Subjekty římského práva: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(→‎Příbuzenství)
 
(Není zobrazeno 11 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
[[Soubor:Subjekty práv - římské právo.png|náhled]]
 
== Osoby fyzické ==
 
== Osoby fyzické ==
  
−
Za osoby fyzické ("persony") považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná.  
+
Za osoby fyzické považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná.  
 
(Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.
 
(Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.
  
Řádek 9: Řádek 10:
 
# [[osoby v mancipiu]]
 
# [[osoby v mancipiu]]
 
# [[kolonové]]
 
# [[kolonové]]
−
 
−
 
  
 
== Právní postavení osob svobodných ==
 
== Právní postavení osob svobodných ==
Řádek 21: Řádek 20:
  
  
−
=== Švagrovství - affinitas ===
+
== Osoby právnické ==
  
−
Považováno ze '''umělé příbuzenství'''. Založeno sňatkem a trvá po dobu celého manželství. Zaniká rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů.  
+
Právnické osoby jsou osoby umělé, fiktivní. Působí jako osoby, existují na místě osob.  
−
Znamená to '''poměr jednoho manžela k pokrevně příbuzným druhého manžela''', a to rodičů, sourozence, nebo vztah manžela k dětem manželky, a nebo manželčin vztah k dětem manžela.  Jeho význam byl v římském právu omezený a v moderním právu nemá význam žádný.
 
  
−
=== Omezení způsobilosti k právnímu jednání ===
+
=== korporace ===
  
−
==== Nezpůsobiosti k právnímu jednání: ====
+
Korporace = sdružení osob. Korporace je starší než nadace, jako právní subjekt je zcela nezávislý na existenci konkrétních osob.
−
Základem způsobilosti k právnímu jednání je vůle člověka = nemá ji právnická osoba (není osoba), dítě (osoba s nicotnou vůlí), duševně nemocný člověk
+
Korporace se nemění, je stálá.  Členové se mění, umírají, korporace existuje, dokud je živý alespoň jeden její člen. Korporace jako právnická osoba nemá způsobilost k právnímu jednání. Římské korporace se dělí na '''soukromé''' (spolky) a '''veřejné''' (stát, města a obce).
  
 +
====Veřejné korporace====
  
−
==== Omezena způsobilost k právnímu jednání: ====
+
# Římský stát - (res publica), vždy měl výsadní postavení, nevztahovala se na něj soukromá práva občanů,
 +
# obce - (civitates),
 +
# města
  
−
* '''pohlaví'''
+
==== Soukromé korporace ====
 +
 +
# spolky - (kollegia), nepotřebovaly úřední povolení, jejich obsahem však nesmělo být nic nemravného, ani nedovoleného. Za republiky byly za spolky považovány řemeslnické cechy, kněžské sbory, pohřební bratrstva nebo politické spolky. Ke konci republiky došlo k zpřísnění vzniku korporace --> museli mít schválení senátu nebo princepsu.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.81, ISBN 80-717-9031-1.</ref>
 +
Korporace se nemohla dopustit deliktu a také nezodpovídala za delitky svých členů.
  
−
- ženám byla způsobilost k právnímu jednání v některých případech omezena, v jiných případech nebyla vůbec uznána. Žena měla být neustále někomu podřízena - otci, poté manželovi, pokud žádného neměla, musela mít vlastního '''[[poručník|poručníka]] (tutora)''', jedná se o '''[[poručenství nad ženami]] (tutela mulierum)'''
+
=== '''nadace''' ===
  
−
* '''věk'''
+
Nadace = sdružení majetku. Vznikly až za křesťanských císařů. Jako samostatné jednotky vznikly ve 4.st.n.l. a to jen k účelům humanitním a náboženským. Zřizovaly se sepsáním listiny a byly podrobeny církevnímu dozoru.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.82, ISBN 80-717-9031-1.</ref> Narozdíl od korporací měly nadace plnou dědickou způsobilost a mnoho dalších výsad.
  
