Originární nabytí vlastnického práva: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „== Occupatio == Uchopení věci bez pána za úmyslem ji vlastnit == Accesio == Nabytí vlastnictví přírůstkem, spojením dvou věcí. Př. spojení m…“) |
(→Adiudicatio) |
||
| (Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | == | + | == [[Vydržení v římském právu|Vydržení]] == |
| − | + | ||
== Accesio == | == Accesio == | ||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Specificatio == | == Specificatio == | ||
| + | |||
| + | Specifikace je nabytí vlastnictví zpracováním. Zpracováním věci, vzniká věc nová. Za nového majitele věci byl považován její tvůrce, nebylo-li možno obnovit původní stav před zhotovením. V opačném případě byl majitelem původní majitel látky. <ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> | ||
== Confusio a commixtio == | == Confusio a commixtio == | ||
| + | |||
| + | Věc vznikne smícháním dvou '''tekutých''' (confusio) nebo '''sypkých''' (commixtio) '''látek'''. Pokud jsou látky opět oddělit, existují dva vlastníci s odděleným vlastnictvím. Nejdou-li látky oddělit,se souhlasem se vlastníci stávají spoluvlastníky. Proti jejich vůli, mají ostatní držiteli vlastickouo žalobu poměrné části.<ref>HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 138 s. ISBN 978-807-3804-718.</ref> | ||
== Adiudicatio == | == Adiudicatio == | ||
| − | + | Nabytí vlastnického práva '''soudním výrokem'''.<ref>HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 138 s. ISBN 978-807-3804-718.</ref> Pozn. Například Kincl-Urfus považuje ve své učebnici soudní výrok za odvozené nabytí vlastnického práva. | |
| + | Římské právo znalo několik způsobů, a to : '''soudcovským nálezem, rozhodnutím magistráta''' nebo '''císařským reskripcem'''.<ref>BALÍK, Stanislav. Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 221 s. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3800-215.</ref> | ||
== Nabytí plodů == | == Nabytí plodů == | ||
| + | |||
| + | '''Vlastník''' plodonosné věci se stává majitele plodů v okamžiku, kdy se plody od věci oddělí. '''Poživatel''' naopak nabýval plody teprve sklizní. '''Pachtýř''' také nabýval plody až sklizní, v tomto případě se však jednalo o odvozené nabytí vlastnického práva, za zvláštní druh '''tradice'''. '''Držitel v dobré víře''' nabýval plody také oddělením od plodonosné věci (separace). <ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref> | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Aktuální verze z 7. 4. 2017, 15:14
Obsah
Vydržení
Accesio
Nabytí vlastnictví přírůstkem, spojením dvou věcí. Př. spojení movitosti s nemovitostí = zasazení stromu, spojení movitostí = obarvení textilu. Za věc hlavní se u spojení dvou movitostí považuje ta, která neztratila svůj původní účel.[1]
Specificatio
Specifikace je nabytí vlastnictví zpracováním. Zpracováním věci, vzniká věc nová. Za nového majitele věci byl považován její tvůrce, nebylo-li možno obnovit původní stav před zhotovením. V opačném případě byl majitelem původní majitel látky. [2]
Confusio a commixtio
Věc vznikne smícháním dvou tekutých (confusio) nebo sypkých (commixtio) látek. Pokud jsou látky opět oddělit, existují dva vlastníci s odděleným vlastnictvím. Nejdou-li látky oddělit,se souhlasem se vlastníci stávají spoluvlastníky. Proti jejich vůli, mají ostatní držiteli vlastickouo žalobu poměrné části.[3]
Adiudicatio
Nabytí vlastnického práva soudním výrokem.[4] Pozn. Například Kincl-Urfus považuje ve své učebnici soudní výrok za odvozené nabytí vlastnického práva. Římské právo znalo několik způsobů, a to : soudcovským nálezem, rozhodnutím magistráta nebo císařským reskripcem.[5]
Nabytí plodů
Vlastník plodonosné věci se stává majitele plodů v okamžiku, kdy se plody od věci oddělí. Poživatel naopak nabýval plody teprve sklizní. Pachtýř také nabýval plody až sklizní, v tomto případě se však jednalo o odvozené nabytí vlastnického práva, za zvláštní druh tradice. Držitel v dobré víře nabýval plody také oddělením od plodonosné věci (separace). [6]
Odkazy
- ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, str.58-59, ISBN 978-807-3804-718.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
- ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 138 s. ISBN 978-807-3804-718.
- ↑ HRDINA, Ignác Antonín a Petr DOSTALÍK. Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 138 s. ISBN 978-807-3804-718.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 221 s. Právnické učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3800-215.
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997, 385 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
