Právní jednání: Porovnání verzí
Z Iurium Wiki
(→Formy projevu vůle) |
(→Formy projevu vůle) |
||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
| − | * '''mlčení je sporné''' - Rčení ''"Mlčení znamená souhlas"'' je považováno za římské. Ve skutečnosti tomu tak není. Římané se řídili spíše: ''"Kdo mlčí souhlasí tam, kde promlluvit mohl a měl." | + | * '''mlčení je sporné''' - Rčení ''"Mlčení znamená souhlas"'' je považováno za římské. Ve skutečnosti tomu tak není. Římané se řídili spíše: ''"Kdo mlčí souhlasí tam, kde promlluvit mohl a měl."<ref>Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.93</ref> |
'' | '' | ||
Verze z 22. 2. 2017, 19:47
Právní jednání (negotium) chápeme jako projev vůle, který na základě právní normy působí vznik, změnu či zánik soukromých práv. Římské právo nemělo pro právní jednání přesný termín, proto se používal termín negotium, který má ale mnohem širší použití. U každého právního jednání předpokládáme způsobilost k právnímu jednání, že jednající projevuje svou skutečnou vůli a že obsah jednání je právně přípustný.[1]
Obsah
Dělení právních jednání
- Jednostranná a dvoustranná - projev vůle jedné osoby, např. propuštění otroka nebo sepsání poslední vůle a projev vůle a souhlasu dvou nebo více osob, například smlouva nebo úmluva
- jednání inter vivos (mezi živými) a jednání mortis causa (na případ smrti) - poměry se vyřizují v době života nebo se jedná o úpravu vztahů po smrti, pozn. taková jsou odvolatelná
- jednání úplatná (onerozní) / bezplatná (lukrativní) / smíšená - vyskytuje se protiplnění/protihodnota nebo ne, např. darování věci, výpujčka. U smíšeného jednání existuje protihodnota, ale je menší než nabytý prospěch (negotium mixtum cum donatione)
Formy projevu vůle
Aby měla vůle člověka nějaký právní účinek musí být projevena! Projevena může být různými způsoby:
- přímo a výslovně - obyčejně slovy, může být ale projevena jen kývnutím nebo podpisem
- nepřímo, mlčky (konkludentním jednáním) - vůle není projevena výslovně, z jednání člověka ale vidíme, že jeho jednání je projevem jeho vůle.
| Např. toho, kdo platí pozůstalostní dluhy, považujeme za dědice. I kdyby neprohlásil, že nabízenou pozůstalost přijímá.[2] |
- mlčení je sporné - Rčení "Mlčení znamená souhlas" je považováno za římské. Ve skutečnosti tomu tak není. Římané se řídili spíše: "Kdo mlčí souhlasí tam, kde promlluvit mohl a měl."[3]
Vady vůle a projevu
Pohnutky právního jednání
Obsah právního jednání
Vedlejší ustanovení právních jednání
Zastoupení
Neplatnost a naříkatelnost právního jednání
Odkazy
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová)