−
- '''do 7 let je člověk považován za dítě,''' to není způsobilé k právnímu jednání a také nemůže jednat protiprávně. Dítě má plnou způsobilost k  právům, zastupuje jej a je podřízeno otci nebo poručníkovi. Dítě mohlo nabýt věc darováním a tak k ní získat vlastnické právo nebo uzavírat jednoduché smlouvy (nákup cukrovinek). '''Mezi 7 - 14 (12) rokem je člověk považován za '''nedospělce staršího než dítě.'''''' Člověk je považován za dospělého od dosažení fyzické zralosti, dříve se zjišťovalo tělesným ohledáním, později stanoveny pevné roky = muž 14 let, žena 12 let. Nedospělec má způsobilost k právnímu jednání omezenou. Může věci pouze nabývat, nesmí se k ničemu zavazovat, pořázovat testament a musí být podřízen otci nebo tutorovi (poručníkovi). Nedospělec již odpovídal za některé spáchané delikty, jako např.kráděž nebo poškození cizí věci. '''Po nabytí 14. (12) roku je člověk považován za dospělého''' a  nabývá člověk plné způsobilosti k právním úkonům.
 
−
- Koncem 2.st.př.n.l - Plaetoriův zákon (lex Plaetoria) - vymezil novou věkovou hranici. Kdy se člověk do 25 let považoval za nedospělce (minor viginti quinque annis = "menší" 25 let). Způsobilost k právnímu jednání je neomezená. Zákon tyto osoby chrání před jejich nerozvážným chováním. Osoba, která se snaží nezletilce podvést je povinna zaplatit pokutu a také je prohlášena za bezectnou. Nezletilec si také mohl pro správu majetku vyžádat '''[[opatrovník|opatrovníka (curator minorum)]]''' .
 
  
−
*  '''zdravotní stav'''
 
−
 
−
Zdravotní stav fakticky omezuje způsobilost k právnímu jednání. Například hluchý nemůže být svědkem pořízení ústního testamentu, a kleštenec nemůže uzavřít manželství ani nikoho adoptovat. Lidé trpící tělesnou vadou si mohli vyžádat zvláštního '''[[opatrovník|opatrovníka]]''' --> '''curator debilium'''
 
−
 
−
*  '''duševí stav'''
 
−
 
−
Osoby šílené měli povinnost mít vlastního '''[[opatrovník|opatrovníka]] --> curator furiosi''', ten za šílence jednal. Časem získlaly tyto osoby ochranu i od praetora. Byly považovány za osoby, které nemají vůli, a proto jsou nezpůsobilé k právnímu i protiprávnímu jednání. Římské právo ale počítalo s tzv. '''světlými chvilkami (intervalla delucida)''', kdy šílence nemoc na chvíli opustila a stával se člověkem s vůlí a s plnými právními účinky.
 
−
Za duševně nemocného byl považován i '''marnotratník.''' Tím rozumíme člověka, který rozházel dědictví, později jakýkoli majetek a uvrhl tak rodinu do možné bídy. Marnotratník byl povinen sjednat si svého '''[[opatrovník|opatrovníka]] --> curator prodigi.''' Marnotratník měl svého opatrovníka dokud se jeho mravy znovu nenapravily. Vliv na způsobilost měla i újma na cti a vážnosti na římského občana. Snížení cti se nazývá infamie. Rozlišujeme '''infamii bezprostřední (immediata)  a zprostředkovanou(mediata).'''  '''Bezprostřední infamia''' je způsobena přímým následkem nezákonných nebo nemravných činů. (př. dvojí manželství, dvojí zasnoubení, bezdůvodné udavačství atd...) Mohla být také důsledkem některých povolání, např. herec, herečka, prostitutka, gladiátor nebo kuplíř. Infamia zprostředkovaná byla vedlejším důsledkem odsouzení, za krádež, podvedení nezletilce, hrubé porušení důvěry atd.
 
