizině. | Evropský zatýkací rozkaz vydá soud příslušný podle obecných ustanovení trestního řádu, v přípravném řízení soud příslušný na návrh státního zástupce. Evropský zatýkací rozkaz nemá formu usnesení, soud jej vyhotoví v písemné formě na formuláři. Osoba, která má být předána do ČR z jiného členského státu EU, je omezena na svobodě, které vyplývá z vnitrostátního rozhodnutí, které je podkladem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. Naléhavá potřeba vydání evropského zatýkacího rozkazu na základě příkazu k zadržení nastává ve speciálních situacích. Pachatel trestného činu bezprostředně po jeho spáchání opustí území ČR, tak takovému pachateli nemůže být doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále osoba pronásledována přes hranice a zadržena na území cizího státu. Mělo by být pátráno po pachateli v cizině. | ||
Od vydání vnitrostátního příkazu či úkonů, ve kterých nebylo možné pachatele zachytit, je stanovena lhůta 6 měsíců pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. Pokud je evropský zatýkací rozkaz vydán soudem, musí být přeložen do úředního jazyka státu, na kterém se pachatel s největší pravděpodobností nachází. Evropský zatýkací rozkaz doručuje soud Policejnímu prezidiu ČR se žádostí o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému. Také požádá o zveřejnění ve státech EU, které k informačnímu systému připojeny nejsou. V případě kladné obdržení zprávy, že obviněný bude na základě evropského zatýkacího rozkazu předán do ČR, musí soud ČR zajistit převzetí předané osoby. Na postup po předání se aplikují ustanovení o vydávání. (951) | Od vydání vnitrostátního příkazu či úkonů, ve kterých nebylo možné pachatele zachytit, je stanovena lhůta 6 měsíců pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. Pokud je evropský zatýkací rozkaz vydán soudem, musí být přeložen do úředního jazyka státu, na kterém se pachatel s největší pravděpodobností nachází. Evropský zatýkací rozkaz doručuje soud Policejnímu prezidiu ČR se žádostí o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému. Také požádá o zveřejnění ve státech EU, které k informačnímu systému připojeny nejsou. V případě kladné obdržení zprávy, že obviněný bude na základě evropského zatýkacího rozkazu předán do ČR, musí soud ČR zajistit převzetí předané osoby. Na postup po předání se aplikují ustanovení o vydávání. (951) | ||
| − | === | + | === Předávání osob z ČR do členského státu EU === |
| − | |||
Je možné provést zkrácené předávací řízení za předpokladu, že osoba se svým předáním souhlasí. K fázi předběžného šetření je oprávněné krajské státní zastupitelství, které je také oprávněné k podání návrhu krajskému soudu na vydání rozhodnutí o předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce v předběžném šetření zjišťuje podmínky pro předání obviněného z ČR do druhého členského státu EU na základě vydaného evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce šetření zahájí v případě, kdy mu byl doručen evropský zatýkací rozkaz, a také, kdy se dozvěděl o nějakém trestném činu, pro který jiný členský stát může vydat evropský zatýkací rozkaz. V předběžném šetření může dojít k omezení svobody vyžádané osoby zadržením anebo předběžnou vazbou. Zadržení provede státní zástupce, či se souhlasem policejní orgán, pokud je dán důvod předběžné vazby. Lhůta pro trvání předběžné vazby je stanovena na 20 dnů ode dne vzetí osoby do předběžné vazby pro případ, když by nebyl doručen evropský zatýkací rozkaz. O návrhu soudu rozhoduje státní zástupce ve stanovených lhůtách, které následně musí dodržet i sám soud. Soud rozhodne o evropském zatýkacím rozkazu do 60 dnů od zadržení osoby. Pokud se jedná o zjednodušené předávání státní zástupce podá návrh, který soud může rozhodnout do 10 dnů od vyslovení souhlasu osoby s předáním. | Je možné provést zkrácené předávací řízení za předpokladu, že osoba se svým předáním souhlasí. K fázi předběžného šetření je oprávněné krajské státní zastupitelství, které je také oprávněné k podání návrhu krajskému soudu na vydání rozhodnutí o předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce v předběžném šetření zjišťuje