Culpa: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „"Zlý úmysl je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná, ačkoli ví, jaké škodlivé důsledky jeho jednání může mít."[1] Pachate…“) |
(→Culpa = nedbalost) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | '''Culpa (zavinění)''' je velmi široký pojem, a tak jej chápali i římští právníci. Dvě základní formy nedbalosti je '''dolus (zlý úmysl)''' a '''culpa v užším slova smyslu (nedbalost)''' | ||
| + | '''.''' | ||
| + | == Dolus = zlý úmysl == | ||
"Zlý úmysl je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná, ačkoli ví, jaké škodlivé důsledky jeho jednání může mít."[1] Pachatel ze svůj úmysl odpovídá vždy. Jako zlý úmysl se považovalo i chování nepoctivé nebo neslušné. Dolus je pojmovým znakem pro krádež, loupež, urážku na cti, podvod. Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí deliktu, je-li dolus jeho pojmovým znakem. | "Zlý úmysl je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná, ačkoli ví, jaké škodlivé důsledky jeho jednání může mít."[1] Pachatel ze svůj úmysl odpovídá vždy. Jako zlý úmysl se považovalo i chování nepoctivé nebo neslušné. Dolus je pojmovým znakem pro krádež, loupež, urážku na cti, podvod. Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí deliktu, je-li dolus jeho pojmovým znakem. | ||
Např. Člověk se nemůže zmocnit cizí věci, pokud ji považuje za věc vlastní. | Např. Člověk se nemůže zmocnit cizí věci, pokud ji považuje za věc vlastní. | ||
Skočit nahoru ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1. | Skočit nahoru ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1. | ||
| + | |||
| + | == Culpa = nedbalost == | ||
| + | ''"Nedbalost je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná a NEuvědomuje si škodlivé následky svého jednání."'' K určení toho co je a co není nedbalé, používali římští právníci měřítko ''"pečlivosti a ostražitosti starostlivého otce rodiny"''. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | V justiniánském právu byla nedbalost dále rozpracována a rozdělena úrovní: | ||
| + | |||
| + | '''1) culpa lata - hrubá nedbalost =''' Nedbalost je tak velká a nepochopitelná, že se v římském právu považovala za rovnu zlému úmyslu. Jak popisuje známá věta římského práva: '''''"Culpa lata dolo comparabitur."''''' Míra nedbalosti byla porovnávána podle starostlivého a spořádaného otce římské rodiny. Nicméně přesné rozdělení na jednotlivé úrovně nedbalosti nebyly nikdy stanoveny, a proto se vždy každý případ posuzoval individuálně. ''Př. Mám vekého psa, kterého jsem již dlouho nenakrmil a vedu ho na tenkém vodítku kolem člověka, kterého nevidím a pes jej pokouše.'' | ||
| + | |||
| + | '''2) culpa in concreto - nedbalost relativní =''' Nedbalost relativní má jiné měřítko než hrubá nedbalost. V tomto případě je měřítkem vždy jiný člověk, a to ten, který se nedbalosti dopustil. ''Př. Stará-li se někdo o svého koně velmi dobře a o vámi ustájeného koně jen průměrně, až špatně, dopouští se nedbalosti.'' | ||
| + | |||
| + | '''3) culpa levis - nedbalost normální =''' Nedbalost normální, běžná používá za měřítko průměrná péče starostlivého hospodáře. | ||
| + | |||
| + | '''4) custodia - odpovědnost/ručení za náhodu =''' za justiniánského práva považována ze zavinění. Chápala se jako porušení péče, kterou věnujeme svým vlastním věcěm. Měřítkem zde byl přepečlivý otec římské rodiny. | ||
| + | |||
| + | <ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111-112, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> | ||
| + | <references /> | ||
Aktuální verze z 31. 8. 2017, 07:09
Culpa (zavinění) je velmi široký pojem, a tak jej chápali i římští právníci. Dvě základní formy nedbalosti je dolus (zlý úmysl) a culpa v užším slova smyslu (nedbalost) .
Dolus = zlý úmysl
"Zlý úmysl je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná, ačkoli ví, jaké škodlivé důsledky jeho jednání může mít."[1] Pachatel ze svůj úmysl odpovídá vždy. Jako zlý úmysl se považovalo i chování nepoctivé nebo neslušné. Dolus je pojmovým znakem pro krádež, loupež, urážku na cti, podvod. Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí deliktu, je-li dolus jeho pojmovým znakem.
Např. Člověk se nemůže zmocnit cizí věci, pokud ji považuje za věc vlastní. Skočit nahoru ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
Culpa = nedbalost
"Nedbalost je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná a NEuvědomuje si škodlivé následky svého jednání." K určení toho co je a co není nedbalé, používali římští právníci měřítko "pečlivosti a ostražitosti starostlivého otce rodiny".
V justiniánském právu byla nedbalost dále rozpracována a rozdělena úrovní:
1) culpa lata - hrubá nedbalost = Nedbalost je tak velká a nepochopitelná, že se v římském právu považovala za rovnu zlému úmyslu. Jak popisuje známá věta římského práva: "Culpa lata dolo comparabitur." Míra nedbalosti byla porovnávána podle starostlivého a spořádaného otce římské rodiny. Nicméně přesné rozdělení na jednotlivé úrovně nedbalosti nebyly nikdy stanoveny, a proto se vždy každý případ posuzoval individuálně. Př. Mám vekého psa, kterého jsem již dlouho nenakrmil a vedu ho na tenkém vodítku kolem člověka, kterého nevidím a pes jej pokouše.
2) culpa in concreto - nedbalost relativní = Nedbalost relativní má jiné měřítko než hrubá nedbalost. V tomto případě je měřítkem vždy jiný člověk, a to ten, který se nedbalosti dopustil. Př. Stará-li se někdo o svého koně velmi dobře a o vámi ustájeného koně jen průměrně, až špatně, dopouští se nedbalosti.
3) culpa levis - nedbalost normální = Nedbalost normální, běžná používá za měřítko průměrná péče starostlivého hospodáře.
4) custodia - odpovědnost/ručení za náhodu = za justiniánského práva považována ze zavinění. Chápala se jako porušení péče, kterou věnujeme svým vlastním věcěm. Měřítkem zde byl přepečlivý otec římské rodiny.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111-112, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