−
 
−
* '''rozdílnost stavů'''
 
−
Do roku 445 př.n.l. byl zakázán sňatek mezi patricii a plebeji, dokud jej nezrušil Kanulejův zákon (lex Canuleia). Také zákaz sňatku mezi senátory a "nízkými ženami" (herečkami, propuštěnkami). Tento zákaz byl zrušen za [[Justinián|Justiniána]]. Jelikož se chtěl oženit s cirkusovou tanečnicí Theodorou. V 2.pol.4.st.n.l., v době kdy se křesťanství stalo výlučnou vírou, byla vyslovena zásada, že plnou způsobilost k právním úkonům mají pouze pravověrní křesťané. Příslušníci jiné víry podléhali různým omezením, především v právu dědickém a rodinném.
 
−
 
−
== Osoby právnické ==
 
−
 
−
Právnické osoby jsou osoby umělé, fiktivní. Působí jako osoby, existují na místě osob.
 
−
 
−
=== '''korporace''' ===
 
−
 
−
Korporace = sdružení osob. Korporace je starší než nadace, jako právní subjekt je zcela nezávislý na existenci konkrétních osob.
 
−
Korporace se němění, je stálá, i když její členoé umírají, mění se, dokud je alespoň jediný její člen živý.  Korporace nemá způsobilost k právnímu jednání. Římské korporace se dělí na soukromá (spolky) a veřejná (města a obce).
 
−
 
−
=== '''nadace''' ===
 
  
−
Nadace = sdružení majetku.
+
== Odkazy ==

Aktuální verze z 30. 3. 2017, 17:09

Soubor:Subjekty práv - římské právo.png

Osoby fyzické

Za osoby fyzické považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná. (Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.

  1. osoby svobodné - ingenuové
  2. otroci
  3. propuštěnci - libertini
  4. osoby v mancipiu
  5. kolonové

Právní postavení osob svobodných

  1. Narození a smrt člověka
  2. Capitis deminutio
  3. Příbuzenství
  4. Švagrovství - affinitas
  5. Omezení způsobilosti k právnímu jednání


Osoby právnické

Právnické osoby jsou osoby umělé, fiktivní. Působí jako osoby, existují na místě osob.

korporace

Korporace = sdružení osob. Korporace je starší než nadace, jako právní subjekt je zcela nezávislý na existenci konkrétních osob. Korporace se nemění, je stálá. Členové se mění, umírají, korporace existuje, dokud je živý alespoň jeden její člen. Korporace jako právnická osoba nemá způsobilost k právnímu jednání. Římské korporace se dělí na soukromé (spolky) a veřejné (stát, města a obce).

Veřejné korporace

  1. Římský stát - (res publica), vždy měl výsadní postavení, nevztahovala se na něj soukromá práva občanů,
  2. obce - (civitates),
  3. města

Soukromé korporace

  1. spolky - (kollegia), nepotřebovaly úřední povolení, jejich obsahem však nesmělo být nic nemravného, ani nedovoleného. Za republiky byly za spolky považovány řemeslnické cechy, kněžské sbory, pohřební bratrstva nebo politické spolky. Ke konci republiky došlo k zpřísnění vzniku korporace --> museli mít schválení senátu nebo princepsu.[1]

Korporace se nemohla dopustit deliktu a také nezodpovídala za delitky svých členů.

nadace

Nadace = sdružení majetku. Vznikly až za křesťanských císařů. Jako samostatné jednotky vznikly ve 4.st.n.l. a to jen k účelům humanitním a náboženským. Zřizovaly se sepsáním listiny a byly podrobeny církevnímu dozoru.[2] Narozdíl od korporací měly nadace plnou dědickou způsobilost a mnoho dalších výsad.


Odkazy

  1. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.81, ISBN 80-717-9031-1.
  2. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.82, ISBN 80-717-9031-1.
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová), Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Subjekty_římského_práva&oldid=50981“