Právo na informace: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | I právo na informace, nejen [[Svoboda projevu|svoboda projevu]], je obecně považováno za subjektivní základní právo, nikoliv pouze ústavní hodnotu, jež má být objektivním právem chráněna a podporována<ref>rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 55/2012-62</ref> | ||
| + | |||
| + | NSS ze dne 27.5.2011, čj.5 As 57/2010–79: Stanoví-li §8b zákona o svobodném přístupu k informacím rozsah a podmínky poskytnutí informací o příjemcích veřejných prostředků, není zde prostor k individuálnímu posuzování,zda poskytnout informaci... | ||
| + | |||
Už v roce 2003 Nejvyšší správní soud řešil případ, kdy si Generální ředitelství cel nebylo jisto, zda může, či nemůže žadateli poskytnout informace ze své databáze. Čas nutný k ověření chtěl úřad žadateli také naúčtovat. Soud to však odmítl s tím, že občan nemusí platit státu za nepořádek v jeho vlastních záznamech. Stát má vždy vědět, zda tu či onu informaci může zveřejnit, rozhodl tehdy soud. | Už v roce 2003 Nejvyšší správní soud řešil případ, kdy si Generální ředitelství cel nebylo jisto, zda může, či nemůže žadateli poskytnout informace ze své databáze. Čas nutný k ověření chtěl úřad žadateli také naúčtovat. Soud to však odmítl s tím, že občan nemusí platit státu za nepořádek v jeho vlastních záznamech. Stát má vždy vědět, zda tu či onu informaci může zveřejnit, rozhodl tehdy soud. | ||
| Řádek 4: | Řádek 8: | ||
I. Záloha podle § 17 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je předběžným zaplacením poměrné části nebo všech nákladů spojených s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.); odst. 3 cit. zákona nezakládá právo povinného subjektu požadovat úhrady nebo zálohy i na další úkony povinného subjektu, ale je toliko bližší konkretizací § 17 odst. 1 cit. zákona, když právo povinných subjektů žádat v souvislosti s poskytováním informací úhradu nezbytně vynaložených nákladů doplňuje možností podmínit vydání informací zaplacením této úhrady nebo zálohy. | I. Záloha podle § 17 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je předběžným zaplacením poměrné části nebo všech nákladů spojených s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.); odst. 3 cit. zákona nezakládá právo povinného subjektu požadovat úhrady nebo zálohy i na další úkony povinného subjektu, ale je toliko bližší konkretizací § 17 odst. 1 cit. zákona, když právo povinných subjektů žádat v souvislosti s poskytováním informací úhradu nezbytně vynaložených nákladů doplňuje možností podmínit vydání informací zaplacením této úhrady nebo zálohy. | ||
II. Při výkladu pojmu „informace“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jenž je realizací čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, je nutné zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou zásadou výkladu ve prospěch základních práv a svobod a jednak s příkazem šetření smyslu práv a nezneužívání možných omezení (čl. 4 odst. 4 Listiny). Úhradu podle § 17 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb. lze tedy vyžadovat pouze za náklady spojené s vyhledáním informací přímo požadovaných žadatelem, nikoli za náklady vzniklé toliko zjišťováním, zda požadovaná informace bude vůbec poskytnuta. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2003, čj. 5 A 119/2001) | II. Při výkladu pojmu „informace“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jenž je realizací čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, je nutné zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou zásadou výkladu ve prospěch základních práv a svobod a jednak s příkazem šetření smyslu práv a nezneužívání možných omezení (čl. 4 odst. 4 Listiny). Úhradu podle § 17 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb. lze tedy vyžadovat pouze za náklady spojené s vyhledáním informací přímo požadovaných žadatelem, nikoli za náklady vzniklé toliko zjišťováním, zda požadovaná informace bude vůbec poskytnuta. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2003, čj. 5 A 119/2001) | ||
| + | |||
| + | == Zápis z rady obce == | ||
| + | |||
| + | V jednom z takovýchto případů žadatelka požádala město Černošice o poskytnutí kopií zápisů z jednání rady města. Městský úřad jí požadované informace neposkytl s odůvodněním, že schůze rady města jsou neveřejné a zápis z jednání rady není veřejnou listinou. NSS dovodil, že žádost o poskytnutí kopií zápisů z jednání rady města je jednoznačnou žádostí o poskytnutí informace v těchto zápisech obsažené dle zákona č. 106/1999 Sb. NSS dále jednoznačně konstatoval, že žadatelka měla právo na poskytnutí informací, které byly obsahem zápisů ze schůzí rady města. Pokud by žadatelka byla občankou města či vlastnicí nemovitosti na území obce, měla by právo přímo nahlížet do usnesení rady města, a to v jejich úplné a originální podobě. NSS konstatoval, že je nutno odlišit právo na přímý přístup k určitým informacím (originálním dokumentům), a to včetně údajů, které jsou jinak zákonem č. 106/1999 Sb., popřípadě zákonem č. 101/2000 Sb. chráněny, od obecného práva na informace o činnosti rady města, jež přísluší všem - toto právo pak podléhá omezením vyplývajícím z ustanovení § 9 a následujících zákona č. 106/1999 Sb., popřípadě ze zvláštních zákonů (rozsudek NSS ze dne 25. srpna 2005, č.j. 6 As 40/2004 - 62). | ||
| + | |||
| + | == Informace o platech == | ||
| + | |||
| + | Informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují.<ref>rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 55/2012-62</ref> | ||
| + | |||
| + | Povinný subjekt neposkytne informace o platu zaměstnance poskytovaném z veřejných prostředků jen výjimečně, pokud se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.<ref>rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 55/2012-62</ref> | ||
| + | |||
| + | Osoba, o jejímž platu se má informace poskytnout, může mít v řízení před soudem postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 správního řádu soudního<ref>rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 55/2012-62</ref> | ||
== Omezení práva na informace autorským právem == | == Omezení práva na informace autorským právem == | ||
Aktuální verze z 12. 7. 2017, 13:22
I právo na informace, nejen svoboda projevu, je obecně považováno za subjektivní základní právo, nikoliv pouze ústavní hodnotu, jež má být objektivním právem chráněna a podporována[1]
NSS ze dne 27.5.2011, čj.5 As 57/2010–79: Stanoví-li §8b zákona o svobodném přístupu k informacím rozsah a podmínky poskytnutí informací o příjemcích veřejných prostředků, není zde prostor k individuálnímu posuzování,zda poskytnout informaci...