podmínky pro předání obviněného z ČR do druhého členského státu EU na základě vydaného evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce šetření zahájí v případě, kdy mu byl doručen evropský zatýkací rozkaz, a také, kdy se dozvěděl o nějakém trestném činu, pro který jiný členský stát může vydat evropský zatýkací rozkaz. V předběžném šetření může dojít k omezení svobody vyžádané osoby zadržením anebo předběžnou vazbou. Zadržení provede státní zástupce, či se souhlasem policejní orgán, pokud je dán důvod předběžné vazby. Lhůta pro trvání předběžné vazby je stanovena na 20 dnů ode dne vzetí osoby do předběžné vazby pro případ, když by nebyl doručen evropský zatýkací rozkaz. O návrhu soudu rozhoduje státní zástupce ve stanovených lhůtách, které následně musí dodržet i sám soud. Soud rozhodne o evropském zatýkacím rozkazu do 60 dnů od zadržení osoby. Pokud se jedná o zjednodušené předávání státní zástupce podá návrh, který soud může rozhodnout do 10 dnů od vyslovení souhlasu osoby s předáním. | ||
Krajský soud může o vydání rozhodnout tak, že vyžádaná osoba se předá na základě evropského zatýkacího rozkazu; se nepředá, protože samotné předání je zamítnuté; se předá k trestnímu stíhání s podmínkou jeho vrácení k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, které mu budou uloženy ve vyžadujícím státě; se předá k výkonu trestu odnětí svobody, a to jako odsouzená v nepřítomnosti; se předá, ale za podmínky, že bude k výkonu uloženému na území ČR vrácena. Pokud soud rozhodne o předání osoby druhému členskému státu, je vyžadovaná osoba umístěna do obligatorní předávací vazby, případně přemění její předběžnou vazbu na předávací. (955) Předání osoby a také propuštění z předávací vazby zajišťuje předseda senátu. | Krajský soud může o vydání rozhodnout tak, že vyžádaná osoba se předá na základě evropského zatýkacího rozkazu; se nepředá, protože samotné předání je zamítnuté; se předá k trestnímu stíhání s podmínkou jeho vrácení k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, které mu budou uloženy ve vyžadujícím státě; se předá k výkonu trestu odnětí svobody, a to jako odsouzená v nepřítomnosti; se předá, ale za podmínky, že bude k výkonu uloženému na území ČR vrácena. Pokud soud rozhodne o předání osoby druhému členskému státu, je vyžadovaná osoba umístěna do obligatorní předávací vazby, případně přemění její předběžnou vazbu na předávací. (955) Předání osoby a také propuštění z předávací vazby zajišťuje předseda senátu. | ||
| − | FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 871-876. | + | <small>FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 871-876. |
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 944. | ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 944. | ||
FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 877-878. | FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 877-878. | ||
Verze z 1. 6. 2023, 19:10
Vysvětlení pojmu
Českým ekvivalentem slova extradice je vydání. Jedná se o akt spočívající v odevzdání osoby, který je v jurisdikci státu, na jehož území se tato osoba nachází, a na jehož území tato osoba po spáchání trestného činu uprchla (stát dožádaný), státu příslušnému ji trestně stíhat nebo na ní vykonat trest (stát dožadující), na jehož území a v jehož jurisdikci byla tato osoba obviněna nebo pravomocně odsouzena pro trestný čin. Aktem se předchází, aby pachatel unikl spravedlnosti do jiného státu. Účelem extradice je mimo jiné i vydání k výkonu ochranného opatření spojeného s odnětím svobody. Vydání dožadujícího státu je možné uskutečnit bez smluvního podkladu nebo na základě mezinárodní smlouvy. Pokud se osoba z jednoho státu vydává do státu druhého bez smluvních podkladů, přistoupí se k postupu podle vnitrostátní právní úpravy vydání a mezinárodních zvyklostí týkajících se vydání. Pokud se jedná o druhý přístup na základě mezinárodních smluv, jsou zde prameny normy mezinárodního práva veřejného, do kterých se řadí jak dvoustranné, tak vícestranné mezinárodní smlouvy. Smlouvy pojednávají výlučně o vydání, o vzájemné pomoci, u které je pojem vydání pouze jedním z mnoha součástí smlouvy.
