Výpověď: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Založena nová stránka s textem „Výpověď je jednostranné právní jednání směřující k zániku závazku. Závazek zaniká uplynutím výpovědní doby. Výpov…“)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 17. 7. 2016, 08:51

Výpověď je jednostranné právní jednání směřující k zániku závazku. Závazek zaniká uplynutím výpovědní doby.

Výpověď je možná v případě závazku, jehož předmětem je nepřetržitá a opakovaná činnost (např. nájem, služby telefonních operátorů, apod.). V zákoně je často speciální právní úprava (např. v případě nájmu bytu).

Zákon dále obsahuje speciální úpravu výpovědi v případě dlouhodobých smluv na dobu určitou (kterým se jinak říká šněrovací smlouvy). Nějaká strana totiž může chtít zavázat druhou stranu a neumožnit jí, aby ze smlouvy utekla. A protože smlouvy na dobu určitou se obecně hůře vypovídají než smlouvy na dobu neurčitou, tak uzavřou smlouvu bez možnosti výpovědi na velmi dlouhou dobu třeba v řádu desítek let.

To ale neznamená, že tyto smlouvy někdy nemají svůj význam a uzavírat je nemá smysl. K těmto situacím bezesporu dojde apř. v případě dlouhodobých úvěrů jako třeba hypoték nebo třeba v případě smlouvy o dodávkách tepelné energie ovšem poté, co musela obchodní společnost investovat nemalé prostředky do stavby potrubí a tedy je nutné dlouhodobě zajistit odbyt. Dále také v případě práva stavby je typické, že se smlouva uzavírá na desítky let.

Obecné ustanovení zní, že pokud je smlouva uzavřena na dobu života nebo na dobu delší než 10 let, pak na těchto prvních 10 let se smlouva chová jako klasická smlouva na dobu určitou (tedy lze vypovědět pouze z důvodů sjednaných). Po uplynutí 10 let je ale možná se domáhat zrušení závazku, ovšem pouze za podmínky, že tato doba trvání byla sjednána bez vážného důvodu. Závazek ovšem musí být zrušen soudem. I pokud došlo k ujednání z vážného důvodu, ovšem poté došlo k náhodné změně podmínek, kdy už zde tato vážnost není - i tak může soud smlouvu zrušit, ovšem v tomto případě se bude muset prokázat změna poměrů.

U fyzických osob je znemožněno, aby se osoba tohoto práva vzdala. U právnických osob toto pravidlo neplatí. Právnické osoby se tak tohoto práva mohou vzdát. Tento rozdíl je dán tím, že 10 let v životě právnické osoby je něco jiného než v životě osoby fyzické.

Autoři článku: Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow)