Ústava 1920: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
Řádek 92: Řádek 92:
 
- prezident byl volen na 7 let s možností jednoho znovuzvolení, potřebný věk ke zvolení byl 35 let
 
- prezident byl volen na 7 let s možností jednoho znovuzvolení, potřebný věk ke zvolení byl 35 let
 
- pravomoci byly vymezeny taxativně, patřily mezi ně zejména: zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, právo rozpustit parlament, vetovat zákony (mohlo být přehlasováno), jmenovat a odvolávat ministry, udělova milost a vyhlašovat amnestii
 
- pravomoci byly vymezeny taxativně, patřily mezi ně zejména: zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, právo rozpustit parlament, vetovat zákony (mohlo být přehlasováno), jmenovat a odvolávat ministry, udělova milost a vyhlašovat amnestii
 
+
=== Vláda ===
== Vláda ==
 
 
-spíše univerzální pravomoci (pokud neporušovala zákony a nezasahovala do rozhodnutí soudů, měla víceméně "volnou" ruku)
 
-spíše univerzální pravomoci (pokud neporušovala zákony a nezasahovala do rozhodnutí soudů, měla víceméně "volnou" ruku)
 
- normotvorná kompetence kompetence patří do oblasti nařizovací, tedy podzákonné
 
- normotvorná kompetence kompetence patří do oblasti nařizovací, tedy podzákonné
 +
=== Administrativa ===
 +
- uřednictvo, většinou převzaté z monarchie bylo kvalifikované a nezávislé
 +
- ústava stanovila, že členěné uzemní správny bude založeno na župním systému, ve skutečnosti se však vyvinulo zemské zřízení (4 země - česká, moravskoslezská, slovenská a podkarpatoruská)
 +
 +
== Moc soudcovská ==

Verze z 7. 10. 2017, 12:58

  • československá ústava z 29 února 1920, publikovaná ve Sbírce zákonů a nařízení československého státu pod č. 121, byla první defininitvní ústavou nově vzniklého státu
  • předcházel jí zákon č. 11 z 28. října o zřízení samostatného státu československého na který navazuje zákon o prozatimní ústavě z listopadu 1918 novelizovaný v květnu a červnu 1919
  • navzdory mnohým nedostatkům je ústava z roku 1920 nejctihodnějším ústavním dokumentem v československé historii vůbec, navazuje na ni dokonce i ústava z roku 1948 a česká ústva z roku 1992
  • ústava se nesla v duchu samostatnosti státu, republikanismu a demokracie
  • vzorem jí byla zejména ústava 3. francouzské republiky, zejména svou republikánskou formou a slabým prezidentem

Organizační přípravy

- osnova byla v lednu a únoru 1920 projednávána ústavním výborem revolučního Národního shromáždění - autorem prvotního textu byl profesor Jiří Hoetzel, za politického tvůrce můžeme považovat Antonína Švehlu - pro vznik ústavy byla rozhodující účast vysoce odborných tvůrců, nicméně tento stav podléhal kritice, zejména pro, že příprava ústavy postrádala účast veřejnosti a byla přijata nevoleným parlamentem - účast reprezentantů slovenského národa nebyla dostačující a národnostní menšiny nebyly do příprav zahrnuty vůbec

Vlastnosti ústavy

1) polylegálnost - vedle vlastního textu působila preambule a uvozovací zákon 2) rigidnost - pozoruhodné je, že ústava byla rigidní i z hlediska faktického (sama ústava nebyla po dobu své platnosti nikdy změněna, pouze doplněna, např. předpisy o státním občanství)


- ve smyslu materiálním se kryla se smyslem formálním

  • co se týče občanských práv, ústava navazovatela na základní úpravu z rakousko-uherské monarchie
  • ochrana menšin byla převzata z minoritní mírové smlouvy

- ústava byla především statutem - ústava stanovila, jak moc vzniká, jaké má funkce a jaké orgány tyto funkce vykonávají

- ústava dbala na to, aby stanovila prostředky, jak napravit neústavní a neprávní stav v zemi - specifickým orgánem měl být ústavní soud (nevyzkoušená a úzce vymezená provomoc)

- pro udržení právního pořádku byl vedle obecných soudů zřízen nejvyšší správní soud, který fakticky příspíval svou rozsáhlou a efektivní judikaturou

- ústava měla velmi národní povahu, jak již vyjadřovala preambule (národ československý, sebeurčovací právo)

- ústava vytvořila státotvorný národ většinový - tato kompetence však upírala oběma národům svébytnost a mohla zdůvodnit absenci autonomie Slovenska i malý podíl slovenské reprezentace v centrálním vládnutí a obsenci národních státních orgánů Slovenska, toto přispělo k omezení samostatného politického prostředí na Slovensku ústící až ve destabilizaci státu a následnou fašizaci

- instituciálních záruk se nedostalo ani početnýn národnostím menšinám, jejichž příslušníci si byli však individuálně rovni s ostatním obyvatelstvem a navíc požívali jako příslušníci národnostního kolektivu zvláštní ochrany

Stěžejní obsah ústavy

- ústavní listina je uvedena tzv. uvozovacím zákonem (č. 121/1920 Sb. z. a n.) - všemu předchází slavnostní prohlášení a preambule (ustanovení fundamentální) - formálně byla ústava rozdělena do šesti hlav - s vyjímkou hlavy třetí se již dál nečlení První hlava - obsahující ustranovení všeobecná Druhá hlava - moc zákonodárná Třetí hlava - moc vládní Čtvrtá hlava - moc výkonná a soudcovská Pátá hlava - povinnosti a práva občanů Šestá hlava - ochrana menšin

Fundamentální ustanovení

Preambule

- začíná slovy "My, národ českolovenský", tato část byla nepochybně inspirována prohlášením k americké ústavě - preambule stanovila obecné humanitní cíle ústavy, ve druhém odstavci pak v duchu vlastních dějin a moderního sebeučovacího hesla vyjádřila odhodlání se "přičlenit do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový" - národní princip byl v preambuli spojen s myšlenkami obecně demokratickými

Uvozovací zákon

- stanovil nadřazenost ústavy i budoucích ústavních zákonů nad ostatním právním řádem, byl tak založen statut, řád československého státu ve smyslu právním, politickém a ideovém - v souvislosti s tím byl v tomto zákonu zakotven ústavní soud, jenž měl za úkol rozhodovat o souladu běžných zákonů s uvedenými, jim nadřazenými vrcholnými předpisy

Všeobecná ustanovení

- mezi fundamentální předpisy lze zařadit i ustranovení hlavy první, označená jako Všeobecná ustanovení, v nichž je zakotven výchozí princip celé ústavy a to zásada, že zdrojem veškeré státn moci je lid - mezi fundamentální ustanovení obsažené v této hlavě patřilo i začlenění Podkarpatské Rusi jako samosprávného území s vlastním sněmem

Moc zákonodárná

- moc zákonodárná zaujala mezi funkcemi státní moci klíčové postavení, které se zakládalo na tom, že vychází z přímých voleb občanů a že vláda je jí odpovědná a že nezávislá moc soudcovská je vázána výlučně na produkty moci zákonodárné = zákony - ústava svěřila tuto moc do rukou Národního shromáždění, složeného ze dvou sněmoven (poslanecké sněmovny a senátu) - pro obě sněmovny platil systém poměrného zastoupení - v obou komorách byl vyloučen tzv. imperativní mandát

Poslanecká sněmovna

- vláda byla rozpovědná pouze poslanecké sněmovně, která jí mohla vyslovit nedůvěru - postavení minimálního věku pro aktivní a pasivní volební právo - 21 a 30 let - délka volebního období byla stanovena na 6 let

Senát

- postavení minimálního věku pro aktivní a pasivní volební právo - 26 a 45 let - délka volebního období byla stanovena na 8 let

Moc vládní a výkonná

- třetí hlava zde odděluje vrcholné politické orgány od administrativy

Prezident republiky

- prezident dostal funkci republikánskou a individuální - každý jeho úkon vyžadoval kontrasignaci člena vlády - prezident byl volen na 7 let s možností jednoho znovuzvolení, potřebný věk ke zvolení byl 35 let - pravomoci byly vymezeny taxativně, patřily mezi ně zejména: zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, právo rozpustit parlament, vetovat zákony (mohlo být přehlasováno), jmenovat a odvolávat ministry, udělova milost a vyhlašovat amnestii

Vláda

-spíše univerzální pravomoci (pokud neporušovala zákony a nezasahovala do rozhodnutí soudů, měla víceméně "volnou" ruku) - normotvorná kompetence kompetence patří do oblasti nařizovací, tedy podzákonné

Administrativa

- uřednictvo, většinou převzaté z monarchie bylo kvalifikované a nezávislé - ústava stanovila, že členěné uzemní správny bude založeno na župním systému, ve skutečnosti se však vyvinulo zemské zřízení (4 země - česká, moravskoslezská, slovenská a podkarpatoruská)

Moc soudcovská

Autoři článku: Jana