Vydání na základě smluv
Vydání na základě mnohostranné smlouvy nebo kombinace dvou a více mnohostranných smluv
Nejdůležitější platnou mezinárodní smlouvou, kterou je vázána také Česká republika je Evropská úmluva o vydání ze dne 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) se svými dodatkovými protokoly – Dodatkovým protokolem ze dne 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.), Druhým dodatkovým protokolem ze dne 17. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) Třetím dodatkovým protokolem ze dne 10. listopadu 2010 (č. 34/2013 Sb.m.s.) a Čtvrtým dodatkovým protokolem ze dne 20. září 2012. Další podstatnou úmluvou, kterou je Česká republiky vázána je Evropská úmluva o potlačování terorismu ze dne 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.). Dále je nutné jmenovat Trestněprávní úmluvu o korupci ze dne 27. ledna 1999 (č. 70/2002 Sb. m. s.). Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích ze dne 17. prosince 1997 (č. 25/2000 Sb. m. s.), která je vícestrannou mezinárodní smlouvou, taktéž upravuje problematiku vydávání. V rámci Organizace spojených národů, ale již i v rámci Spojených národů, byla sjednána řada mezinárodních smluv zabývajících se potlačováním specifických druhů trestné činnosti, do níž spadá i vydávání. Tyto smlouvy jsou pro Českou republiky podstatné především tím, že jsou uzavírané na základě mezinárodní spolupráce s mimoevropskými státy či státy, se kterými není jinak vázána. Nejnovější úmluvy, které v sobě skýtají vydávání, jsou sjednané z prostředí OSN. Jsou jimi Úmluva proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (č. 75/2013 Sb. m. s.) a Úmluva proti korupci (č. 105/2013 Sb. m. s.). Zásadní úmluvou je také Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze dne 10. prosince 1984. Tato úmluva společně s dalšími, které se věnují politickým trestným činům, nemohou být pokládány za politické zločiny z hlediska vydávání.
Vydání na základě dvoustranné smlouvy
Pokud není zohledněna některá ze smluv OSN, je aplikována dvoustranná smlouva, a tím je žádáno vydání z velkého výčtu zemí. Pro představu například Afghánistánu, Alžírska, Běloruska, Jemenu, Korejské lidově demokratické republiky, Kuby, Monaka, Sýrie, Tuniska, USA, Vietnamu, Austrálie, Indie, Kanady, Keni, Nového Zélandu, Svazijska, Ugandy.
Klasická extradice
Formální extradiční právo
Extradiční řízení je upraveno procesními otázky, které právě upravuje formální extradiční právo. To materiální extradiční právo upravuje podmínky pro vydání pachatele. Vydávací řízení je možné dělit do několika systémů, a to systému správního, u kterých náleží pravomoc orgánům státní správy a nikoli soudu, dále se jedná o systém soudní, ve kterém pravomoc rozhodovat náleží soudu, u kterých orgány státní správy pouze vykonávají jeho rozhodnutí. Posledním systémem je systém smíšený, u kterého rozhoduje jak soud, tak i výše zmíněné orgány státní správy. Poslední systém je uplatňován v České republice, kdy o vydání rozhoduje jak soud, tak i Ministerstvo spravedlnosti.
Vydání z cizího státu do České republiky
Při vyžádání obviněného z ciziny je postup upraven v § 78-86 z. m. j. s. Pro to, aby mohlo být započato zahájení procesu vydání z ciziny je nutné vydání příkazu k zatčení podle § 69 trestního řádu, příkazu k zadržení dle § 76a trestního řádu nebo příkazu k dodání do výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Pokud se osobu do jednoho roku nepodaří od jejich vydání zatknout, zadržet, dodat do výkonu trestu, soud v přípravném řízení na návrh státního zástupce požádá Ministerstvo spravedlnosti ČR o provedení opatření nezbytných pro její vydání z cizího státu. Žádost dle § 80 odst. 1 z. m. j. s. o vydání z ciziny do České republiky podává Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nutná podmínka k vyžádání obviněného z ciziny je, aby byly zjištěny informace o tom, kde se obviněný v cizině zdržuje, protože obviněný může být vydán ze státu, ve kterém se fyzicky nachází. Ministerstvo spravedlnosti je příslušné k žádosti orgánu v cizině o uvalení předběžné vazby na obviněného a zajistit, že žádost o vydání do České republiky bude úspěšné. Osobu vydanou z cizinu převezme Policie ČR, která je povinna ji předat soudu, který zatýkací rozkaz vydal. Osoba musí být do 24 hodin od svého předání vyslechnuta předsedou senátu. Pokud je osoba vydána, vztahuje se na ni zásada speciality dle § 85 z. m. j. s., díky které může být obviněný stíhán, či na něm může být vykonán trest pro který byl z cizího státu vydán.
