Státní území a státní hranice

Státní území a státní hranice

Státní území

Pojmovým znakem státu je území, na němž je státní moc vykonávána.

Území státu lze pojímat jako prostor, plochu ve smyslu ,,horizontálním", vymezený státní hranicí, tedy čarou určenou vytyčením (demarkací).

Území má však i aspekt ,,vertikální" čili je svrchovaností státu nad podzemními prostorami (nerostné bohatství, zdroj energie), ale i nadzemní (tzv.vzdušný prostor), jež může být omezena mezinárodními dohodami např. o možnosti užívat vzdušných koridorů pro lety civilních letadel apod.

Ústava chápe území republiky jako jednotu území a státní hranice (čl.11). Pro změnu území, tedy pro jakoukoliv změnu státní hranice se vyžaduje forma ústavního zákona jako normy nejvyšší právní síly. V tom kontinuuje česká ústavnost s ústavností československou tím, že převzala ústavní zákon jako formu souhlasu parlamentu se změnou hraniční čáry.

Jde obsahově o ústavní zákony sui generis, neboť nemají charakter materiálně právní, jsou spíše usnesením, jehož výrok obsahuje autoritativní souhlas ústavního orgánu se smlouvou s jiným státem.

I přesto, že suverenitním rozhodnutím o změně státní hranice je ústavní zákon parlamentu, a to co do formy kontinuálně, co do parlamentů různě (Národní shromáždění ČSR - prvorepublikové i poválečné), Federální shromáždění ČSSR a Česká národní rada, Parlament ČR po jejím vzniku, lze tyto ústavní zákony rozdělit do několika skupin.

Skupiny
1. Hranice Československa vzniklého po 1.světové válce byla delimitována několika mezinárodními smlouvami. Jedná se o známé smlouvy Versaillesskou, Saint - Germainskou a Trianonskou. Státní hranici v období 1. republiky tak upravily ústavní zákony č. 102/1930 Sb., o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem, resp. ústavní zákon č.205/1963 Sb. o úpravě státních hranic s Německem.
2. Po 2.světové válce byly schváleny tyto státní hranice: - úst.zákon č. 62/1958 Sb., o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou - úst. zákon č. 66/1974 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou lidovou republikou - úst. zákon č. 143/1975 Sb., o změnách státních hranic s Polskou lidovou republikou - úst. zákon č. 37/1982 Sb., o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou - úst. zákon č. 169/1988 Sb., o změnách státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou Po federalizaci Československa v roce 1968 se ke změně státní hranice vyžadoval i separátní souběžný souhlas s touto změnou daný ústavním zákonem příslušné Národní rady (ČNR nebo SNR).
3. Po rozdělení Československa vzniká Česká republika na jejím původním území v rámci bývalé ČSFR. V úplné kontinuitě územní pak Česká republika sukcedovala veškeré ústavní zákony o státních hranicích, jež tvořily původně česko-slovenskou hranici a nyní ,,obepínají" pouze její zemský prostor. Problematika česko-slovenské hranice byla z pohledu konečné ústavněprávní delimitace dlouho neuzavřenou otázkou, neboť tzv. ,,Smlouva o generálním vytyčení státních hranic", která byla mezi zástupci národních republik koncipována na podzim roku 1992, byla určitým mezistátním provizoriem uzavřeným tehdy ještě nikoli mezi suverénními státy, a znamenala tedy závazek budoucí mezistátní smlouvě. V této smlouvě se nicméně zastupující strany dohodly, že státní hranice jsou totožné s dosavadními administrativními hranicemi republik a že po ukončení demarkačních prací státy uzavřou smlouvu o společných státních hranicích. Ke smlouvě o společných státních hranicích ze 4.11.1996 vyslovil posléze souhlas Parlament ČR ústavním zákonem č.74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou.