Ústavní stížnost

• čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy

• procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených práv a svobod

• typická pro specializovaný model ústavního soudnictví

• ochrana základních práv však není jen úlohou ÚS (viz čl. 4 Ústavy)

• § 27 – 63 ZÚS – řízení před ÚS

• § 72 – 84 ZÚS – ústavní stížnost

• nutno odlišit od komunální stížnosti (písm. c)a stížnosti politických stran (písm. j)

• povinné zastoupení advokátem

• speciální plná moc

Ústavní stížnost je oprávněna podat

• fyzická nebo právnická osoba,
• jestliže tvrdí, že
• zásahem orgánu veřejné moci
• bylo porušeno
• její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem

1) fyzická nebo právnická osoba

-jen tam, kde je nositelem určitého ústavního (základního) práva

-všechny FO x občané

-PO dle povahy věci – Listina nestanoví pravidla

-stát jako PO – nositel základních práv?

-Pl. ÚS – st. 9/99: „Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury. Z pohledu teoretického takovýto postup znamená popření fundamentálního rozdílu mezi pojmy oprávnění (subjektivního práva) a pravomoci (kompetence), ….“

-v roli nevrchnostenské – předmět diskusí, zatím ÚS stížnosti připouští (ochrana majetku, spravedlivý proces)

2) zásah

•Rozhodnutí

- pravomocné

- v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem

•Jiný zásah

- jednorázový protiústavní „útok“ proti základním právům,

- není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci,

- důsledkům zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností.

•zásahem není výsledek normotvorné činnosti (zákon, vyhláška)

•nečinnost jako zásah (typicky průtahy v řízení)

•jiným zásahem není procesně vadný postup, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá

3) orgán veřejné moci

•moc, která autoritativně rozhoduje o právech či povinnostech subjektů

•subjekt, o jehož právu se rozhoduje, není v rovnoprávném postavení s orgánem veřejné moci

•obsah rozhodnutí orgánu nezávisí na vůli subjektu

•ústavní stížností nelze napadnout zásah soukromého subjektu

•viz však horizontální působení základních práv a pozitivní závazky státu

4) porušení

•u relativních práv – překročení mezí pro legitimní zásah do ústavního práva

•u absolutních práv – zásah = porušení

•nestačí nezákonnost (často však ÚS dovozuje zásah do procesních ústavních práv (čl. 36 Listiny) při porušení podústavního hmotného práva)

Subsidiarita ústavní stížnosti

•formální

•materiální

•jinak nepřípustnost - §75 (1) ZUS

•přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva

•kolize s nenárokovým dovoláním

•výjimky z nepřípustnosti - § 75 (2) ZUS:

-stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo

-v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Lhůta

Subjektivní:

•u rozhodnutí – podat do 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku – § 72 (3)

•u jiného zásahu – podat do 2 měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu dozvěděl - § 72 (5)

•lhůta uplyne ve stejný den o dva měsíce později (dříve 60 dní)

•stačí podat k poštovní přepravě

Objektivní

•pouze u jiného zásahu

•nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k zásahu došlo - § 72 (5)

-do 2 měsíců od doručení rozhodnutí o nenárokovém mimořádném opravném prostředku (i když nebude dovolání přípustné)

•předčasnost x opožděnost ústavní stížnosti

Návrh na zrušení právního předpisu

•Akcesorita – návrh podání spolu se stížností

•konkrétní kontrola předpisů

•pokud uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti

•stížnost musí být projednatelná (jinak se odmítá stížnost i včetně akcesorického návrhu (hrozba actio popularis))

Rozhodnutí o ústavní stížnosti

Odmítne (§ 43) - usnesení

-soudce zpravodaj:

• neodstranil-li navrhovatel vady,

• podáno po lhůtě

• podáno někým zjevně neoprávněným,

• k projednání není Ústavní soud příslušný

• návrh je nepřípustný

-senát:

• zjevná neopodstatněnost

Zamítne (§ 82) - nález

-nedošlo k porušení ústavních práv

Vyhoví (§ 82) - nález

I. vysloví, které ustanovení bylo porušeno a jakým zásahem k němu došlo

II. a) zruší napadené rozhodnutí nebo

II. b) zakáže pokračovat a přikáže obnovit stav před, je-li to možné

Ústavní stížnost podaná státem

46. Jestliže stát, resp. státní orgán za něj jednající vystupuje jako nositel veřejné moci, není a z povahy věci ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv. Tento přístup se projevil v některých rozhodnutích (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 416/97 a IV. ÚS 458/97), aby jej Ústavní soud posléze stvrdil ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99. Uvedený náhled pak respektuje i rozsáhlá další judikatura: srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 416/97, IV. ÚS 458/97, III. ÚS 254/99, I. ÚS 449/99, IV. ÚS 436/2000, II. ÚS 18/02, II. ÚS 28/02, II. ÚS 516/03, IV. ÚS 352/03, III. ÚS 555/05, IV. ÚS 127/06, I. ÚS 1359/08, I. ÚS 2695/08, I. ÚS 3374/10, IV. ÚS 753/11, II. ÚS 338/12, IV. ÚS 2278/14, III. ÚS 3547/14). V takových případech tedy stát nemůže být aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti.

47. Pokud ovšem stát (prostřednictvím státního orgánu) v právních vztazích nevystupuje ve "vrchnostenské" pozici nositele veřejné moci, ale jako subjekt právního vztahu (jako "pouhá" právnická osoba, byť veřejného práva), v němž má rovnoprávné postavení s ostatními subjekty, může být nositelem (některých) základních práv a svobod. Může tak tvrdit a osvědčovat porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody, které lze státu přičítat jako každé jiné právnické osobě, a napadat rozhodnutí orgánu veřejné moci ústavní stížností (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 93/99, IV. ÚS 367/03, I. ÚS 182/05, III. ÚS 1255/13, I. ÚS 3443/13, II. ÚS 2050/14, usnesení sp. zn. I. ÚS 1925/07, I. ÚS 1893/08, IV. ÚS 1343/10, I. ÚS 3414/13, I. ÚS 3398/14). Nicméně je třeba připustit, že přijetím (a nabytím účinnosti!) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, tedy se změnou právního režimu pracovního vztahu (z pracovního poměru na poměr služební) u většiny zaměstnanců ve správních úřadech, budou některé judikáty pro futuro použitelné jen omezeně.

Jinými slovy: orgán veřejné moci může jak vykonávat veřejnou moc (imperium), tak nejen provádět nevrchnostenské úkony jako jiné formy zejména správní činnosti (nález sp. zn. II. ÚS 623/02), ale také může být účastníkem právního vztahu soukromoprávního charakteru (dominium).