Vydání z České republiky do ciziny
Vydání obviněného do ciziny a tento postup je upraven v § 87-104 m. z. j. s. Vydávací řízení probíhá ve dvou fázích. a) Fáze justičního řízení Zahrnuje v sobě předběžné šetření státního zástupce a rozhodování soudu o přípustnosti vydání. Vydávací řízení je zahájeno doručením žádosti cizího státu o vydání osoby, která se nachází na území ČR, a to ústřednímu orgánu, buď Ministerstvu spravedlnosti, nebo Nejvyššímu státnímu zastupitelství.
Předběžné šetření
Prověřování podmínek vydání provádí státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu byla hledaná osoba zadržena nebo kde má tato osoba pobyt. (§ 92 z. m. j. s.) V této fázi státní zástupce ověří o osobě, že není občanem ČR, že proti ní není vedeno na území ČR trestní stíhání a také zda osoba nepodala žádost o udělení azylu na území ČR. Jedná se o zjištění podmínek pro vydání osoby z území ČR do cizího státu.
Rozhodování soudu
V případě, že skončí předběžné šetření, podá státní zástupce krajskému soudu návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání. Krajský soud po doručení návrhu rozhodne, zda je vydání přípustné a po právní moci tohoto rozhodnutí věc předloží Ministerstvu spravedlnosti ČR (§ 95). b) Fáze administrativního řízení Rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání.
Rozhodování ministra spravedlnosti
Pokud má ministr spravedlnosti nějaké pochybnosti o správnosti rozhodnutí krajského soudu, může rozhodnutí předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání (§ 95 odst. 5).
Povolení a provedení vydání
Po rozhodnutí krajského soudu či Nejvyššího soudu ČR povolí na základě přípustnosti vydání samotné vydání ministr spravedlnosti. Po povolení vydání ministrem spravedlnosti, rozhodne předseda krajského soudu o vzetí osoby do vydávací vazby. Pokud soud rozhodne, že vydání je nepřípustné, tudíž tak rozhodne ministr spravedlnosti, uplatní se subsidiární zásada univerzality dle § 8 TZ pouze za předpokladu, že byla Česká republika požádána cizím státem o provedení trestního stíhání.
Zjednodušené vydání
Institut zjednodušeného vydání byl do českého právního řádu zakotven novelou č. 150/1997 Sb., s účinností ode dne 1. 10. 1997 a s účinností od 1. 1. 2014 je upraven v § 96 z. m. j. s. Toto zkrácené vydávací řízení napomohlo k zrychlení postupu, který byl velice zdlouhavý. Pokud osoba, která má být vydána, prohlásí před předsedou senátu za přítomnosti obhájce, že souhlasí se svým vydáním do cizího státu k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu za čin, po právu se přeskočí rozhodování soudu a ministra spravedlnosti o povolení vydání.
Mezinárodní zatýkací rozkaz
Prvním typem vydání osoby ze státu dožádaného do státu dožadujícího je extradice na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu. Předpokladem pro dožádání o vydání osoby z ciziny do ČR k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody je právě mezinárodní zatýkací rozkaz, který je vydán proti obviněnému. (na základě § 384 odst. 1 a § 385 trestního řádu soud věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci) Rozkaz je rozhodnutím sui generis, tedy není vyhotoven jako usnesení, ale jako samostatný písemně vyhotovený dokument. Soud zašle mezinárodní zatýkací rozkaz i s přílohami a překladem Ministerstvu spravedlnosti a dojde tak k žádosti, aby byl obviněný vyžádán z ciziny.
Za zmínku stojí uznávané obhajoby, výjimky a vyloučení, které budou mít za následek odmítnutí vydání žádané osoby: výjimka politického přestupku vyloučení ke stíhání na základě určitých diskriminačních důvodů přestupky vojenského charakteru trestné činy fiskálního charakteru vyloučení státních příslušníků dvojí nebezpečí použitelnost promlčecí lhůty zánik příčiny žaloby amnestií nebo milostí imunitu před stíháním vyloučení týkající se některých trestů a zacházení s pachateli
Předání v Evropské unii
Přijetím Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy se zásadně změnilo celé fungování vydávání mezi členskými státy Evropské unie. Dospělo se k tomu tak, že Rámcovým rozhodnutím bylo nahrazeno několik podstatných mezinárodních právních předpisů a tím došlo k několika změnám oproti klasickému vydání. Byla odstraněna administrativní fáze vydávacího řízení, kdy o předání rozhodují pouze soudy, a to krajský soud ČR (§ 205 odst. 1 z. m. j. s.). Začal existovat přímý právní styk justičních orgánů. Byly stanoveny lhůty pro rozhodování. Je zde povinnost předat až na stanovené výjimky. Dále byla zavedena povinnost předávat vlastní občany. V neposlední řadě byl odstraněn princip přezkoumávání oboustranné trestnosti u vybraných kategorií trestných činů.
