Subjekty římského práva: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(→‎Otroci)
 
(Není zobrazeno 61 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
[[Soubor:Subjekty práv - římské právo.png|náhled]]
 
== Osoby fyzické ==
 
== Osoby fyzické ==
  
−
Za osoby fyzické ("persony") považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná.  
+
Za osoby fyzické považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná.  
 
(Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.
 
(Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.
  
−
=== Osoby svobodné - Ingeunové===
+
# [[osoby svobodné - ingenuové]]
 +
# [[otroci]]
 +
# [[propuštěnci - libertini]]
 +
# [[osoby v mancipiu]]
 +
# [[kolonové]]
  
−
Mezi osoby svobodné řadíme i libertiny. (viz níže).
+
== Právní postavení osob svobodných ==
−
Ingenuové jsou osoby svobodné již od narození. Dělí se na osoby '''sui iuris (osoby svéprávné)''' a '''osoby alien iuris (osoby právu podřízené).'''  Toto rozdělení vychází z přesvědčení omezení práv žen.
+
 
−
Plnou právní subjektivitu a práva měli pouze svobodní muži. Ženy byly považovány za lehkomyslného člověka a měly omezenu právní subjektivitu, stejně jako majetková a rodinná práva. S dělením na osoby sui iuris a osoby alien iuris úzce souvisí [[římská rodina]].
+
# [[Narození a smrt člověka]]
−
Základní soukromá práva římského občana:
+
# [[Capitis deminutio]]
−
# Ius commercii (právo obchodu)
+
# [[Příbuzenství]]
−
# Ius connubii (právo uzavřít řádný sňatek)
+
# [[Švagrovství - affinitas]]
 +
# [[Omezení způsobilosti k právnímu jednání]]
 +
 
 +
 
 +
== Osoby právnické ==
 +
 
 +
Právnické osoby jsou osoby umělé, fiktivní. Působí jako osoby, existují na místě osob.
 +
 
 +
=== korporace ===
 +
 
 +
Korporace = sdružení osob. Korporace je starší než nadace, jako právní subjekt je zcela nezávislý na existenci konkrétních osob.
 +
Korporace se nemění, je stálá.  Členové se mění, umírají, korporace existuje, dokud je živý alespoň jeden její člen. Korporace jako právnická osoba nemá způsobilost k právnímu jednání. Římské korporace se dělí na '''soukromé''' (spolky) a '''veřejné''' (stát, města a obce).
 +
 
 +
====Veřejné korporace====
 +
 
 +
# Římský stát - (res publica), vždy měl výsadní postavení, nevztahovala se na něj soukromá práva občanů,
 +
# obce - (civitates),
 +
# města
  
−
=== Otroci ===
+
==== Soukromé korporace ====
 +
 +
# spolky - (kollegia), nepotřebovaly úřední povolení, jejich obsahem však nesmělo být nic nemravného, ani nedovoleného. Za republiky byly za spolky považovány řemeslnické cechy, kněžské sbory, pohřební bratrstva nebo politické spolky. Ke konci republiky došlo k zpřísnění vzniku korporace --> museli mít schválení senátu nebo princepsu.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.81, ISBN 80-717-9031-1.</ref>
 +
Korporace se nemohla dopustit deliktu a také nezodpovídala za delitky svých členů.
  
−
"Existence otroctví a jeho právní úprava je nepochybně nejcharakteristějším rysem římského práva, rysem podmiňujícím typologické určení celého právního řádu. Římské právo bylo nejvyspělejším otrokářským právem celého starověku."<ref>Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.59</ref>  Otrok je věcí, objektem práva. Nemají žádnou právní subjektivitu.
+
=== '''nadace''' ===
−
* '''''"servi pro nullis habentur" (otroci se nepovažují za nic).'''''''
 
−
*'''"servus nullum caput habet" (otrok nemá právní subjektivitu)."'''
 
−
Otrok je narozdíl od jiných věcí považován za jedinou věc nadanou vůlí.
 
  
−
=== Propuštěnci - libertini ===
+
Nadace = sdružení majetku. Vznikly až za křesťanských císařů. Jako samostatné jednotky vznikly ve 4.st.n.l. a to jen k účelům humanitním a náboženským. Zřizovaly se sepsáním listiny a byly podrobeny církevnímu dozoru.<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.82, ISBN 80-717-9031-1.</ref> Narozdíl od korporací měly nadace plnou dědickou způsobilost a mnoho dalších výsad.
−
=== Osoby v mancipiu ===
 
−
=== Kolonové ===
 
  
−
== Právní postavení osob svobodných ==
 
  
−
=== Narození a smrt šlověka ===
 
−
=== Capitis deminutio ===
 
−
=== Status controversiae ===
 
−
=== Příbuzenství ===
 
−
=== Švagrovství - affinitas ===
 
−
=== Omezení způsobilosti k právnímu jednání ===
 
  
−
== Osoby právnické ==
+
== Odkazy ==

Aktuální verze z 30. 3. 2017, 17:09

Soubor:Subjekty práv - římské právo.png

Osoby fyzické

Za osoby fyzické považuje římské právo lidské bytosti, které jsou způsobilé být nositelem práv a povinností. Tuto způsobilost má podle římského práva pouze osoba svobodná. (Pozn. Dnes má právní subjektivitu každý člověk bez ohledu na rasu, barvu pleti, národnost atd..) Otroci nemají právní subjektivitu, jsou pouze objektem práv.

  1. osoby svobodné - ingenuové
  2. otroci
  3. propuštěnci - libertini
  4. osoby v mancipiu
  5. kolonové

Právní postavení osob svobodných

  1. Narození a smrt člověka
  2. Capitis deminutio
  3. Příbuzenství
  4. Švagrovství - affinitas
  5. Omezení způsobilosti k právnímu jednání


Osoby právnické

Právnické osoby jsou osoby umělé, fiktivní. Působí jako osoby, existují na místě osob.

korporace

Korporace = sdružení osob. Korporace je starší než nadace, jako právní subjekt je zcela nezávislý na existenci konkrétních osob. Korporace se nemění, je stálá. Členové se mění, umírají, korporace existuje, dokud je živý alespoň jeden její člen. Korporace jako právnická osoba nemá způsobilost k právnímu jednání. Římské korporace se dělí na soukromé (spolky) a veřejné (stát, města a obce).

Veřejné korporace

  1. Římský stát - (res publica), vždy měl výsadní postavení, nevztahovala se na něj soukromá práva občanů,
  2. obce - (civitates),
  3. města

Soukromé korporace

  1. spolky - (kollegia), nepotřebovaly úřední povolení, jejich obsahem však nesmělo být nic nemravného, ani nedovoleného. Za republiky byly za spolky považovány řemeslnické cechy, kněžské sbory, pohřební bratrstva nebo politické spolky. Ke konci republiky došlo k zpřísnění vzniku korporace --> museli mít schválení senátu nebo princepsu.[1]

Korporace se nemohla dopustit deliktu a také nezodpovídala za delitky svých členů.

nadace

Nadace = sdružení majetku. Vznikly až za křesťanských císařů. Jako samostatné jednotky vznikly ve 4.st.n.l. a to jen k účelům humanitním a náboženským. Zřizovaly se sepsáním listiny a byly podrobeny církevnímu dozoru.[2] Narozdíl od korporací měly nadace plnou dědickou způsobilost a mnoho dalších výsad.


Odkazy

  1. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.81, ISBN 80-717-9031-1.
  2. ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.82, ISBN 80-717-9031-1.
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová), Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Subjekty_římského_práva&oldid=50981“