Už v roce 2003 Nejvyšší správní soud řešil případ, kdy si Generální ředitelství cel nebylo jisto, zda může, či nemůže žadateli poskytnout informace ze své databáze. Čas nutný k ověření chtěl úřad žadateli také naúčtovat. Soud to však odmítl s tím, že občan nemusí platit státu za nepořádek v jeho vlastních záznamech. Stát má vždy vědět, zda tu či onu informaci může zveřejnit, rozhodl tehdy soud.
Právo na informace: pojem „informace“; záloha na náklady spojené s poskytnutím informace I. Záloha podle § 17 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je předběžným zaplacením poměrné části nebo všech nákladů spojených s vyhledáváním informací, pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli (§ 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.); odst. 3 cit. zákona nezakládá právo povinného subjektu požadovat úhrady nebo zálohy i na další úkony povinného subjektu, ale je toliko bližší konkretizací § 17 odst. 1 cit. zákona, když právo povinných subjektů žádat v souvislosti s poskytováním informací úhradu nezbytně vynaložených nákladů doplňuje možností podmínit vydání informací zaplacením této úhrady nebo zálohy. II. Při výkladu pojmu „informace“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jenž je realizací čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, je nutné zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou zásadou výkladu ve prospěch základních práv a svobod a jednak s příkazem šetření smyslu práv a nezneužívání možných omezení (čl. 4 odst. 4 Listiny). Úhradu podle § 17 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb. lze tedy vyžadovat pouze za náklady spojené s vyhledáním informací přímo požadovaných žadatelem, nikoli za náklady vzniklé toliko zjišťováním, zda požadovaná informace bude vůbec poskytnuta. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2003, čj. 5 A 119/2001)
Zápis z rady obce
V jednom z takovýchto případů žadatelka požádala město Černošice o poskytnutí kopií zápisů z jednání rady města. Městský úřad jí požadované informace neposkytl s odůvodněním, že schůze rady města jsou neveřejné a zápis z jednání rady není veřejnou listinou. NSS dovodil, že žádost o poskytnutí kopií zápisů z jednání rady města je jednoznačnou žádostí o poskytnutí informace v těchto zápisech obsažené dle zákona č. 106/1999 Sb. NSS dále jednoznačně konstatoval, že žadatelka měla právo na poskytnutí informací, které byly obsahem zápisů ze schůzí rady města. Pokud by žadatelka byla občankou města či vlastnicí nemovitosti na území obce, měla by právo přímo nahlížet do usnesení rady města, a to v jejich úplné a originální podobě. NSS konstatoval, že je nutno odlišit právo na přímý přístup k určitým informacím (originálním dokumentům), a to včetně údajů, které jsou jinak zákonem č. 106/1999 Sb., popřípadě zákonem č. 101/2000 Sb. chráněny, od obecného práva na informace o činnosti rady města, jež přísluší všem - toto právo pak podléhá omezením vyplývajícím z ustanovení § 9 a následujících zákona č. 106/1999 Sb., popřípadě ze zvláštních zákonů (rozsudek NSS ze dne 25. srpna 2005, č.j. 6 As 40/2004 - 62).
Informace o platech
Informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují.[2]
Povinný subjekt neposkytne informace o platu zaměstnance poskytovaném z veřejných prostředků jen výjimečně, pokud se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.[3]
Osoba, o jejímž platu se má informace poskytnout, může mít v řízení před soudem postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 správního řádu soudního[4]
Omezení práva na informace autorským právem
Přednostní ochrana uvedených zájmů, jež mají svůj základ v ústavně garantovaném právu na ochranu soukromí (článek 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), vlastnického práva (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) resp. právo na ochranu duševního vlastnictví (čl. 34 Listiny), na úkor práva na informace (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) je podle názoru Nejvyššího správního soudu zcela na místě. Bylo by totiž zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud by informace o skutečnostech, jež mnohdy mají pro dotčený subjekt existenční význam a jsou výsledkem mnohdy dlouhodobé, náročné a složité tvůrčí činnosti autora, byly bez dalšího poskytnuty žadateli pouze s odkazem na jeho právo na informace. Tím spíše by nežádoucím následkem uplatněného práva na informace byla situace, pokud by zúčastněná osoba ve smluvních vztazích se žalovaným (potažmo s jinou veřejnoprávní korporací) nepřípustně pozbyla části svých
majetkových práv, která jí právní řád přiznává. (3 As 159/2015) - velmi kritizované rozhodnutí