Průlom do základních zásad trestního práva.
Zásada personality
Působnost trestní zákonů se dle této zásady vztahuje na všechny trestné činy občanů České republiky a osob bez státního příslušnosti, které mají na území České republiky povolen trvalý pobyt, a to bez ohledu na místo, kde byl trestný čin spáchán. V případě dvojího státního občanství pachatele je posuzováno z hlediska trestního zákona, že má pachatel občanství pouze České republiky. Táto zásada dává možnost stíhání trestných činů i pro tyto činy spáchané mimo území České republiky. Může zde ale nastat rozpor mezi naší českou právní úpravou a úpravou zákonů cizího státu. V takovém případě, u jednání, které je trestné pouze podle zákonů cizího státu, nikoliv i podle naší právní úpravy, tento pachatel není trestný podle českého trestního práva. Zatímco pokud se příslušník českého občanství dopustí jednání, které je v zahraničí beztrestné, ale česká trestní úprava ho postihuje, pak bude u nás tato osoba trestně odpovědná. Zásada je dělena na aktivní zásadu personality a pasivní zásadu personality. Aktivní zásada personality díky občanství České republiky umožňuje dát zákaz pro vydání občana České republiky k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu cizímu státu. Výjimkou je zde však evropský zatýkací rozkaz, který umožňuje předání občana České republiky do zemí Evropské unie. Pasivní zásada personality se vztahuje na trestný čin spáchaný v cizině cizincem proti občanu České republiky. Spáchaný trestný čin musí být trestným i v cizině. Když by totiž nebyl, cizince by nebylo možné nijak postihnout. Výjimku ze zásady představuje evropský zatýkací rozkaz, který umožňuje předání občana ČR do zemí EU. Jediná výjimka je zavedení evropského zatýkacího rozkazu, který předávání v rámci EU umožňuje. – státy své občany zásadně nevydávají k trestnímu stíhání do ciziny Na to navazuje subsidiární zásada univerzality upravená v § 8 TZ. Čin musí být trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán. Je na to navázána zásada subsidiární univerzality, která značí subsidiaritu vůči vydání a předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu. K aplikaci se přistoupí v případě, že cizí stát požádal o vydání nebo předání a ČR žádosti nevyhověla. Postihuje jednání oboustranně trestná, pokud je pachatelem skutku cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti, pachatel byl dopaden v ČR, stát příslušný ke stíhání pachatele podal žádost o jeho vydání nebo předání z ČR a této žádosti nebylo vyhověno, stát, který požádal o vydání nebo předání pachatele výslovně požádá, aby provedl trestní stíhání v ČR. Nelze stanovit trest přísnější, než jaký stanoví právní řád státu, kde byl trestný čin spáchán.
Evropský zatýkací rozkaz
Důležitou roli zde hraje evropský zatýkací rozkaz, který lze definovat jako justiční rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal tomuto státu hledanou osobu za účelem trestního stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření. Ustanovení § 190 z. m. j. s. definuje Evropský zatýkací rozkaz jako rozhodnutí soudu České republiky, či justičního orgánu jiného členského státu o zjednodušeném přeshraničním postupu předávání za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody. EZR lze vydat pro skutek (§ 193 odst. 2 z. m. j. s.), za který je možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně 1 rok, nebo za který má být vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody v délce nejméně 4 měsíců. Vydání příkazu k zatčení podle § 69, příkazu k zadržení podle § 76a trestního řádu nebo příkazu k dodání do výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody je základním předpokladem vydání EZR. Povinností soudu je vydat EZR po uplynutí doby šesti měsíců, ve které se nepodařilo osobu zatknout, zadržet či dodat do výkonu trestu. Doba lze překonat již dříve, pokud se má důvodně za to, že osoba se zdržuje v členském státě EU. V rámci Schengenského informačního systému, který funguje jako databázový systém v souvislosti se zabezpečením hranic, spolupracuje 22 členských států EU. Některé členské státy ale se systémem plně nespolupracují, jako je například Irsko, Kypr, Bulharsko, Rumunsko nebo Chorvatsko. Zapojeny jsou ale nečlenské státy EU jako Norsko, Island, Švýcarsko či Lichtenštejnsko.
Předávání osob z členského státu EU do ČR
Evropský zatýkací rozkaz vydá soud příslušný podle obecných ustanovení trestního řádu, v přípravném řízení soud příslušný na návrh státního zástupce. Evropský zatýkací rozkaz nemá formu usnesení, soud jej vyhotoví v písemné formě na formuláři. Osoba, která má být předána do ČR z jiného členského státu EU, je omezena na svobodě, které vyplývá z vnitrostátního rozhodnutí, které je podkladem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. Naléhavá potřeba vydání evropského zatýkacího rozkazu na základě příkazu k zadržení nastává ve speciálních situacích. Pachatel trestného činu bezprostředně po jeho spáchání opustí území ČR, tak takovému pachateli nemůže být doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále osoba pronásledována přes hranice a zadržena na území cizího státu. Mělo by být pátráno po pachateli v cizině. Od vydání vnitrostátního příkazu či úkonů, ve kterých nebylo možné pachatele zachytit, je stanovena lhůta 6 měsíců pro vydání evropského zatýkacího rozkazu. Pokud je evropský zatýkací rozkaz vydán soudem, musí být přeložen do úředního jazyka státu, na kterém se pachatel s největší pravděpodobností nachází. Evropský zatýkací rozkaz doručuje soud Policejnímu prezidiu ČR se žádostí o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému. Také požádá o zveřejnění ve státech EU, které k informačnímu systému připojeny nejsou. V případě kladné obdržení zprávy, že obviněný bude na základě evropského zatýkacího rozkazu předán do ČR, musí soud ČR zajistit převzetí předané osoby. Na postup po předání se aplikují ustanovení o vydávání. (951)
Předávání osob z ČR do členského státu EU
Je možné provést zkrácené předávací řízení za předpokladu, že osoba se svým předáním souhlasí. K fázi předběžného šetření je oprávněné krajské státní zastupitelství, které je také oprávněné k podání návrhu krajskému soudu na vydání rozhodnutí o předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce v předběžném šetření zjišťuje podmínky pro předání obviněného z ČR do druhého členského státu EU na základě vydaného evropského zatýkacího rozkazu. Státní zástupce šetření zahájí v případě, kdy mu byl doručen evropský zatýkací rozkaz, a také, kdy se dozvěděl o nějakém trestném činu, pro který jiný členský stát může vydat evropský zatýkací rozkaz. V předběžném šetření může dojít k omezení svobody vyžádané osoby zadržením anebo předběžnou vazbou. Zadržení provede státní zástupce, či se souhlasem policejní orgán, pokud je dán důvod předběžné vazby. Lhůta pro trvání předběžné vazby je stanovena na 20 dnů ode dne vzetí osoby do předběžné vazby pro případ, když by nebyl doručen evropský zatýkací rozkaz. O návrhu soudu rozhoduje státní zástupce ve stanovených lhůtách, které následně musí dodržet i sám soud. Soud rozhodne o evropském zatýkacím rozkazu do 60 dnů od zadržení osoby. Pokud se jedná o zjednodušené předávání státní zástupce podá návrh, který soud může rozhodnout do 10 dnů od vyslovení souhlasu osoby s předáním. Krajský soud může o vydání rozhodnout tak, že vyžádaná osoba se předá na základě evropského zatýkacího rozkazu; se nepředá, protože samotné předání je zamítnuté; se předá k trestnímu stíhání s podmínkou jeho vrácení k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, které mu budou uloženy ve vyžadujícím státě; se předá k výkonu trestu odnětí svobody, a to jako odsouzená v nepřítomnosti; se předá, ale za podmínky, že bude k výkonu uloženému na území ČR vrácena. Pokud soud rozhodne o předání osoby druhému členskému státu, je vyžadovaná osoba umístěna do obligatorní předávací vazby, případně přemění její předběžnou vazbu na předávací. (955) Předání osoby a také propuštění z předávací vazby zajišťuje předseda senátu.
FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 871-876. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 944. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 877-878. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 877-878. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 943. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 878. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 946. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 878-879. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 945-949. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 880-882. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 6. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2021, s. 83. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní. 6. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2021, s. 9. NOVOTNÝ, František a kol. Trestní právo hmotné. 4. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, s. 44-46. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 9. přepracované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 84-85. FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 880-882. Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních FENYK, Jaroslav a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 880-882. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 943-944.
